*Obsahuje BDSM praktiky. Kdo na to netrpí, nebo není zletilý, nechť to prosím nečte ;-)*

Ano, profesor a studentka je neuvěřitelné pornoklišé :-D Ale prostě Veronika mě tou představou s panem učitelem tolik navnadila, že musím :-D Jo a neměla jsem původně v úmyslu udělat z Toma takové prase :-D ale když já prostě jsem tak trochu úchyl. Užijte si to :-)

*******************************

Bylo časné ráno, ale přednášková místnost praskala ve švech. Nikdo ze studentů se totiž obvykle neodvážil seminář staroanglické literatury vynechat. Omluvou pro absenci totiž byly maximálně čtyřicítky horečky nebo smrt. Jednak to byl předmět sám o sobě dosti zapeklitý, ale také ho vyučoval mladý profesor, který v každém zkouškovém pravidelně způsoboval studentům bezesné noci.

I přes svůj mladý věk byl postrachem celé univerzity. Byl totiž velmi přísný, náročný a zádné nedostatky nestrpěl. I tu nejhorší známku si u něj studenti museli zasloužit, jeho motto bylo, že i na "déčko" student musí něco umět.

Nicky Ronsonová si unaveně protřela oči a odtrhla pohled od notebooku, kde měla otevřené okno textového editoru, kam si už zhruba hodinu psala poznámky. Vzpomněla si na den, kdy v prváku poprvé zasedla v přednáškové místnosti na seminář z tohoto předmětu. Mladý profesor vrazil do místnosti jako velká voda, na sobě precizně padnoucí oblek v královské modré s vestičkou pod sakem a oslnivě bílou košilí, na nose brýle se silnými obroučkami, které se dokonale hodily k jeho tváři s ostře řezanými rysy a k pronikavým tmavomodrým očím. Ani se neusmál, dokráčel k tabuli a beze slova na ni napsal "Mr. Thomas Hiddleston".

Následně jim osvětlil, že k získání kreditů z jeho předmětu budou muset přečíst tolik knih, co spousta z nich nepřečetla za celý život, napsat tolik seminárních prací a naučit se tolik látky, že do jednoho dostali všichni pocit, že se za celý semestr nestihnou naučit nic jiného. Ke všemu byl velmi neoblomný a profesionální a jeho náklonnost se nedala koupit hrou na kamarádský přístup, stejnětak jako pohořely dívky, které se pokoušely dostat ho na atraktivní vzhled či flirt - vůči všemu byl imunní.

Teď už ona i její spolužáci byli ve druhém ročníku a studovali navazující předmět - tedy ti, kterým se poštěstilo zdárně ukončit ten první a nemuseli opakovat. Končil letní semestr, venku se dělalo krásně a většina studentů včetně Nicky měli v hlavě něco úplně jiného než šprtání - obvykle to bylo slunění, koupání, randění v parku či posezení ve venkovních kavárnách. Díky tomu test, který psali před týdnem, nedopadl ani zdaleka tak, jak by si pan profesor představoval...

Díky tomu teď přednášel neúprosným tempem neuvěřitelně složitou a nudnou látku, ve tváři výraz tvrdý jako žula, přecházel po přednáškovém pódiu jako lev v kleci a jen semtam vrhl vražedný pohled mezi studenty - obvykle v okamžiku, kdy si někdo dovolil něco pronést směrem k někomu z vedle sedících spolužáků.

Upřímně řečeno, Nicky začínala mít celé jeho přednášky poněkud dost a už se viděla na večerní párty, která se večer konala v jednom klubu poblíž vysokoškolských kolejí. Stejnětak měla v paži profesorovo mentorování, se kterým se vytasil sotva přišel - týkalo se samozřejmě jejich lajdáctví, nepoctivosti, lenosti a obecné tuposti. Byla přesvědčena, že zkoušku nakonec nějak dá, tak jako se jí to podařilo loni.

Na okamžik přivřela notebook, aby ji záře monitoru neoslňovala tak nepříjemně, pohodlně se zapřela v sedačce a zasnila se nad tím, co si vezme večer na sebe. Zůstala však nerozhodná a tak ji nenapadlo nic lepšího, než požádat o radu spolužačku Janie sedící hned vedle. Z debaty nad tím, jestli zvolit černé minišaty s flitry nebo přiléhavé džíny a top bez ramínek, dívky vytrhl až profesorův hlas.

"Slečno Ronsonová, vnímáte mě?"

