Steal

„Vzali mě pod speciální skener, prý ho mají krátce, a proskenovali mi obě předloktí takovým bílým světlem. Viděl jsem na monitoru úplně všechno – doktor vysvětloval, na co se právě díváme...pozor!" Sam se zapřel nohou o stěnu, jinak by do ní vrazil. „Co děláš? Mrzí tě, že mám obě ruce zdraví...?" otočil se po bratrovi, který ho tlačil na lékařském vozíku. „Deane?"

Rukojetí se nikdo nedržel, bratr v nedohlednu. Vypadalo to, že se Sam pohybuje na neutrál už delší dobu. Ježíš!

„Deane!" Zpozoroval ho, jak se plíží chodbou. Jenže na opačnou stranu, než byl Samův pokoj. I přes to bylo patrné, že má cíl. Žádné váhání nebo zbytečné rozhlížení se kolem – žádné poutání pozornosti.

Sam se naklonil, aby na něj viděl přes těch pár lidí, co se koridorem pohybovalo. Běžný člověk by to nepoznal, ale on mohl stoprocentně říct, že Dean byl na lovu. Vyčetl to z bratrova držení těla – naoko nic neříkající ležérnost, uvnitř však připravený zaútočit. Tohle mohl vědět jen ten, kdo s ním trávil celý svůj život.

Sam se rozhlédl, hledaje příčinu takového napnelismu. Jenže všechno se zdálo v normálu. Možná... možná, že si Dean všiml něčeho už před tím...

Zatajil dech, když se bratr náhle zastavil. Po čem to, sakra, jde! Ještě zaznamenal, jak se ladně otočil, když mu do zorného pole vstoupil nějaký pacient v doprovodu lékaře. Kruci!

Ztratil ho z dohledu! Tohle skončí průšvihem! Je to jak Winchesterovské klišé – vždycky to jeden z nich odnese!

„Deane!" v sekundě spustil nohy na zem, odrazil se a popojel ve svém vozíku o metr dozadu.

V té samé vteřině někdo spustil povyk. „Hej! Nechte to ležet!"

Samovi se zrychlil tep. Věděl to a mohl si na to klidně vsadit! Zase se to posralo!

Vyletěl ze čtyřkolky jako pružina. Ani nepřemýšlel nad tím, že by Deanovi díky svému hendikepu nedokázal pomoct – jen... něco prostě udělá. Znal desítky zaříkávacích formulí v různých jazycích – jistě, pokud tohle nebude ta fyzická část případu.

„Vraťte to! To je určené pouze pro pacienty!"

Lidé se náhle rozestoupili a Sam viděl.

Dean nabíral rychlost. Běžel k němu.

V obličeji vítězství.

Za zády ječící zdravotní sestru.

Musel to být krátký boj.

Sam couvl zpátky k vozíku. Ježíš, co to má v ruce?

„Sedej! Sedejsedejsedej!" Dean na něj hulákal, až ho vážně donutil kecnout si zpátky. Hned na to mu do klína přistály dva kelímky se zeleným želé.

„Vraťte to zpátky!" mnohem vyšší a hysteričtější hulákání.

„Jedem! Jedemjedemjedem!" teď to byl Sam, který chtěl být od tohohle místa činu co nejdál.

Dean zabral a roztlačil ho takovou silou, až ta odstředivá síla zarazila Sama zády do opěradla. Ty manévry a kličky mezi lidmi byly na pokraji hrozící kolize – kdyby se řidič nejmenoval Dean Winchester.

0-0-0

Share

„Wild ride!" Dean zvedl ruce nad hlavu, jak vítěz derby.

„Ježíši! Málem si mě zabil! A kvůli čemu?"

„Woohúúúú, sleduj brácho tu nádheru!"

„Je to zelenej průsvitnej sajrajt. Navíc plnej béček."

„Jo! Miluju béčka!"

„Jednou tě to zlikviduje."

„Pak zemřu zelenej, šťastnej a s béčkama v hubě."

Sam překvapoval sám sebe, že ho to stále překvapuje – mohl by už za ta léta soužití s bratrem na takovéhle manévry kvůli takovýmhle věcem přivyknout. Jenže vždycky ho to dostalo.

„Tohle tě jednou dožene, Deane!"

„Tý sestře bylo nejmíň čtyřicet. Ta nedožene ani svý ztracený mládí, natož někoho tady..."

