Věnováno Tyna0612

Stáli jsme před A Towerem, Odin mě upřeně propaloval pohledem a já dělala, že obloha nad námi je víc zajímavější než on, ale moment, vlastně byla.

Loki s Thorem společně vyšli z budovy, Thor šťastný že konečně vidí něco jiného než nemocniční pokoj, zatímco Loki byl zase spoután, to je snad nějaká jejich tradice nebo co?

,,Synu, jsem šťasten že jsi opět zdráv a pln síly.'' Řekl Odin a dal svou dlaň na Thorovo rameno.

,,I já otče, ačkoli si nepamatuji co se přesně stalo, poslední co si pamatuji tak je to jak jsem v sídle Starkově.''

,,Není podstatné co se stalo, podstatnější je že jsi zpět.'' Odin se na mě podíval, pustil Thora a přistoupil ke mě, já se jen modlila ke všem svatým ančovičkám aby mě nezabil.

,,Máš štěstí Midgarďanko, zdá se že tvé léčitelské schopnosti neselhaly.''

,,Jojojo jasný, jen teď potřebuju mluvit támhle s paroháčem takže když mě teď omluvíš.'' Odbyla jsem ho, obešla a stoupla si před Lokiho.

,,No, zdá se že to je sbohem.''

,,Nejspíš ano.'' Souhlasil se mnou a díval se přitom do země, vzala jsem jeho tvář do rukou a přiložila jeho čelo ke svému.

,,Sbohem Loki, doufám že se zase shledáme.'' Ten se jen usmál, dal mi pusu na čelo a odstoupili jsme od sebe, Odin si mezi oba prince stoupl, a po chvíli je obalila duhová zář, byli pryč.

,,No Fury, zdá se že jsem splnila vše co jsem udělala, takže teď je řada na tobě.'' Otočila jsem se na piráta a pobaveně se ušklíbla nad jeho cévkou, která se mu pěkně rýsovala na čele.

,,A chci slyšet tu verzi kterou jsem ti říkala, ano? Tak spusť.'' Fury si frustrovaně povzdechl a protřel si oči, jak já milovala když byli ze mě ostatní v háji.

,,Já, Nicolas J. Fury, ředitel S.H.I.E.L.D.U, ti dávám bezpodmínečnou svobodu, smažu všechny tvé záznamy a už nikdy po tobě nebudu nic chtít.'' Řekl a já nadšeně vypískla a objala ho.

,,No vidíš že to jde když se chce.''

,,Pusť mě nebo to všechno odvolám.''

Kvapem jsem od něj odskočila a dala ruce co nejdál od něj, ten to už ani nekomentoval, otočil se a kvapně spěchal ke svému autu.

,,Steve počkej.'' Zavolala jsem na vojáka když se všichni začali pomalu rozpouštět, ten se zastavil a otočil se ke mě, od té události s pusou jsme neměli moc šancí si promluvit, takže má jediná příležitost byla právě teď.

,,Hele, chci se omluvit za tamto, nechci ti lhát protože ty jsi byl jediný ze skupiny kdo se ke mě choval jako k sobě rovnému, takže ti narovinu řeknu tohle...mezi náma by to neklapalo.''

Steve jen chápavě přikývl a usmál se, podal mi ruku a já ji přijala.

,,Přátelé?''

,,Přátelé.''

Souhlasila jsem a pustila ho, načež jsme se rozloučili a já se vydala ke svému porsche, které mi bylo přivezeno z domova, abych se měla jak vrátit domů.

Když jsem zastavila ve své garáži, šla jsem okamžitě domů protože jsem ucítila vůni pečeného masa, takže mi došlo že Liv začala s obědem, rychle jsem hodila svou bundu a věšák a chvátala do kuchyně.

,,Mmmm, tady to voní, to je kuře na víně?'' Usmála jsem se a podívala se Liv přes rameno, ta mě jen pleskla po ruce a ohnala se po mě utěrkou.

