„Je všechno v pořádku?" Charlie vešla rázně do pokoje, dokonce byla trochu zadýchaná. Zastavila se až u lůžka a doslova se vecpala před Deana, který na něm stále posedával. To němé gesto mu mělo dát najevo, že jí tak trochu překáží v práci, kdyby se však její ženské křivky neocitly v mužském dychtivém zorném poli a neposlaly tak jeho koncentraci a půlku mozku k šípku.

Pravý koutek úst mu vylétl nahoru, obočí nad rozzářenýma očima se zvedlo v upřímném potěšení. Celý se tak nějak rozsvítil, jako dítě vidící novou hračku.

Po pár vteřinách nehybného zírání se zaklonil, aby Sam zaregistroval jeho „two thumbs up," které mu ukazoval za jejími zády. Ten to podpořil sekundovým křečovitým úsměvem.

„Dostala jsem krátkou hlášku na pager-" Charlie se otočila od monitoru k Samovi a načapala Deana se zvednutými palci a s výrazem šťastného idiota na tváři.

Jakoby byl přistižen při něčem nekalém, ihned nasadil masku neviňátka. „Uhmm, všechno je v pořádku..." zodpověděl její předchozí otázku a posílil tvrzení svým již načatým gestem, kterým jí už teď legálně mával před obličejem.

„Aha, vypadalo to, že jste si udělal na palcích nějakou bolístku a čekáte ode mě, že vám ji pofoukám."

„Je to zahrnutý ve standardní péči nebo si budu muset připlatit," zaujalo ho to.

„Můžeme to napsat jako namožení při manipulaci s posunky a na to se vztahuje pojištění na blbost. Jste za vodou."

Dean se na ní zazubil. „Paráda, nechám si od vás tedy prohlídnout oba dva. Kde to uděláme?"

Sam se zavrtěl. „Deane-"

„Dej mi chvilku, teď se objednávám k palcovému specialistovi. Takže, kde jsme to..."

„Je mi divně-"

Charlie okamžitě přesměrovala svou plnou pozornost ke svému pacientovi. „Je vám zle od žaludku?"

Správnost odhadu jí Sam stvrdil se zatnutými zuby. Najednou vypadal vyděšeně.

„Máte v sobě silná analgetika. Zmírním dávkování, popřípadě je můžeme vyměnit za něco slabšího," sáhla k monitoru, aby stáhla jednotky na minimum.

„Nechci to," vydechl skoro nesrozumitelně.

Dean viděl, jak Sam začal panicky těkat očima po místnosti. Myslel si, že tím výstupem, kterým ho bratr před pár minutami provedl, dosáhl vrcholu. Zřejmě to byl omyl.

„Dobře, dám vám-"

„Já to v sobě nechci! Je mi z toho zle!" Sam skrčil ruku a dřív než mu v tom stačili zabránit, pokusil se o vytáhnutí jehly ze své druhé paže. Byl to zoufalý čin ve snaze zabránit nájezdům nevolnosti, které atakovaly jeho bouřící se žaludek.

„Same!" Dean po něm skočil včas a sevřel mu dlaň tak pevně jak jen se odvážil. „Ublížíš si!"

„Vyndej to - dělá to ze mě pošahanýho trotla!" začal s ním chabě bojovat.

Dean si k němu přisedl blíž, jen aby mu mohl vzít vystresovaný obličej do dlaní. „Hej! Sammy! Podívej se na mě! No tak! Jsem tu a postarám se o to, dobře? Nenechám ze svýho malýho bráchy nic a nikoho dělat nekontrolovatelně hyperaktivního vlasatce!" kývl na Charlie, která odpojila plastový sáček od kapačky a sundala ho ze závěsu.

„Vidíš, hotovo," pustil Samovu tvář a nechal ho, ať se přesvědčí sám. Jen to udělal, Sam zabořil pusu do obvazu na předloktí. Oči se mu rozšířily v nastalé hrůze.

Dean tenhle jeho boj o udržení obsahu žaludku uvnitř znal. Sam by se radši zadusil, než něco z toho ukazoval na veřejnosti.

