PŘÍTOMNOST

„Kdy mi už přestaneš lhát! Kdy přestaneš lhát svýmu bratrovi! Kdy téhle rodině řekneš konečně pravdu?!" Bobby si zatahal v silném rozhořčení za kšilt čepice.

Dean na oplátku sevřel opěradlo kuchyňské židle, až mu zbělely klouby.

„Mluvil si se Samem?!" spíš než otázka to vyznělo jako naštvané konstatování.

„Jistě! Na rozdíl od tebe! Protože mě, k čertu, zajímá, o co tady jde!"

Deana tohle lehkovážné nařčení z nezájmu dožralo. Tohle si, po tom všem, čím si s Nebem i Peklem prošel, nezasloužil.

„Tuhle hru na pravdu na mě nevytahuj, Bobby! Nemusela by se ti líbit!" varovně zavrčel.

„Zatraceně! Nikdo od tebe přece nechce, abys ji natíral na růžovo!"

Deana najednou něco přimělo zaváhat. Něco, co bylo silnější než jeho momentální zloba.

Něco, co zatřáslo jeho vzpurností vůči téhle konverzaci.

Cosi jako touha svěřit se a dosáhnout tím konečně úlevy. Možná... možná Bobby by mohl...

Kousal se do rtu, přemýšlejíc.

Avšak - nepostupuje své zatracení Bobbymu jen proto, aby si tím nemusel procházet Sam?

Když zavrtěl němě hlavou, Bobbyho to gesto nakrklo.

„Tuhle rodinu nerozbíjí pravda, Deane! To ty neustálý lži a tajnosti ji rozežírají! Takže nám projev aspoň trochu respektu a přestaň se chovat jak sobec!"

Zvedl k němu pohled. Jeho chvilková slabost byla pryč.

„Nemusím a ani tě nechci poslouchat!"

„Tak v tom se mejlíš, synku!"

„Ty nejsi můj otec!"

Bobbyho výraz v tu chvíli přešel z překvapeného do raněného. Jen na vteřinu, než sklopil hlavu, aby ho před Deanem skryl. Znovu se tahal za kšilt, když mumlal. „Jo. Konfrontace s pravdou je i taková."

Dean se otočil k oknu. Tohle bylo bolestivé pro oba dva.

Všechna ta vyslechnutá a vyřčená slova ho pálila. Někde tam uvnitř, v místě, kde si myslel, že nic živého už nezůstalo.

Přejel si dlaní po hrudi. Měl by i ten žijící zbytek v sobě zadupat? Bylo by pak jednodušší odejít od těch, které miloval a kterým ubližoval?

Bylo by snazší podvolit se svému osudu, Nebi, andělům a říct ano Michaelovi, kdyby už mu na nikom nezáleželo a nemusel je chránit?

Pochopil a odpustil by dvěma andělským stvořením, které na něj dohlíželi od doby, co byl jedním z nich vytažen z Pekla, kdyby se ocitl v kůži jednoho z jejich bratrů?

Tohle nebude vědět, pokud se nerozhodne, že to vědět chce...

Možná se pak i zeptá Sama, co provádí za jeho zády, aniž by se bál odpovědi.

Otočil se zpátky k Bobbymu. Tady to všechno začalo... a tady to i skončí.

Nadechl si, když byl starším mužem přerušen.

„Zajel jsem k jednomu starému známému, abych zjistil věci, které se ti nebudou líbit," hodil na kuchyňský stůl něco, co vypadalo jako kopie stránek z hodně starých knih.

„Radím ti, aby sis na to sednul. Protože to dává smysl."

****

BUDOUCNOST

Takhle to přeci být nemělo!

Díval se do těch velkých modrých očí, které na něj v šoku hleděly. V jejich odrazu viděl nepříčetný obličej s pevně semknutými čelistmi a namířenou zbraní.

Těch pět let života v neustálé honbě za Coltem a nedostatečným spánkem doprovázeným nočními běsy jeho tvář poznamenat musely.

Sklonil revolver, až když se tělo zhroutilo k zemi.

Tady skončili. Další naděje, která se ukázala posraně planou. Znovu!

Kopl vztekle do rozevřeného alba u svých nohou. Opět! Zas! A nanovo! Jsou to jen zkurveně dětinské vzpomínky.

Také je míval, nejvíc ze začátku. Teď už za ním nepřicházely tak často. Pět let je dlouhá doba na to se naučit, jak je zapudit.

Jenže teď tady byla ona a pohled na ní mu všechno vracel. Copak nestačí, že ZASE selhal?

„Konec! Odjíždíme!" štěkl do chodby na ty, kteří tu teď postávali, vylákáni hlukem zbraně.

Až teď, při zvuku jeho striktního hlasu se vzpamatovala. Trhla sebou úplně stejně, jako když před chvílí práskl výstřel.

Díval se, jak se otáčí a váhavě sklání k tělu za sebou. Obrátila ho na záda, dech se v ní zadrhl.

Ty mokvající rány a černé fleky hniloby se nedaly přehlédnout. Štiplavý pach rozkladu ignorovat.

A její, nyní lidské, smysly tohle nemohly minout. Nejprve se dávivě rozkašlala a hned poté pozvracela. Žaludeční šťávy ji popálily hrdlo, prázdný žaludek se bolestivě kroutil, až ji z očí vytryskly slzy. Padla na kolena a instinktivně se snažila od tlejícího těla se odsunout.

Dean její boj a útrpný výraz v obličeji sledoval skoro se zvráceným potěšením.

