Za bratra a za rodinu

Same!

Trhl sebou, v sekundě byl vzhůru a plně při smyslech. Posadil se na posteli, zaposlouchal se. Byl to Deanův hlas, který ho volal z další noční můry? Spustil bosé nohy na podlahu, ve spěchu vyšel na chodbu. Klid v domě nenasvědčoval tomu, že by se někde někdo trápil. Přesto opatrně vstoupil do bratrova pokoje. Pokud se mýlil a on v tuhle chvíli nerušeně spí, ze všeho nejmíň si přál ho vyburcovat tím, že k němu vlítne jak poděs.

Tak jak bylo poslední dobou zvykem, místnost osvětlovala lampa stojící v rohu. Postel byla prázdná, dokonce ustlaná.

„Deane?" Sam ho přeci jen tlumeně zavolal. Přešel ke skoro zavřeným dveřím od koupelny, zaťukal. „Jsi tu?" Pokud ano, už by mu to bratr dal patřičně hlubokým hlasem a nevybíravým slovníkem najevo.

Jistě spí venku na verandě s hlídkujícím andělem u nohou, měl by přestat vyšilovat!

Kdyby však jeho bratr nebyl tak žádaným artiklem.

Při zpáteční cestě mu oči zavadily o fotografii položenou na nočním stolku. Vypadala obnošeně avšak opečovávaně. Vzal ji opatrně a s respektem do ruky.

Díval se na blonďatou mladou ženu a čtyřletého chlapce stojícího před ní, s jejími pažemi omotanými kolem dětských ramínek, usmívajíc se.

Ten klučina s pískovými vlasy a rozpustilým šklebem na tváři byl Dean, objímající andělské stvoření za ním pak jejich matka. Jak Sam záviděl bratrovy vzpomínky, které on na ní neměl, věděl jen on sám.

A skutečnost, že Dean má tento společný obrázek na dosah u své postele, jakoby měl zastávat funkci lapače snů nebo zmírnit následky jeho nočních běsů pokaždé, když se ho dotkne, mu vehnaly slzy do očí.

Představil si svého staršího bratra, jak odříkává kratičkou modlitbu k té milující ženě na fotografii těsně předtím, než položí hlavu na polštář a odváží se na chvilku zavřít oči, aby se prospal.

Same!

„Au!" sykl a chytil se za spánky. Volal ho stejný hlas a přímo uvnitř jeho hlavy.

Najednou si k němu přiřadil i tvář. „Casi?"

Položil Deanův 'maják' zpět na místo a s narůstajícím pocitem naléhavosti opustil pokoj. Po schodech už skoro běžel, poslední dva seskočil. Dlaždice ho zastudily do bosých nohou, vlasy padající mu do obličeje na chvíli zakryly výhled, ale to už byl u vchodových dveří. Stačil si uvědomit, že se na verandě svítí, než trhnutím otevřel.

Před krátkými schody, které k ní vedly, stál Castiel, podpírajíc Deana, který se snažil jeho paži setřást. „Držíš mě jak podělaný mimino! Umím chodit sám!" prsknul navztekaně a odstrčil Castielovo rámě.

I přes to umělé osvětlení Sam viděl jak je bratr bledý. „Co se stalo, jsi v pořádku?" natáhl k němu ruku, když Dean, na jeho vkus o trochu pomaleji, vystoupal po třech schodech nahoru.

„Grrr, další Mary Poppins!" rozmrzele se vyhnul nabízené pomoci a šoural se k lavici, kde poslední tři noci spával. Sam ho předběhl a udělal mu mezi polštáři místo. „Chceš si lehnout?"

„Ne - chci si tu založit výškový tábor!"

Když si sedal jak stoletý stařík, Sam ho pro jistotu přidržel. „Díky," dostalo se mu za to hodně sarkastického poděkování.

Stál nad svým starším bratrem a pozoroval jeho už několikáté sáhnutí si na hruď. Cítil z něj vztek a bolest, i když žádné viditelné zranění nezaznamenal.

„Co!" Dean k němu zvedl podrážděně hlavu. Točilo ho Samovo zírání a vyčkávání.

„Co? - třeba mi říct, co se stalo?! Vypadáš jako by tě přejel parní válec," vypadal nad ním jak kárající matka.

„A furt fešák," neodolal to zlehčit.

Sam jen rozhodil nevěřícně rukama.

