Sam se s omluvným výrazem za Deanovo chování obrátil k Sullymu, chtěl tu vodní spršku nějak vysvětlit, jenže pro Sullyho tohle byla poslední kapka.

„Pokud nemáte respekt k personálu této nemocnice, nemáte ho ani ke zdravotnímu stavu vašeho bratra..." konečně se rozhodl svou profesní pozici bránit a ne jen mlčky snášet nesmyslnou šikanu.

A Sam to plně chápal.

On, znalí ochranářských způsobů své rodiny, měl několikrát příležitost zažít, jak tato vlastnost Deana dohnala k ne zrovna racionálnímu smýšlení. Ti ostatní pak považovali zapálení Winchestera staršího za projev hrubého napadání.

Jenže i na samotného Sama toho bylo někdy až moc. Zvlášť, když se ho Dean ani nesnažil poslouchat, protože jeho oči a uši byly zakaleny domněnkou, že všichni v dosahu jsou potencionálními padouchy.

A tahle situace byla příkladem.

Už tak se cítil kvůli nastávajícímu vyšetření svých rukou pod velkým tlakem a ještě by měl soudcovat těmhle dvěma kohoutům? Vždyť se tu o něj přetahují, jak důchodci o poslední kus zboží v akci!

Bylo to hloupé, dětinské a zbytečné.

Deanovi se v důsledku nad Sullyho lehkomyslnou poznámkou ohledně ignorace Samova zdraví sevřely prsty v pěst. Sekundu na to v jeho obličeji probleskl Seru na sebeovládání výraz.

Až se mu z toho momentu zježily vlasy. „Hej! Tohle není nutný, Deane!" s rázností v hlase i pohybu se před něj postavil.

„Uhni mi z cesty!"

„Možná by sis měl dát pauzu, brácho!"

„Žádnou nepotřebuju!"

„Ale já ano!"

I když se Sam ve svých temných chvílích sám považoval za mega průser, který bude muset být jednoho dne vyřešen, vždy usiloval o to, aby těm ostatním průšvihům předcházel.

A právě teď se snažil odvrátit Deanovu pošetilou zaujatost a zabránit mu v jeho nepřiměřených reakcích! Tahle kombinace by vyústila ve velký malér!

„Takže mám vypadnout?" bratrova otázka měla nádech překvapení. Další slova však už byla pronesena hlubokým a provokativním tónem, snad aby smazala předchozí pocit znejistění. „Řekni, že mám odejít!"

Jistě - jestli Dean něco uměl, bylo to dráždit a hecovat. Na oplátku dostával to, v co doufal - unáhlené reakce.

Avšak Sam, který se vždy snažil mít vše pod kontrolou, tuhle popouzející past bystře obcházel.

„Já...potřebuju jen víc osobního prostoru, Deane. Nemůžu takhle - "

„Fajn! Usnadním ti to!"

Pako!

Ani se nesnažil bratra zadržet. V tuhle chvíli to nemělo cenu.

0-0-0

Spolu s jeho návratem do rodinného týmu byly zpátky i hádky.

Jako kdyby si jen odskočil do bistra na kafe a nebyl pryč dva roky.

Jakoby odešel uprostřed konfliktu a po přestávce na něj znovu plynně navázal.

Nic se za tu dobu nezměnilo.

Hádky s otcem byly těžké, jenže těžší byly ty s Deanem.

Sam tenkrát bratrovu slepou loajalitu k Johnovi nechápal a možná proto ji nemohl vystát.

„Ano, pane? Copak si v nějaký podělaný armádě, abys tátu takhle oslovoval?"

„Sbal se. Odjíždíme."

„Ne!"

„Same..."

„Nemyslím si, že se tenhle případ ubírá tím správným směrem. Proč si nad tím nesedneme a neprojdeme znovu všechny indicie? Potřebujeme zpomalit, tenhle maraton není k ničemu."

„John ví, co dělá..."

„A co kdybys pro jednou TY měl svůj vlastní názor, hm? Jsi toho vůbec ještě schopen nebo se z tebe stal tátův vojáček, kterej se řídí jen jeho rozkazy?"

V tu chvíli si byl jist, že ho Dean praští. Neuhnul však ani o kousek, za svým smýšlením si stál. „Nemusíš dělat všechno, co ti řekne! Zkus mě na chvíli poslouchat..."

„A ty zkus projevit aspoň kousek respektu, Sammy!"

„Grrr! Jsem Sam! Pořád ve mně vidíš jen toho malýho kluka, o kterýho ses staral! Jenže to už dávno není pravda! Udělal jsem víc vlastních rozhodnutí za poslední dva roky než ty za celý svůj život, Deane! A jestli se neumíš tátovi vzepřít, tak já to klidně udělám za nás oba...!" vzal ze stolu mobil. Prsty se mu rozčilením třásly, když listoval na poslední uskutečněný hovor.

Zabořil obličej do krátkého rukávu svého trička a setřel si pot z čela. Po zádech mu přejel mráz, až se oklepal. Kruci - tak je tu vedro nebo zima? Tyhle stavy nesnášel! Potil se a přitom měl husí kůži.

Od chvíle, co ho sem usadili a po slovech „doktor si vás za chvíli vyzvedne" odešli, se tu docela slušně potápěl. Tahle díra bez oken, topení a klimatizace u něj vyvolávala vážný pocit tonutí.

Prvních pár minut se procházel, možná i trochu vděčný za to, že je tu sám a může si tak v klidu nohy protáhnout. Krátce na to se dostavil pocit 'lehké hlavy'a to ho donutilo vyhledat pevnou půdu pod zadkem.