„Vítej v mým zanedbaným světě, Auriel a seznam se s novou lidskou rasou. Tohle..." pohodil hlavou k masu „...už je jen důsledek." Schoval zbraň do pouzdra zavěšeném na stehně. „Někdy ti povím příběh o příčině."

****

PŘÍTOMNOST

Dean zíral do papírů, bral jeden po druhém, když mu je Bobby podával nebo poukazoval na ty, ležící před nimi na stole.

„Uhm..." přelétl tak trochu bezradně ten stoh. „Tys tohle všechno přečet?"

„Jo. Je to pro tebe tak nepředstavitelný?"

„Raději bych si počkal na filmovou verzi," upřel na něj skoro prosebné oči, když mu ruka klesla pod tíhou stránek.

„Tomu se říká návrat ke kořenům, synku." Starší muž nad tím oslovením nezaváhal a toho mladšího to viditelně potěšilo. Vděčně na něm chvíli zůstal viset pohledem, než Bobby s drobným úsměvem přikývl. Deanovi to dodalo nového odhodlání.

„Dobrá tedy," prohlásil s hlubokým nádechem a zahrabal v kupě. „Začnu prologem."

„Máš odvahu," Bobby ho poplácal po rameni a nechal ho pár minut ztraceně listovat a hledat v tom systém. „To stačí. Budeš potřebovat jen tuhle, tuhle...tuhle...uhm... a tamtu. To ostatní je omáčka pro Sama. Byl by zklamanej, kdybych přitáh míň než padesát stránek."

„To jo," Dean si vzal vítězoslavně těch svých pár a pevně si je držel, aby se mu náhodou nezamíchaly mezi ty bratrovy.

****

Bylo tam vše, co mu s jistou dávkou povrchnosti a následovné brutality řekl Zachariáš.

O Bohu a lidech - jeho nejdokonalejším díle, o žárlivém a mstivém Archandělovi, o neposlušnosti, kvůli které ho nechal Otec padnout, o Království Pekelném, které Lucifer stvořil jako protiklad toho nebeského a o tom, že Soudného dne znovu povstane.

To, že se na určitých místech již bitvy vedly, Dean věděl od andělů.

Byl seznámen i s tím, že se Nebe pro-aktivně připravuje na finální střet. Tohle představení ho zabolelo. Znovu. Zachariáš je kariérista, který se nebál jít přes mrtvoly.

Zatřásl hlavou – nechtěl uvažovat o Auriel jako o potencionální smrtelné oběti. Kdyby byla, Cas by to věděl. Je jen... nezvěstná.

Poškrábal se na hrudi, ošil se. Jedna ze stránek, které pročítal, se uvolnila a houpavým pohybem tak typickým pro kreslené filmy, se snesla k podlaze.

Jen se pro ni bezmyšlenkovitě natáhl, když mu oči padly na obrázek vlasatého macha v brnění, jak mečem propichuje dalšího, ležícího u svých nohou. Byla to hodně romantická stará kresba s nádechem dramatické spravedlnosti a nezbytným popisem:

Jen Archanděl se vyrovná síle Archanděla. Avšak pouze ten nejstarší z nich, znám pod jménem Michael, má moc porazit toho, jenž byl zatracen a padl. Den jejich střetu bude nazýván Soudným.

Dean pomalu sbíral list ze země, nepřestávajíc se čtením, teď už o několik odstavců níže, jakoby mu zrak sám vyhledával to kritické.

Archandělé sestoupí do svých předem určených lidských schránek, které jsou natolik silné, aby unesli jejich existenci na zemi. A stejně tak, jako jsou oba nejsilnější Archandělé bratry i jejich lidské schránky jsou pokrevně spřízněny...

V Deanovi hrklo. Zíral na poslední dvě slova, jakoby tím mohl jejich význam změnit.

„Deane? Deane!" Někdo mu sáhl na rameno. Lekl se, až sebou trhl. Odlepil oči od textu.

„Jsi v pořádku, synku? Na moment jsem si nebyl jistej," Bobby mu pátravě hleděl do obličeje. Pak si všiml, jakou část z knihy drží a jeho výraz se změnil ze starostlivého do napjatého.

„Jsi to ty? Jsi Michaelova tělesná schránka? To je to, proč si byl vytažen z Pekla, že?"

Dean se rozhlédl po kuchyni, stále vstřebávajíc poslední nabytou informaci.

„No tak! Mlčel jsi už dost dlouho..." dotíral Bobby.

Zamrkal a vrátil k němu svou pozornost. „Bingo!"

„Balls!" ozvalo se mužovo nevrlé zavrčení. „Pak to tedy dělá z tvého bratra Luciferova hostitele!"

Dean proti tomu ihned protestoval. „Nebudu věřit nějakýmu okopírovanýmu blábolu! Půlka slov nezní ani jako angličtina! Tohle je jak špatně přeloženej náboženskej bulvár!" zmačkal nervózně ten list papíru.

Bobby mu chtěl říct, že JEHO knihy a zdroje NIKDY nelžou, ale to věděl i Dean. Proto mlčel, odešel z místnosti a nechal ho vycukat.

Netrvalo dlouho a starší z bratrů se objevil mezi dveřmi. „Jak dlouho o tomhle víš?"

„Začal jsem to tušit ihned, jakmile jsem na ten text narazil."

„ A... Sam...?"

„Jo, řekl jsem mu svou teorii při zpáteční cestě. A jistě o tom bude chtít s tebou mluvit. A už žádné lži, Deane!"

„Vážně se musím chlubit tím, že mám sloužit jako andělskej kondom?"

„To vy oba!"

„Takže teď už všichni vědí všechno. To je pecka!"