Sam krvácel. Podřízli mu žíly jak praseti na porážce. Strčili pod něj kovový lavor. Dívali se, jak z něj crčí krev. Kdyby nebyl přivázaný k lavici ještě by měl dost síly si to s nimi vyřídit. Takhle mohl jen vztekle tahat za pouta okolo svých zápěstí a docílil pouze toho, že z něj jeho vlastní krev vytékala mnohem rychleji. A ty rány na obou předloktí zatraceně bolely!

Tohle měla být rutinní „salt&burn" záležitost. Nic co by za ty roky lovení s Deanem nezažili.

Vyhledat - udeřit - zlikvidovat. Každý měl svou roli.

Jenže Dean se zpozdil. A Sam už z akce nechtěl vycouvat. Ne těsně před koncem, když do toho s bratrem vložili kus práce. A teď už je měla čekat ta zábavnější část - jak by závěrečnou popsal Dean.

Plán zneškodnění byl vypracován jako vždy perfektně. Dean tuto svou schopnost popisoval jako „přímočarou strategii," což Sama občas vyprovokovalo k výhradám, že zrovna tyhle dvě slova použité za sebou nedávají smysl.

„Vykopni dveře, udělej zmatek, a co se hne první, hned sejmi. Mě to smysl dává, Sammy-boy. A klidně si ty slova můžeš napsat i pod sebe a furt smysl mít budou - to je na tom to kouzelný...!" Dean klepl lahví od piva o tu jeho, aby to tím stvrdil.

A Sam se toho plánu držel.

Zkoušel volat bratrovi na mobil, ale ten byl nedostupný. A když už nemohl dál čekat, vyrazil.

Šlo to hladce do té doby, než se mu objevili za zády. Sam byl rychlý, jenže...byl sám. V tu chvíli jejich plán dostal trhlinu - počítal totiž s nimi oběma. Dostali ho ranou do hlavy, ještě než se stačil vůbec otočit.

To jeho bratr ho měl zezadu krýt. Měl mu hlídat záda stejně tak jako by hlídal on jemu. Sakra, Deane!

Sam tu nechtěl vykrvácet, ne pod jejich rukama, ne na tomhle místě!

Znovu zatahal za provazy a mezi zatnutými zuby drtil nadávky. Nenáviděl, když na něj takhle mlčky zírali a klidně čekali, až tu skape.

0-0-0

Dean měl nástup přesně takový, jaký si naplánoval. Rozkopl dveře, vtrhl do místnosti a zamířil.

Zaregistroval Sama, z kterého kapala krev. To ho rozzuřilo k nepříčetnosti.

„Tak to jste podělali!"

„Deane!" Sam k němu stočil pohled, a když viděl, kam jeho bratr míří, upravil jeho cíl. „Head-blow!"

Starší Winchester zvedl ústí dvouhlavňové pušky a zmáčkl kohoutek. Rána v uzavřené místnosti byla ohlušující, hlava nejblíže stojícího explodovala.

Prázdná patrona vyletěla a ještě než dopadla na zem, Dean měl nabito a střílel podruhé.

Vrazil pažbu dalšímu do obličeje, když se k němu dostal moc blízko. Jednou, dvakrát, třikrát. Byl vážně nasranej.

„Za tebou!" varoval ho bratr.

Mělo to být opačně - on je ten, co ho měl krýt a dívat se mu přes rameno.

Takhle to rozhodně nemělo skončit - ne se Samem. Nemohl snést, jak z něj cáká krev, probouzelo to v něm neskutečnou zuřivost.

Měl tu s ním být a on to podělal! Do hajzlu, Deane! A tohle je následek!

Tomu, kdo se mu pověsil na krk, nechal svůj loket v zubech. Hezky to zapraskalo. Popadl ho za límec a strhl ho přes své rameno k zemi. A hned ho udeřil brutálně pěstí do spánku. A pak to opakoval.

„NIKDO, KDO SE DOTKNE MÝHO BRATRA" - úder - „A NECHÁ HO KRVÁCET" - úder - „SI NESMÍ MYSLET, ŽE MU TO PROJDE!" úder a lupnutí jak se zlomila kost.

Znovu se napřáhl, ale Samův hlas ho vrátil z „vyhlazovacího módu" do „pouhé pohotovosti".

„Deane! Už stačí! Je po něm! Slyšíš?!" Sama děsilo, když se Dean dostával do takovýchto stavů, kdy jeho mysl a úsudek byl zatemněn touhou pomstít se. V tu chvíli bylo jeho prioritou okamžitě zabít nebo brutálně mučit aby se dostal k informacím a pak následná likvidace.

Dean prudce vydechl zadržovaný vzduch. Hned na to se zhluboka nadýchl, aby vyrovnal kyslíkový deficit. Takhle kontroloval adrenalin, který blokoval a izoloval „nepotřebné jevy" v okolí. Když se zvedal z pokleku, už byl soustředěný jen na Sama a jak ho odsud dostat. Tady už to skončil, nezbyl nikdo, kdo by mu stál v cestě.

„Deane" teď to znělo úlevně.

„Jsem tu, Sammy" ujistil ho tak jak to dělal vždycky.

Měl tu s ním být tak JAKO VŽDYCKY, ale tentokrát to zvoral!

Rychle obešel lavici a přeřezal provazy, které bratra držely. Pomohl se mu posadit, což Sam se zaťatými zuby a oroseným čelem dokázal.

„Ukaž mi to, podívám se" Dean ho opatrně vzal za loket a nastavil si jeho ruce tak, aby si mohl prohlédnout rány. Byly vedeny profesionálně a některé byly hluboké. Ty svině ho chtěli nechat vykrvácet, ale zase ne moc rychle, aby si to „neužil."

