Purple writting- květnaté psaní

Vypadá krásně, zdá se, že nad každou větou opravdu hodně přemýšlíte, že jste dobrý autor, když přece máte tak bohatou slovní zásobu, ale... všechno špatně.

Bolavé srdce mi zaplavila úleva. Její hřejivé teplo však během několika úderů vystřídal spalující mráz. Hlas rozumu zmlkl a zůstala po něm jen ozvěna, jež se postupně rozplynula v neochvějné jistotě. Že tu nejsem sama. O vědomí se mi neodbytně otírala cizí přítomnost. Utočila na všechny mé smysly a stavěla je do střehu.

WTF!

Tohle je úryvek ze skutečné knihy, která naštěstí nevyšla. A ta kniha, byla takhle napsaná úplně celá.

Tak k těm problémům.

Za prvé se to strašně špatně čte. Opravdu děsně. Pouze pubertální slečny hrající si na intelektuálky nad tímhle vrní blahem, jak tomu rozumí a jak to má hloubku.

No nevím. Podle mě je větší umění popsat něco dokonale, jasně a srozumitelně a neplýtvat při tom slovy.

Druhý problém je podle mého názoru méně viditelný na první pohled, ale si asi závažnější. Ve vaší knize totiž přijde čas, kdy je potřeba neomezit se jen na prostý popis. Kdy opravdu chce vyjádřit, že louka voněla trávou a vodou, která v podobě krůpějí rosy utkvěla na plátcích modrých zvonků. Bohužel to ale zanikne ve všem tom ostatním balastu.

Je hezké umět se květnatě vyjádřit, ale jen tam, kde je k tomu důvod.