„Našel jsem ho na tom samém místě jako před pár týdny," vložil se do toho Castiel. Sam se na něj otočil.

„Myslíš u jeho hrobu?" Sam nevěřícně polkl.

„Začínám mít pro ten kraj slabost," ušklíbl se Dean. Zatahal si za oblečení, jakoby mu bylo těsné u krku.

„Jeho fyzický stav byl narušen vnitřním zraněním a byl nestabilní," Castiel mluvil jak ze zdravotního manuálu.

„To jste měli vidět toho druhýho zmrda! V nebi si budou myslet, že mu vypadla prdel z kalhot!"

„Cože?" Sam se vyjevil. „Zranil ho anděl? Proč by - mají ho přeci chránit! Nebe ho má chránit!" tohle bylo mířeno jako výčitka přímo na jediného zástupce, který tuhle vyšší moc prezentoval svou přítomností.

„Vítej v pošahaným světě, Sammy!"

Castiel vystoupal po schodech a on si nevědomky stoupl mezi něj a sedícího Deana.

„Nejsem obeznámen se všemi skutky, ke kterým došlo -"

„Jistě - možná jsem si to udělal já sám! Z nudy!" víc jízlivě už to znít nemohlo.

A Castiel už tomu nemohl nasadit větší korunu. „Myslím, že to neodpovídá tvé přirozené inteligenci a bylo by to navíc dost hloupé."

Po tom všem Dean nedokázal udržet nervy na uzdě a bouchly mu saze.

****

Sam se ocitl mezi těma dvěma, kdy Dean vylítl na nohy, zuřil, mluvil o zradě, lhaní a přetvářce a k popisu používal hodně odvázaného slovníku mezitím co na Castielovi byly znát minimální emoce. Avšak jeho oči hovořily o empatiích, kterých byl uvnitř plný, jen je neuměl promítnout do své tváře.

A pak tu byly ty vibrace, které stejně jako u Auriel indikovaly jeho momentální náladu. Vlnily se všude kolem něj a pokaždé, když si Dean sáhl na prsa ve snaze je ze sebe shodit, měl Sam obavu o jeho zdraví.

Až po několikáté zmínce o druhém andělovi si uvědomil, že tam s nimi vlastně není. Rozhlédl se po pozemku, který se mimo verandy utápěl ve tmě. Málokdy u něčeho chyběla, tak proč najednou takový nezájem?

„Kde je Auriel?" vypadlo z něj doprostřed argumentování.

„...Nebyl jsem oprávněn ti sdělovat tyto informace, Deane. K tomu jsou pověření jiní..."

„...Mohl jsi mi to říct za jejich zády - tak se to přeci, sakra, dělá! Tak se sdělují ty podělaně důležitý věci...!"

„...A není to nepřípustné...?"

„...Ne, hergot! Tomu se říká tajná depeše, Castieli! A je vítaná, protože pak před ostatními nevypadáš jak posranej hňup, když to přijde oficiálně...!"

„Deane?" Sam se na něj obrátil, na ten pobledlý obličej s hořícími tvářemi a planoucíma očima. Teď před nimi měl pouze Castiela, na kterého svaloval ve své urputnosti a jako na jediného zástupce nebes, veškerou vinu.

„...Řek' sem to už tomu vocasovi, co dělá Michaelovi messengera a zopakuju to i tobě - Fuck the hell off! Jsi zaslepenej tou křišťálovou průzračností toho vašeho zpropadenýho nebe přesně jako Auriel. Nezbyl ve mně otvor, ze kterýho bych nekrvácel, a ona vyjednávala. Pusu jsem měl plnou podělaný hlíny a šutrů a ona přesto váhala. Sama se zlámanýma kostma a vazem a stejně by za vás všechny tam nahoře dýchala. Vidí ve vás jen to nejlepší, i když ji šlapete po krku...!"

„...Stejně tak, jako ty všechno tohle vidíš v Samovi, Deane. Jste si víc podobní, než si myslíš..."

„...Nemluv o něm přede mnou v jeho přítomnosti...!"

„...Uhm, nejsem si jist, co tohle znamená..."

„Deane!" Sam ho chytil za ramena, aby si vyžádal pozornost.

„Teď ne, Sammy!" chtěl ho odstrčit jak malé otravné dítě. A tak jako správný prudící mladší bratr se nenechal.