Zamrzelo ho, že je zabil tak důkladně a bezbolestně. Měl je nechat si to „užívat" stejně jako oni jeho bratra.

„Bude to dobrý" nedokázal se mu podívat do obličeje, protože nevěděl, koho tím prohlášením vlastně chtěl přesvědčit - jestli sebe nebo jeho. Spěšně roztrhl kus nějakého čistého hadru, který našel opodál.

J-joo" sykal Sam, když mu ho přiložil a pak těsně utáhl okolo předloktí. Ani se nesnažil skrýt, jak se mu začaly třást. „K-kde jsi, kruci, byl? Čekal jsem na tebe do poslední chvíle..."

Sam při stavění na nohy trochu zavrávoral.

„Wow, dobrý?" Dean ho podepřel a radši už nepouštěl.

Sevřelo se mu srdce, když se mu podíval konečně do tváře a viděl, jak se mu odtamtud vytrácí barva. Zato jeho provizorní obvazy se měnily do červena.

„Neměl si sem chodit beze mě, Same!"

„A co jsem měl dělat? Volal jsem ti! Nemohl jsem je přeci nechat zmizet jen kvůli tomu, že ty ses neukázal! Ne po tom, co udělali nic netušícím lidem."

„Sakra, Same! Já ti nic nevyčítám, jen ti říkám, abys takovou pitomost už příště nedělal!"

„Pitomost? Deane, to je to, co děláme - zachraňujeme lidi, pamatuješ? Co to s tebou, kruci, je?" Sam se těžce opřel o dveře auta, které mu otevřel. Sám by to asi stěží dokázal.

„Já..." začal, ale pak z něj vyšlo jen podrážděné „to tě přeci nezavazuje k tomu, aby ses obětoval. A jestli si mám vybrat mezi jimi a tebou tak sorry, ale oni moje rodina nejsou. Tím chci říct, že jsi měl prostě počkat - a to za jakoukoli cenu."

Dean nesnášel, když Sam stavěl „ty ostatní" daleko před sebe ve snaze změnit jejich osud.

Sam jen těžce zakroutil hlavou. „To jsem nemohl, Deane. Ty bys přeci taky nečekal. Vím to, nenechal bys je jen tak odkráčet bez trestu, protože jsem viděl, jak si s nima skoncoval."

„Sedni, jedeme do nemocnice" chtěl vyměnit tuhle situaci, ze které měl špatný pocit, za něco, užitečného a nutného.

„Chceš mě vzít do auta, i když ti to tam zaneřádím až po střechu?" Sam se podivil, i když byl připraven se do něj složit.

„No, zvažoval jsem ještě městskej autobus, ale nemám drobný na lístek."

Sam rychle zamrkal ve snaze dostat pocit ujíždějící mu země pod nohama pod kontrolu. „Whoa" zašátral po Deanovi rukou mezi tím, co se druhou přidržel auta, když se mu podlomila kolena a on zakolísal.

„Mám tě, Sammy!" podepřel ho ramenem. Když pocítil na sobě váhu jeho těla, které už dál nemohl unést, vyděsilo ho to.

„Tak jako vždycky. Když padám, chytíš mě...bylo to tak co si pamatuju..." Sam drmolil, jak kdyby byl namol.

„Trochu míň konverzace a o trochu víc akce. Už si konečně sedni" Dean mu pomohl do sedadla a dbal přitom, aby se nikde neuhodil. Nelíbilo se mu, jak je bratr vláčnej a ...

„Deane?!" překvapivě prudce ho zraněnou levačkou chytil za bundu, právě když mu upevňoval bezpečnostní pás. Jak to nečekal, málem se mu zabořil obličejem do jeho.

„Same!" zavrčel. Nechtěl ztrácet čas tlacháním a riskovat jeho bezvědomí.

Ale bratr mu měl zřejmě co říct. A bylo mu úplně jedno, že tím dává v sázku své zdraví.

„Udělal bys to samý, Deane!"

Neznělo to jako otázka, proto to ignoroval.

„Udělal, viď?" teď mu Sam položil dlaň na tvář, aby upoutal jeho pozornost.

Tohle „zavedl" jejich otec, když byli malí a nekoncentrovaní a on je potřeboval donutit poslouchat.

Teď to byl Sam, který žádal Deana o jeho pozornost.

Podíval se mu do bledého obličeje, kde i rty dostávaly tu samou barvu a málem se zalknul.

Bratrovy světle hnědé oči byly fixované na jeho očekávajíc tu samou odpověď, ve kterou doufal.

„Jo, Same" lhal, protože mu jí nemohl dát. „Udělal."

Nic na světě i za ním, by nedokázalo Deana Winchestera donutit postavit bratra na druhé místo.

Sam ho líně popleskal po tváři. „Hmm. To je Dean, kterého znám" vyšlo z něj a jeho prsty se mu po ní svezly do klína. Zvrátil hlavu a opřel si jí do sedačky.

Dean viděl, jak se mu zavírají oči, ale to mu nemohl dovolit.

Vzal ho za bradu. „Hej! Sammy?! Chci, abys vybral muziku. Rozhodni mezi Metallicou a AC/DC. Dobře? Máš na to tak vteřinu..."

Sam na něj zůstal vytřeštěně zírat a po celou tu dobu co Dean obíhal auto, aby si sedl za volant, z něj nespustil oči.

„Tak co? Víš nebo jsem na tebe byl moc rychlej? Uznávám, že je těžký si vybrat mezi tím nejlepším a tím nejlepším..." zašátral po klíčích v zapalování. Když se nedočkal odpovědi, rychle k němu zvedl hlavu. Ulevilo se mu, že je Sam při vědomí, ale jeho skelný pohled a vyděšený výraz ho nepotěšil. „Same?"