Tenhle blok u něj nastal hned po tom, co si na prvním stupni během vyučovací hodiny pozvracel kalhoty. Dvakrát. To, že se po dvou dnech ukázalo, že školní jídelna pochybila v hygienických předpisech a do jídla se dostalo něco, co tam rozhodně nemělo co dělat, jeho stupidní spolužáky nezastavilo, aby mu začali dělat ze školní docházky peklo. Sam dokázal ignorovat hanlivé přezdívky, nebylo v jeho stylu se kvůli tomu hned porvat i přesto, že se už ve svých dětských letech díky otcovu výcviku a Deanově příkladu uměl o sebe fyzicky postarat. Skousával vesměs všechno, i když to hodně pálilo a myslel si svoje. Avšak jeho nečinnost, kterou ostatní děti považovaly za projev slabosti je vyprovokoval k tomu, aby mu do svačiny strčily mrtvého švába a doufaly, že se jim ten divný Winchesterovic kluk zase předvede. Ovšem zasáhl osud a Sam přinesl opomenutý sendvič zpátky domů, kde ho vyložil z tašky na stůl v domnění, že si ho sní později. Kdyby si na ten kus jídla, bezprizorně ležící nadosah neudělal nárok jeho starší bratr, který se vrátil těsně po Samovi.

Deanův žaludek sám začal metat kotrmelce, když si na to vzpomněl. Jak ho dělilo jen pár centimetrů od toho, aby do nabitého sendviče švábím proteinem kousnul. Ještě, že si stačil na poslední chvíli všimnout černé nohy vyčuhující z marmelády. Zhnusilo se mu to tak, že do dnešních dnů nemohl pozřít jakoukoli zavařeninu. Za to a za Sama, proti kterému to vše bylo mířeno a kterému o tom řekl až několik let poté, Dean nakrmil hlavního aktéra žížalami. Nebylo těžké zjistit jméno toho, kdo za tím celým stál - stačilo pár výhrůžek a děsivých pohledů a zbytek party ho nekolegiálně naprášil. Dean upustil od fyzického trestu - přeci jen, ten imbecil byl o čtyři roky mladší. Mazácky si počkal na chodbě, zatáhl ho na záchody a tam mu dal ochutnat jeho vlastní medicínu - jednu dlouhou za bratra a jednu tlustou za sebe a za to, že mu znechutil oblíbenou sladkost. Ihned po tom, ho vykopl ven s výstrahou opakování ceremoniálu, pokud nenechá Sama na pokoji. Deanův trest zabral, přestali si bratra všímat, avšak jeho trauma s ním dospělo.

„Je to zlý?" položil mu starostlivě ruku na rameno.

Sam zavřel oči, bojoval. Začal se mírně kolébat dopředu a dozadu, jakoby ho měl tenhle pohyb zbavit jeho narůstajícího problému.

Dean si mu sedl po boku a krouživými pohyby dlaní po zádech se ho snažil zklidnit. Neodvážil se na něj ani promluvit, aby nenarušil jeho chabou koncentraci.

Charlie instinktivně sáhla pro lékařskou misku, ale Dean ji zadržel mlčenlivým zakroucením hlavy. Nechtěl ho zbytečně stresovat, věřil, že to zvládne. Dokud Sam zprudka neotevřel oči.

„Budu-" tělo se mu nahrbilo.

Dean hmátl po nabízené misce a strčil mu ji pod bradu. „Tak to nech jít, zvládneš to," nepřestával s konejšivým kroužením po jeho zádech.

„Nem-ůžu," zalykal se.

„Samozřejmě, že můžeš. Máš moje svolení. Já to přežiju, ty tvoje holčičí šavličky mě neporazí. No tak."

Jen on mohl svého bratra povzbuzovat ve zvracení - vztah jednoho k druhému byl v tuhle chvíli nefalšovaně soukromý.

Sam nutně potřeboval privátní chvilku, což s Charlie postávající u jeho postele nebylo dost dobře možné. A proto ji Dean vykázal.

„Dejte mu prostor, Charlie. Před publikem bývá trochu nervózní," zvedl k ní hlavu.

„Jsem zdravotní sestra, ne obecenstvo. Není důvod-"

„JE to důvod! Prostě běžte pryč!"

Ani si neuvědomoval, jak striktně a direktivně to znělo. Nezvýšil hlas, přesto v jeho nařízení byl podtón hrozby.

Pohlédla na něj s výrazem, jakoby nebyla schopná uvěřit tomu, že ji právě odtamtud vyhodil. Když zaváhala, skoro nabyl dojmu, že dostat ji ven nebude možné. Pak však ustoupila.