„Jsem tu, sakra, jedinej, kdo se zajímá o Auriel, která má mimochodem s vámi dvěma za sebou víc společnýho života než já s oběma dohromady?!" Sam se po nich otočil, se zvýšeným hlasem a šermujícíma rukama. Byl skoro stejně tak popuzený jako oni sami.

Castielovi se v očích objevil nepřítomný výraz, Dean se tahal za klopy bundy.

„Je tohle tvůj nový tik?" kývnul k němu hlavou. Když Dean zvedl udiveně pohled, doplnil.

„Jen, že to děláš posledních třicet minut. Vypadá to jako něco mezi kopřivkou a infarktem - je ti dobře?"

„Jenom to - brní. Tam uvnitř," konečně byl Dean schopen popsat ten pocit. Hned se v tom místě poškrábal.

„Můžeš ho toho zbavit? Než si do sebe udělá díru," otočil se na anděla.

Castiel vypadal skoro smutně. Že by přeci jen trochu nějaká exprese emocí?

„Tohle je dopad absence Strážného anděla pokud s lidským protějškem navázal pozemský kontakt."

„Hledal jsi ji?"

„Ano -"

„Byl jsi pryč sotva pár minut!"

„A prohledal jsem celý svět, Deane. Pokud by tu byla, našel bych ji."

„A nebo se ti nehodí do businessu stejně tak jako Zachovi - "

Castiel udělal dva kroky k nim, ale Dean neměl kam couvnout a ani nehodlal. Sam se proto ocitl hodně natěsno mezi nimi.

„Tvé pochybnosti o správnosti jednání některých z nás jsou oprávněné, avšak tvá domněnka, že jeden člen dělá stádo, mě netěší. I já doufal v jiný přístup a z toho svého se bude Zachariáš zodpovídat!"

„Tady se někdo cítí jako Neúplatný, hm?"

„Nemůžeš se cítit neúplatný, Deane. To je pouze stav bytí."

„Uhm, on mluví o filmu, Casi," Sam uprostřed nich působil jako pomyslný rozdělovník. A neměl z toho zrovna dvakrát radost. Dean se drbal a Castiel vibroval - být mezi nimi bylo fakt o nádor.

„Proč?" Castiela změna tématu zmátla.

„Jen tě k nim přirovnává. Neúplatní - Sean Connery, Kevin Costner..."

„Proč? Byli to také andělé?"

„Víš, co - zapomeň na to. Bude to pro všechny jednodušší. Jen - pokud jsi Auriel nenašel, co to může znamenat?"

„Že není v tomto světě -"

„Blablabla, to už jsme slyšeli!" Dean protočil dětinsky oči.

„Zmlkni, Deane!" teď už s ním Samovy docházela trpělivost. Byl to jeho velký bratr, vzhlížel k němu od doby, co si pamatoval, porvali se a objali tolikrát, že by to mohlo mít vlastní shot na youtube, jenže občas Dean potřeboval klasickou otcovskou facku přes celý obličej, aby se přestal chovat jak neomalený šulin. Tuhle funkci zastával Bobby, který však byl zrovna dnešní noc mimo domov.

Starší z Winchesterů se zatvářil uraženě. „Na čí straně vlastně stojíš, Same? A jestli řekneš, že na straně pravdy, tak ti za to tupý klišé nakopu zadek!"

Sam se k němu otočil čelem. „Moje místo je tady, vedle tebe. Vždycky bylo a vždycky bude. Ale hodně se toho změnilo, co ses vrátil. Vztekle odstrkáváš od sebe všechno, co se jen přiblíží s úmyslem ti nějak pomoc. Nemluvíš, nespíš, vidím v tobě smutek, když si zrovna myslíš, že se nedívám. Zasloužíš si ve svém životě konečně něco dobrého, Deane a možná, že ti to bylo sesláno přímo z nebe. Nepřestanu být Castielovi nikdy vděčný za to, že tě vrátil téhle malé rodině zpátky. A Auriel? Jo, občas se chová jak velký andělský dítě, které se snaží pojmout ve své dychtivosti všechno z okolního světa a učí se s tím zacházet, ale pokaždý, když tě vidí, je z tebe stejně ohromená, jakoby tě viděla poprvý. Bezmezně v tebe věří a už jen tvoje jméno, které vyslovuje tak...s láskou...mi vždycky způsobí mrazení v zádech. A stejně tak mluví o svých bratrech tam ze shora a myslím, že po jejich způsobu zacházení cítí velké rozčarování. Nechci a nemůžu tu obhajovat bytosti, o kterých vím ještě míň než ty, pouze - dívám se na ně ze světla, kdežto ty ze tmy. A někdy mám pocit, že si tu svou bolest užíváš - že to bereš jako formu osobního trestu. Jsi v mým životě to nejdůležitější, Deane - jen zrovna teď potřebuju vědět, že i já jsem ten, kdo ti stojí za to, abys konečně zase začal vidět ty, kteří tu pro tebe jsou."

