Až když ve svém volajícím hlase zaslechl zoufalost, uvědomil si, že mu na pomoc nikdo nepřijde.

Že je v tom sám.

Že mu byl udělen dozor nad haldou třaskaviny s velmi rychlým přechodem od explozivního hoření k detonaci.

Rozhlédl se po místnosti plné nepokojných dětí a z jeho vlastní narůstající nervozity se mu opotila záda.

Některé z těch akčnějších se totiž už snažily dostat z oblečení.

„Ne! Nenenenene!" v panice drmolil. Jestli se tohle zvrtne, někdo sem přijde a on tu bude sedět uprostřed bandy nahatých děcek...

„Taky še šlíknu," Tony ho vyrušil v závěru jeho hrůzné myšlenky, tahajíc si za gumu od pyžama.

„Opovaž se!" tón hlasu mu nekontrolovatelně zhrubl.

Tony, sedící na jeho klíně se zasekl a oči se mu rozšířily úlekem. Hannah, už tak nakloněná k pláči se mu svezla z nohou a s tichým vzlykem od něj odešla a Dean ihned pocítil bodnutí viny.

Kousl se bolestivě do spodního rtu. Nikdy by přeci nerozbrečel něco tak křehkého, jako byla ona.

Jenže... To tahle celá pitomá situace, kterou neměl pod kontrolou! Což hodlal během sekundy změnit.

0-0-0

Dean věděl velice přesně, jak jsou třaskaviny citlivé k vnějším podnětům. A tenhle podnět se právě před celou místností vykrucoval jen v ponožkách, strhávajíc na sebe veškerou pozornost.

„TY!" zavrčel a zabodl do Marcela rozzlobený pohled. „Schovej maňáska zpátky za oponu, než ti zatnu tipec!"

Pokud si myslel, že to kluka vyděsí, pak ho podcenil. Marcel si sice natáhl slipy, ale přes hlavu. A s vítězným šklebením a rukama nad hlavou sklízel ovace.

Deanova zlost narůstala. „Poslední varování! Blížíš se k bodu zlomu!"

Marcel se otočil a vystrčil na něj zadek.

„Za tohle půjdeš k zemi!" konečně mu bouchly saze. Sundal Tonyho ze svého klína, až mu nadskočila hlava, a v představě, že se z toho proklatě neforemního vaku na kterém seděl bleskově zvedne a tak Marcela zcela překvapí a následně zneškodní, si otloukl kolena o sebe, jak se mu při té snaze nohy nekontrolovatelně zkřížily. Tahle nemohoucnost ho na chvíli vyvedla z míry. „Son of a..." zkusil to znovu a znovu, než se trhavými pohyby v bocích konečně sesunul z pytle na pevnou zem.

Vypadal u toho jako pes šoupající se zadkem o koberec.

0-0-0

„Pojď sem!" natáhl se po klukovi, když se konečně vydrápal na nohy.

Jenže Marcel nebyl jen exhibicionista a provokatér, ale byl také slizký jak úhoř. Vytrhl se Deanovi z pod prstů a začal utíkat.

„Týhle tvý hře bude za pár sekund konec, ty jeden mrňavej adamito!" Dean mu nadběhl, ale Marcel změnil směr, takže se teď honili dokola okolo dětí posazených nebo postávajících v kruhu.

„Nechytíš mě, ty stupidní pokakánku," Marcel začal i se slovním posměchem.

„Kdo tě učil nadávat, drsňáku? Učitelka z nedělní školy?" Dean mu nezůstával nic dlužen. Udělal kličku a nepředvídatelně se propletl mezi přihlížejícími. Odřízl tak klukovi cestu, jenže ten sebou smýkl pod malé plastové stolky, pod kterými prolézal po čtyřech.

Dean zvolnil a nechal ho, protože věděl, že se právě Marcel dostal do slepé uličky. „Game over, kámo," pokojně se mohl po tom kruhovém sprintu, kdy se mu už začínala točit hlava, vydýchat. Šel podél řady stolečků, až dosáhl posledního, který byl přiražen u zdi a pod kterým se právě teď krčila jeho naháněná kořist.

„Tak co, vzdáš to sám, nebo to mám ukončit za tebe?" dal mu pár sekund, než se sehnul a v tu chvíli ho do čela trefila tvrdá dřevěná kostka. V šoku se chytil za postižené místo a instinktivně se narovnal. Ta bolest byla až nepřiměřená k tomu, že ji hodil teprve šestiletý cucák.

Deanovi se vyrýsovaly svaly na tvářích, jak zatínal zuby. „Ty pekelnej zmetku! Za tohle tě roztrhnu a pak... a pak...," rychle na nic nemohl přijít, jak mu v čele tepalo. „Zahodím!"