„Přijdu později. Kdybyste něco potřeboval, víte, jak se na mě dovolat." Tohle bylo ledově úřední oznámení.

Při svém odchodu za sebou zavřela dveře. To Dean zaregistroval a byl za její ohleduplnost vděčný.

„Tak jo, vyklizeno. Doufám, že nám tuhle společnou intimní chvilku už nikdo nenaruší."

Teď to byl Sam, kdo ho počastoval nechápavým pohledem. Nikdo přeci nechtěl vidět dva chlapy na stejné posteli, kdy jeden se dusí svými vnitřnostmi a druhý ho přitom chlácholivě hladí po zádech a drží mu mísu u pusy. Tahle představa domácí atmosféry byla ujetá i na Deana.

Ten se na něj zašklebil. „Hele, tenhle okuk si vyprošuju! Po tomhle zážitku budu muset udělat něco krutě chlapskýho, abych se zbavil svýho mateřskýho pudu!"

Jestli mu na to Sam chtěl odpovědět, zaniklo to v novém návalu nevolnosti. Deanovi ty zvuky vyvolaly na obličeji ublížený výraz a i když se Sam dávil nasucho, protože nic nejedl skoro už dva dny přeci jen odvrátil od nastavené misky oči.

Oběma to připadalo nekonečné a pro Sama to bylo navíc bolestivé a vyčerpávající. Dean se ho snažil coutchovat skrz tuhle mizérii pravidelnými hlubokými nádechy a výdechy, opakujíc mu neustále dokola, že všechno bude v pořádku. A i když ty slova zazněla nejmíň padesátkrát, Sam si je přál slyšet znovu a znovu s nadějí, že pokaždé, kdy to jeho starší bratr vyslovil, jemu by se mohlo už konečně ulevit. Nakonec se přeci jen vysíleně svezl zpátky do polštářů. Bylo po všem.

„Hodnej kluk. Doufám, že nejsi zklamanej, že z toho nakonec nic nebylo - já ti dávám hvězdičku za snahu!" poplácal ho po rameni. „A taky myslím, že po téhle zkušenosti přejdeš na jinou značku," Dean pohodil hlavou k odloženému sáčku s tišícími látkami. Něco mu však říkalo, že Sam už nic podobného do sebe nebude chtít pustit.

Zbavil se čisté misky a sáhl pro kelímek s vodou. Bratr však odmítavě zakroutil hlavou, bál se, že by ho to mohlo vrátit na začátek téhle mizérie.

„Aspoň jeden lok. Osvěží tě to a spláchne pachuť zvratků - oops, promiň, to slovo jsem asi neměl říkat nahlas, když ti žaludek před vteřinou rotoval v mix...uhm, byl nestabilní," Dean protáhl spodní ret v omluvném výrazu.

Sam to risknul a jednou si potáhl z brčka. Dean okomentoval jeho nelidskou barvu v obličeji.

„Tu zeleň by ti záviděl i Shrek, brácho."

„P-romiň, Oslíku," Samova kondice se blížila k nule, už tak oslabený organismus ztrátou krve po tomhle zápřahu vyčerpal všechny skryté rezervy. Oči se mu začaly zavírat, přesto byly stále upřeny na staršího bratra s pocitem záchranné kotvy.

„Takže já jsem teď ten kopytnatec, hm? I když - ta jeho dračice byla pěkně hot!"

„Promiň, žes u tohohle musel bejt - nemáš to se mnou lehký..." mumlal.

„Nebaví mě snadný věci, mám rád komplikovanost - to proto tě všude tahám sebou! Jinak bych tě už dávno zahrabal na zahradě!"

Pravda byla, že Dean nepřestával toužit po snadném životě. Po něčem, o co po smrti matky a změnou v otcově výchově jako dítě přišel a stále to zůstávalo jeho nesplněným snem.

Postavil kelímek zpátky na stolek a někdy mezi tím a vrácením pozornosti směrem k posteli, Sam usnul.

Dean na něj chvíli zíral, ztracen ve svých vlastních potřebách.

