Cítila jsem se špinavá, ponížená a prázdná. Tušila jsem, že se stane v příštích dnech něco hrozného, co se na mně dlouze podepíše. Možná to měl být poslední večer s Nejvyšším a možná to byla i ta poslední chvíle, co s ním strávím o samotě.

Douglas nás v autě odvezl do nějakého levného motelu u silnice za městem, kde bylo tak málo personálu, že se jej mohl pohotově zbavit. Na přibývající mrtvé lidi kolem sebe jsem si už dokázala zvyknout. Což znělo sice otřesně, ale byla to bohužel pravda.

Tipovala jsem si, že táta už zavolal policii a ta se teď opět snažila mě marně v Norsku najít. Jak jsem ale tu slavnou bandu chlápků v uniformách znala, věděla jsem, že neudělají jako pokaždé nic.

Boyd nám v pokoji zatloukl okna, jako bychom snad měli šanci jím zdrhnout, když měl hlídat přes noc venku se zbraní v ruce. Nejvyšší si vyžádal soukromí a Douglas mu ho s vřelostí umožnil, takže nás na pokoji zamkl a usídlil se nejspíš na chodbě jako hlídka. Byli jsme jako ve vězení.

Harvey byl v pokoji hned vedle nás a stejně jako my měl zatlučená okna a zamčeno. Nejvyšší se kupodivu ani utéct nepokoušel. Možná měl nějaký plán na později, který mi nechtěl prozradit, nebo si prostě tu poslední noc se mnou chtěl užít bez zbytečných konfliktů.

,,Mrzí mě to, Maličká. Mrzí mě, že jsem tě do tohohle dostal,'' řekl sklesle, když jsme stáli už sami v pokoji. Vrhla jsem se mu do náruče a přála si, aby mě nikdy neopustil. Nechápala jsem, proč zrovna my dva nemůžeme být jako každý normální pár a proč naším jediným problémem není rozdílný věk. Proč jsme se nacházeli v situaci, kdy nás zabednili v nějakém starém hotelovém pokoji a prakticky čekali na svůj blížící se osud, který nevypadal zrovna šťastně.

,,Já už bez tebe nedokážu žít, Williame. Nedokážu,'' vzlykala jsem mu do černého roláku, který za chvíli prosákl mými slanými slzami, a on mě k sobě ještě pevněji přitiskl.

,,Já bez tebe taky ne, ale... věř mi. My to nějak zvládneme,'' utěšoval mě, ale jistota v jeho hlase byla jen nepatrná. Vrtěla jsem hlavou a brečela, dokud už pak nebylo co. On mě od sebe jemně odtáhl, prameny vlasů zmáčené od slz mi zastrkal za uši a smutným pohledem se mě snažil podpořit. Nebrečel. On přeci nikdy nebrečel.

,,Lydie, řekl jsem ti, že jsem se nikdy nebál. Po smrti rodičů, Mii a toho všeho mě strach i fňukání opustilo. Nebál jsem se ani tehdy, kdy se spustilo v bance odpočítávání a mně šlo o život, protože... do prdele šlo mi jen o to, čeho jsem si nikdy nevážil! Tak moc jsem si zbytečně připadal. Ale od tý doby, co jsem poznal tebe, mi přijde, že jsem se bál tolikrát jako nikdy za svůj život. A dneska, dneska jsem se bál nejvíc. Když měl ten sráč pistol u tvojí hlavy, bál jsem se tak moc, že tě ztratím, že jsem se před ním málem složil. Byl bych schopnej ho na kolenou poníženě s pláčem prosit. Byl bych schopnej ho nechat mě mučit klidně i zabít, kdybych věděl, že tě nechá jít a neublíží ti. Jedinej podělanej důvod, proč jsem si nepřál, abys se mnou zůstala, je ten, že jsem tě nikdy nechtěl ohrozit. Nikdy tě dostat do týhle posraný situace. Nenávidím se za to, že jsem to udělal, protože tě miluju. Víc než kdy koho. Za ty krátký chvíle, kdy jsem tě měl a kdy jsem s tebou chodil po lesích, kdy jsem s tebou trávil čas, za ty můžu do konce svýho života děkovat, protože byly nejhezčí ze všech,'' mluvil ke mně tichým bolestným tónem a já ho hladila třesoucími se prsty po odlišných tvářích.

,,Neluč se se mnou,'' namítla jsem mezi tichými vzlyky a snažila se potlačit tu tupou bolest v hrudi, která se navyšovala vždycky, kdy jsem si představila, že tohle může být už opravdu náš poslední společný večer.

,,Neloučím, neboj,'' utěšoval mě a pak políbil. Rty jsem měla slané od slz a polibek chutnal poraženecky, protože přesně tak se teď Nejvyšší nejspíš cítil.