Nicky potřásla hlavou - teprve pak jí došlo, že učitel mluví na ni. "Ne.... totiž ano," vykoktala zmateně, čímž si vysloužila smích ze strany spolužáků, ovšem bylo jasné, že profesora si tím nenakloní. Ten se totiž pouze ironicky ušklíbl.

"Tak co jsem před chvílí říkal?" Nicky usoudila, že než se znovu ztrapnit, bude lepší mlčet. Sklopila hlavu a pohled zabodla do desky stolu, aby nemusela čelit profesorovu naštvanému pohledu. Když se rozčílil, dokázal být opravdu velmi působivý. On ale prošel mezi starobylými dřevěnými stoly až k ní a poklepal svými dlouhými prsty na desku stolu těsně vedle ní, proto k němu znovu zvedla hlavu.

Pod přísným pohledem jeho tmavomodrých očí, orámovaných obroučkami designových brýlí, si najednou připadala jako malá holka - nezmohla se vůbec na žádnou reakci. Jak mu zírala do tváře, uvědomila si, že kdyby to nebyl takový pedantický maniak, připadal by jí dost přitažlivý, ovšem v dalším okamžiku ji jeho slova dorazila úplně.

"Až skončí seminář, zastavte se u mě v kabinetu," řekl stroze a potom se vrátil zpět za katedru. Spolužačky sedící kolem Nicky na ni začaly napůl soustrastně, napůl spiklenecky pomrkávat. Nicky jen ucítila, jak jí dlaně zvlhly potem. Tohle nevypadalo dobře - rozhodně nechtěla, aby si ji zrovna tenhle učitel zapamatoval ve špatném světle - což se zrovna teď nejspíš stalo...

...

Takže zatímco její spolužáci vesele vyběhli před budovu, aby si vychutnali cigaretu nebo si v pauze mezi přednáškami zaskočili někam na kávu, kráčela Nicky ztichlou chodbou neogotické univerzitní budovy uprostřed Cambridge. Vysoká okna s lomenými oblouky pouštěla dovnitř hřejivé sluneční paprsky, ale v Nickiině duši bylo temno. Co jí tenhle postrach může chtít?

Potom už stanula před vysokými dvoukřídlými dveřmi z tmavého dřeva, chvíli váhala, v krku knedlík. Ale věděla, že zaklepat musí. Kdyby neuposlechla, určitě by jí to dával v hodinách tak sežrat, že by neměla šanci předmět zdárně zvládnout.

Zaklepala.

"Dále," ozvalo se po chvíli z druhé strany dveří. Vstoupila dovnitř.

Kabinet Thomase Hiddlestona byl prostorná místnost s vysokým klenutým stropem a velkým oknem na opačné straně než byly dveře. Celou jednu stěnu pokrývala obrovská knihovna plná nejrůznějších svazků, protější stěnu zdobily plakáty s literární tématikou či fotografie a obrázky soukromého rázu. Nicky docela zatoužila přijít blíž a prohlédnout si je. Zajímalo ji, jestli i tenhle člověk, který je většinu času chladný jako kus ledu, má také nějaký život, nebo jenom leží v knížkách.

Profesor Hiddleston seděl za těžkým dřevěným stolem v čele místnosti, před sebou otevřený notebook a u ruky rozpitý hrnek s čajem. černé sako, které měl na přednášce, odložil, takže seděl za stolem v bílé košili s rukávy ohrnutými po loket. Nicky si mimoděk všimla, že má slušně vypracovaná předloktí. Tenhle chlap že cvičí? Řekla by do něj maximálně tak vysedávání ve vědecké knihovně. Na stole leželo také několik knih a vedle nich stoh popsaných papírů - nejspíše testů. Jak Nicky přišla blíž, všimla si, že na testech bylo rozhodně víc červené než modré.

"D-dobrý den, pane profesore," pípla nejistě. "Co jste mi chtěl?" Hnědovlasý muž k ní zvedl oči a pohledem sjel celou její siluetu od asymetrického blond mikáda, přes bílé tričko s černými obrázky a krátkou džínovou sukni až ke špičkám jejích balerínek s leopardím potiskem. Pohled, kterým ji počastoval, byl příliš dlouhý a nepříjemný, připadala si jako pod rentgenem. Nejistě přešlápla a mimoděk si stáhla tričko níž. Zdálo se jí to, nebo se v jeho tváři mihl náznak pobavení?

"Slečno Ronsonová," oslovil ji profesor a poté udělal v řeči dramatickou pauzu, načež uchopil mezi palec a ukazováček pravé ruky papír, ležící hned navrchu oné hromádky testů.

