Některé tužby jsou mnohem děsivější než bolest a utrpení. Dovedou z vás totiž vysát i poslední zbytečky radosti a lásky, stejně jako vzpomínky. Dalo by se to nazvat chamtivostí. Ano, bylo bláhové si myslet, že když začnu dýchat, všechno se k lepšímu obrátí a budu spokojená.
Stal se přesný opak.
Vkročit na Zemi, nadechnout se čerstvého vzduchu, to bylo mým snem.
Jenže mne zahalil oblak prachu, sluch zahltilo neskutečně mnoho různých zvuků a lidé si mne ani nevšimli. Tohle nebyl život, po němž se mi stýskalo.
Nic ze světa, který jsem milovala, nezůstalo. Zhola nic.
A mne čekalo nekonečné utrpení.