Odstoupila jsem od něj a osušila si mokré tváře. Potřebovala jsem se umýt, i když to znamenalo jít do té příšerné koupelny, kde tekla jen vlažná voda. V ušmudlaném zrcadle jsem se prohlédla a několikrát si vypláchla ústa vodou, abych z nich dostala tu zatuchlou příchuť, kterou jsem si z mučírny odnesla. Pak jsem si vzala malý šampón a sprchový gel z skříňky visící na zdi, což bylo jediné dárkové vybavení, které motel nabízel, a svlékla se. Naskočila mi ihned husí kůže, protože koupelna byla prolezlá chladem, a tak jsem si párkrát promnula holé paže, abych do nich vehnala aspoň trochu tepla.

Než jsem stačila vlézt do sprchy, otevřely se prudce dveře a já se polekala, protože jsem si nejdřív myslela, že dovnitř vtrhl Douglas. Automaticky jsem se tedy zakryla a ucouvla dozadu, kde jsem narazila do studené mléčné stěny sprchového koutu. Byl to ale jen Nejvyšší a okamžitě si dal ruce chlácholivě před sebe, aby mě ujistil, že je všechno v pořádku.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,'' omluvil se tiše a já s úlevou vydechla.

,,To já promiň, už jsem paranoidní.'' Sklopila jsem zrak stydlivě k zemi a cítila se před ním najednou moc odhaleně. Prohlížel si mě s rozšířenými zorničkami a vzrušenými plamínky v očích, jako by se mu snad vážně líbilo to, co právě vidí.

,,Jen jsem – Napadlo mě, jestli se nemůžu vysprchovat s tebou?'' zeptal se nejistě a mně po jeho nesmělých slovech zrůžověly tváře. Přikývla jsem a byla ráda za jeho přítomnost, protože jsem se bála být sama už jen v téhle malé místnosti.

Nejvyšší zavřel dveře a otočil oprýskaným klíčem v zámku, aby k nám nikdo nemohl. Pak si přes hlavu přetáhl rolák a stáhl kalhoty i s boxerkami. Stydlivě jsem ho chytla za ruku a vešla s ním do sprchového koutu. Zaklel, když zjistil, že neteče horká voda, ale já zavrtěla pohotově hlavou, že to nevadí, protože v tuhle chvíli to byl ten nejmenší problém.

Dlouho jsme jen stáli na místě a objímali se, zatímco na nás stékaly vlažné kapky. Nebyla mi zima, protože mě zahříval svým velkým teplým tělem, které ve mně vyvolávalo nezaměnitelný pocit bezpečí.

Namydlil mě, jako bych byla malá holčička, která to bez pomoci staršího sama nesvede, přejížděl mi svými velkými drsnými dlaněmi po těle a vtíral mi šampón do vlasů. Nechala jsem se jím masírovat a přivírala oči slastně vždy, když se bříšky prstů dostal až k mým citlivým místům. Užívala jsem si jeho doteky, které mě tolik uklidňovaly, a opírala se o něj celou svou vahou. Pak jsem zaklonila hlavu a podívala se do těch krásných očí, které viděly na světě už tolik hrozných věcí. Sehnul se a políbil mě. Nejprve jen letmo a pak hladově, až se mi z toho podlomila kolena. Jazykem mi zkušeně přejížděl po mém a kroužil s ním v ústech majetnicky a dravě.

,,Miluj se se mnou,'' zaprosila jsem tichounce, když jsme se od sebe po dlouhé době odtrhli a mně se podařilo pobrat dech. Chtěla jsem si to pamatovat jedině s ním.

,,Tady? Teď?'' ptal se mě překvapeně a já v souhlasu kývala. Příště už bychom možná ani neměli příležitost. Představovala jsem si to sice spíš v jeho klidné chatě, na té velké posteli potažené černým sametem, ale s ním by to mohlo být kdekoli, aby se to stalo výjimečným. I v polorozpadlém hotelu s tím, že nás můžou zaslechnout zarputilí členové gangů, kteří si přáli mu zničit život.

,,Dobře,'' šeptl Nejvyšší a líbl mě na čelo. Vypnul vodu, vzal mě do náruče a opatrně postavil na malý kobereček před sprchou. Poté mě osušil motelovým ručníkem a sklonil se, abych to pro něj mohla udělat i já. Pohrávala jsem si s jeho dlouhými vlhkými vlasy a přejížděla mu ručníkem po břišních svalech až k tříslům. A on mě tiše pozoroval a ani se nehnul.