„Co je to, Deane? Nějaká tvá pokrytecká cena útěchy?"

„Cože? Co to plácáš, nechci po tobě, abys lezl na Mount Everest, chci jen poslouchat kvalitní muziku..." Dean už konečně nastartoval a vyjel směr jih, kde si pamatoval ukazatel s H. Teď ho jeho orientační smysl nesmí zradit. Podruhé v jednom dni už Sama nezklame. Dostane ho k doktorům včas a v pořádku - relativně.

„Mount Everest, Deane? A ty to umíš vyslovit a víš dokonce, že se na TO leze?" zahekal vedle něj.

„Co to...? Odkrvuje se ti mozek a dělá to z tebe drsňáka nebo co je s tebou?" Dean nad těmi jeho poznámkami s úšklebkem zakroutil hlavou.

„A co je sakra s tebou? Kde jsi byl, Deane? Co se kruci stalo, zmizel si z motelu s tím, že jsi hned zpátky...A teď zase tohle? Nikdy jsem se k té tvé trouchnivějící sbírce kazet nesměl ani přiblížit. Natož mít tu volbu ...." nestačil to dokončit, protože v tu chvíli se pod pásem prohnul a zatnul zuby. „Do! haj! - zluuuuu!" zavyl.

Deana to vylekalo. „Same? Mluv se mnou, co se děje?" rychle se na něj podíval.

Bratr si vyděšeně zíral na ruce a pak je roztřeseně zvedl. „D-deane, o bože..."

Krev se mu řinula po předloktích jakoby ty jeho obvazy ani neexistovaly. Odkapávala mu z loktů, na druhé straně stékala mezi prsty a po dlaních.

Dean zalapal při tom pohledu po dechu. Ježíši! Bylo jí strašně moc. Rány, které pevně stáhl pod kusy látky se musely znovu otevřít. A on nevěřil, že by se to stalo jen tak náhodou - ten nůž, kterým ho pořezali, určitě nenašli v kuchyni mezi příbory. Přinesli si ho speciálně pro tyhle účely - aby dostali ze Sama jeho krev. Krev lovce. Proto se to nechtělo zastavit, bylo v tom nějaké jejich černé hokus pokus kouzlo.

Na chvíli zaváhal, chtěl zastavit a Samovy ruce znovu a pevněji něčím stáhnout. Jenže tím by ztratil čas, který začal bratrovy nemilosrdně odtikávat. A pokud by tuhle průtrž dokázal zadržet, nemyslel si, že na dlouho.

Sevřel pevně volant a sešlápl pedál plynu až k podlaze. Jeho bejby akcelerovala vpřed během vteřiny. Ty teď potřeboval pro Sama a sbíral jednu po druhé, jak Impala nabírala na rychlosti.

„Bude to zase dobrý. Jen musíš zůstat vzhůru, dobře? Sammy?!" Dean se na něj zoufale chtěl podívat, ale při té šílené jízdě si to netroufl. Předjížděl, podjížděl, cpal se všude tam, kde bylo kousek volného prostoru a šance se tak dostat rychleji k cíli. „Sakra, Same, odpověz mi!"

„Metallica" zamumlal vedle něj.

„Hm? Říkal si Metallica? Proč ona? Same?"

„J-jo. Jsem tu."

„Proč zrovna ona, Sammy?" Dean vletěl do zatáčky bez brzdění a v proti směru.

„Uhmm..,.protože až nás oba zabiješ, nechci bejt doprovázenej na svý poslední cestě dědkem v kraťasech."

Dean se nad tím musel i přes to všechno pousmát. Vyhnul se smykem protijedoucímu traktoru a zařadil se těsně před divoce troubící dodávku, jen aby ve vteřině zase vybočil a nechal ji daleko za sebou.

Vždycky si dobíral Sama, že jeho smysl pro humor je stejně mizerný jako jeho schopnost sníst cokoliv masitého víckrát než jednou do měsíce. A pak, v nestřeženém okamžiku, kdy s tím Dean nejméně počítá, dokáže bratr spořádat steak s dvojitým hamburgerem a rozsekat ho smíchem tak, že ho donutí slzet. Což Dean považoval trochu za zákeřnost...

„Víš, neměl bys je příliš zatracovat. Protože jednou - až budeš starší - si uvědomíš, jakou obrovskou službu prokázali svou muzikou tomuhle světu, Sammy-boy."

Jen tak tak se vešel mezi kamion a motorkáře. Zajímalo by ho, kdo z nich tří z toho byl vyděšený víc.

Sam vedle něj bolestně zaúpěl. Dean se kousal do spodního rtu, nemohl vystát, když jeho mladší bratr trpěl. A nenáviděl se, protože to byla jeho vina. Dal by svou milovanou Impalu za to, aby mohl vzít všechnu jeho bolest na sebe.

„Už tam budeme, vydrž" bylo jediný, co mu na to dokázal říct. Do prdele! To je tak zoufale málo...

V tuhle chvíli mohl dát Samovi pouze své řidičské schopnosti. A v nich si věřil stejně jako spoléhal na své auto. Protože málokdo byl takhle sehraný jako on a jeho černá Impala.

„Same? Jsi tu pořád se mnou? Sammy?!" zvýšil na něj hlas.

„J-jo. Pořád tady" skoro ho neslyšel přes motor, který byl vyhnaný do vysokých otáček a kvílení pneumatik.

Bože, Sam bojoval sám se sebou opravdu tvrdě. Tak jak je otec naučil. Byl by na něj hrdý stejně, jak je teď on.

„Good boy. Pamatuješ na to jezero, kde jsme před pár týdny kempovali?"

„Dstals rymu" zamumlal nesrozumitelně.

