Loki uprchl, Thor s Brucem zmizeli kdesi na zemi a Hellicariér málem spadl do vody. Dostali jsme zpět na svou stranu opět Bartona, který udělal slušnou paseku, ale zase jsme ztratili Coulsona, kterého zabil Loki.

Právě jsem seděla ve "vypůjčeném" Quinjetu, jak to pojmul Kapitán, s ním, Natashou jako pilotem a lukostřelcem, který se mě furt na něco vyptával, Tony odletěl k Stark Toweru, kde plánoval Loki otevřít portál pro svou armádu, radši bych brala i toho Lokiho než umluveného týpka.

,,A kdo ty vlastně jsi? Nějaký nový agent S.H.I.E.L.D.U? Co všechno umíš? Vypadáš dost mladě, kolik ti je? Proč tě Fury povolal nám ti pomoct?''

Mlel a mlel a mlel, nedal se to vydržet, jen tak tak jsem se držela abych ho nezabila, jenže jsme  ho potřebovali...sice nevím k čemu když měl jen luk ale podle Furyho ano.

,,Huh, tak za prvé, jsem Rebecca, ne, nepracuju pro Furyho, jsme něco jako...staří známí, umím toho víc než ty, je mi víc než tobě, a povolal mě zřejmě proto že vy sami jste na severského boha moc krátcí.''

Řekla jsem nepříjemným tónem a Clint ihned zklapl, zřejmě mu došlo že na něj nemám náladu, a přemýšlela jak jsem se dostala tam kde jsem skončila, kdybych udělala to co jsem měla v plánu nemusela jsem dělat tak otravné věci.

Předtím

Fury mě poslal za Lokim, když začal útok na Hellicariér, neochotně jsem se rozeběhla k jeho cele, dorazila jsem právě v momentě kdy Loki svou holí probodl Coulsona, jeho cela kde byl zavřený byla pryč, zřejmě tam zavřel někoho jiného a spustil ho dolů.

,,Nezastavíš mě, ale, to už ty zcela jistě víš že?'' Řekl Loki a otočil se na mě když Coulson pomalu sjel po stěně na zem, já celou dobu stála ve dveřích místnosti, necítila jsem žádný smitek či lítost nad agentovým osudem, bylo mi to zcela lhostejné, takže jsem to celé sledovala s necitelnou tváří.

,,To ani nemám v plánu.'' Odvětila jsem na to a uhla od dveří, aby měl volný průchod, Loki se jen nejdřív podíval na volnou cestu, pak na mě, pak zas na dveře a nakonec ke mě pomalu a opatrně vykročil.

,,Proč mi pomáháš? Myslel jsem že se mě chceš zbavit, tak proč tohle děláš?'' Zeptal se mě když ke mě dokráčel.

,,Chci tě zabít, to stále platí, jenže kdybych tě zabila teď, nebylo by to zajímavé, a já dělám ráda věci zajímavější.''

Přesměrovali jsme se chvíli nedůvěřivými pohledy, než se kolem mě bůh provlékl a zmizel pryč, mohla jsem jen cítit tu jeho osobitou vůni, ze které se mi dělalo ledatak špatně.

,,Proč jsi ho nezastavila?'' Zeptal se mě Coulson, držící neznámou zbraň v ruce, kterou zřejmě neměl šanci použít, já k němu ladně přistoupila, poklekla k němu a zvedla koutek úst nahoru.

,,Říkala jsem to, chci udělat věci zajímavější, já nepatřím pod vámi abych se řídila protokoly, když si usmyslím že ho zabiju později, zabiju ho později.''

,,Jenže opravdu je pomsta to co chceš? To...to ti ji nevrátí, víš o tom?'' Řekl Coulson a mě úsměv, o který jsem se snažila, zmizel z tváře.

,,Kdyby to tak fungovalo, tak bych nebyla na tomhle světě zase sama...heh, stejně je to nejhorší, svoje poslední okamžiky trávíš se mnou, tos to zrovna nevychytal.''

Zasmál se, upřímně a od srdce, sice to nebylo to co jsem plánovala, ale uchechtla jsem se tomu taky.

,,Víš že ani ne? Jsem aspoň rád...že tu se mnou někdo je...v mých posledních chvílích...mohla...bys říct Furymu že...jsem odešel z práce dřív?''

Pouze jsem přikývla a sledovala jak z jeho očí pomalu vyhasíná plamínek života, jeho dech se navždy zadrhl a celé tělo se uvolnilo.

Přítomnost

To byly moje poslední chvilky s Coulsonem, to bylo celé předtím než jsem letěla nad New Yorkem, kde už na střeše Stark Toweru byl postaven portál, který vyzařoval silné záření, a kolem prolétávala divná stvoření na divných lítajících strojích z ještě podivnějšího prostoru na nebi.

