Vzpomínám si, kdy mne poprvé rozesmál. V té chvíli jsem se cítila být jedinou na světě. Naplňovalo mne vidět skutečný zájem. Už jsem nebyla pouhou součástí celku. Pohlédl na mne a toužebné mámení zmizelo. Takový pocit je být úplný, napadlo mne. Dlouho svítilo slunce, pod nímž mé city kvetly, aniž bych si toho byla vědoma. Předlouho. Nebýt hlásku pokušení v mé mysli, nejspíše bych z toho sladkého snu neprocitla.
Jen na chvíli zůstal sám, tak maličkou. A přesto – sejde z očí, sejde z mysli. Opět se zabýval tou, kterou mu Hospodin upřel. Lilith. První a jedinou.
Slané potůčky nešlo zastavit.