,,Už jsem vám říkala že na mě nemáte mluvit když zrovna vařím paní, a ano, je to kuře na víně, až to bude, zavolám vás, do té doby se mi tu prosím nepleťte.''

Řekla Liv a já smutně odešla z kuchyně, ještě předtím jsem se ale rychle otočila a ukradla si pro sebe její vanilkový puding s lžičkou.

,,MADAM VRAŤTE TO! TO JE K TOMU OBĚDU!'' Křičela za mnou Liv a já se smála jako šílená, rychle jsem doběhla do obýváku a sedla si do jednoho křesla, zabořila lžičku do pudingu a dala si ji do pusy.

,,Víš že před obědem by ses neměla cpát že jo?'' Řekl Loki který seděl na gauči a četl si knihu, já se na něj zamračila a ukázala na něj svou lžičkou.

,,Ty mi do toho nemáš co kecat, je to moje věc takže bych ti radila zmlknout.'' Řekla jsem mu, ten se jen uchechtl a odložil svou knihu na stolek.

,,Stejně mě vždy udiví že jsi to byl ty kdo řekl rychtáři ten nápad s portálem a dobrovolně mu dal svou krev.''

,,Co na to říct, jsem vážně dobrý v manipulaci.''

Pochlubil se mi Loki a já se lehce usmála, odložila puding stranou a rozvalila se do křesla.

,,Asi je dobře že to vážně nefungovalo, třeba to bylo znamení že bych se už opravdu měla posunout, možná bych měla začít zase ceatovat, Japonsko je krásná země, tam jsem nebyla od 36.''

Zasnila jsem se a zavzpomínala si na tu velkou párty, kde jsem se tenkrát odvázala, byla to vážně sranda.

,,A nebo bychom si mohli udělat výlet do Skotska.'' Navrhl Loki a já se na něj nechápavě zamračila.

,,Řekni, znáš pohádku o studni přání?'' Zeptal se mě a já zapátrala v mysli.

,,Myslím že jo, Skotská studna přání, na jejím místě je podle všeho kouzelná voda, která dokáže splnit přání jen v určité době, ale tu studnu jsem nikdy nezkusila protože jen bohové prý ví kdy bývá aktivní.''

Loki přikývl a opřel se lokty o kolena. ,,Ta studna je aktivní jednou za 300 let...a ta doba je dnes.''

,,Počkej, neříkej mi že chceš použít to přání na změnění naší minulosti, to bys neudělal když už jsem se konečně se vším smířila že ne?''

,,A kdo říkal že musíme změnit jen NAŠI minulost?'' Řekl jen tak Loki a já se k němu zvědavě naklonila.

,,Co tím myslíš?''

,,Ta studna dokáže splnit cokoliv, opakuju cokoliv, můžeme si přát, aby bylo v minulosti změněno třeba úplně všechno.''

Dlouho jsem přemýšlela nad jeho slovy, váhala jsem, nebudu lhát, chtěla jsem se zase vrhnout do něčeho u čeho jsem si nebyla jista, zda to bude fungovat?

,,Takže...mi chceš říct že...'' Loki přikývl a lišácky se usmál.

,,Pojďme změnit historii, vaše výsosti.''

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tak a to je konec této knihy, jo trvalo mi dlouho než jsem to ukončila, ale zase to neskončilo tak brzy ne?

Nechala jsem něco jako otevřený konec, abyste vy rozhodli jestli do toho Alva půjde, nebo Lokiho nabídku odmítne.

Taky by mě zajímalo jestli máte radši Alvu s Lokim a nebo se Stevem, ikdyž asi bych tipla že většina z vás by byla radši za Lokiho, já vás vidím XD.

No to by bylo vše, děkuju za všechny vaše ohlasy, hlavně Tyna0612, která byla asi nejaktivnější už od začátku, takže díky Týno💛.

Tak se uvidíme u dalších knih, tentokrát u Velkého dobrodružství Společenstva RETARDŮ, ale nevím kdy ji budu psát protože chci ještě přepsat komplet celou Má maličkost a její další dvě pokračování, zatím.

-Kezy