"Proč myslíte, že jsem vás sem zavolal?" zeptal se jí a jeho přísný tmavomodrý pohled spočinul na její tváři. Nicky neurčitě trhla rameny a sklopila oči. Bylo jasné, že jakákoli argumentace u tohohle učitele je stejně jen ztrátou času.

Thomas Hiddleston se mírně ušklíbnul a natáhl ruku držící papír s testem směrem k Nicky.

"Tohle je váš test z Normanské literatury," odvětil a Nicky si jej převzala třesoucí rukou. Jak si všimla už předtím, papír byl víc červený než modrý. A pravý horní roh hyzdilo velké rudé F. "Failed." Jakkoli věděla, že se na učení vykašlala, protože den předtím slavil jeden ze spolužáků narozeniny a ona šla spát až bůhví kdy, že to dopadne až tak špatně, rozhodně nečekala.

"Co mi k tomu řeknete?" zeptal se profesor přísně a Nicky znovu usoudila, že nejlepší bude mlčet. Bohužel profesorovi to nejspíš nestačilo. Vstal zpoza stolu, obešel ho a stoupl si přímo před Nicky.

"Podívejte se na mě, slečno!"

Nicky bázlivě zvedla oči, aby její zelené narazily na pohled jeho modrých, ostrý jako nůž. Zamrkala.

"Četla jste vůbec něco z doporučené literatury?"

Nicky prudce přikývla. "No jistě."

"Nelžete!" zvolal profesor a dlaní udeřil do desky stolu, až Nicky úlekem nadskočila. Profesor samozřejmě odhadl moc dobře, že v testu vařila z vody, protože tohle historické období jí nelezlo ani do paty. Takže znovu usoudila, že neříkat nic bude nejlepší řešení.

"Tohle je vaše třetí F. Víte, co to znamená?" zeptal se profesor. Protože opět neodpovídala, pokračoval. "To znamená, že vás nepustím ke zkoušce a uvidíme se po prázdninách."

Nicky to prohlášení vytočilo. "To není fér."

Profesor se znovu napřímil. "Cože?"

"Říkám, že nás nehodnotíte fér, něco jsem do toho testu přece napsala. My nemáme na práci jenom váš předmět, abyste nás nutil znát takové detaily," namítla a v podstatě tak vystihla názor většiny spolužáků. Profesor Hiddleston se na ni zadíval jako kobra na malého zajíčka. Téměř mimoděk se přikrčila. Teď nejspíš přestřelila, ale už bylo pozdě vzít to zpět.

"A nebude to spíš tak, že myslíte spíš na večírky, šminky a nové boty, než na studium?" zeptal se jí posměšně a posadil se zadkem na okraj stolu. Nicky zalapala po dechu. On ji snad uráží?

"Ale věděl bych o jednom způsobu, jak vyřešit váš malý problém s prospěchem," odvětil potom a zcela jednoznačným gestem naznačil na svých černých kalhotách rozepnutí poklopce. Nicky měla chvíli pocit, že se jí to snad jenom zdá. Zrovna ON? Ten, který vždycky okázale odesílal do patřičných míst studentky, které ho zkoušely balit, jí bude dělat návrhy?! Potom se probrala.

"Co si to dovolujete?" prskla naštvaně a její reakce byla dílem vteřiny. Napřáhla se pravou rukou a učiteli vrazila mlaskavou facku. Dřív, než jí stačilo dojít, jak velký průšvih z toho bude, postavil se, bleskurychle ji chytil a zkroutil jí ruku za záda. Skončila tak namáčknutá zády k jeho tělu - mohla si tak krásně uvědomit, že pod oblekem se skrývá spousta slušně vypracovaných svalů...

"Pusťte mě! Půjdu si stěžovat," vypískla Nicky, když v ten moment ucítila, jak se Thomas naklonil k jejímu levému uchu. Téměř čekala, kdy se jej dotknou jeho rty. "Zkus to. Takových husiček už bylo. Neuvěří ti," zašeptal jí a ona cítila, jak jí na ramenou a krku pomalu naskakuje husí kůže.

Potom pustil její ruku, ale jen proto, aby s ní za vlasy smýknul ke stolu, kde volnou paží shrnul na jednu hromadu testy i knížky, zaklapl otevřený počítač a hrnek s čajem tím nešetrně shodil ze stolní desky přímo na zem. Tmavá kaluž se pomalu šířila směrem k nim.