„Ty si fakt blbec! Nemyslel jsem ji, ale... to je jedno," Sam jen rezignovaně vzdychl. Byl poplácán smířlivě po rameni.

„Jedeš v tom taky!"

„Na mě to nehodíš! Já to neudělal!" rozhořčeně se na něj obrátil.

„Už si na to sáhl, kámo - a teď je to i tvůj problém," Dean jen pokrčil rameny a potřásl hlavou.

„Co to...!"

Za mírných rozepří vjeli do pokoje. Dean náhle prudce zabrzdil, až to se Samem trhlo.

Uprostřed místnosti, na zemi a sám seděl Tony, v náručí místo opice svíral omalovánky a usedavě plakal. Tahle nešťastná hromádka v županu sice nevydala ani hlásek, ale zato se celá pod náporem vzlyků otřásala.

Bratrské pošťuchování bylo okamžitě zapomenuto. Sam pomalu vstal, mezitím co Dean už se nad klukem skláněl.

„Co se stalo, Tony?"

„Myslím, že je trošku mimo," reagoval na jeho netečný stav Sam.

Dean si před něj sedl na bobek, ve tváři ustaraný výraz. „Tony?" dotkl se opatrně těch klepajících ramínek.

Rezavá hlava při tom nečekaném kontaktu nadskočila a on konečně otevřel oči.

Dean i přes ty slzy viděl, jak jsou plné neštěstí. Tony na vteřinu utnul štkaní a jen se na něj díval, jakoby se nemohl skrz tu vodu rozhodnout, zdali ten rozmazaný obličej patří opravdu Deanovi.

Hned na to k němu natáhl obě ruce a spodní ret mu vyjel dopředu v náznaku dalšího přívalu pláče, ale to už ho Dean držel v náručí. Omalovánky sice zůstaly na zemi, když se s ním zvedl, jenže ty Tony nepostrádal.

Tiskl Deana kolem krku, tenké nohy omotané kolem jeho trupu. Kdyby je teď od sebe chtěli dostat, museli by použít sílu – a Sam pochyboval, že ta lidská by to dokázala.

„Jestli mu někdo něco udělal, zmrzačím mu duši tak, že se z ní i v pekle poblijou!" Slyšel bratra vrčet.

Přeběhl mu mráz po zádech, jak snadné pro něj bylo téhle Deanově výhrůžce uvěřit.

Sledoval ho, jak se posadil na kraj postele, nepřestávajíc to malé nic ve svém náručí konejšit. Dlaní mu přejížděl po zádech ve snaze ho zklidnit, šeptal k němu, avšak Sam neslyšel, co.

Pohled na ty dva mu vyvolal úsměv na tváři. I když, stejně jako Dean, netušil, co za těmi slzami stojí, přeci jen takhle bratra nevídával. Vlastně ho nikdy předtím takto nezažil. Přesto, že Sama prakticky vychoval a snažil se mu dětství zpestřit, jak mohl a dodnes nad ním držel ochrannou ruku, on byl první a poslední dítě, o které se Dean ve svém životě zajímal.

Možná to bylo dáno tím, že realita, ve které Winchesterovi žili, nebyla pro děti.

Anebo prostě jen nechtěl ukazovat svou měkkou a něžnou stránku osobnosti.

Přesto se Tony skrze všechno to k němu dokázal dostat. Dean se s ním teď mírně pohupoval a - Bože! On mu zpíval.

Na jeho hulákání v autě společně s kazetami nebo rádiem - na to byl Sam zvyklý, ale tohle bylo nové.

Dokonce to neznělo jako jedna z těch jeho rockových odrhovaček, mělo to kupodivu i normální slova než jen o pekle, chlastu a holkách.

A když přešla do refrénu, uvědomil si, že ji zná.

„Nevěděl jsem, že si tohle pořád pamatuješ," popošel k němu a přisedl si.

Dean si odkašlal a narovnal se, vypadal, že až teď si uvědomil Samovu přítomnost. „Uhm, co jako?"

„Text a melodii ze Sesame Street."

„Z čeho?"

„Aha. Tak to se mi asi něco zdálo..." Sam ho nechal zapírat a přitom se nervózně poškrabovat na zátylku. Jakoby ho nachytal při něčem daleko trapnějším, než je pobrukování malému capartovi. „Cokoliv to bylo – a povšimni si, že nezmiňuji třeba zpěv – na Tonyho to zabralo."

