Harvey spolu s Patem zamířili k místu, kde se nacházela Komora. Šli pomalu, aby na sebe nevztahovali moc pozornosti. Kamery v rozích se otáčely a zaznamenávaly tak jejich přítomnost, kterou měl za pár chvil Center zase vymazat. Blondýn věděl, kam jít, ale byl tak hrozně nervní, že se mu všechny chodby splétaly do jedné.

,,Kam jdeš?!'' sykl na něj Pato a strhl jej prudce doleva, kde už se nacházela poslední ulička, která vedla ke Komoře. Vzpamatoval se a zvedl ruce k úrovni hlavy na důkaz omluvy.

Došli na konec chodbičky a vlezli do dveří vedoucích ke Komoře. Na židli seděl obtloustlý hlídač s drobky od koblihy zapletených v hustých vousech, který k nim zvedl svůj mdlý pohled.

,,Prej máš pauzu, vezmu to za tebe,'' prohlásil a Pato beze slov kývl, aby Harveyho slova potvrdil. Tlouštík se na nic neptal, nechal klíče na stole a se zívnutím se odbelhal pryč spolu s Patem, který ho doprovodil a zůstal stát v chodbě, aby hlídal, jestli někdo půjde.

Trvalo docela dlouhou dobu, než se na chodbě ozvaly mužské hlasy. Jeden z nich byl zhrublý a opakoval jen samá vulgární slova, druhý o něco tišší a třetí na sebe upozorňoval jen hekáním. Harvey si sedl na židli, kterou předtím zahříval tlustý hlídač, a čekal, dokud nepřijdou až k němu. Pato zatím s někým tiše promlouval a pak se konečně ten důvod, proč se do tohohle všeho vůbec cpali, ukázal.

Vypadal příšerně. Obličej měl zmlácený nejspíš od těch dvou goril, které ho ne zrovna jemně táhly do Komory. Bez sebemenší opatrnosti s ním mrštily na měkkou zem potemnělé místnosti a prudce zabouchly, až se ozvala dunivá rána. Pak se ti dva podívali na Harveyho, jen kývli na pozdrav a zase odkráčeli.

Ten nahlas oddechoval a snažil se všechno vstřebat. Nejvyšší si ho nevšiml, protože jeho pohled směřoval dolů. Měl úplně zkrvavenou tvář a mohl každou chvíli upadnout do bezvědomí. Harvey měl obří chuť ty sráče skopat za to, jak se k němu chovali. Nebyl to sice úplný svatoušek, to on věděl, ale takovéhle zacházení si rozhodně nezasloužil. Zkrátka si jen vylosoval špatný život a obrovskou smůlu.

,,Můžeš,'' houkl z chodby Pato a Harvey popadl klíče ležící na stole. Váhavě pohlédl na otáčející se kameru, za kterou doufal, že stojí pouze Abbie. Odemkl před chvíli přibouchnuté dveře od Komory a dřepl si k nehybnému tělu na zemi. Zatřásl s ním a snažil se Nejvyššího probrat.

,,Kurva, Nejvyšší, tohle mi nedělej. Dostali jsme se až do týhle podělaný fáze, kdy stačí jen opustit věznici, tak to tady nezeser!'' přemlouval ho netrpělivě a on něco nesrozumitelného zamumlal. Vůbec mu nerozuměl a tak těžké tělo sám rozhodně uzvednout nedokázal. ,,Pomoc mi, do prdele!'' žádal Nejvyššího a přehodil si jednu jeho svalnatou ruku přes rameno. Ten zakvílel bolestí, ale to teď musel Harvey ignorovat, protože neměli moc času. Zapnul si zběžně vysílačku v uchu, aby zvládl poslouchat Centerovy pokyny.

,,Logane, už ho mám, ale zmlátili ho tak, že ani neví, kde je. Bude to chvíli trvat,'' vysvětlil mu zběžně, Nejvyššího zase opatrně položil na zem a pak se rozběhl za Patem, aby mu ho pomohl zvednout.

,,Máte čas, hlídám to tu. Lydie je s ředitelem pořád u cel a něco s ním probírá. Zaměstnanci jsou seřazený v řadách a ona je kontroluje. Abbie a já hlídáme po celou dobu kamery. Teď vás jen při odchodu nesmí nikdo zahlídnout,'' mluvil k němu klidně a Harvey poslouchal, zatímco se s Patem snažil Nejvyššího postavit. Nedokázal stát nohama stabilně na zemi, takže je prakticky vláčel za sebou. Byl nehorázně těžký, i když vypadal, že něco zhubnul, a Harvey s Patem s námahou oddechovali, když tu horu svalů podpírali. ,,Jděte doprava k požárnímu schodišti, čekám za plotem s dodávkou,'' rozkázal Center a něco naťukal do notebooku. Už jednou se to s Nejvyšším pokazilo a on ho v tom nehodlal nechat znovu, protože mu byl dost dlužný za to, jak se k němu před lety zachoval, když byl na dně.