Už chtěl odsud vypadnout, konečně být zase ve svém autě, na trase za Bobbym, na cestě, která končí doma. Mít v jedné ruce pivo a v druhé prut, sedět na molu, nemyslet a jen si užívat ten skvělý výhled na jezero. Tohle mělo pro něj status vytouženého mírumilovného bytí. Jenže se k tomu zatím ani nepřiblížil - a nedokázal ani to, co slíbil sobě a doktoru Loudalovi - promluvit si s bratrem než půjde na další vyšetření. Neposunul se se Samem vůbec nikam.

S pocitem viny, že pokud Sam přijde o citlivost a hybnost svých prstů padá to hned od začátku na jeho triko, mu přetáhl přes obě zavázaná předloktí přikrývku, aby ty neskutečně ledové paže zahřála. Odvážil se sáhnout mu do vlasů a shrnout několik zmáčených a slepených pramenů z horkého čela na stranu, aby ho proudící vzduch naopak ochladil.

„Fajn, ještě pro tentokrát tě nechám válet, takže se snaž dobít na maximum, protože pak na tobě začneme makat, rozchodíme ty tvý dlouhý špejle a zamáváme šátečkem tomuhle ústavu v dálce a při zapadajícím slunci. Klid na lůžku ti právě skončil, drobku!"

0-0-0

V tom samém momentu, co otevřel dveře od umývárny na chodbu se proti němu vynořila sama vrchní sestra. Ani neměl čas se leknout, natož si ulevit klením, když se mu opřela dlaněmi do hrudi a zatlačila ho zpět.

Bylo to rychlé a nesmlouvané, nikoli však něco, čemu by se rád nepodvolil.

Ustupoval před její silou, dokud zády nenarazil do zdi. A protože to bylo o malinko prudší, vyrazilo z něj přidušené heknutí.

Tomu však nemohlo smazat z tváře dychtivý výraz v očekávání nekontrolovatelné muchlovačky.

„Buďte na mě něžná, v umývárně je to mý poprvý," vyloudil úsměv malého nesmělého kluka, až to hraničilo se stydlivostí. Hned na to natáhl krk...

„Co si myslíte, že děláte?!" Odtlačila jeho horní polovinu, která se k ní nakláněla, od sebe.

„Nemyslim, jen improvizuju." Zíral na její rty, vše okolo přestalo existovat. Vypadal jak nedočkavé dítě, které čeká na svolení, aby si mohlo líznout zmrzliny mající na dosah.

I druhý pokus o navázání fyzicko-ústního kontaktu mu byl protější stranou rázně zamítnut.

Rozmrzele zafrkal. „Já myslel, že vám o něco jde-"

„Najednou!" povytáhla obočí nad změnou stavu slova, které před vteřinou popřel. Hned na to se však přísně zamračila.

„Nikdy už mi neříkejte, abych vypadla z nemocničního pokoje! Tohle je moje území, moje práce a moje zodpovědnost! A vy jako zdravý člověk tu nemáte právo rozhodovat o tom, kdy já opustím pacienta! Udělala jsem to poprvé a jen kvůli Samovi! A už to nebudu opakovat! NIKDY!" zapíchla svůj ukazováček doprostřed jeho hrudi. Kdyby byl opatřen ostrým hrotem, jistě by mu způsobil bodné zranění.

Medové oči ztratily ten zlatavě hnědý odstín, který ho tak fascinoval. Najednou v nich nebylo nic hřejivého, což bylo vždy, když se ocitla jemu poblíž. Obličej měla stažený do přísné grimasy a neuhnula s ním ani o píď, když si s ním vyříkávala jeho nehorázný omyl, kterého se dopustil vykázáním její osoby od Sama.

Sálala z ní zloba a bojovnost! Kruci, bratr nemohl být v lepších rukou než v těch jejích, které by byly schopny pořádně proplesknout drzouna, který by měl odvahu postavit se mezi ní a její zodpovědnost. I kdyby to měl být Dean sám.

Woohoo, ona se mu vážně líbí!

„Kapišto?" houkla mu do tváře.

„Sí!"

K tomu vážně neměl co dodat.

Skončila s ním, odvrátila se a cestou ke dveřím se zastavila před zrcadlovou stěnou. Prohrábla si vlasy, přejela bříškem ukazováčku přes dolní ret, porovnala oblečení. „A nechoďte hned za mnou."

Na to nenuceně a upravená vyšla na chodbu.

To, že se za ní ihned požene, nehrozilo. S výrazem někoho, kdo právě podstoupil lobotomii mozku, zíral na zavřené dveře ještě pěknou chvíli.

