Týdny uběhly a zbývaly jen dva měsíce k mému konečnému pobytu u Avengers, bohužel jsem se tam cítila hrozně stísněně na to jak velká ta budova byla, dokonce jsem se snažila i utéct ale dali mi sledovač na kotník, takže jsem z Toweru nemohla už vůbec, což mě dosti naštvalo.

Seděla jsem ve svém pokoji kde bylo tolik kamer, že jsem se cítila jak v nějakém pornu a hleděla do zdi, nic jsem nedělala, pomalu už i zapomínala dýchat, prostě jsem jen seděla na zemi a dělala mrtvého brouka, jen si počkejte já vám dám mě tu zavírat jak zvíře.

,,Mohu se k tobě připojit v tom...nic nedělání? Zeptal se Loki který se znenadání objevil u mě v pokoji a já si jen povzdechla, ten mi tu chyběl, pomyslela jsem si ale svolila jsem, Loki si ke mě přisedl a chvíli mlčel.

,,Já...se chci omluvit.'' Začal. ,,Vím že ode mě, od kterého se ti dostalo tolik bolesti, nejmíň očekáváš omluvu, ale skutečně mě mrzí ztráta tvé dcery, zkrátka chtěl jsem ti říct že v tu dobu co...se to všechno stalo jsem...''

,,Nebyl při smyslech?'' Dořekla jsem to za něj a ten jen překvapeně přikývl, já se jen pouchechtla a pohodlněji se posadila.

,,Víš možná jsem stará, ale vzato stále dobře všímavá, vím že jsi byl někým ovládnut, poznala jsem to podle tvého chování, tvých myšlenkových pochodech...a tvých očích, ale jo už je jiná.''

Bylo zase ticho, každý nad něčím přemýšlel, já nad tím co tady ten ichtyl chce, a on zřejmě nad omluvou, kterou se mi hodlal sdělit, díky bohu za moje schopnosti.

,,Já...přišel jsem se omluvit.'' Začal a znervózněl, já jsem si o koleno opřela loket a s pozvednutým obočím ho sledovala, viděla jsem mu v hlavě jak se mu tam míchají všelijaká slova omluvy, a bylo to dost zábavné.

,,Vím že jsem asi ten poslední od koho chceš slyšet slova omluv, ale skutečně mě mrzí co jsem způsobil, věz že kdybych mohl vrátil bych čas, ale teď tě mohu pouze poprosit o odpuštění.''

Měla jsem to udělat? Byla jsem v rozpacích, ale navenek jsem nic nedala znát, pouze jsem si povzdechla a zvrátila hlavu dozadu, koutkem oka na něj hleděla.

,,Já tě chci nenávidět Loki, zabil jsi mi dceru, to jediné co mi po Alekim zbylo, ale postupem času můj hněv, ikdyž nechtěně, opadává a začínám tě celkem...akceptovat.''

Loki jen seděl a několikrát si v hlavě opakoval moje slova, pak mu došlo co jsem řekla a trochu rozpačitě ke mě natáhl ruku.

,,Příměří?'' Zeptal se a já si představila mít Lokiho jako spojence, to se mi docela zamlouvalo a jeho ruku přijala.

,,Uděláme Avengers ze života peklo.''

,,To rozhodně.''

A tak se ten den vyplnila noční můra našich hrdinů, dva psychopati se spojili proti nim.