Pohled Gejmra:

Je hluboká noc a já opět bloudím Prahou, už několikátou noc po sobě nemůžu spát. Moje rodinné problémy zasahují do mého každodenního života a odráží se to na mém způsobu komunikace s ostatními. Od všech se distancuji dokonce i od něj. Nechci to s nikým řešit a ani nemůžu. Nevím jak o tom mluvit a tak to držím v sobě. Moje kroky mě zavedou na Petřín, kde si sednu na lavičku a dívám se na noční Prahu. Moje myšlenky se ubírají převážně k budoucnosti a taky o něm. Ani jemu nedokážu přesně popsat jak se cítím. 

,,Myslel jsem si, že tě tady najdu."

uslyšel jsem známý hlas vedle sebe, nemusel jsem se ani podívat a věděl jsem, kdo to je.

,,Co tady děláš?"

,,Když se mi neozýváš, tak jsem za tebou přijel. Chci vědět, že jsi v pořádku."

Nemohl to vidět ale měl jsem slzy v očích. Je toho na mě moc. Věděl jsem, že ve chvíli, kdy se na něj podívám, tak se sesypu. Přesto jsem otočil hlavu a podíval se do jeho očí u kterých nikdy nevím, jakou mají barvu. Nemohl jsem to v sobě dál držet, ne když se na mě díval tímhle způsobem. Vrhl jsem se mu do náruče a pevně ho objímal.

,, Nejsem v pořádku Honzo...nejsem."

Svůj stisk ještě zesílil.

,,To bude dobrý...jsem tu pro tebe."

,, Já vím...promiň...nechtěl jsem tě ignorovat nebo ti nějak ublížit, jenom jsem potřeboval klid."

,, To nic Gejmříku, chápu to."

,, Děkuju...Děkuju, že tu teď jsi a prostě za všechno."

,, Není za co."

,, Ale je."

Naše pohledy se opět střetly a mi se k sobě začali přibližovat, jako by mezi námi byla nějaká magická síla, která nás přitahovala k tomu druhému.Naše rty se spojily a já zapomněl na svět kolem mě, jediné co pro mě v tu chvíli existovalo byl Honza a jeho dokonalé rty...

Po dlouhé době zase jednodílovka, nechci nic slibovat ale vypadá to, že budu vydávat častěji. Pro tebe nedočkavče mám jen jedno slovo: UŽ!!!! ♥