Když jsme byli už oba suší, znovu mě popadl do náruče a vrátil se se mnou do pokoje, který byl tlumeně osvětlený jednou malou lampičkou. Položil mě na postel a zhasl i tenhle malý zdroj světla, protože neveliká místnost nebudila zrovna tu nejhezčí atmosféru, když ji bylo moc vidět.

,,Nemám tady kondomy,'' sdělil mi s omluvným povzdechem a já ho pohladila po pravé straně tváře, kterou jsem měla ráda možná ještě víc než tu levou, protože dělala mého Nejvyššího Nejvyšším.

,,Beru prášky,'' uklidnila jsem ho a on se letmo usmál, že aspoň tenhle malý problém máme předem vyřešený. Tenhle jediný zpropadený problém, který bych řešila mnohem raději než ty ohromné, které nás momentálně obklopovaly.

,,Tak jo, Lydie,'' pohladil mě něžně po vlasech. ,,Budu se snažit, aby to bylo... aby to bylo aspoň z desetiny takový, jak sis to představovala,'' sdělil mi s tichým slibem a já s malým úsměvem na rtech kývla. Políbil mě a zapřel se rukama u mé hlavy. Chvěla jsem se jak strachem, tak vzrušením, a snažila se zachovat si klidnou mysl bez zbytečných pochyb. Věděla jsem, že to chci, a na sto procent jsem věděla, že to chci právě s ním.

,,Nebojím se, že mi ublížíš,'' snažila jsem se ho uklidnit, protože vypadal na to, že se sebou svádí vnitřní boj. Hladila jsem ho po čelisti a on nakonec kývl, aby sám sebe utvrdil v tom, že je to takhle správně.

,,Miluju tě, Lydie. Miluju tě tak zkurveně strašně moc,'' zamumlal hluboce a propletl si se mnou prsty. Ruce mi položil vedle hlavy, jako by nechtěl dovolit, abych s nimi hýbala, a opět se zaměřil na mé rozechvělé rty. Nevěděla jsem, kdy to přijde, takže jsem se ponořila do všech těch žhavých polibků a soustředila se pouze na ně, než jsem pocítila stupňující se tlak v podbřišku.

Nejvyšší nebyl něžný. Neměl hladké ruce, ale mozolovité, drsné a ve spojení s mou jemnou kůží o tolik hrubější. Líbal mě na krku, na čelist a hladil mě po bocích. Věděla jsem, že se do toho všeho snažil dát co nejvíce citů, ale neznamenalo to, že by se mnou pokaždé zacházel jen jemně. Byl zvyklý na věci, které já doposud neznala. Vlastně jsem se rozbrečela, když poprvé přirazil. Ze začátku na mě opatrně naléhal, abych si zvykla na ten nový a zcela neznámý pocit, který se mi vůbec nelíbil, ale pak začal zrychlovat a přirážet prudčeji. Vyhrkly mi slzy a kňourala jsem bolestí. Když už jsem si pak ale na tlak zvykla, nacházela jsem v těch pohybech nepatrnou rozkoš.

,,Ah,'' vydechla jsem a zaklonila hlavu, když jsem v sobě ucítila velkou část jeho délky. Díval se na mě a rty mi přejížděl po linii čelisti. Sténala jsem a přivírala oči bolestně vždy, když moc tvrdě přirazil.

Bylo to zvláštní. Krásně zvláštní. Snažila jsem se být co nejvíce potichu, ale jemu to bylo jedno. Bylo mu jedno, že nás možná uslyší Douglas, Harvey nebo Boyd. Nehodlal se řídit podle nich.

,,Chci tě slyšet,'' šeptl mi do ucha s naléhavostí a já se tedy přestala držet a svými plnými steny protrhovala ticho pokoje. Ukazovala jsem mu tak, jaký vliv mají jeho zkušené pohyby na mé tělo.

Nechtěla jsem myslet na to, s kolika dívkami a ženami si už tímhle prošel. Nechtěla jsem myslet na jeho útlý věk, kdy ho znásilnila jeho nevlastní sestra a kdy on přišel o svou poctivost. Myslela jsem jen na to, jaké štěstí právě teď mám, když jsem dostala tu možnost si to prožít s člověkem, kterého opravdu miluju a s kterým bych byla schopná vidět i budoucnost, kdyby nebyl namočený v tolika malérech. Měla jsem štěstí, i když nemohlo mít dlouhého trvání.

Naposledy do mě vnikl, než jsem ucítila, že se dostal na vrchol. Já o chvíli později došla k tomu samému slastnému pocitu a unaveně zabořila hlavu do měkkého polštáře za sebou. Nejvyšší si mě přitáhl k sobě a svíral mě ve svém teplém náručí, dokud sluneční paprsky nepronikly skrz škvíry žaluzií a neprobudily nás do kruté reality.