,,Inu toto je zajímavé.'' Zhodnotila jsem situaci velice inteligentně a otevřela dveře od Quinjetu.

,,Eeeehhh...co to děláš?'' Zeptal se Clint když viděl jak si na sebe zapínám padák.

,,Klid, uvidíme se dole.'' Zamávala jsem mu na rozloučenou a saltem dozadu jsem vyskočila ze vznášedla, začala jsem letět vzduchem, nechávala jsen si volně větrem cuchat vlasy, čím dál tím víc se mi Quinjet vzdaloval z dosahu, a když jsem usoudila že bych měla otevřít padák, udělala jsem, a poklidně jsem sletěla na zem, kde to byl jeden obrovský chaos.

,,Vskutku impozantní, takhle se mi New York  líbí asi ještě víc než obyčejně.'' Porozhlédla jsem se po okolí, které bylo celé v plamenech, cesty plné prázdných aut a utíkajících lidí, natáhla jsem ruku a zabodla ji do hrudi jedné z Chitauri, která se na mě snažila zaútočit, a vyrvala jsem jí srdce, které jsem prozkoumala v ruce, a nakonec vyhodila za sebe.

,,Meh, čekala jsem něco lepšího.'' Řekla jsem znuděně a kolem mě už se sběhly ostatní potvory.

Vzala jsem si zbraň kterou jsem si "vypůjčila" a začal můj oblíbený krvavý tanec, točila jsem se kolem dokola a střílela všechno co bylo okolo mě, když mi došel zásobník, spolehla jsem se na své pěsti, nebylo už kolem moc emzáků takže ani ne za pět minut byli všichni mrtví a jejich srdce vedle nich.

Potřebovala jsem se akutně dostat k Stark Tower, kde Loki otevřel bránu pro svou armádu, ze které už dokonce začaly vylétá obří kovové stvůry, co uměly samy létat, bylo to hodně zajímavé.

Jenže já jsem se potřebovala dostat k věži, kde byla ta brána abych ji mohla zastavit, konečně zabila Lokiho a vrátila se domů, vzkutku pěkný plán.

Tak jsem vyrazila, běžela jsem, bojovala jsem, furt jsem běžela, zastavila se abych si mohla prohlédnout ten trapný kruhovitý postoj Avengerů a zase se rozběhla, když jsem doběhla na místo určení, vypůjčila jsem si jedno z těch mimozemských vozítek pro důchodce a vzlétla vzhůru.

Poté co jsem vyletěla až úplně nahoru, jsem si všimla té Lokiho hole jen tak ležet na zemi, tak jsem si ji opět vypůjčila (není to kradení vážně ne), zaparkovala u brány a vyskočila z vozítka, teprve pak jsem si zapla komunikátor v mém uchu, který jsem měla celou dobu vyplý.

,,Tak jo lidičky, je čas tuto párty ukončit takže se připravte, jdu zavřít tu bránu.''

,,Ještě počkej.'' Řekl Tony do komunikátoru a já se překvapivě zastavila.

,,Co? Mám možnost konečně zavřít tu spropadenou věc a ty řekneš ,,počkej''? Páni netušila jsem že chce někdo zničit svět víc než já.''

,,Na Manhattan se řítí raketa, chci ji poslat do toho portálu takže jestli nechceš abychom všichni vyletěli do povětří, nech tu pitomou bránu otevřenou.''

Chvíli jsem tam stála, hůl natočenou k bráně, připravena ji zavřít, nakonec jsem tedy poodstoupila a nic nedělala.

,,Dobře, je to tvoje rozhodnutí, směle tě nechám spáchat sebenežití.'' A tak jsme všichni jen mohli sledovat, jak Tony ve svém brnění vlétává do portálu, na jeho povel jsem zavřela bránu a těsně než se zavřela úplně, Tony vyletěl...nebo spíš vypadl z portálu a padal volným pádem na zem.

Když už si všichni mysleli že to nezvládne, objevil se jako zázrakem Hulk a včas ho zachytil, co se tam dělo dál mi bylo záhadou, a upřímně mi to bylo i jedno.

Bylo po všem. Zachránili jsme svět. A já chtěla svou pomstu. Našla jsem si ležícího Lokiho v obýváku? Tedy to co z toho zbylo.

Ležel tam v bezvědomí, asi si na něj někdo vyřádil zlost, přidřepla jsem si k němu, prohlédla si ho jak na tom je a odhrnula mu pár pramenů z jeho ksichtu.

,,Neboj Loki, až přijde pravý čas, dopadneš hůř než teď, o to se postarám.''