„Myslím, že sis zasedl na mý vlasy!"

Vážně zrovna teď, kdy si chtěl vyžádat trochu té jeho nesoustředěné soustředěnosti?!

„Uhm, co? - Same, o nich se tady přeci nebavíme-"

„Proč ne?"

„Protože ty v tuhle chvíli nejsou důležitý!" Dean netrpělivě rozhodil rukama.

„Aha - ale ty je neúnavně šikanuješ!"

Deanovo obočí se stáhlo k sobě - jeho mladší bratr ho začínal svým ulítlým stavem prudit.

„Přál bych si je nikdy nepoznat!" Hergot! - neměl v úmyslu se nechat vyprovokovat!

Tahle diskuze byla tak zoufale k ničemu...

„A tvoje auto je jen auto!" ťal Sam.

Dean zalapal po dechu. „Tak tos přehnal!"

„Jak se do lesa volá-"

„Sklapni! Tohle je jinej level!"

„Ty sklapni!"

Dean se nafučeně zvedl z kraje postele, kam si přisedl, aby si mohl se Samem s nutností vážné situace promluvit.

Jenže tahle jeho snaha vzala za své ihned, co byla projevena.

0-0-0

„Deane?"

„Same?"

„Asi se nudím..."

„Asi?"

„No, nejsem si tím jistej..."

„Tak jak to můžeš vědět?"

„Mám takovej divnej pocit."

„Si sjetej, sluníčko."

„Heh, je s tebou sranda."

„A s tebou vůbec ne. Proto se perfektně doplňujem."

„Nikdy jsem to nezažil. Ne s tebou."

„Tak tohle vyznělo dost úchylně-začínám se bát..."

„Nudu, Deane."

„Uff-"

„Vždycky jsi mě dokázal zabavit. Vymýšlel sis historky, naučils mě karty a jak dostat čokoládovou tyčinku z automatu na sladkosti zadarmo."

„No, před televizí si sedět nechtěl tak co jsem s tebou měl dělat. A musel sem tě vybavit něčím smysluplným do života."

„Zahrajeme si něco? Tak jako kdysi. Prosím, prosím, prosím..."

„Hlavně ne I spy-"

„Co I spy?"

„Grrr. Už nejsme děti, je mi dvacetsedum."

„Ale pocitově patnáct. Hlavně, když je v okolí Charlie..."

„Sklapni! - uhmm, myslíš, že po mě jede?"

„Já bych se nedivil."

„Já taky ne. Mám praktický znalosti a jsem roztomilej."

„Výborně, Deane. Dál na sobě pracuj."

„Néé, každý zlepšování by bylo už jen krokem dozadu. To si nemůžu dovolit."

„Zní to dost nafoukaně, nepřijde ti?"

„Jako malej sem trochu nafoukanej byl, ale teď už ne. Teď už jsem perfektní!"

„Ale na mě v téhle hře nemáš, Pane ideální!"

„Je pro děcka. Zahraj si jí s Tonym."

„Ten tady ale teď není a jsou mu tři! Ovšem pravda je, že slovní zásobu má jen o něco málo menší než ty."

„Houbeles, já jsem jen myšlenkově rychlej."

„Umm - co to znamená?"

„To, že myslím na tisíc slov, ale jsem schopnej je vyjádřit jedním!"

„Yeah - prej že rejže, Deanno!"

„Moc pěkný. A na tohle si rok studoval vejšku!"

„Díky. A protože mám víc tříd než ty, začínám - I spy with my little eye - něco, co začíná písmenem pé."

„To je peklo..."

„Špatně."

„Nemyslel jsem to slovo. S tebou je peklo, ty smažko! Pane Bože!"

„Ha! Zase špatně. To jsou dvě slova - mluvil jsem snad o tom, že to jsou dvě slova? Nééé. A nejsou to ani ta tvá oblíbená - porno a pie. Teď jsem ti to ovšem asi hodně ztížil..."

„Si pitomec!"

„A právě si se vyautoval třetím chybným pokusem. Vedu jedna nula. Je to jako bych obíral velký blonďatý děcko o bonbóny, heh. Tak snadné..."

„Štveš mě! Přísahám, že jestli hned nezmlkneš-"

„Ale - že by Pan bezchybný byl jen nafouknutá bublina? Můžeš mi to vrátit-"

„To si zatraceně piš! I spy ...blablabla ...a začíná to na písmeno bé!"

„Blablabla?"

„Blbě, ty nabychlovanej študentíku! A už se vezeš!"

„Deane, já vím, že je to Bejby!"

„Fixluješ! Nevim jak, ale fixluješ!"

„Prosím tě - je to pokaždý Bejby! Co kdybys to už zkusil s něčím jiným?"

„A co kdyby tys zkusil už zavřít hubu?"

„Vždyť ty jsi za celou dobu nepochopil ani pravidla!"

„Je to debilní hra!"

„To říkáš vždycky, když prohráváš!"

„Pche - ty tvoje pohádky! A teď tu o Červený karkulce!"

„Vidíš, si vzteklej, když ztrácíš..."

