Náhle jsem se probrala, má hruď pálila jakoby tam hořelo snad tisíc sluncí a bolest, jež mi postupně postupovala celým tělem, byla horší než tisíc nožů zabodnutých v hrudníku.

Ztěžka jsem dýchala, dávno jsem spadla ze své postele, klečela na zemi a snažila se přestat myslet na tu hroznou myšlenku, která se mi ihned vkradla na mysl.

Tu bolest co jsem cítila jsem nezažila poprvé, ba naopak, a věděla jsem přesně co to znamenalo, jenže jsem si to nechtěla přiznat, nemohla jsem, jelikož by to znamenalo, že by to byla pravda, a to jsem nemohla dopustit.

,,Vězni A113, máš tu návštěvu.'' Zvolal najednou strážný, který tam měl zřejmě zrovna hlídku a já se těžce podívala na nově příchozího, byl to muž co mě do týhle díry dostal a distancoval ode všech, muž s kabátem a páskou přes oko, muž vedoucí jednu z největších "tajných" organizací světa, Nicolas Fury.

,,Fury, řekni že to není to co myslím, řekni že je v pořádku tak jak si slíbil!'' Vyhrkla jsem bolestně na něj když bolest začala pomalu ustupovat, on tam jen stál a zarytě mlčel, já jen pouze polkla bolest, která se drala přes můj hlas ven a roztřeseně dýchala.

,,Kdo?'' Zeptala jsem se po chvíli ticha.

,,Loki. není, z našeho světa, chce si podrobit zemi a to mu nemůžu dovolit, potřebuju tvou pomoc Becco.''

,,Jo? A co tím získám?'' Podívala jsem se mu chladně do očí a Furymu se v těch jeho objevila malá jiskra.

,,Pomstu...a svobodu, pokud budeš spolupracovat.'' Prohlásil a já nad tím popřemýšlela, nakonec jsem vstala a utřela si palcem slzu, která mi stekla po tváři.

,,Tak kdy vyrážíme?''

<><><><><><><><><><><><><><><><>

Taaakže, dobrý den (nebo spíš večer) milí přátelé, kolegové, a všechno možné, vítám vás u nové knihy ,,Your Majesty", fanfikce, na kterou jsem se neskutečně těšila a já doufám, že se vám bude aspoň malililinko líbit, a pokud ne, vaše chyba jelikož jste si to odhlasovali.

Tak já radši mizím, baii🖤.

-Kezy