Jsem tady s další kapitolou. Asi by bylo nejlepší, kdybych je psala popořádku, ale začala jsem s tím pozdě a moje začátky jsou víceméně už jen vzpomínkou. Budu psát tedy tak, jak se mi ten či onen zážitek vybaví a co se zrovna děje v mém spisovatelském životě.

Poté, co jsem měla dlouhou dovolenou jsem se vrátila ke svým rukopisům a těšila jak navážu tam, kde jsem skončila. Napsala jsem sotva kapitolu a dostala e-mail od nakladatele, že mou knihu teda bere, ale musím dopsat ještě 50 normostran a mám přesně 3 týdny na dokončení. 50 normostran je asi 20 tisíc slov, to znamená 1000 slov denně při práci a rodině, obsah musí navazovat k ostatnímu, nemůžu už přidat postavy nebo hýbat moc dějem a musí to být na první dobrou, protože není prostor na přepisování nebo betace. Byl to očistec, ale s pomocí kamarádek, které mi poradily, kam a co dopsat, jsem to zvládla.

Nakladatelství reagovalo stejně rychle jako já, takže v těsném sledu pak přišly redakční úpravy a korektury, nicméně i tak to byly tři měsíce intenzívní práce.

Proč tohle všechno píšu?

Protože se to muse stát i vám. Nakladatel potřebuje 50 normostran, nejlépe do zítřka a neptá se, kde je vzít. Pak musí jít úplně sechno stranou.

Protože příběh ve vaší hlavě chce zoufale ven, a vy opravdu potřebujete psát. Někteří čtenáři na WP čekají, ale jiné ztratíte.

Protože vaše věrné čtenářky vám můžou říct, co jim příběhu chybělo a o čem by chtěly číst a poskytnou vám materiál na těch 50 normostran a vy si uvědomíte, že ať si říká kdo chce, co chce WP je občas pro autora fakt důležitý.

Kniha, ke které se váže tenhle příspěvek je Zlomená srdce pro začátečníky, která nakonec vyjde pod názvem Jak chutná naděje a patřila na mých stránkách k těm populárnějším.