„Podle mě to byla angína seslaná z pekla...." smýkl autem tam a hned zpátky.

„Pdle tbe..." zadrhl se. Po chvíli kdy zřejmě sbíral síly, pokračoval, ale Dean mu nerozuměl skoro nic.

„Jasně" souhlasil, protože s ním potřeboval udržet kontakt. „Zkrátka - co si u něj znovu zarybařit? Hm? Líbilo se ti tam..."

„Uhmm...vzmem Bobbho."

Dean se pousmál. I ve své mizerné situaci dokázal Sam myslet na druhé.

„Heh. Tomu starýmu páprdovi tam budou ryby skákat sami až do klína. Bude z toho nadšenej..."

Málem minul odbočku k nemocnici, na poslední chvíli strhl auto, až mu ustřelil zadek. Chladnokrevně ho ustálil a znovu sešlápl plyn na doraz.

Do areálu vletěl v plné rychlosti a nezpomalil až před hlavním vchodem, kde se smykem opřel podélně o obrubník. Měl štěstí - ne, ostatní lidi měli kliku, že tam zrovna nikdo z nich nestál.

Srdce mu tlouklo tak jako kdyby celou tu trasu uběhl. Ale ruce měl klidné, všiml si, když vypínal motor. Vždycky to tak bylo, protože „nech srdce jančit, ale nikdy nedovol ruce zakolísat, pokud v ní držíš zbraň," učil je otec.

A Dean měl prsty pevné pokaždé - ať už je položil na nůž, pistoli nebo volant. To byla jedna z mnoha věcí, které ho dělali nemilosrdným lovcem. Protože nikdo zbraně nepoužíval tak dobře, tak rychle a tak klidně jako Dean Winchester.

0-0-0

Konečně se mohl na Sama podívat.

Bratr měl zraněné ruce ochranářky přitisknuté do klína a hlavu otočenou na druhou stranu.

Dean si na chvíli myslel, že se dívá z okýnka.

„Už bude dobře. Seženu doktora a ty tu počkáš...Same?" rychle po něm hrábnul a natočil si jeho tvář k sobě.

Bože, tuhle bledost už viděl. A bylo to v obličejích lidí, kteří byli mrtví.

Nenenene, ne on! Ne teď! Ne, když už jsou v cíli!

„Same?! Sammy, krucinál! Vybojoval sis celou cestu až sem tak teď to nevzdávej! Slyšíš?!" Dean ho zoufale chytil za bundu a přitáhl si ho blíž k sobě. Měl by dojít pro pomoc, ale nemohl se od něj hnout. Ne, dokud se neujistí, že je Sam pořád s ním.

„Podívej se na mě!" držel mu obličej jednou rukou, zatímco druhou podpíral jeho bezvládné tělo. „No tak! Otevři oči a podívej se na mě!" rozkazoval mu.

Cítil, jak se začíná uvnitř neovladatelně chvět. Snažil se to potlačit, zakázat si to.

Protože takhle se uvnitř už jednou cítil, tenkrát...

„No tak!" cedil zoufale mezi zaťatými zuby.

Když se bratrovy zatřepotaly řasy, málem se rozbrečel. Tak strašně se mu ulevilo.

„To je ono, hodnej kluk" pohladil ho po vlasech.

Nikdo nikdy nebude vědět, co za hrůzy uvnitř sebe prožíval, když ho tenkrát ztrácel.

Sam se na něj zafixoval napůl otevřenýma očima. „Dkazl jsm to, D-dne" mumlal tak špatně, že si to musel Dean domyslet.

Usmál se na něj. „Ty jsi to dokázal, Sammy-boy. Můžeš být na sebe hrdej, protože já jsem...."

Samova tvář se na chvíli rozjasnila, tolik to pro něj znamenalo. „Vžně?" a hned na to s ním jeho oči ztratily kontakt. Dívaly se na něj, ale už ho neviděly.

„Sammy? Same!" Dean mu položil zoufale dlaň na tvář. Tohle mělo zabrat, tak jako vždycky. Měl ho začít vnímat, ale on místo toho zavřel oči mezitím, co mu hlava klesla na jeho rameno a tělo se bezvládně sesulo dopředu.

A Dean se spolu s tím uvnitř roztříštil na tisíc kousků.

„NEOPOVAŽUJ SE, SAMUELI!" sáhl mu na krk, aby nahmatal puls.

Proč bylo zrovna teď tak těžké ho najít? Věděl přeci, kde má zatlačit, ale pod prsty skoro nic necítil. Oddálil je, aby se na ně mohl podívat. Co s nima, sakra, je?

Chvěly se mu tak, že ho to na okamžik fascinovalo.

Bylo to jím, a jeho rozklepanýma rukama, že mu nemohl nahmatat puls, ne Samem. Protože on ho tady umřít nenechá, ne před nemocnicí plnou doktorů.

Nebude to jako tenkrát, kdy bratra držel přesně takto.

Mimoděk mu sjel rukou do míst, kam ho před rokem bodli. Zezadu a brutálně. Ten zkurvysyn nůž v jeho zádech ještě otočil.

Podíval se na dlaň, která byla předtím plná jeho krve, když mu Sam v náručí umíral.

NENÍ TO JAKO TENKRÁT, TAK UŽ SE SAKRA HNI!, sevřel čisté prsty do pěsti.

Jeho ochrnulost způsobená Samových stavem, povolila. Pustil ho ze svého sevření, i když to byla jedna z nejtěžších věcí, které musel udělat.

„Tak jo - jen na sekundu" opřel ho do sedačky.

„Potřebuju pomoc, můj bratr krvácí! Prosím! Potřebuju doktora!" křičel směrem ke vchodu, když obíhal Impalu, aby mohl na druhé straně bratra vyzvednout.

