Pohled Gejmra:

Je polovina února a nedávno dost nasnežilo, spousta lidí si na to stěžuje ale já mám sníh rád. Vždycky, když nasněží jdu se projít. Kousek za Prahou je jedno opuštěné prostranství na které často jezdí v takovéhle počasí lidi autem a zkouší driftovat a podobné tríčky. Baví mě to sledovat ikdyž vím, že je to nebezpečný. Přiznám se vám, že sem chodím taky protože doufám, že se tu objeví on. Ten blázen do aut s duší a často i mozkem dítěte. Věřte nebo ne právě to na něm tolik miluju. To a spoustu dalších věcí. Stál jsem opodál a sledoval už asi třetí auto, jak dělá otočky na zledovatělé zemi. Pak jsem ale zahlédl to auto, které jsem si tu tak dlouho přál vidět. Žlutý mustang, Honzův mustang. Nevím, jestli se chci dívat jak hazarduje se životem. Přesto jsem z toho auta nespustil oči. Najednou auto dostane smyk a bokem narazí do jediného sloupu, který tady je. Pln paniky se rozběhnu k autu a když jsem skoro u něj, Honza z něj akorát vystupuje. Vypadá, že je v pořádku, jen otřesený a malinko v šoku.
,,Jsi v pořádku?"
,, Jo myslím, že jo. Jen jsem trochu v šoku nic víc."
,, To je dobře... dávej na sebe větší pozor Honzo, nerad bych, aby se ti něco stalo."
,, Známe se?"
Otázka, která mi může změnit život.
,, Jo známe MenTe. Padáá strom."
Řekl jsem svým typickým hlasem a Honzovi to okamžitě došlo.
,,To si děláš..."
,, Ajeje jsme zase u toho."
Zasmál jsem se a Honza se mnou. Nastalo příjemné ticho a my se na sebe jen dívali. Bylo mezi námi něco zvláštního, něco co nás pojilo dohromady. Zkrátka jsem od něj nechtěl odejít.
,, Nezajdeme na kafe?"
,, Jasně, tak sedej."
,, Slib mi, že dojedeme v jednom kuse."
,, Neboj pojedu opatrně."
Ikdyby to neřekl stejně bych s ním jel. On je totiž ten, kterému bych klidně svěřil svůj vlastní život...

Opět Mejmr ale jako další bude Gelo možná ještě dnes ❤️