Sam cítil slzy, klouzající mu po tváři, ale nechal je být. Viděl je i v očích svého bratra těsně předtím, než ho Dean pevně objal. V tom gestu bylo pro Sama tolik náklonnosti a bratrské lásky tak jako vždycky. Tohle byl pro Deana způsob jak mu 'říci'o svých intimních citech, které k němu choval. Nahlas o nich nemluvil, ale vždycky byly poznat z jeho jednání.

Když se mu po pár vteřinách znovu podíval do obličeje, Dean ho poplácal po tváři. Bez řečí odešel do domu a Sam si uvědomil, že blíž k tomu, aby se mu Dean svěřil se svými myšlenkami, už se nikdy nedostane.

Proto nechal stát zúčastněně se tvářícího Castiela na verandě a následoval ho.

****

„Nejsi na to sám, Deane!" Sam se k němu zoufale snažil probojovat. A on to stejně zarytě odmítal.

„Nejsem na to sám," smutně se na mladšího bratra usmál a poklepal ho po rameni. Otočil se a společně s lahví alkoholu začal pomalu stoupat schody do patra, provázen Samovým pohledem, který ho pálil v zádech.

„Deane, prosím. Mluv se mnou."

Samův hlas byl cítit slzami a posledním záchvěvem zdrcené prosby. Deanovy ztěžklo srdce, nohy i ta zatracená lahev v ruce. Váhavě se zastavil uprostřed schodiště. Všechno, co v něm po dnešní noci ještě zbylo ho táhlo zpátky dolů, proto se chytil pevně zábradlí, aby nezakolísal. Toužil se otočit k bratrovi čelem, avšak jediné co udělal, byl pohyb hlavou do strany. Chtěl se mu svěřit, jak mizerně mu je a jak se cítí podveden, ale přes rty a rameno mu přešlo pouhé „Dobrou noc, Sammy."

A pak se zastavil až za zavřenými dveřmi svého pokoje, zanechajíc svého malého bratra pod schody jak nedůvěryhodného psa.

Uvědomoval si, jak nelítostně ho od sebe odstrčil. Že vyměnil jeho konejšivou společnost za tupou náruč Jacka Danielse.

Protože Jack je sobec a neptá se pokaždé jako Sam, jak mu je.

Jack ho nevšímavě nechává v klidu a nehledá ihned všechna možná řešení jako Sam.

Jacka může bez výčitek vyměnit za Johnnyho, za to Sama bude mít neustále v zádech, protože se málokdy nechá přesvědčit, aby něco vzdal.

Mlčel před ním v obavách, že bratr bude pátrat po odpovědích za každou cenu, až ho to dostane do maléru. Vždy na něm bylo poznat, když se mu kolečka v mozku rozhýbala na plné obrátky a on začal spřádat plány. Byl několikrát svědkem toho, když mladší z Winchesterů pod tlakem situace na sebe bral rozhodnutí a to bez ohledu na dopad okolností, jen aby zachránil ohrožené životy. Už takhle byl Sam namočený v něčem, v čem Dean nechtěl, aby pokračoval.

Nenáviděl by sám sebe, kdyby ho svými činy, kterých se dopouštěl tam dole, měl strčit přes okraj srázu, na kterém Sam balancoval.

Dotáhl se k posteli, svezl se do mezery mezi ní a noční stolek. Takto chráněn ze dvou stran odšrouboval uzávěr a několik vteřin žíznivě pil. Až pocit bolesti z popáleného hrdla ho donutil přestat. Rozkašlal se mezitím, co se snažil popadnout dech.

Klidně by tu mohl pojít a nechat Michaela tahat se s mrtvolou!

Při vzpomínce na anděly si znovu musel přejet po hrudi a zahnat to nepříjemné a opakující se brnění na prsou zuřivým škrábáním. Vrazil při tom loktem do nočního stolku až poskočil, na zem se z něj snesla fotografie. Přestal se ošívat a s něhou ji zvedl.