Harvey s Patem šli pomalým tempem po dlouhé chodbě a za Nejvyšším zůstávaly drobné kapky krve odkapávající mu z úst a nosu. Harvey zatnul čelist a přidal v kroku, až za chvíli zahlídl vchod ke schodům. Pak stačilo jen dojít k plotu a vlézt do zaparkované dodávky, kde čekal připravený Logan. Hlídka tam totiž nebyla, jen kamery, čili o to to měli malinko snazší.

,,Přidejte! Ibberson už míří do ředitelny spolu s Lydií. Dýl ho nezdrží!'' popoháněl je Center a Harvey zatínal zuby tak usilovně, že se skoro bál, aby mu nepopraskaly a nepřišel o ně.

Snažili se s Patem rychle a zároveň opatrně nakračovat ze schodů, ale i tak Nejvyšší neustále upozorňoval na svou bolest skučením.

,,Máte nanejvýš pět minut.'' Loganovo komandování jim moc nepomáhalo, ale i tak se každý z nich snažil sám sebe co nejvíc motivovat slovy, která jim kolovala hlavou. Potili se, jako by se nacházeli uprostřed rozpálené Sahary bez kapky vody, bolely je všechny svaly na těle a navíc se báli, že to vážně nestihnou.

,,Nech mě tady,'' zamumlal Nejvyšší, když už scházeli poslední podlaží a on se trochu vzpamatoval. Harvey na něj překvapeně pohlédl, ale zmlácený se na něj nedíval. Hlava mu pořád visela směrem dolů a poskakovala mu jako pingpongový míček na pálce.

,,Nemel a radši nám pomoc,'' zavrčel popuzeně a Nejvyšší se pokusil zapřít na nohách. Pomáhal jim aspoň postrkováním se, ale i tak museli používat všechny svaly na těle, aby ho vůbec nějak odtáhli. Na posledních asi třech schodech před pevnou zemí se Nejvyšší smekl a všichni tři se zřítili do trávy. Harvey si narazil zápěstí a prokousl ret, Pato se s bolestným sykotem chytl za hlavu, kterou si narazil, a Nejvyšší se konečně probral.

,,Co se děje?'' zašeptal tázavým tónem a otřel si pramínek krve, který mu stékal po bradě. Harvey zavrtěl hlavou, že není čas na vysvětlování, a on ztuhl, když si jej všiml. Blonďáčkovi nedošlo, že ho vlastně celou dobu považoval za mrtvého. ,,Harvey?'' vypadlo z dvoumetrového zločince nevěřícně a oslovený protočil otráveně očima, protože na vysvětlování teď vážně nebyl čas.

,,Pak ti to vysvětlím, ale teď se pokus prosím tě vstát!'' popohnal ho a opět si jednu jeho paži přehodil okolo ramen. Teď už jim to šlo naštěstí líp, když byl Nejvyšší při vědomí, ale stále ještě neměli vyhráno a pádem ztratili několik drahocenných vteřin.

,,Harvey, už vědí, že jsou zablokovaný kamery, Abbie se snaží zdržet čas, ale je to marný!'' sypal ze sebe panickým tónem Logan a devětadvacetiletý blondýn s prsteny na rukou zavřel oči. Přišel sem, aby Nejvyššímu zachránil zadek, ne, aby ho poslal na smrt.

,,Drž hubu, zvládnem to!'' přerušil proto Centera a zastavil se u plotu. Zahlídl dodávku, ve které už na ně čekal Logan, ale nikde neviděl průchod na druhou stranu. ,,Kudy se odtud kurva dostanu?!'' zanadával a vší silou do drátěného plotu praštil. Nejvyšší se zapřel na nohách a jednou rukou se chytl za jeho rameno. V dálce zahlídli běžící Lydii i s Abbie, které se tvářily vyděšeně. Šlo tu o vteřiny.

,,Jdi, Harvey! Můžu to pořád vzít na sebe a ty se můžeš s ostatníma zachránit. Jděte hlavní bránou. V uniformách vás nepoznaj,'' přemlouval ho Nejvyšší lámavým tónem, ale jeho dlouholetý přítel to nehodlal vzdát.

,,Kurva, drž hubu! Už jsem se dostal sem, tak to přece nevzdám!'' zavrčel a vytáhl nůž z kapsy, který si vzal od Logana ještě v autě. Ten otevřel dodávku a rozběhl se k němu s kufříkem svého nářadí. Nejvyšší ho sledoval s šokem, ale nic neříkal.

Harvey řezal do tenkých drátků a vytvářel tak větší a větší prostor pro východ. Mezitím k nim doběhly Abbie s Lydií, které jim sdělily, že opustily kancelář tehdy, kdy se do ní nahrnuly skupinky policistů, protože si je zavolal ředitel Ibberson.

