Mejmr
Pohled Gejmra:
Sedím tak u vody a pozoruji hladinu. Je klidný, slunečný den a malé vlnky se jen tak pohupují sem a tam. Výborně se mi tady přemýšlí. Jsem zase po nějaké době šťastný, to co jsem měl zvládnout jsem zvládl a to mě naplnilo takovým pocitem... zadostiučinění, štěstí a klidu. Jsem nejklidnější za poslední rok. V tenhle moment je všechno tak, jak má být.
,,Už zase jsi tady?"
Ozve se Honzův hlas a na tváři se mi objeví úsměv.
,, Tohle místo v sobě má hodně vzpomínek a je to naše obvyklé místo hned po Petříně."
Sedl si vedle mě a vzal mě za ruku.
,, Nechceš do té vody snad spadnout, protože já tě zachraňovat nebudu. Víš dobře, že neumím plavat."
,, Neboj nic takového nehrozí, jen jsem chtěl klidně přemýšlet."
,, Na co si přišel?"
,, Na to, že jsem šťastný a z velké části je to díky tobě. Měli jsme sice svoje problémy ale nikdy si mě doopravdy neopustil. Pořád jsi tu pro mě byl a někdy si o tom ani nevěděl."
,, To samé ty pro mě. Ať to se mnou bylo sebevíc těžký nezanevřel si na mě."
,, To se nikdy nestane to přísahám."
Chvíli jsme se dívali na do dálky na hladinu a po nějaké době jsme se vzvedli a vydali se ruku v ruce domů. Pár lidí se občas otočilo a divně se na nás dívali ale nám to bylo jedno. Byli jsme spolu a to bylo to jediné na čem nám záleželo...
Krátká splácanina co mě napadla v autobuse cestou na příjmačky.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top