„Omyl. Jen sem zlej a jsem v tom dobrej!"

„A koho tím chceš vyděsit?"

„Tvý vlasy se už zřejmě musely leknout a ...zemřít!"

„A je to tu zase - a zase je to trapný, Deane!"

„Heh, může to bejt klidně trapný, ale určitě to nebude při zdi!"

„Myslím, že na tý zdi muselo bejt nějaké smetí páč se ti nachytalo na obličej!"

„Tak tohle tě bude mrzet, ty tluč hubo!"

„Dobře - omlouvám se tvým pihám, že jsem je považoval za sajrajt!"

„Takže si to spočítejme - nejdřív moje auto a teď moje tvář - urazil si dvě nedotknutelný věci během několika minut!"

„Dostanu medaili za nedovolené hrdinství?"

„Ty dostaneš jiný věci! A úplně někam jinam než na prsa!"

„Si fajn-"

„Brzdi! Tohle nebyl příslib kladného daru!"

„Ou."

0-0-0

„Víš, co jsem si vždycky přál?"

„Lékařský set Missi, malá doktorka. Tvoje přání se stalo skutkem, ten růžový kufírek jsem ti nadělil na tvý jednadvacátý narozeniny. Dospěl si, Sammy!" Dean ani nezvedl oči od notebooku.

„Přál jsem si bejt normální."

„Tak to někdo něco zanedbal. Byl si vždycky tak trochu divnej patron."

Sam se odmlčel a Dean ho zkontroloval letmým pohledem. Opřený do polštáře zíral před sebe jak v transu.

Dean zadoufal, že by mu mohla konečně dojít šťáva, ale tušil, že vyvrcholení teprve přijde. Bylo to jak na houpačce - z euforie do tragédie.

„Jo-o."

Protočil nad svým mladším bratrem oči a vrátil se ke čtení. K poslechu jeho blábolení mu stačí čtvrtinová kapacita mozku a ještě měl pocit, že je to příliš. Soustředil se na článek o domě, ze kterého Sama vytáhl a zanechal za sebou pár mrtvol, snažil se hledat informace, které by mu napověděly, jak intenzivně policie na tomhle případu pracuje. Vzhledem k tomu, že nic čerstvějšího než tu včerejší zprávu nenašel to buď postoupili vyšším úřadům a tím na všechny informace uvalili embargo nebo se s tím strašně loudají. Kdyby on byl na místě vyšetřujícího, v tuhle dobu už...

„Pokud se to podělá a já se měl stát tím, čím mě Azazel chce mít, skončíš to?"

V Deanovi při tom jméně hrklo. „Ten parchant je mrtvej! Z naší rodiny už si nikdy nikoho nevezme!" procedil skrz zaťaté zuby. Při vzpomínce sevřel okraje notebooku, až mu zbělely klouby.

To jejich otec dostal toho zkurvysyna, i když sám už byl po smrti. Provrtal ho magickou kulkou z legendárního Coltu a pomstil tak svou milovanou ženu. To bylo naposledy, kdy ho viděli, ale alespoň se s ním mohli oba rozloučit. Jeho duše se pak rozplynula a konečně se dostala tam, kam vždycky patřila - k Mary do nebe.

Otec mu tenkrát na poslední chvíli zachránil život, jinak by Azazel zabil i jeho. Tuhle bolestnou etapu měli za sebou, její následky si však ponesou do smrti.

„Mrtvej, ale jeho odkaz pořád žije. Cítím ho v sobě a tu jeho zatraceně démonickou krev ve svý puse!" Sam se najednou prudce nahnul z postele, až to hrozilo přepadnutím. Dean vystřelil z křesla, ignorujíc počítač, který se mu svezl z kolen.

„Co blbneš-" chytil ho za ramena.

Sam vydal divný zvuk a plivl na zem. Málem požehnal jeho džíny.

„Hergot! Příště mě laskavě upozorni, než začneš skákat šipky z postele a flusat po mě. Mimochodem, na stylu plivání musíš zapracovat-tohle je hanba!" Dean ho narovnal. „Dobrý?"

Bratr byl v obličeji stále pobledlý, ale aspoň ty strašidelné kruhy pod očima se pomalu začaly vytrácet. Teď se však zvolna zaplňovaly slzami. A je to tady - sebeobviňování a ubližování si.

„Nechci, aby ze mě byla zrůda, Deane! Nemůžu se stát tím, proti čemu celej svůj život bojujeme!" Sam k němu upíral nešťastný pohled.

„Něco takového nedovolím! A když, tak z tebe ten sajrat vymlátím!" pokusil se ho povzbudit úsměvem. Trochu chabé na to, kam to všechno směřovalo.

„Budeš mě nenávidět!"

Deana z té představy až zabolelo na hrudi.