„Už jsem tu, Sammy. Vydrž!"

Vzal ho pod koleny a lopatkami a vyzvedl z auta.

Do očí se mu nahrnuly slzy, když se Samova hlava bezvládně zvrátila do zadu a volná ruka se svezla do prostoru zanechávaje za sebou červenou cestičku...

„Položte ho sem. Pane?! Položte ho na vozík!"

Málem do něj vrazil, jak měl všechno rozmazané. Rychle zamrkal, aby se mu oči pročistily.

„D-dobře. Jeho ruce..." opatrně mu je urovnal podél těla, když ho uložil.

„Odvezeme ho na dvojku, pohyb!"

Spěchal podél pojízdných nosítek spolu s nimi a nespouštěl Sama z očí, protože měl strach, že kdyby ano, mohl by se mu ztratit.

„Mám slabý puls, dýchání je hodně mělké. Jak dlouho takhle krvácí?" otočil se na něj jeden z bílých plášťů. Dean si všiml visačky se jménem William Ross a titulem doktor.

Aspoň zná jméno toho, koho udusí v případě, že mu Sam pod jeho rukama umře.

„Pár minut. Snažil jsem se to stáhnout, ale po cestě se to hodně zhoršilo...On - nešťastně propadl skleněnými dveřmi a pořezal se" vymyslel historku a odpověděl tím dopředu na otázku, která musela zákonitě přijít.

Sam měl svou mikinu a horní polovinu džínů nasáklé...a Dean si ho vybavil, jak vedle něj sedí s rukama pečlivě složenýma v klíně a najednou si uvědomil, že to nebylo pro to, aby je ochránil, ale pro to, aby nepromáčel sedačku v Deanově milovaném autě.

Oh, Bože, ty jeden - vždycky sis nakonec udělal to, co si považoval za správné, hm?

„Připravte transfúzi krve, dejte mu 0 negativní a udělejte rozbor jeho vlastní. Zkontrolujte i plazmu. Na tři ho přendáme - raz, dva, tři" a Sam byl přemístěn.

„Pane, teď tu nemůžete stát - překážíte" doktor Ross se před něj cpal, aby Samovy nasadil kyslíkovou masku.

„Já nikam nejdu!" zaznělo od Deana výhrůžně.

„Musíte ustoupit! Sakra - Charlie, vezmi ho odsud...!"

„To vám nedovolím...!"

Někdo ho vzal za loket, ale on se vytrhl. „Nesahejte na mě!"

„Charlie!"

Před Deanem se objevila jedna ze sester. Zamračil se a chtěl jí odstrčit, aby viděl co se děje na lůžku před ním, když mu položila ruku na tvář. Překvapeně k ní stočil pohled, tohle gesto mu bylo důvěrně známé.

„Váš bratr bude zase v pořádku, jen nám nechte prostor, abychom mu pomohli. Vy už jste se postaral a od teď je to naše práce..." mluvila k němu měkce. Žádné „musíte" nebo „měl byste," které Deana tak vytáčely.

„Vy to nechápete - to je moje práce. Starat se o něj JE MOJE PRÁCE! A já to zmrvil!" slyšel sám sebe. Odpoutal na chvíli pozornost od dění, protože si jí vyžádala ona. Sundala mu svou teplou ruku z obličeje a vzala ho za předloktí.

„Vypadá to, že jste měl den na prd! Ale doktor dneska válí - jen potřebuje trochu víc místa pro své dirigování," dostrkala Deana tam, kde ho chtěla mít, aniž by se cukal. „Odsud je taky dobrý výhled. Jak se váš bratr jmenuje?"

„S-am," zadrhl se, protože doktor právě sundal bratrovi jeho provizorní obvazy a snažil se zastavit tu spoušť.

„Pořád to hrozně teče! To co do něj dostaneme, z něj hned jde ven. Sbalte to, zavolejte na chirurgii, že potřebujeme okamžité šití a zamluvte sál. Charlie, vemte sebou další sáčky s nulkou. Pohyb lidi, jedeme!" všechno se kolem něj ještě více zrychlilo, ze Samovy mobilní postele vytáhli kovové postranice, aby ho při té divoké manipulační jízdě do druhého patra udrželi na místě, sáček s krví sundali ze stojanu a jedna ze sester ho držela tak vysoko, aby byla zajištěna transfúze i během převozu a vyměnili mu kyslíkovou masku za přenosnou.

Dean se k nim chtěl vrhnout, ale to už byli v pohybu a všichni mířili z místnosti ven.

„Co - co se děje? Sakra! Mluvte se mnou! DOKTORE!" Dean si připadal neviditelný. A co hůř, ztrácel Sama přes ten chumel lidí okolo, z očí.

Zůstaň s bratrem a dej na něj pozor! - to mu říkal otec pár dnů po oné tragické události, když se nastěhovali k Bobbymu, aby společně truchlili. Bože, Deanovi bylo sotva pět - nevěděl nic o tom jak se starat o mimino. Jen chtěl mámu zpátky, chtěl, aby bylo všechno zase takové jako před tím požárem. Až když v noci slyšel malého Sammyho plakat a na jeho vlastní volání nikdo nereagoval, prošel celý dům, aby zjistil, že je tu sám. Otec s Bobbym byli venku, na lovu bubáků - jak jim v té době Dean říkal. A jejich štvanice se pak staly pravidelností.

