Ahoooj, tak píšu další. Omlouvám se, že moc nepřidávám Please stay, ale já se k tomu nemůžu dokopat. Tady si vyleju zlost, city a chuť k sebepoškozování a ztratím i veškerou fantazii a všechny nápady. Rozhosně se pokusim přidat. Teď už další část. K začátku si pusťte Polouchej své srdce- Ja3M. <33 I love this song... ;)
Tak užijte si čtení a omlouvám se za chyby, jsem na mobilu :/. Věnování je Bárám a Kačence :*
-----------------------------------
Alexandra:
S trhnutím jsem se probudila. Bože to byl divnej sen.
,, Byl to jen sen." Snažila jsem se uklidnit.Podívala jsem se na ruku.
,,Ne...to...to nebyl sen." Rozhlédla jsem se po pokoji. " Ale kde je Harry?" Ptala jsem se sama sebe v duchu.
' No kde asi ty huso, ve svém pokoji. Sis myslela, že tu bude s tebou? S takovou chudinkou. Určitě je buď v pokoji, nebo někde po barech a směje se ti s ožralýma kámošema.' Aha, už tady byla ta část mě, která mě ponižovala.
,, Ne to by neudělal." Šeptala jsem si.
' Ale udělal, kluci jsou svině. A ty si z něj byla úplně mimo. Krávo! Teď si slízneš ponížení, dobře ti tak. A jdi ze sebou něco udělat,ty mumie.' Začala jsem brečet. Tahle část mýho já mě zničila. Zrodila se ten den s Jaxonem. A ovládala mě.
Začala jsem brečet. Zvedla jsem se z postele a mířila do koupelny. Sklenička už byla uklizená.
,, Sakra!" Zanadávala jsem si. Měl mou žiletku. Pak jsem si vzpomněla, že mám jednu v obalu na mobil. Vyndala jsem jí a ztrhla obvaz.
' Nedělej to, neubližuj si.' Ječel na mě anděl. Dokonce i ďábel byl proti. Mimořádně se schodli.
' Udělej to, ty huso. K čemu jsi?Ani pořezat se nedokážeš?' Ječela na mě ponižující část mě.
Brečela jsem a přiložila si žiletku k ruce. Najednou stál ve dveřích Harry.
Harry:
Přišel jsem ji zkontrolovat, ale nikde nebyla. Jen dveře do koupelny byly otevřené.
,, Prosím ne..." Šeptal jsem. Vběhl jsem do koupelny.
,, Nedělej to!" Řekl jsem. Díky bohu včas. Ještě si nestihla ublížit.
,, Tohle už nedělej." Sebral jsem jí žiletku.
,, Proč si to udělala?" Díval jsem se jí do očí. Sklopila zrak.
,, Protože jsem si myslela, že už to někde se smíchem vyprávíš." ' Panebože za koho mě má?'
,, Proč bych to dělal?" Podívala se na mě, ale rychle zase zrak sklopila.
,, Tohle nejde, musíme si vážně promluvit." Řekl jsem a ona se na mě nechápavě podívala.
Alexandra:
,, Tohle nejde, musíme si vážně promluvit." ' Sakra co to mele? Já se v něm vážně nevyznám..'
,, Jak to myslíš promluv.....Hej co to děláš?" Co to je? On mě prostě zvednul, jako bych nic nevážila.
,, Kam mě neseš?" Zeptala jsem se ho. Usmíval se jako sluníčko. Vůbec jsem nechápala proč to dělá. O co se pokouší?!

Nesl mě do svého pokoje. Položil mě na postel zavřel dveře a zamkl je. Přišel k posteli a sedl si na ni. Posunula jsem se od něj co nejdál.

,, Ty se mě bojíš?" Zeptal se a v hlase byla slyšet bolest.

,, Ne jen...ráda si udržuju odstup." Řekla jsem a on se zasmál se.

, No, tos musela mít z těch magorů radost, když tě objímali."

,, Nevadilo mi to." Opět jsem uviděla bolest.

,, Ale ode mě ti to vadí......" Sklopila jsem zrak.

,, tak jsem to nemyslela......."  Lehl si a díval se na strop.

,, Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptala jsem se ho.

,, No...?" Lehla jsem si vedle něj

,, Co je na tom stropě tak úžasnýho?" Začal se smát a já taky. Měl krásnej smích. Podíval se na mě a já na něj taky. Snad poprvé jsem si ho pořádně prohlédla. Byl hezkej, vážně. A tak moc mi připomínal Maxe.....Až na ty oči. Byly jiné.  Sice byly zelené, ale jinak. Jako tmavý les. A v nich bylo vidět do duše. A já v nich viděla pochopení. Takové jsem ještě nikdy nenašla, ne v jednom jediném člověku.

,, Ty taky nevěříš na lásku, že ne?"Zeptala jsem se ho. Přikývl.

,, Už ne. Máme spoustu společnýho. Oba jsme zlomený. Nevěříme na lásku a smutek a bolest se snažíme utopit. Já v alkoholu a ty v tomhle svinstvu."

,, No nemysli si, alkohol patřil k těm dobrejm kamarádům." Řekla jsem.

,, Taky jsem se zkoušel řezat. Ale alkohol a střídání holek mi přišlo lepší." Řekl.

,, Já klukům zakazovala se mě dotýkat, no jim to bylo dost často jedno." Zasmála jsem se, ale v tom smíchu byla slyšet bolest.

,, Já si kladu otázku, jak může někdo ublížit tak úžasnýmu stvoření jako jsi ty." Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou.

Harry:

,, Já si kladu otázku, jak někdo může ublížit tak úžasnýmu stvoření jako jsi ty." Nevěřícně se na mě dívala.

Já idiot to řekl nahlas. Ale co, vždyť je to pravda.

,, Asi jsem se přeslechla, cos říkal?" Zeptala se mě. Když jsem ji viděl poprvé, myslel jsem, že je hrdá a arogantní, ale ona je tak křehká a přitom neuvětelně silná.

,, Jak někdo může ublížit, něčemu tak krásnému jako ji ty." Zvedla se a vyděšeně se na mě dívala.

,, Promiň, omlouvám se." Řekl jsem a zvedl se. Hodlal jsem odejít, bůh ví, co si o mě myslí. Chytila mě za ruku.

,, Něco takového mi ještě nikdo nikdy neřekl.." Zašeptala. Po tvářích jí tekly slzy. Pevně jsem ji objal. Asi bych na místě zabil každého, kdo by se jí pokusil ublížit. Znovu jsem to cítil....tu slabost. Lásku....

Odtáhla se a podívala se mi do očí. Ty nádherné hnědé oči. Hypnotizovaly mě. Nechápal jsem, jak to ta dívka dokáže. Má úžasnou moc...... Můj pohled sjel na její rty. Začal jsem se přibližovat. Zavřela oči. Už jen kousíček.................................

Tak tady je další. Snad se líbila, byla narychlo.

-Violet1313