"Přehni se přes stůl a ani se nehni," přikázal jí, ale Nicky váhala. Přesto byla příliš v šoku, než aby se dokázala bránit. Profesor zatím několika mocnými kroky dokráčel ke dveřím, otočil klíčem vězícím v zámku a ten si strčil do kapsy kalhot. Potom se vrátil zpět k Nicky, stojící vyděšeně hned vedle stolu.

"Něco jsem snad řekl," odvětil cynicky, popadl Nicky za rameno a donutil ji předklonit se. V další vteřině ucítila, jak jí Thomas vyhrnuje sukni k pasu, v dalším okamžiku jeho dlouhé prsty zachytily bělostnou krajku jejích kalhotek a stáhly něžné prádlo ke kolenům. Zajíkla se strachem a studem.

Potom uslyšela, jak si učitel rozepnul pásek u kalhot. Místo toho, aby si však podle jejího očekávání rozepnul i kalhoty, periferním viděním si všimla, že pouze přeložil těžký kožený pásek napůl. Ztuhla strachy. Co chce dělat?

"Vypadá to, že máš problém se soustředěním na studium a s uznáváním autorit, holčičko," řekl posměšně. "Takže ti trošku připomenu, co se sluší, když jsi studentkou prestižní školy. Víš, že přesně takhle se dřív neposlušné studentky trestaly?" pronesl posměšně a na demonstraci svých záměrů švihnul přehnutým páskem ve vzduchu. Nicky vytřeštila oči.

"Ne, prosím," pípla vyděšeně.

"Dvacet pět ran. A budeš je počítat. Když se spleteš nebo zapomeneš, jedeme od začátku," řekl chladně. Nicky se nadechla. Řemen zasvištěl vzduchem a nelítostně dopadl na jemnou kůži jejího pozadí. Panebože...

Zaječela bolestí, protože něco tak strašného v životě nezažila. A takových má vydržet i víc???

Další rána. A další. "Ne, prosím, dost!" zaječela a dlaněmi si přikryla pozadí.

"Na něco jsi zapomněla... Nepočítáš, tak jedeme od začátku," připomněl jí profesor. "A ty ruce pryč."

"Já nechci," vyjekla a napřímila se.

"Tak potom se uvidíme v září. A potom možná v lednu. A v červnu. A potom vyplýtváš všechny možnosti si předmět opravit a končíš tady," řekl Thomas s požitkem a Nicky se rezignovaně znovu předklonila.

Zasvištění - dopad.

"J-jedna..."

Další rána.

"Dvě..."

A další.

"Tři..."

U desáté jí z očí vytryskly slzy.

"Jedenáct..."

U patnácté začala hystericky ječet a prosit, nebylo to však nic platné.

U dvacáté začala být přesvědčená, že příštích čtrnáct dní bude muset spát na břiše. O tom, jak bude sedět ve škole, radši nepřemýšlela.

"Dvacet jedna!!!"

Po pětadvacáté se složila na stůl, nohy ji odmítaly dále nést. Slzy jí rozmazávaly řasenku a stíny, na dřevěnou desku kapaly černošedé kapky.

"Dvacet pět," vydechla vyčerpaně a obrovsky si oddechla, když muž, stojící za ní, odložil přehnutý pásek na stůl vedle ní.

Thomas poodstoupil, zálibně se zadíval na své dílo a potom zlehka přiložil dlaně na její doruda zmučené pozadí. Sykla bolestí a ohlédla se dozadu, aby spatřila jeho nepatřičně spokojený výraz, s jakým se rozkošnicky dotýkal rozpálené kůže jejího zadku.

A teprve potom si rychlým pohybem ruky rozepnul kalhoty.

"Roztáhni nohy."

Nicky strnula...

"Prosím..."

"Ticho!" okřikl ji a ostré plácnutí jeho velké dlaně na už tak dost zmasakrované pozadí ji přesvědčilo.

Chytil ji za boky a v příštím okamžiku jedním nesmlouvavým pohybem vplul do jejího lůna...

Když bylo po všem a Nicky si s pocitem studu natahovala zpět své spodní kalhotky, obešel Thomas stůl a spokojeně se rozvalil do židle.

"Tak jak byste se oznámkovala, slečno?" vrátil se plynule do své role, pouze si dopnul poklopec kalhot a narovnal brýle na nose, na tváři lehký vítězoslavný úsměv.

"C-cože?"

"Je to s odřenýma ušima.... ale dám vám to áčko..."