Jak se tu první noc Dean sám bál, si bude pamatovat do smrti. Nedosáhl ani na vypínače, z nějakého důvodu byly umístěny nesmyslně vysoko. Po tmě našel baterku, s baterkou pak ten největší kuchyňský nůž. Strčil ho pod polštář a došel do vedlejšího pokoje pro Sama. Bratr byl v postýlce, ubrečenej a unudlenej. Dean si nemusel ani posvítil do obličeje, aby ho Sam hned poznal a natáhl k němu ty svý mrňavý ruce. Omotal mu nohy okolo pasu a hlavu si položil na rameno, když si ho vzal do náruče. A srdce mu tlouklo tak, že ho Dean cítil bít o jeho vlastní hruď.

„To bude dobrý, Sammy. Už jsem tu" odnesl ho do vlastní postele. Nudle mu utřel do rukávu od pyžama, protože neměl žádný kapesník. Pečlivě je oba přikryl tak jak to dělala vždycky jejich máma. Bratr usnul skoro hned, pootevřenou pusou mu dýchal na krk a občas zaškytal z důsledku dlouhého pláče. Něco zvenčí zaškrábalo na okno, zřejmě jen suchá větev od blízko stojícího stromu. Ale Deana to stačilo vyděsit. Sáhl pod polštář a nahmatal nůž. Jakmile se ho jeho prsty dotkly, zklidnilo ho to. Druhou rukou objal Sammyho a přitáhl si ho ještě víc k sobě.

Tak a teď ať si bubáci zkusí pro ně přijít! Měl zbraň a odhodlání je oba ubránit!

On za ně převzal v tu noc zodpovědnost, on jako ten starší se musel postarat. Protože nikdo jiný kdo by to udělal, tam nebyl.

Vířilo mu v hlavě a vzpomínky se vracely, když viděl, jak se mu Sam vzdaluje.

Co se stane, když mu zase zmizí někam, kam on za ním nebude moct?

„Chci jít s vámi!" chytil Charlie za loket.

„To nejde, je mi to líto..."

„Tak to nějak udělejte!" stál si tvrdohlavě na svém.

„Podívejte" položila mu ruku na rameno. „Na sál nikdo kromě lékařského personálu nesmí. To je pravidlo, přes které se nedostaneme. Budu tam s ním a hned jak se ujistím, že je všechno v pořádku, přijdu sem za vámi, dobře?"

„Ale..."

„Počkejte tu. Nikam nechoďte, ať vás neztratím" ještě se po něm ve výtahu otočila, když naskočila na poslední chvíli, svírajíc sáčky s krví určené pro Sama.

Dean k ní udělal pár kroků, ale dveře se už zavíraly.

„Prosím, nenechte ho umřít" hlas se mu zlomil a do očí vhrkly slzy.

Položila ruku přes Samovy nohy v ochranném gestu a povzbudivě se na něj usmála, že to ona určitě nedovolí.

0-0-0

Přišlo mu to jako celá věčnost, než se Charlie vrátila. Nesnášel, když musel čekat se složenýma rukama, ale chápal, že to tak teď musí být. Proč to trvá tak dlouho, kruci? Několikrát zamířil k výtahům, aby si to po jejich přivolání rozmyslel, protože měl obavy, že by se s Charlie mohli minout. Pochodoval chodbou tam a zpátky - nesčetněkrát. Zastavil se u fontánky, napil se. Opřel se o zeď, nervózně do ní patou kopal a snažil se zvládnout narůstající touhu něco kvůli té své bezmocnosti rozbít. Třeba by mu to aspoň na chvíli vrátilo pocit, že mu stav věcí neklouže mezi prsty a on ho dokáže stále změnit.

Protože na to teď myslel.

Sam byl ve svých letech stejně dobrý lovec jako Dean. Ale každý z nich měl k tomu jiné vlohy. John je učil a trénoval tvrdě. Zatímco Dean se v otci viděl, hltal všechno, co mu říkal a ukazoval, Sam byl ten, který se na všechno dopodrobna vyptával, analyzoval a hodnotil. Dean si okamžitě všechno musel vyzkoušet, aby nasbíral zkušenosti. Sam sbíral informace, aby si je pak mohl vyzkoušet.

Sam držel zbraň oběma rukama. Dean v jedné, mezitím co druhou měl položenou v ochranném gestu na Samovi. Tak to bylo od doby, co u Bobbyho přenesl malého ubrečeného Sammyho k sobě do postele a celou noc spal s pravačkou a nožem pod polštářem a levačkou obtočenou kolem bratra.

I přes to se k Samovi loni dostali a on zemřel.

Dean zavřel při té vzpomínce pevně oči a zatnul zuby tak, že zavrzaly.

Nemínil se s tím smířit tenkrát a nehodlal by to akceptovat - nikdy!

Bože, tenhle rok byl podělaně a krutě náročný! Měli oba nárok na odpočinek, který plánovali.

Místo toho mu zase Samův život protékal skrz prsty a on jen panicky přemýšlel, jak to změnit.

„Pane! Přestaňte kopat do té zdi! Ničíte majetek nemocnice!" přísný hlas patřil k přísně vypadajícímu chlápkovi z ochranky.

Dean se podíval pod sebe, kde se pod jeho nohama drolila omítka. Neudržel se a musel do ní ještě jednou zabořit patu.

Securiťák k němu přistoupil blíž, což Deana donutilo se narovnat. „Pane! Okamžitě přestaňte! Jako zaměstnanec nemocnice vás mám právo za ničení jejího vlastnictví předvést..."

A Dean provokativně kopnul znovu, až se odloupl velký kus. Konečně nějaká konfrontace, konečně něco, kde nemusí stát s rukama za zády. A sobecky doufal, že z toho chlápek nevycouvá...

Nezklamal ho. „Takže konečná, mladej! Máš na krku výtržnictví a poškozování cizí věci! Otoč se a jdi přede mnou! A hezky v klidu, nenuť mě ti nasadit pouta!"