Od té doby tu jen zíral do zdi, aby se nemusel dívat na obvázaná předloktí a snažil se zapudit své hloupé naděje promítané do lékařského verdiktu. Doufal v to nejlepší, očekával nejhorší.

Znovu s ním zatřásl chlad, až ho to donutilo se těmi 'pažemi k nepotřebě' obejmout.

Vzápětí se otevřely dveře a on zpanikařil.

Nenenene, ještě není připravený! Pane Bože, ještě není...

Místo očekávaného lékaře vstoupil do místnosti jeho bratr.

Málem si z té úlevy stříknul do textilu. Ani si neuvědomoval, jak v ulehčení zavřel oči a zhluboka vydýchl.

„Mám ti tu mikinu hodit odsud nebo můžu přistoupit blíž?" Deana ten jeho provokativní tón ještě neopustil.

Samova hlava se propadla mezi ramena, nechtěl v té tahanici pokračovat. „Někam to polož. Já...oblíknu si jí později." Hlas mu v důsledku předchozího vypětí mírně vibroval.

Seděl tu před ním schoulený a vyděšený - tenhle nešťastný obrázek jistě Dean bere jako svou satisfakci za předchozí rozhořčení.

„Hm. Takže do civilu tě přebalil...on?"

Sam k němu vzhlédl s Vážně s tím chceš znovu začínat? výrazem na tváři.

Dean se ušklíbl. „Jen jsem se zeptal." Došel k němu a nastavil svršek tak, aby jím Sam mohl protáhnout nejdříve jednu a pak druhou ruku.

„Pomohla mi sestra, když to musíš vědět," zamumlal.

„Woohoo! Byla sexy?" se hned zajímal. Porovnal mu látku v ramenou, sedl si na bobek, aby měl lepší přístup k zipu.

Sam v odpověď jen protočil oči. Mikina mu byla zapnuta až ke krku a Dean nezapomněl zatáhnout za šňůrky od kapuce. „Hotovo."

„Děkuju." S vděčností se do ní zachumlal.

Bratr ho jen poplácal po rameni. Dělal to vždycky, když mu chtěl říct, že od toho je přeci tady.

Bylo pro něj jednoduší mu naznačovat v malých gestech, než vypouštět z pusy velká slova.

0-0-0

„Vybavuješ si něco z doby, když hořel náš dům?" Sam ani nevěděl, jak ho to napadlo a proč se na to ptá.

To samé Dean. „Co?"

Byla to vážně scestná otázka. Jen zavrtěl hlavou, že na ní má zapomenout. Nervózně si odkašlal. Natáhl a stáhl nohy, pokusil se ještě víc zavrtat do svého teplého svršku.

„Pamatuju si žár. A plameny."

Sam se ihned přestal vrtět. Zadíval se Deanovi z boku do obličeje. Vypadal, že je na hony vzdálený tomuhle místu.

„A potom, jak tě vynáším ven."

„Vážně?"

„Jo. Tys o tom nevěděl?" otočil k němu hlavu.

„Ne."

Chvíli mlčeli, než Sam vyslovil svou domněnku. „Už tehdy ses o mě postaral. A od té doby to děláš pořád."

„Jenže tentokrát jsem to zmrvil..."

„Myslíš, že je tohle tvoje chyba? Že za to, co se stalo, můžeš?"

„Měl sem tam bejt, Same! Na tomhle světě si moje jediná zodpovědnost a i to jsem posral!"

Dean se zvedl a on na něm viděl, jak moc se přemáhá, aby před ním nesklouzl k lítosti. Protože soucit jim teď oběma byl k nepotřebě.

„Tak jo. Přestaň se tvářit jako pytel sraček a řekni mi, že to zvládnem!"

Ty jeho na sekundu vytřeštěné oči ho vážně pobavily. Pak se Dean srovnal. „Sklapni, vlasatče! Tohle jsou moje repliky!"

„Jenže teď si asi trochu z formy. A holou prdelí ježka neumlátíš!"

„Drž hubu! JÁ sem z naší dvojice ten vtipnej! Ty se máš jen hezky dívat!"

„ JÁ se klidně budu dívat hnusně!"

„Ty jeden...!"

Oba se na chvíli ztratili ve slovní přestřelce s vážnou tváří a terapeutickými účinky. Bylo to tak osvobozující...

„Samuel Jones? Pane Jonesi, pojďte prosím dovnitř." A bylo po zábavě.

„Shit!" Sam se v sekundě propadl na samé dno...čehokoli. Vyplašeně se ohlédl ke dveřím, kde právě zmizela sestra. Měly pro něj být vstupem do Pekla?

„Hej! Hej, Sammy! Podívej se na mě! Vnímáš mě?" Dean mu položil ruku na tvář, tak, jak to dělal otec, když si žádal jejich pozornost. Vzpomínal si na to.

„Jo. Já jen...Bože, jsem tak vyděšenej, Deane..." nekontrolovatelně z něj vypadlo.

„Já vím, ale zvládnem to, dobře? A neříkám to proto, žes to chtěl slyšet. Poslouchej mě - uděláme to v našem stylu. Vletíme dovnitř jako outsideři, nakopeme všem zadky a ven vyjdeme jako hrdinové!"

Sam se nad tím musel pousmát. „Táta měl pravdu - pokud ty si poblíž, nic špatnýho se nestane."

„Tohle ti říkal?"

„Jo. Tys o tom nevěděl?"

TBC