Pohled Wedryho:

Domluvil jsem se se Štěpánem, že spolu zajdeme na oběd. Přijel jsem za ním do Prahy a šli jsme do obchodního centra Chodov. Všechno bylo v normálu. Povídali jsme si a zjišťovali novinky. Jak jsem ho tak poslouchal, uvědomil jsem si, jak moc mi vlastně chybí. Nevím, jestli se mi to jen zdá nebo zkrásněl. Objednali jsme si a pustili se do jídla. Celou dobu jsem se snažil udržet svoje myšlenky na uzdě.
,, Děje se něco Ráďo? Jsi zamyšlený."
,,Nic se neděje."
,, Nelži poznám to. Řekni mi to."
,, Nemůžu..."
,, Můžeš. Ty můžeš všechno."
Tahle věta pro mě byla poslední kapka.
,, Pojď za mnou."
Vstal jsem a Štěpán mě následoval, zavedl jsem nás na záchody. Rychle jsem za námi zamkl dveře a bez varování Štěpána políbil. Ten mě jemně odstrčil.
,,Radku co..."
,,Šššš.. nemluv."
Přirazil jsem ho ke stěně a začal ho znovu líbat. Tentokrát už spolupracoval. Polibky nabíraly na vášni, vyskočil mi do náruče. Posadil jsem ho na umyvadlo a sundal mu tričko. Chvíli jsem si hrál s jeho bradavkama a pak jsem mu strhl kalhoty i s boxerkami. Otočil jsem ho zády k sobě a on se opřel o ruce. Vyniknul jsem do něj a když jsem viděl, že si zvykl tak jsem zrychlil tempo přírazů. Když jsme oba dosáhli vrcholu, nějakou chvíli jsme sbírali energii. Pak jsme se oblékli a vyšli zpět do obchoďáku, jakoby nic.
,, Až se to stane příště, tak doufám že v soukromí."
Prohodil Štěpán.
,,Nic neslibuju."
Rozesmáli jsme se a on mě chytl za ruku a já si s ním propletl prsty...

Konečně jsem tuhle část dopsala. Mám jí rozepsanou už od července. Dlouho jsem nebyla aktivní a asi ještě nebudu alespoň ne pravidelně. Musela by se mi vrátit inspirace.
Pište další návrhy na jednodílovky ❤️