Jen Dean Winchester se svým výrazem totální drzosti a opovrženosti vůči autoritám dokázal v ostatních vyprovokovat okamžitou reakci a nespoutanou touhu mu ho vymazat co nejdříve z obličeje.

Sam jeho expresy pojmenoval „Naser si - vyliž si" a užíval zkratku „NS-VS" pokaždé, když ji na Deanově tváři uviděl. A byl jejím velkým fanouškem.

Ne tak naproti němu stojící ochranka nemocnice. „Ještě v tom svým provokování pokračuj a můžeš rovnou volat o kauci."

Charlie je zastihla v okamžiku, kdy oba proti sobě výhružně stáli a každý čekal na pohyb toho druhého.

Zaregistroval ji ihned, co se mu mihla v zorném poli a okamžitě o vyhrocenou situaci ztratil zájem.

Udělal k ní pár kroků, když mu zezadu dopadla ruka na rameno a zastavila ho. „Tam ne, na druhou stranu!" zněl přísný rozkaz.

„Dejte to ze mě pryč!" zavrčel varovně. Chlápek ho zdržoval, teď když byla Charlie zpátky, už o žádné rozptýlení nestál.

Ale musel sklidit to, co sám zasel.

Protože ve chvílích, kdy okolnosti tlačily, mučily a týraly jeho nejzranitelnější místo - jeho rodinu, starší z Winchesterů dovolil svému temnému já se s tím vypořádat po svém. Čímž děsil Sama, který nenáviděl jeho iracionální chování, protože dávalo předzvěst nemilosrdnému eliminování zdroje původu.

„Slyšel jsem výhrůžku? Právě sis vysloužil náramky..." a uniformovaný to myslel vážně.

Dean přes rameno zaregistroval, jak si pro ně sáhl k pasu. Bleskurychle se otočil a chytil muže za paže tak, že s nimi nemohl hnout. Z venku to vypadalo, že mají „pouze" důvěrný rozhovor. „Podívejte, já na tohle teď nemám čas. Vy zapomenete na mě a já na vás. A tamtu díru ať údržba ucpe..uhmmm, třeba novinama. A jsme si kvit." Dean věděl, že balancuje na hraně maléru, když se dotkl „ruky nemocničního zákona."

A se zákonem, při tom, čím se Samem zabývali a jaké metody k tomu používali, byli trošku „out of service."

„Pánové, nevěděla jsem, že se znáte - a nebo....se mi to jen zdá?" Charlie zbystřila. Dean uvolnil sevření a chlápek se ihned vytrhl.

„A tohle bylo napadení, za to půjdeš sedět, mladej!" pokračoval ve výčtu Deanových přestupků, tentokrát mírně zadýchán.

„Co? Co se tu stalo?"

„Do toho vám nic není, Charlie. Tohle je bezpečnostní záležitost a ne vaše doktorská..."

„Tak moment, Franku! TOHLE je moje směna a já jako vrchní sestra za ní zodpovídám. On je tu s pacientem, kterého jsme právě ošetřili a přijali na intenzivku. Takže mi laskavě neříkejte, že mi do toho nic není!"

Dean zvedl obočí, v tuhle chvíli by ve Frankově kůži nechtěl být.

A jak pochopil, Sam už byl po zákroku.

„Je v pořádku? Už ho můžu vidět?" ozval se netrpělivě.

„Proto jsem si pro vás přišla..." začala Charlie, když jí Frank do toho skočil.

„Fajn! Takže odkud mám začít - výtržnictví? Poškozování majetku nemocnice? Vyhrožování? A v neposlední řadě napadení?" a už se po něm znovu sápal.

Dean se napružil a tentokrát se ho chystal zpacifikovat bez upozornění.

Charlie se mu podívala k nohám, kde se na zemi povalovaly kusy zdi. „To je vaše práce? A napadl jste ochranku? Co je to s váma?"

Vypadal, že se na vteřinu zamyslel. „Uhm, den na prd - jak jste řekla."

„Takže patří mě a pak před soudní komisi. Oni už ho tam zkrotí, drzouna."

Charlie zaváhala a Dean byl připravený se odsud nenechat vyvést bez boje.

„Jeho bratr je ve vážném stavu. Potřebuju mu odebrat krev, udělat pár testů pro případ, že bychom ji potřebovali. A k tomu ho musím mít po ruce a ne ho shánět bůh ví kde. Z lékařského hlediska patří tedy mě. A já nebudu riskovat zdraví svého pacienta kvůli kusu omítky."

„Napadl mě!"

„Fajn! Tak si ho odveďte, ale budete to vy, kdo si pak zodpoví před šéfama, že jste ohrozil pacientům život, potažmo reputaci nemocnice, když jste postavil bezpečnostní zájmy před zákony etiky tohohle zařízení."

Teď byl v koncích Frank. Poškrábal se na hlavě a nejistě začal o tom, že tedy s ní Deana pustí, ale...

„Výborně, jsem ráda, že v tom máme jasno" na nic nečekala.

„Dohadujete se tu o mě jak někde na tržnici..." mračil se Dean.

„Buďte zticha a pojďte se mnou!" chytila ho za loket a táhla pryč.

„A aby VY DVA jste v tom měli jasno - až s ním budete hotová, je můj! Pohlídám si ho!" houkl za nimi Frank. Ten chlap měl smysl pro spravedlnost a nemínil se svého úlovku jen tak vzdát.

Jindy by to Dean uznal, ale teď ho to popudilo, že se chtěl otočit a něco mu na to říct.

„Ježíši! Nechte to být, už takhle jste v maléru!" nenechala mu prostor, aby to ještě víc zhoršil.

