Pohled Gejmra:

,, Jestli chceš tak si jeď, mě je to jedno!"
,, Fajn! Tak já jedu a ty si tady dělej co chceš."
Práskl za sebou dveřma a já zůstal sám. Takhle jsme se ještě nikdy nepohádali. Mám takový nepříjemný pocit, že se nevrátí.

O dva týdny později

Už dva týdny je pryč a ještě mi ani jednou nenapsal ani mi nebere telefon. Je tohle konec? Rozchod? Nebo jak to vlastně máme? Už týden, každý den brečím ani pořádně nevím proč. Možná jsem neměl být tak hnusný. Neměl jsem se s ním hádat. Najednou slyším klíče ve dveřích. Doslova vyskočím z gauče a když se otevřou dveře a v nich stojí Honza, moje tělo funguje na autopilota.
,, Jsem doma."
Vydechne šťastně.
Já rychlým krokem dojdu k němu a vlepím mu silnou facku. Nevěřícně se na mě podívá.
,, To máš za to, že mě jen tak opustíš a nereaguješ na zprávy a hovory a tohle... tohle máš za to, že si se vrátil."
Tentokrát jsem ho silně objal a vášnivě ho políbil.
,, Vrátil jsi se. Vrátil jsi se domů."
,, Vždycky se k tobě vrátím. Jsi můj domov. Můj nekonečný oceán ve kterém bych se klidně utopil. Jsi můj vesmír, moje galaxie. Jsi můj život. Miluju tě."
,, Já tebe víc lásko."
,, Já tebe nejvíc."
Co dodat? Možná jen Mejmr is love Mejmr is life ❤️...

Příště opravdu Mevy. ❤️