Všichni se snažili co nejrychleji vytvořit dost velký průchod pro ně tři, ale pak se ozval hlasitý alarm, protože bylo téměř jisté, že policisté našli prázdnou Komoru.

,,To projdem. Serte na to,'' prohlásil rozhodně Harvey, když byla díra v plotu už docela slušně velká. Nejdřív prolezl bezpečně on, pak Pato a nakonec Nejvyšší. Byl na otvor ale příliš velký, takže se mu drátky zaryly do kůže. Nevšímal si toho a prodral se jimi. Na obličeji mu přibyly další škrábance a vězeňský oděv mu místy prosákl čerstvou krví.

,,Do dodávky!'' zavelel Logan, když už všichni stáli venku z areálu věznice. Sedl si za volant a ostatní se naskládali dozadu. Ještě s otevřenými dveřmi nastartoval a vyjel pryč.

Z malého okénka dodávky pozorovali běžící hlouček policistů, jenž mířil ke svým služebním autům.

Stále ještě neměli vyhráno.

xxx

,,Vezmu to do lesa. Sbalte všechny věci, který tam vzadu sou!'' zavolal na nás Logan mezitím, co řídil, a my brali do rukou vše, co leželo poházené na zemi. Ledabyle jsme to házeli do dvou velkých černých tašek, ve kterých už byly nějaké věci.

Nejvyšší se také snažil pomáhat, ale nemohli jsme mu dávat za zlé, že mu to šlo pomaleji. Neustále se držel za rameno, které měl nejspíš vykloubené, a nevšimla jsem si snad žádného místa, které by ještě nebylo zbarvené do ruda či fialova. Nechtěla jsem věřit tomu, že mu to způsobili hlídači ve vězení jen proto, že dělal nepořádek. V momentě, kdy se to dělo, jsem byla v jiném patře, protože mě Ibberson odvedl pro jistotu pryč, abych to nemusela poslouchat. Tak moc jsem tomu chtěla zabránit, ale pokud jsem si přála Nejvyššího z vězení dostat, musela jsem to vydržet a pomlčet.

Logan špičkou auta lehce narazil do stromu u lesa, až jsme pár centimetrů nadskočili, a nařídil nám vystoupit ven. Sám vzal ze zadní části dodávky kanystr benzinu a začal s ním dopravní prostředek polévat. Harveymu došlo, o co mu jde, a pomáhal mu s tím. Já podpírala s Patem Nejvyššího, který přivíral oči a vypadal na to, že se za chvíli složí.

,,Jděte dál!'' zahřměl Logan a my o několik kroků ucouvli. Sám vytáhl z kapsy zapalovač, hodil jej otevřený dovnitř velkého auta a rozběhl se k nám. Ozvala se rána a my si lehli k zemi. Zvuk policejních sirén se přibližoval, ale nás už nemusel zajímat. Právě jsme je zdrželi na dost dlouhou dobu, aby si mysleli, že pachatelé narazili do stromu a uhořeli uvnitř dodávky. Obdivovala jsem Centera za to, že ho to během tak krátké chvíle napadlo.

Z lesa jsme se dostali rychle. Vběhli jsme na silnici a zmizeli mezi okolními baráky, odkud Logan zavolal svému příteli Adalbertovi. Byl to nějaký kluk v mém věku, o kterém mi Harvey řekl, že je to prakticky Loganův nevlastní syn, o něhož se tak trochu staral.

Vrátili jsme se do naší základny v osamocené části Londýna, kterou jsme objevili v den, kdy jsme ''přistáli'' v Hungerfordu. Druhý den Pato pozval Abbie, která si nás vyslechla a později na naši prosbu i kývla. Pato jí pak musel slíbit, že jí každé ráno bude vozit do práce snídani, což byla dost nízká podmínka.

Na základně Pato ošetřil Nejvyššího, a když se po pár hodinách Nejvyšší konečně probral, všechno jsme mu vysvětlili. Harvey mu vyprávěl o svém plánu s Douglasem, který jsem si já už vyslechla před několika dny. Nejvyšší jen nevěřícně vrtěl hlavou a prohlížel si nás, jako bychom snad byli výplodem jeho fantazie.

,,Děkuju vám. Nikdy bych nevěřil, jak skvělý lidi kolem sebe mám,'' zašeptal vděčně a já se na něj přívětivě usmála. Už zase jsem ho měla u sebe. A teď jsem se ho už nehodlala nikdy vzdát

,,Nejen lidi,'' poznamenal Harvey a hvízdl. Dvě černé dogy se vyřítily zvenčí a okamžitě se vrhly na svého milovaného pána, který jim tolik chyběl. Nedbaly na to, že je čerstvě ošetřený, a skákaly po něm a olizovaly ho. On se tomu smál a šťastně si psy tiskl na hruď. Dívala jsem se na to s malým úsměvem a nemohla popsat ten skvělý pocit, že... jsme to zvládli.

Zvládli jsme to.