Těšila jsem se, až ji znova uvidím. Už ráno jsem všechny honila, ať jsem u ní co nejdříve. Netrpělivě jsem poklepával nohou na místě spolujezdce a z auta vyhlížela jejich auto. Neposlouchala jsem, co mi matka říkala, když jsem viděla její blonďaté kadeře v davu.

S batohem na rameni, jsem se za ní rozběhla. Zezadu jsem si ji přitáhla do objetí a držela ji u sebe. I tu malou chvíli, co u mě byla, jsem cítila, že je něco špatně. Obratle na jejích zádech bych mohla počítat.

Atmosféra ve třídě by se dala krájet. Přece jen, když přijdete první den do třídy, kde vám ze stropu padá omítka, praskne vám potrubí umyvadla a vaše třídní si zlomí nohu, asi se vám ve vaší dokonalé třídě nebude moc líbit.

Jako každý rok jsme seděli spolu. Prohlédla jsem si její maličkost, která se za tu dobu, co jsme se neviděli změnila k nepoznání. Vlastně byla stále stejná, ale ty oči. Ty nádherné oči barvy Atlantiku. Něco v nich ovšem chybělo. Z přemýšlení mě probral,až její dloubnutí do mého břicha, když začal mluvit náš suplující učitel.

Zmizela mi z očí bez rozloučení. Viděla jsem její kadeře vlát v davu. Takhle utekla naposledy, když se její rodiče rozváděli a ona chtěla být sama. Nechala jsem ji být a ponořená v myšlenkách jsem se odebrala do svého místečka plného kávy a sušenek. Tetina kavárna.
___________________________________________

Bylo to týden po prvním dnu školy. Vlastně ani nevím proč. Snad kvůli toho, že jsem ti snědla gumového medvídka a pak ti dala svého v barvě, která ti nechutnala. Nebo to snad bylo kvůli tomu, že jsem ti říkala, že se s tebou tvé "kamarádky" bavit nebudou, když tě za tvými zády pomlouvají. Tak či onak, pamatuji si, jak jsi na mě přes celou třídu plnou našich spolužáků křičela, že ti mám přestat otravovat život.

Vše se pak strhlo jako lavina. Chtěla jsi se mě zbavit. A to doslova. Víš..sama jsi říkala, že slovo dokáže ublížit víc než čin. O pomluvách to platí dvojnásob. Byly všude Tess. Škola, venek a naše domácnost. Proč jsi to udělala? Proč jsi tak lhala? 

Říkala jsi, že jsem tě nutila kouřit a pak jsem tě viděla, jak na zem házíš už vykouřenou krabičku. Říkala jsi, že jsem tě nutila pít a sama jsi mi nabízela celé lahve alkoholu. Byla jsem pro tebe moc slušná. Snažila jsem se, aby sis uvědomila, že to nejsi ty. A toto mi bylo odměnou.

Najednou ses, jako celá třída našich naivních spolužáků ptala, co se mi stalo, když jsem do školy přišla až po týdnu. Co myslíš, že se stalo? Rodiče mě měli za závislou. Začali mě nenávidět a teď nenávidí tebe. Už víš, co se stalo? Dám ti malou nápovědu. Antidepresiva. Ano Tess a ty to víš moc dobře. Zkusila jsem se zabít.

V nemocnici jsem si poležela celkem dlouho. Proč jsem tak naivně doufala, že přijdeš? Nenáviděla jsem tě, ale ty jsi byla miláček všech. Co zmůže jedna modroočka proti tvé armádě? Po celou dobu v nemocnici jsem ti psala, abys o mě neměla strach. Přes zprávy jsi byla tak skvělá, až jsem se bála, že mám číslo na někoho jiného. Vše bylo skvělé, než jsem se musela vrátit zpět do školy, kde se vše zase podělalo.