Pohled Honzy:

Nedávno jsem se po dlouhé době viděl s Gejmrem. Dost mi chyběl, chyběla mi ta jeho šílenost a zábavné historky. Jsem rád, že i po tom všem co se stalo jsme si pořád tak blízko jestli ne ještě blíž. Viděl jsem, jak je šťastný a to dělalo šťastným i mě. Dnes se mi ale svěřil s tím jak se ve skutečnosti cítí sám a já jsem do něj okamžitě vcítil. Nebylo to poprvé co se mi takhle svěřil a já jsem vděčný, že je ochotný se otevřít zrovna mě. Vím, že teď někoho potřebuje a já tu pro něj budu stejně jako je tu pro mě on. Když jsem ho poznal, všechno se pro mě změnilo. Z uzavřeného člověka, se postupně stával otevřený a optimistický člověk. On byl, je a vždycky bude moje opora a jediný kdo mě úplně pochopí a pochopí moje pocity. Hodně mi pomohl a stále pomáhá a já se snažím dělat to samé pro něj. I proto jsem teď na cestě za ním. Po hodině a půl jsem stál na jeho prahu a když otevřel dveře bylo vidět jeho jasné překvapení. Neřekl jsem ani slovo a objal ho.

,, Jsem tu pro tebe a vždycky budu, nezapomeň na to."

,, Nikdy."

Nakonec jsme si lehli do postele a já ho poslouchal a poslouchal. On měl hlavu na mé hrudi a já ho hladil po vlasech a držel ho. Dával jsem mu najevo, že tu jsem, že není sám. Pobrečel si a já měl rovněž slzy v očích. To pouto, které mezi námi je, je opravdu silné a já se do něj díky tomu dokážu vcítit daleko víc. V životě je spousta nejistot ale jestli jsem si něčím skutečně jistý, je to že mi může říct cokoliv a bude mě vždycky mít jako oporu...

Nevím jestli si to přečteš ale je to pro tebe ❤️