Andělé na tebe dohlížejí, Deane.

Jediný anděl, který mu ještě zbyl, a kterému důvěřoval, byl na téhle fotce. Obrátil obličej k oknu a dál ven, k noční obloze s poblikávajícími hvězdami.

„Snažím se dělat pro Sama to nejlepší," řekl. „Jen nevím, jestli to někdy úplně chápe."

Našel na nebi tu jednu jedinou z hvězd, která se mu zdála vždy tak hodně blízko zemi a nechal se na pár minut unášet představou o tom, že právě ona patří Mary a nízko je tak proto, aby mohla slyšet své syny, když k ní promlouvají.

Pak, vracejíc pozornost na obrázek ve své dlani, zatřásl nad svou dětskou touhou hlavou.

Upil z lahve a díval se mlčky na tu šťastnou dvojici, dokud nebyl čas se opět napít. Přejel přes obličeje hřbetem palce ruky, která je svírala. „A občas -„ zadrhl se v něm hlas. „Občas se u toho cítím jako bych ho zrazoval."

****

Sam sbalil poslední ze svých věcí a jediný, kdo ho v tom rozptyloval, byl Zep. Neúnavně poletoval kolem jak barevný kapesník unášený větrem a sedal na všechno, co Sam vzal do ruky.

Nakonec zakotvil na jezdci od zipu, snad aby si vynutil to, že pokud bude chtít Sam tašku zapnout, bude ho muset přibalit.

„Ty máš ale výdrž," stoupl si nad ním s rukama v bok. „Myslíš si, že s tím, jak se mi každý ráno procházíš po obličeji, jen abys mě donutil vstát a já ti pak nakrájel něco sladkýho k pososávání tě teď vezmu na cestu?"

Nastavil mu dlaň. „No tak, kámo. Netrucuj. Bobby se o tebe postará."

Zep mu pomalu přelezl na prsty. Složil křídla, ale hned vzápětí odstartoval, aby se mu usadil ve vlasech.

Sedával tam tak často, až Sam usoudil, že ho přitahuje vůně šampónu, který používá. Jednou se mu dokonce zamotal ještě do mokrých vlasů, takže musel celého Pana Čichala sušit pod rozsvícenou stolní lampičkou. Teď mu rozkrojil šťavnaté jablko, pro které měl motýl také slabost. Sama ovanul slabý proud vzduchu, když se mu Zep spustil kolem obličeje k misce s ovocem. Hned namočil svůj dlouhý mlsný sosák do šťávy.

„Ještě chvíli a začneš u toho mlaskat," zakroutil nad ním hlavou. Opatrně mu přejel ukazováčkem po obvodu velkých nádherně zbarvených křídel, pak utáhl zip na tašce a přehodil si ji přes rameno.

Začalo se rozednívat, musel vyrazit. Měl před sebou dlouhou cestu.

Než vyšel z pokoje, ještě se otočil. Zep už byl zase v pohybu, mávajíc křídly snad dvakrát tak rychleji jen aby Sama dohonil.

„Bobby se o tebe postará," zopakoval a ani nevěděl, koho z nich chce ujistit.

Vyšel na chodbu a spěšně za sebou zavřel dveře, aby za ním Zep nemohl.

Když míjel ty Deanovi pootevřené, na chvíli se v nich zastavil. Jeho starší bratr ležel na posteli a jen díky obsahu alkoholu, který mu putoval tělem, tvrdě spal. Ve špinavém oblečení, botech a s lahví v ruce. I jeho pokoj vypadal jak skládka a táhlo to z něj jak z putyky. Tohle byl pro Sama tak smutný pohled.

Jeho velký bratr bojoval se svými vnitřními démony, on se tedy postará o ty zvenčí, když jim i nebe ukazuje svou nevlídnou tvář.

Je čas přestat jen přihlížet. Pokud se Dean rozhodne, že ho přeci jen potřebuje, číslo na něj má. Ale on už nemohl dál čekat - ne po tom všem, co tady za těch pár dní zažil.

Odešel z domu, aby dál pokračoval svou vlastní cestou. Nasedl do jednoho ze tří aut patřící Bobbymu. Vzal telefon, vytočil číslo, čekal. Pak jen suše oznámil. „Potřebuju se sejít, Ruby."

Dean s Bobbym by se mu v tom snažili zabránit. To proto je musel opustit.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top

Tags: