Zdrceně práskla rukou do stolu. Po tvářích se jí kutálely slzy jako hrách, které si zběsile utírala. Už nemohla, nešlo to dál. Snažila se to pochopit, opravdu ano, ale ta matika ne a ne do její hlavy vlézt.

,, Lenny?" ozvalo se od dveří s tichým zaklepáním. Byl to její straší bratr, jediný, kdo jí vždy byl ochotný pomoct.,, Notak, co se děje Růžičko?" Konejšivě jí pohladil po rameni, jen co si všiml slz.

,, J-já nemůžu. Snažím se, ale nejde mi to." Rozplakala se znovu. Vzlyky zoufalství se jí draly samovolně z hrdla. Dusila to v sobě moc dlouho.

Jejich rodiče vždy vyžadovali dokonalé studijní výsledky. Zatímco byl její bratr dokonalý a talent na učení od přírody, což znamenalo, že se ani nemusel učit, ona seděla dlouhé hodiny, často až do noci, zanořená v knihách.

Jak postupovali do dalších ročníků, učivo se stávalo těžším. Zlom přišel při nástupu na střední.

Už to nebyly hodiny, často bývala bez spánku, nejedla a nepila, z neustálého stresu se jí přidaly zdravotní komplikace.

,, Lenny, promluvím s nimi. Tohle už sakra není normální!" vykřikl její bratr. Zničeně se na něj podívala.,, Nepromluvíš, i kdyby ano, nic se nezmění."špitla tiše a opět se podívala do knih.

Když se natáhla pro tužku, vyhrnul se jí rukáv. Odhalil zápěstí poseté několika menšími jizvičkami. Tenhle pohled jejího bratra bolel. Prudce vstal a odešel z pokoje.

Z obýváku se ozýval křik tří hlasů. Nenápadně zpoza stěny vykukovala naslouchajíc rozhovoru, tedy spíše hádce.

,, Příjde vám normální, že si vaše dcera ubližuje?! Že je hubená jako párátko?! Že se vám sakra ztrácí před očima?! Jste její rodiče, tak se tak chovejte sakra!"křičel její bratr na jejich rodiče.

,, Luke uklidni se, vždyť o nic nejde a nav-...Ahoj Lenny." Její otec jí obdaroval úsměvem, když se odhodlala konečně vejít do místnosti.,, Ukaž jim to Len, nevěří mi."

Vzhlédla nejistě ke svému bratru. Se slzami v očích si vyhrnula rukáv. Jizvy nebyly jen na zápěstí, byly po celém předloktí.

,, Už nemůžu, nechci vás zklamat, ale nemůžu." Tiché vzlyky ovládaly její hlas. Jako první zareagoval její bratr. Pevně si k sobě třesoucí se postavu přitáhl a pohladil ji po vlasech.

Poté se přidali i rodiče. Lenny konečně cítila, že jsou rodina. Prostě jen normální rodina s normálními problémy.