0-0-0

Při svém druhém pokusu dostat se z umýváren se zastavil mezi dveřmi a rozhlédl se pro jistotu na oba dva směry. Charlie nikde neviděl, za to uprostřed chodby se zničeně ploužila malá postavička, hlavu sklopenou, v ohbí ruky svírajíc umolousanou plyšovou opici. Vypadalo to, že ten človíček tak nějak bloudí bez cíle kolem, nikým nepovšimnut.

Vykročil k němu. „Čuz Tony, ztratil se ti z radaru náš pokoj nebo proč se tu tak potácíš?"

Kluk k němu zvedl hlavu, ve světle modrých očích se zatřpytily slzy. „Mám bubu."

Bylo to zarmoucené žalování tichým hlasem.

„Ééémm..." Dean se zamyslel. „Nejsem si jistej, co to znamená."

Když si Tony zatahal za rukáv od pyžama volné ruky, přisedl si k němu na bobek, dbajíc na dostatečnou vzdálenost od té nepěkné hračky a opatrně mu ho vyhrnul nad loket. V ohybu jeho tenké paže našel malý vatový chomáček přelepený náplastí. Teď už smysl toho slova i stav mizérie pochopil.

„Dostal si ďobanec?"

„Vod dottola. Mám bubu," vzlyknul.

Deanovi bylo toho malého nešťastníka líto. Stál zkroušeně před ním s nataženou rukou a velice, převelice ublíženým výrazem na pihaté tváři.

„Teď ti řeknu tajemství," Dean se dramaticky rozhlédl kolem. „ Já jsem taky doktor." Skoro zašeptal.

Tony pokrčil nevěřícně ten svůj tečkovaný nos. „Nesi, ty si De."

„To jsem," řekl hrdě. „Ale jsem i speciální doktor přes bolístky."

„Bubu dottol?" Tonymu se rozšířily oči.

„Jo, Bubu doktor. A Bubu doktor je ten nej cool doktor na světě a nikdo jinej nemá sílu ani moc se mu vyrovnat. Musí ale zůstat v utajení, protože ti ostatní by se mohli vést na vlně jeho úžasnosti. Chápeš, jak to myslim," ukázal na sebe palci a udělal 'rozumíme si'obličej.

Tonymu to sice moc smysl nedávalo, ale i tak ho to pohltilo. „Jo-o."

„Je to ale fakt ukrutně tajný, ví to jen Sammy a teď i ty. Bráchu jsem ukolébal před chvílí, co s tebou?"

Tony nešťastně vzdychl a znovu mu ukázal postižené místo, kdyby náhodou na to Dean zapomněl. Ten se hluboce zadumal, prstem si poklepávajíc na nos.

„Tak jo, myslím, že tohle vyžaduje specielní léčbu. Zmrzlinová terapie bude v tomhle případě to nejlepší. Souhlas?"

„Jo-o," Tony popotáhl. Hned jak se Dean chtěl narovnat, pověsil se mu kolem krku. Zvedl se tedy i s ním a dostal se do nechtěného kontaktu s apokalyptickou opicí. Polkl nad tím zamrazením, které ho polilo, když ji cítil na svém rameni - raději by měl v zádech samotnou Smrt, než aby se ho dotýkalo tohle polovykuchané monstrum.

„Uhmm, necháme tvou nohatou kamarádku v křesle?" zkusil mu ji rozmluvit, když míjeli pokoj.

„Neci!"

„Mohla by hlídat Sama-"

„Neciii!" Dosáhl pouze toho, že se mu Tony, už tak nahnutý k pláči na ruce rozvzlykal.

Tohle byly už druhé slzy, s kterými byl za dnešní dopoledne konfrontován.

A které musel utěšit. Pohled na ty dětské ho pálil stejně jako pohled na ty Samovi.

„Tak jo, tak jo. Když nechceš, nemůžu tě nutit," přidržel ho, když se mu Tony v náručí zavrtěl, jen aby položil svou pihatou tvář jemu na rameno, pevně svírajíc opici mezi svým a Deanovým tělem. Vypadalo to, že ji chce takto ochránit, kdyby někoho napadlo mu ji přeci jen sebrat.

