Pohled Gejmra:

Další obyčejný den. Vstanu, obléknu se a jdu se ujistit jestli princezna něco nepotřebuje. Jemně zaklepu na dveře od jejích komnat.
,, Dále."
,, Dobré ráno vaše výsosti."
Ukloním se.
,, Dobré ráno Michale. Myslím, že jsem vám již několikrát řekla, že mne máte oslovovat Lara."
,, Ano vím ale nepřísluší mi abych..."
Zdvyhne ruku na znamení, že mám přestat mluvit.
,, Pokud tě o to sama požádám pak ano."
,, Dobře děkuji vaše vý...Laro. Děkuji Laro."
,, Není za co. Alespoň díky něčemu se můžu cítit jako normální dívka, nevázaná povinnostmi a etiketou. Dnes na tom bále si mám vybrat ženicha... jenže já nechci. Nechci, aby mě do něčeho nutili... láska se přece nedá vnutit."
,, To nedá."
Vím o tom své. Miluju někoho koho bych podle pravidel království milovat neměl.
,, Ty to moc dobře víš viď?"
,, Prosím?"
,, Všimla jsem si, že chováš velké sympatie k jednomu určitému člověku."
,, To je to tak vidět?"
,, Docela ano."
,, Já myslel že.. "
,, To je v pořádku... něco ti chci dát. Pro štěstí."
Z krabičky vyndá svůj přívěsek.
,, To si nemůžu vzít.."
,, Můžeš a musíš.. uvidíme se večer na bále?"
,, Jistě Laro."
Přívěsek si sám do kapsy u kalhot.

***

Blonďák přišel do obrovského sálu a čekal než se objeví Lara. Nečekal dlouho. Byla opravdu nádherná, její modré šaty vynikaly a přesto to nebyla ona, kdo ho v místnosti přitahoval nejvíce. Byl tu ještě někdo. Někdo, kdo aniž by to tušil k sobě blonďáka lákal. Co víc, ta osoba měla úplně stejné pocity jako on.

***

,, Smím prosit princezno?" Nabídl jsem jí ruku.
,, Jistě."
Začali jsme tančit a nejedny oči se upíraly naším směrem.
,, Měl bys čelit svým citům Michale. "
,, Co když necítí totéž ?"
,, Podle toho, jak na nás celou dobu kouká si myslím, že cítí to samé."
Přestane hrát hudba a já ze slušnosti políbím Laře hřbet ruky. Odešla do davu a můj pohled se náhle střetne s tím jeho. Jako dva magnety jsme se k sobě blížili.
,,Michale"
,, Honzo."

Všechno jako kdyby se zastavilo. Existovali jsme jenom my dva. Nějakou dobu jsem mlčeli a dívali se jeden druhému do očí. Slova byla zbytečná. Oba jsme věděli co cítí, co prožívá ten druhý.
,, Doprovodíte mě na balkon Sire?"
,, Velice rád Honzo."
Vyjdeme na balkon a pozorujeme noční oblohu. Hvězdy krásně zdobily tmavě modrou až černou oblohu.
,, Jako kdyby svítily jen pro nás."
,, Třeba to tak je. "
Podíval se na mě s úsměvem na tváři.
,, Měl bych se k něčemu přiznat... Michale já..."
Položím mu prst na rty.
,, Pšt..." Pomalu se k němu začnu naklánět až se nakonec naše rty spojí v jedny. Byl to opravdu polibek jako z pohádky.
,, Miluji tě Honzo."
,, Miluji tě Michale."

***

Otevřu oči a zvednu hlavu. Na monitoru mi běží hra Tomb Raider. Já jsem usnul při natáčení? To všechno byl jenom sen? Proč se mi chce brečet? Proč chci, aby to byla realita? Zklamaný vstanu, pak ucítím něco v kapse. Sáhnu tam a vytáhnu přívěsek. Naprosto identický s tím který mi dala Lara. Počkat... takže to nakonec nebyl sen?...

Nemohla jsem si to odpustit 😂❤️ byl to sen nebo ne? Nechám na vás leda... chtěli byste druhou část?