Sam měl pravdu - jestli bylo něco na světě, co bytostně nenáviděl, byly to démoni. Šel jim po krku ihned, jakmile se k nějakému přiblížil. Likvidovat jednoho po druhém byl otcův odkaz, jeho poslání. A největší noční můrou, že jednoho dne se dožije toho, k čemu byl Sam už jako půlroční zasvěcen, když ho Azazel nechal ochutnat svou zkaženou pekelnou krev a tím ho „označil" za ďáblovo dítě. Dean se mu bude muset jednou postavit tváří v tvář, aby tu situaci vyřešil. Jak se té chvíle děsil, věděl jen on. Avšak to, jak ho ta představa oslabuje, si sám sobě nepřiznával.

„Nenávidět? Si můj malej brácha, moje věčná osina v zadku, kterýmu když řeknu nelez tam a nedělej to, můžu se spolehnout, že tam vleze a udělá to. Máš tvrdou palici, neposloucháš pořádnou muziku, masem opovrhuješ a pliveš jako holka. Kámo, myslíš, že bych tě mohl víc nenávidět?" udělal na něj tázavý obličej, že to asi těžko. Pro jistotu, kdyby měl Sam potřebu se zase někam naklánět, ho raději nepouštěl. A on se na něj díval s očima zalitýma vodou a smutnou prosbou o pomoc.

„Slib mi, že pokud se něco takového stane, skončíš to!"

„Přestaň žvanit nesmysly-" pohrozil mu prstem. Tohle bylo tak zdrcující. Sam byl rozložený na kousíčky a žádal ho o něco, o čem se jemu zdávalo v nejhorších snech.

„Deane, slib, že to uděláš! Že mě zabiješ dřív, než stačím já udělat někomu nějakou zrůdnost!" bratr se ho v zoufalství snažil chytit za triko, prsty, které však nespolupracovaly, se jen svezly po látce a ruka mu dopadla do klína.

Pane Bože a to si myslel, že horší už to být nemůže. Zíral na Samovu nehybnou dlaň, avšak ten byl tak mimo, že si nic neuvědomoval a v mírném předklonu se stále dožadoval Deanova souhlasu.

„Si můj bratr a já tě prosím, abys mi to slíbil!"

„ A já ti říkám, abys s tím přestal!" Deanův hlas se zvýšil.

„Necháš mě stát se tím, co zabilo naší mámu, Jess a dostalo i tátu? I po tom všem bys mě nechal jen tak odejít?"

„Tak snadný bys to u mě neměl! Ale nežádej mě o něco, co ti nikdy nesplním!"

„Já bych to pro tebe udělal! Vyrvalo by mi to duši z těla, ale nenechal bych tě být něčím, co nenávidíš!"

Sam před ním plakal a prosil.

Hledal u něho vykoupení, ukončení toho prokletí a klid pro svou duši.

Vše, co mu kdy chtěl dát, kdyby to neznamenalo, že ve jménu svého přání musí zemřít. Dean však věřil, že ho dokáže před zlem zachránit i jiným způsobem - a on ten způsob najde! Samova smrt jeho vlastní rukou - tohle prokletí neslo zase Deanovo jméno.

Budoucnost měla pro oba příslib zatracení.

Monitor, kopírující životní funkce varovně pípl, křivky grafů se zvedly vzhůru. Ten zvuk ho vrátil do přítomnosti.

Dnes přežij, zítra bojuj.

A zrovna teď by se měl postarat o Samův zdravotní stav, protože byl na dobré cestě, aby to s ním švihlo, pokud se hned neuklidní.

A tak mu Dean zalhal.

„Fajn!" prskl popuzeně, jen aby to skončil.

„Prosím, Deane-"

„Řek sem, že jo!"

„Vážně?" Samův obličej se malinko projasnil. Zřejmě to pro něj opravdu hodně znamenalo, jenže Dean mu v tu chvíli dával jen falešnou naději. Není to to nejhorší, co může udělat?

Možná, jenže pro tuhle chvíli, kdy Samovi hrozil vedle emocionálního kolapsu znovu i ten zdravotní, na to kašlal.

„Kterému slovu z jo si nerozuměl?"

„Slib mi to!"

„Vážně mě s tím už otravuješ, Same!" začal s ním cloumat vztek. Tohle bylo pro oba vysilující...

Najednou se mu obličej ocitl ve studených dlaních. Ani nevěděl, jak se to Samovi podařilo tak rychle, jen si uvědomoval jejich příšernou teplotu.

„Musíš mi to slíbit, Deane!" zíral mu uslzenýma očima zblízka do tváře.

„Dobře-"

„Prosím! Udělej to kvůli mně!"

„Slibuju! Je to pro tebe dost dobrý? Stačí ti to?" vytrhl mu naštvaně obličej z těch svírajících ledovců. Ihned klesly k tělu.

Sam se na něj usmál a Dean by ho za to nejradši praštil. „Děkuju, brácho."

„Máš za co! Protože tohle by přivodilo noční můry i Freddy Kruegrovi! A už si, sakra, lehni zpátky!"

„Jo," místo toho se Sam natáhl a trochu nemotorně ho objal.

„Nesnáším-" zavrčel ten starší.

„Já vím. Zadek mi nakopeš později!"

„Konečně z tebe vypadlo něco, co dává smysl! Už jsem nedoufal..."

TBC