Kvůli svému obličeji spustil na chvíli pozornost z toho malého monstra a podíval se na prsty, jestli mu neteče krev. V tu samou vteřinu Marcel vylezl, postavil se před něj a dal mu pěstí do rozkroku.

0-0-0

Od té chvíle se před Deanem odvíjelo všechno v mlze.

Jak se Marcel vítězně šklebí, když s heknutím padl na kolena. Ten jeho závěrečný taneček s rukama nad hlavou a spoďáry na hlavě.

Dean si uvědomoval, že tuhle bitvu prohrál a že mu právě zadek nakopalo dítě. A hrozně si přál, aby to opravdu zadek byl...

Náhle se z toho oparu vynořil jeho pomocník.

Tony se objevil za Marcelem, s plastovou rytířskou přilbou na hlavě a velkým umělohmotným mečem v obou rukách. „Biš!" a s divokým výkřikem ho přetáhl přes holá záda, jen to mlasklo.

Marcel se prohnul a zaječel překvapením, než se však stačil otočit, dostal druhou ránu přes zadek. „Biš!"

Dean zamrkal. Wow. Tuhle scénu mu nikdo neuvěří, zato on si ji bude pamatovat nadosmrti. A speciálně to, jak se Marcel dal na útěk pronásledován tříletým rytířem s napřaženým mečem nad hlavou a bojovým řičením „Biiiišššš!"

0-0-0

„Doblý? Máš bebí?"

„Ne, jsem dobrej." Deanova bolest pomalu odeznívala.

Odvolal Tonyho od Marcela v okamžiku, kdy kluk od něj dostal do třetice. Hned na to mu nařídil se obléknout a pohrozil mu, že pokud to nestihne, než napočítá do deseti, znovu na něj Tonyho pustí.

Marcel to zvládl do sedmi.

„Pojď sem," přitáhl si malého rytíře k sobě a sundal mu přilbu. „Byl si vážně dobrej, kámo a já sem na tebe moc hrdej." Prohrábl mu s úsměvem vlasy. „Ukázal si, že máš odvahu, když si se postavil o tolik staršímu klukovi. Hezká práce, brácho. Hlavně ten pokřik."

„Mačel neny kamalád. Von požád dělá todle..." Tony ho napodobil v těch jeho tanečkách, kdy si dal ruce v bok a kroutil se, až se tomu musel Dean zasmát.

„Jo, tak tohle přesně dělá."

„A háží hlašky. To še nemůše." Tony pokračoval ve výčtu. Zdálo se, že s ním měl také své zkušenosti a možná i nevyřízené účty.

Dean se zamyslel. „A víš co? Už nejsi můj pomocník."

Tonymu se v úleku rozšířily oči a vyjel spodní ret, když začal natahovat. „Šem ponošík. Šem."

Dean mu rychle položil ruce na ramínka. „Od teďka si rytíř-hrdina. Co ty na to? Hm? Rytíři Hrdino?" dal mu prsty pod bradu a nadzvedl mu sklopenou hlavu. Tony se konečně usmál a to i přes slzy, které se mu stačily v očích nakumulovat.

„Jej. Šem lytíš Dina. Kuju." Pověsil se Deanovi na krk.

„To já děkuju tobě, žes mě zachránil, rytíři Hrdino. Bylo to boží. A pomocníka uděláme ze Sama."

„Sammy má bebí, nemůše balvit." Bylo mu připomenuto. „Nemůše bejt ponošník."

„No jo. Ale – on to zvládne. A konec chick-flick momentu." Dean si uvědomil, že se pořád objímají.

„Šik-flik momont."

„A už pusť ten meč nebo tu ještě někdo přijde k úrazu."

0-0-0

Dean dostal na čelo dětskou náplast s opičkami hned poté, co se Tony rozhodl, že má bebí. Chvíli proti tomu protestoval, ale když mu rytíř Hrdina pohrozil plastovou zbraní, radši to vzdal.

Tony nebyl jenom rytířem, ale také medikem. Věděl přesně, kde je lékárnička. Sestra Joan ji zřejmě musela pravidelně používat, aby mohla ošetřit drobná zranění.

Když mu však Tony chtěl nalepit náplast i na rozkrok, proti tomuhle se už musel rázně postavit. Raději se vrátil zpátky k televizi. Sotva se posadil, holčička vedle mu smutně oznámila. „Koneš."

Rozhodil v nepochopení ruce. „Jak...? Proč...?" Nemohl uvěřit, že zmeškal celý díl. Podíval se na svou spolusedící, která měla tu samou náplast na bradě.

Seděli tam vedle sebe, oba stejně zarmoucení, jednotně onáplasťovaní a s nešťastně podepřenými hlavami.

"Dneska jsem neměl chuť se opít, ale teď už ji mám. Co ty?" 

TBC