Dean musel hodně natočit hlavu, aby viděl klukovi do tváře. Byla už jen mokrá, bez dalších přívalů slz, zato s unudleným nosem. Tělo se mu už netřáslo, jen tu a tam zaškytal v důsledku dlouhého pláče.

„Tony? Řekneš nám, co se ti stalo?" zkusil to znovu.

Kluk jen odevzdaně zavzdychal, otočil hlavu a položil ji zpět na Deanovo rameno. Teď mu viděl do tváře i Sam. Řasy měl slepené, oranžové pihy se v jeho zarudlém obličejíku skoro ztrácely. Svíral v pěstičce Deanovo triko, jakoby měl strach, že by se mu mohl ztratit, pokud ho pustí.

„Tys... když si sem přišel a neviděl nás, myslel sis, že jsme odjeli?"

Vypadalo to, že Sam objevil tajemství slzavého údolí. Tony mírně pohnul hlavou v náznaku souhlasu. Natáhl k němu pomalu ruku, prstíky doširoka roztažené v gestu chyť mě. Sam ho nechal, aby mu svou dlaň vložil do jeho, a i když ho nemohl stisknout, přikryl mu jí svou druhou. Tony fascinovaně zíral, jak mu v těch velkých dlaních ta jeho úplně zmizela.

Dean si viditelně ulevil. „Kristova hnáto a já myslel, že ti někdo něco udělal. Neudělal ti nikdo nic, viď?" znovu ho posedly obavy. Až odmítavé zakroucení hlavy ho od nich zprostily. „Dobře." Pohladil ho po zježených vlasech. „Jsi ale pěknej popleta, víš to? To sis nevšiml, že tu máme pořád věci? Bez nich bysme nikam nešli. A hlavně – kámoši se jen tak neopouštějí. Ne bez rozloučení. Jasný?"

Nikdo z nich nevěděl, jestli to Tony pochopil, ale všichni slyšeli to jeho skoro neslyšitelné jo.

„Bezva. A konec nešťastnictví. Viděl jsem tu jedno mega zelený želé. Chtěl bys to Samovo?" ochotně nabídl z cizího.

„Neci."

Sam nezaváhal. „A chtěl bys to Deanovo?"

„Jo-o."

„D'oh! To je ale mo-"byl umlčen Samovým vážně Deane? pohledem.

„Tak... tak si ho vezmi," zvadle zamrmlal, otočil hlavu a utřel si hřbetem ruky nos.

„Jsem na tebe hrdej, Deane. A jednou – jednou z tebe bude vážně skvělej táta."

Že by ho to právě dohnalo?

0-0-0

Fight

„Kde jsou všechny ty sladkosti, který byly donedávna tady na tom stole – HERGOT! I můj podíl je v hajzlu!" nic nikdy Dean tak zuřivě nehledal, jako teď tu kupu kalorií.

Tony seděl na kraji křesla, kopal šťastně nohama ve vzduchu, lžičkou dloubal do zelené třesoucí se hmoty. „Kuk to vzal."

Dean se otočil na patě. „Cože? Kdo to sebral?!"

„Kuk."

„Hele, žádný hry – tohle je vážná situace..." namířil na něj ukazováček. „Slyšíš ten zvuk? To můj žaludek právě požírá sám sebe!"

„Kluk, Deane," Sam ani nezvedl oči od notebooku.

„Parchant!"

„Jo-o..." přizvukoval Tony.

„Kdy si mi to chtěl říct, mladej?"Dean byl bez přísunu cukru nervózní.

Mladej přestal máchat nohama. Přemýšlel. „Bjzo."

Sam se zasmál, bratra to moc nepobavilo. „Sklapni! To není prdel! Někdo nás tady okrádá!"

Pohled, kterým byl obdarován, rychle smetl pod koberec.

„To není to samý. TOHLE je osobní! A hodně!" Dean si vrazil zatnutou pěst do dlaně. „Až toho hajzla dostanu do ruky..." náhle se jeho tvář skoro rozjasnila. Kápnul na stopu. „Sully!"

„Tímhle jsme si snad už prošli!" ozval se Sam striktním hlasem a zapíchl do něj pohled. Dean vytočil ten svůj ke stropu a pak někam za sebe. Vypadalo to na zpytování svědomí.

Tony to rozsekl. „Sully nééé. Jinej kuk."

„Ty toho jinýho bastarda... kluka znáš, Tony?"

