Mončičáci, retro šátek, stolisté růže a blok

Teda ne blok na psaní, ale psací.

Často slyším dotazy, jak je možné, že píšu tak rychle. Samozřejmě, jiní to zvládají ještě mnohem rychleji, přesto asi opravdu patřím k těm rychlejším. Beru-li v potaz, že pracuju na plný úvazek a mám rodinu.

Každý má svoje metody, ale já se ráda podělím o to, co funguje mně. Možná si z toho něco vezmete, možná ne, a to je v pořádku, protože na každého funguje něco jiného.

Používám všechny ty notoricky známé věci. Rešerše, osnova, důkladné poznámky, a nečíst si to po sobě, protože je to jako mačkat plyn a brzdu zároveň.

A nakonec se snažím, abych ten příběh nepsala, abych v něm žila.

Když jsem psala Třetí zahradu, skutečně jsem si objednala přírodní kosmetiku z růží, zjistila si všechno o výrobě mýdel a barvení látek. Můj další příběh je zasazený do ruku 1984 proto ten retro šátek, který tenkrát každý nosil.

Pokud nemůžu sehnat věci, stahuju si fotografie, filmy a klipy. Prostě snažím se co nejvíc obklopit tím, co právě píšu. Myslela jsem si, že takhle divná jsem jenom já, ale pak jsem se dozvěděla o mončičácích... Teda dozvěděla jsem se to, že v tom nejsem sama. Moje kolegyně totiž psala knihu z roku 1987, která vyšla v nakladatelství Moba pod názvem Mrazivá náruč, a během psaní si nakoupila čelo sbírku mončičáků.

Když to funguje, není co řešit.