Dean sice nechápal, co na ní ten mrňavec vidí pozitivního a nechal by si radši oholit krk Rayem Charlesem, než s ní byl ponechán o samotě, ale rozuměl jeho citové vazbě k jisté věci - myslel při tom na své auto a hned se v duchu omluvil, že o Bejby smýšlí jako o kusu bezduché hmoty.

Cestou za lékem se snažil rozptýlit tu bolístkovou náladu, ale reakcí na jeho vtípky bylo jen nešťastné povzdychávání. Ani skupinka staničních sester, které míjeli při vchodu do kantýny a s kterými se Dean na chvíli zastavil na přátelský pokec a jimi podstrkované sladkosti neodčarovaly z očí přítomné slzičky. Zato Dean se cítil v tomhle utěšujícím dámském spolku zatraceně při síle a nešetřil okouzlujícími úsměvy. Ještě, než se stačil rozloučit, byl on sám obdarován pozváním na odpolední kávu o obědové pauze. To nemohl odmítnout a sám sobě si to i odůvodnil - některé z nich byly prostě neskutečně sexy.

Tony dal svou nespokojenost z prostoje najevo hlasným zavzdycháním a tím utnul to sesterské pokvokávání a přetahování se o Deanovu pozornost.

„Těšilo mě ladies, ale teď musím zahnat jedno Bolístkové monstrum a vysvobodit malé ohnivé princátko z jeho nadvlády," konejšivě přejel dlaní po hubených zádíčkách.

I když už bylo to štěbetající hejno z dohledu, chodbou se neslo jejich rozplývající se „ááááá" a „byli tak sladcí."

„Slyšels? Jsme sladcí - jen aby se holkám nezačaly kazit zuby." Dean si to představil. „Brrr!"

„Tak jo, jsme tu - u samotné brány magické lékárny s kouzelnými nanuky. Chceš si vybrat sám nebo dáš na doporučení svého osobního lékaře?"

Konečně se Tony začal zajímat o své okolí, i když to bylo zatím jen hodně vlažné.

Dean se málem zalkl z pohlednu na jeho zelenožlutou nudli mázlou přes ubrečenou tvář - ani nechtěl vědět kolik z toho 'lepícího materiálu' mu zůstalo na rameni otřené do trika.

V panice a návalu nevolnosti se rozhlédl po místnosti, naštěstí na každém ze stolů stál zásobník s ubrousky. Zalovil prsty v tom nejbližším, ale na prázdno. Druhý, třetí, čtvrtý stůl - lítal mezi nimi jak pošuk a lomcoval s prázdnými kovovými schránkami.

„Hej! Chcete to tu rozbít?" houkla na něj obsluha.

„Chci si jen vzít něco, co tu má bejt a není! Je to vaše práce!"

„Ještě jsem to nestihnul doplnit. Mám fofr!"

Dean se k mladíkovi strkajícímu před sebou vozík se slánkami, pepřenkami, plastovými příbory, táci a kopou ubrousků div nevrhl. Vypadalo to z jeho strany jako útok, až tím kluka vyděsil.

„Hele, já to udělám - není třeba to hrotit..."

Dean hrábl do stohu papíru. „Jde mi jen o tohle, ty netáhlo! Doufám, že sis to cígo užil, protože jestli sem přijdu a najdu jednu jedinou věc, která tu bude chybět a ty u toho nebudeš, vážně to pořeším!"

„Nejste můj šéf..."

„...ale můžu bejt tvá noční můra!"

0-0-0

Seděli spolu s Tonym před otevřeným notebookem, kam Dean stáhl pár starších dílů Sesame Street, olizujíc tající zmrzlinu, oči přilepené k monitoru.

„Cookie monstl," Tony pustil na chvíli svou opici, jen aby ukázal prstíkem na modrého rozcuchaného papeta žijícího v popelnici.

„Jo - koho mi jen tou svou neučesanou srstí připomíná," Dean zabloudil očima k Samovi.

„Já?" Tony na jeho klíně k němu zvedl hlavu. Měl pusu upatlanou modrou barvou od nanukové rakety, kterou si vybral. Jeho nos a oči byly naopak čisté a suché. Dean se na něj usmál.

„Že by? No jo - barva i rozježenost se shodují."

Když se na něj Tony zakřenil tím svým způsobem, který u něj vždy vídával, věděl, že ať je tenhle pihatý obličej pod ním umazaný od čehokoli, tohle je to, co by na něm mělo vždy zůstat.

TBC