„Ne."

„Hm, a jsme zase na začátku," Deana to skoro zdrtilo. „Musíš za to, co je tvoje, bojovat. Musíš si to umět ubránit."

„Jo-o."

„Víš jak?"

„Ne."

„A to je ten problém. Tak pojď sem, ukážu ti to," Dean k sobě mávl rukou.

Tony odložil, co právě držel a sjel po zadku z křesla. „Jo-o."

„Fajn – stoupni si sem a poslouchej. Tvoje věci patří jen a jen tobě. Nikdo si je nemůže vzít, aniž by se tě předtím zeptal. Pokud tak někdo udělá, říká se tomu krádež a to je fakt hnusná věc. A ty, jako vlastník věci máš právo si svůj majetek chránit. Kapiš?"

Tony stál pod ním, oči navrch hlavy.

Pro někoho by mohl v tuhle chvíli Dean být jako Bůh. Pro Tonyho byl jako Big Bird - kápo ze Sesame Street.

„Jóóó."

Jen Sam s tím pořád nemohl být spokojen. Zdálo se mu, že jeho bratr káže vodu a sám pije víno.

Odkašlal si.

„CO! Měl jsem ho snad? Jeden snědl Tony a druhej je tvůj! Ha! A oba jste pacoši. Tak řekla sestra," Deanovo toliko ohledně odcizeného želé.

Sam musel uznat, že za těchto okolností to vlastně krádež není. „Pokračuj."

„Díky. Takže - " mrskl pohledem provokativně k bratrovi, avšak ten mlčel, „- základní postoj."

Dean mu názorně předvedl, jak zaútočit. „Váhu na jednu nohu, druhou kopneš. Hrozivej výraz v obličeji, abys útočníka zastrašil. Můžeš i zavrčet," všechno mu názorně předváděl. „Ukaž mi to."

Tony se přikrčil, zaťal celé tělo, takže to vypadalo, jakoby byl na velký, kopl toporně do prostoru a zasyčel tak, že z něj sliny létaly na metr daleko.

Dean na něj chvíli nevěřícně zíral, než ho poplácal po hlavě. „Uhmmm... dobrý."

„A co ta další možnost..." ozval se Sam.

„A to je která?"

„Mluvení, Deane."

„To je fáze dvě."

Sam je pozoroval, jak spolu prochází znovu a znovu fázi jedna.

Dean Tonyho trénoval a opravoval několik minut, než ho ohodnotil výborně.

„Tak a naposledy. Ukaž, co v tobě je! Nenech si to líbit!" povzbuzoval ho. Když však koutkem oka zachytil Samovo nesouhlasné vrtění hlavou, vzal si to k srdci a doplnil: „Jo – a klidně mluv a řekni bitch!"

Tony se svědomitě přikrčil, ruce mu vystřelily do úrovně ramen, prsty sevřené jako drápy, v obličeji dětsky nepříčetný výraz.

„Biššššš!!" zaprskal a kopl do imaginárního nepřítele tou svou miniaturní bačkorou.

Vypadal u toho jak vzteklé lišče.

Ovšem pak přišel sám od sebe s novinkou – plivl. Sice z něj nic nevyšlo, ale náznak tam byl.

„Skvěle," Dean se kousal do jazyka, zatímco Sam se tak dusil smíchy, až mu vytryskly slzy.

To pozornému Tonymu nemohlo ujít.

„Sammy blečí," a už se hnal k posteli. Konec výcviku.

Škrábal se tak vehementně nahoru, že málem spadl. Dean ho popadl za župan a vyzvedl, chvíli ho nechal zmítat se ve vzduchu, než ho položil k Samovi do peřin.

„Opatrně!" To varování patřilo oběma, když viděl, jak se po něm Tony po čtyřech sápe.

Sam pro své vlastní bezpečí zvedl ruce nahoru a Dean nevěděl, kterého z nich dříve usměrňovat.

„Máš bebí. Můšeš blečet, mě to nevadí," položil mu opatrně dlaň na jedno z jeho obvázaných předloktí, když ho jimi objal.

„Díky."

Tony začal zpívat uzdravující písničku ze Sesame Street. Měla mezery, ale byla to ona.

Sam se opřel do polštářů a se zájmem nechal lišče vyzpěvovat.

Dean mu ukázal palec nahoru. „A ty budeš jednou skvělej strejda!"

TBC