0-0-0

Sam ležel na nemocničním lůžku s horní polovinou mírně nadzvednutou, v ruce píchlou kanylu s tranfúzí, v nose zastrčenou hadičku s rozvodem kyslíku a na ukazováčku připnutý červeně svítící kolíček, který snímal jeho puls. Na Deanův vkus to bylo o tři dráty více než by na vlastním bratrovi snesl.

Znovu ho vyděsila jeho bledost, bezkrevné rty a tmavé šmouhy pod očima. Na obou předloktí měl silnou vrstvu bílého obvazu pod kterými tušil několik stehů, které mu tam doktoři vyšili jak uvnitř tak na povrchu.

Posadil se k němu na kraj postele.

„Ahoj" s jemností, které byl v tu chvíli schopen, prohrábl Samovi jeho zpřeházené vlasy.

Kdyby byl bratr vzhůru nikdy by mu to nedovolil - vlasy pro něj byly důležité, i když to veřejně nikdy nepřiznal a byly pro ostatní nedotknutelné a často terčem Deanových vtipů.

Jednou v noci mu z nejapnosti ustřihl pramen. Sam na to neřekl ani slovo, o tři dny později se však stala u Deana v pokoji „nehoda" - na jeho výstavku mini modelů od firmy Chevrolet, na kterou byl pyšný a nikdo na ní nesměl sahat, spadla police s CDéčkama a totálně je rozmačkala. Jejich otec nechápal, jak mohly kovové vruty zabudované do zdi takhle selhat - prý asi únava materiálu.

Dean se nad tou vzpomínkou smutně usmál a urovnal bratrovy prameny tak, jak je byl zvyklý na něm vídat.

„Ehm..." najednou si nebyl jistý, co by měl říct, ale chtěl, aby Sam věděl, že je tu a že bez něj z téhle nemocnice neodejde.

„Já...jsem tady, Sammy a ty si můžeš vzít na probuzení tolik času, kolik budeš potřebovat. A až otevřeš oči, garantuju ti, že to bude můj ksicht, který jako první uvidíš. Protože já se odsud nehnu, jsme v tom teď spolu a pak odsud vypadnem."

Zhluboka vydýchl a zamrkal, když mu vidění zamlžily slzy.

Zůstal sedět na posteli do doby, než za ním přišel doktor - Ross, aby se s ním pobavil o jeho zdravotním stavu.

Prakticky opakoval to, co mu během cesty za Samem a jízdy výtahem řekla Charlie - bratrův stav byl po ztrátě krve vážný, ale po včasném zásahu je teď stabilizovaný a připojen na transfúzi. Hluboké řezné rány mu zašili, ostatní se zhojí samo.

Jestli tohle mělo Deana uklidnit, tak další zpráva byla zdrcující - protože museli uzavřít řezy co nejpečlivěji a hlavně co nejdříve - aby zabránili totální devastaci - neměli moc prostoru ke zkoumání, zdali byly zasaženy šlachy. Proto chtěl Sama co nejdříve podrobit rentgenu a následně i fyzické zkoušce kvůli funkčnosti jeho prstů.

„Jaká je pravděpodobnost, že zůstane...." Dean musel polknout, jak se mu stáhlo hrdlo. ..."že s nimi bude moct zase normálně hýbat?" opravil směr své otázky.

„Zatím nevíme, nechceme dělat ukvapené závěry..."

„DOKTORE, jakou má šanci?" trval na svém a přitvrdil na tónu.

„Teď v tuhle chvíli? Padesát na padesát. Ale je to jen odhad a není směrodatný..."

Dean si skousl horní ret a zavřel oči. O bože! Kurva!

Sam je bojovník s pevnou vůlí, ale tohle by ho zlomilo.

Stejně tak, jakoby to zanechalo s pocitem marnosti a neužitečnosti jeho samotného.

A to byla jedna z jejich nočních můr - být odsouzení přihlížet po zbytek života tomu jak jejich nejbližší bojují a trpí mezitím, co oni s tím nedokážou nic dělat.

On by se s tím nikdy nemohl smířit - NIKDY. A vypořádal by se s tím po svém - cokoli by to obnášelo. A pokud tenhle osud čeká Sama - postará se o něho. Nenechá ho - nedovolí mu - aby si byť na chvilku myslel, že jeho životní poslání tímto skončilo a nespustí ho z očí, aby mu dal šanci udělat nějakou blbost.

Vždyť mu je sotva dvaadvacet!

Ale šance na naději je provázela celým jejich životem.

Vzchopil se a podíval se na doktora. „Tak jo. Padesát je pořád slušný skóre. Ale chci o něm bratrovi říct sám, aby nenabyl dojmu, že ta druhá půlka je větší než ta jeho."

„Rozumím. Teď se budeme soustředit na to, aby se váš bratr v pořádku vzbudil. Až se trochu vzpamatuje, uděláme testy a ty nám ukážou, jakým směrem se budeme dál ubírat."

Než doktor Ross odešel za svými dalšími pacienty, řekl Deanovi, že Sama bude průběžně kontrolovat vrchní sestra a když bude on nebo jeho bratr něco potřebovat, má zmáčknout tlačítko alarmu za Samovou hlavou, které ji okamžitě přivolá. On sám se přijde na Sama podívat za několik hodin, pokud si to jeho změna stavu nevyžádá dříve. A ještě mu připomněl, že musí vyplnit potřebné papíry, o kterých už mluvila Charlie.

Dean ještě od něj očekával zmínku ohledně incidentu o patro níže, ale buď to doktor neměl čas řešit nebo Charlie držela jazyk za zuby. Proto jen slíbil, že administrativu vyřídí v nejbližší možné době, ale v tuhle chvíli už se chtěl vrátit zpátky k Samovi.

Protože teď tu pro něj bude víc, než kdy jindy byl.

TBC