„Zdravím. Dean Jones?“ Muž v nazelenalém nemocničním stejnokroji vstoupil do místnosti. 

„A vy musíte být…“ Dean dramaticky zahrál, že přemýšlí – „Doktor Loudal!“

„Ehm…Williams. Střídám doktora Rosse, při denní službě budu ošetřujícím lékařem vašeho bratra…Samuela – je to tak?“

Dean ho nakrknutě sledoval, jak vyzvedl desky ze závěsu a pročetl těch pár stránek.

„Je to Sam – tedy pokud je nedochvilnost vaší jedinou slabou stránkou! Ukažte mi další a já vás seznámím s tou svojí!“  

Dean Winchester ochranitel – i pekelný pes se proti němu stával roztetelenou čivavou.

Doktoru Williamsovi ta zatnutá pěst nemohla uniknout – obzvlášť, když Dean zapojil do hry i své čelisti.  

S pocitem, že pokud třeba zapomene přečíst nad „i“ tečku bude za to na místě perzekuován, se posunul k pacientovi a s trochou nervozity začal s lékařskou kontrolou. Ani jako stážista na praxi se necítil pod přísnějším dohledem.

Jednou jedinkrát zaváhal a setkal se svraštělým obočím a očima plnýma zelené výhružnosti.

„Váš bratr vykazuje – dle uvedených záznamů – výrazný progres. S ohledem na to, kolik ztratil krve je jeho stav více než uspokojivý. Reaguje na události, je komunikativní – to je první krok k tomu, podstoupit jeho paže bližšímu vyšetření- “

„Chci si s ním o tom nejdřív promluvit! Nedovolím, aby mu NĚKDO vnuknul domněnku o konci světa! Všechno, co se týká mýho bratra, se týká i mně!“

„Berete to velmi osobně-“

„Myslíte? – zatraceně správně!“

Doktor Williams pochopil, že tak jako je tento pacient  pod jeho dohledem, on sám bude sledován dvakrát tolik.

„Samozřejmě vám k tomu necháme prostor, jen – udělejte to v nejbližší možný době, chtěl bych Sama vzít ke specializovanému chirurgovi co nejdříve. Začneme s rehabilitačním cvičením ihned, jakmile si ověříme, že je vše v pořádku, abychom prstům vrátily jejich funkčnost. Nechci je nechat příliš zatuhnout.“

Dean nasucho polkl, jeho bojovnost se vytratila, když se ptal na tu druhou možnost. „A pokud se zjistí, že jeho ruce zas až tak v pohodě nejsou - budete ho operovat?“

„Ano, operace by byla v tomto případě nevyhnutelná. Na jeho zotavení by to jistě mělo dopad a to z dlouhodobého hlediska. Pro to není na co čekat pane Jonesi – jakmile si promluvíte s bratrem, dejte mi vědět a my hned podnikneme další kroky.“

Jestli u doktora Loudala IHNED znamená „až zrovna nebudu mít co na práci,“ Dean ho sem přivleče za vlasy a celou cestu ho přitom bude kopat do zadku! – tohle nechal nevyslovené, ale ujistil se, že si to felčarský panáček naproti němu přečetl z jeho výrazu a dostatečně tomu porozuměl. Zřejmě, protože hned na to se doktor Williams omluvil a odešel.    

Dean zavřel oči. Prosím, ať je Sam v pořádku.

0-0-0

O dvě hodiny později si Charlie všimla bolestivé grimasy, která se na pár vteřin usadila na tom mladém obličeji.

„Same, jste vzhůru, slyšíte mě?“ Naklonila se nad ním.

Mírné pokývnutí, sevření čelistí.

„Máte bolesti v rukou? Zvýším vám dávku anestetik, dobře?“

Žádná reakce, jakoby si to rozmýšlel. Protože měl oči stále zavřené, myslela si, že znovu usnul, avšak jen do té doby, než se mu přes zaťaté zuby vydralo slabé zasténání. Hned na to jí dal přikývnutím souhlas.

„Za chviličku se vám uleví. Možná se budete cítit ospale a malátně, ale to je běžná reakce,“ Charlie zmáčkla na lékařském přístroji funkci, která přidala do kapačky extra mililitry. Po pár vteřinách se napjatý výraz ze Samovy tváře vytratil.

„Jak je vám?"                                                                                   
Konečně otevřel oči.  Prohlédl si místnost, než se pohledem zastavil na Charlie. „Ahoj,“ povzbudivě se na něj usmála. „Je vám líp? Nějaké známky bolesti?“

Samovo obočí se povytáhlo, několikrát zamrkal. „Je mi…zvláštně. Uhmm – ahoj,“ dodal, když mu došlo, že neodpověděl na pozdrav.

„Nadzvednu vás ještě o trochu víc, jen pro jistotu, kdyby vám začalo být z těch léků nevolno.  Pokud se tak stane, dejte mi vědět, dobře?“

„To jako, kdyby se mi chtělo zvracet, abych se neudusil? To druhý je pravděpodobnější – já to první na veřejnosti nikdy nedělám,“ upíral na ní světlehnědé oči, které začaly dostávat podivný lesk.

„Tady jste v nemocnici, ne na náměstí. Nikdo si na vás ukazovat nebude,“ ujistit ho musela, i když nevěřila, že ho tím přesvědčí. Radši nastavila čelo postele tak, že skoro seděl – s jeho blokem to bude bezpečnější, kdyby k tomu mělo dojít.

Sam posunul hlavu, stále jakoby jí zkoumal. „Uhm…neviděl jsem vás už někde? Zdáte se mi povědomá…“

„Jistě-mluvili jsme spolu před pár hodinami. Jsem Charlie a jsem vrchní sestra na téhle směně-“

„Jo-o, vzpomínám si. Dean z vás nemůže spustit oči.“

Tím prohlášením jí dostal do rozpaků. Určitě byla rudá až tam, kam slunce nesvítí.

„Uhmm, myslím, že si jen hlídá záda - pohrozila jsem mu něčím, co zrovna neshledal příjemným-“

Samovi vystřelilo obočí v upřímném údivu až do vlasů. „Vyhrožovala jste mýmu bratrovi a dostala se z toho? Kruci – přepisovaly se tu dějiny a já u toho nebyl!“

Krátce se zasmála. „Zní to hodně dramaticky, ve skutečnosti to bylo – jo, mám pocit, že měl v jednu chvíli HODNĚ velký respekt,“ vzpomněla si na výraz v Deanově obličeji, když mu před očima šermovala ne zrovna malým teploměrem.  

„Pokud vám Dean řekl, že je multimilionář, playboy a filantrop – tak není. Slyšel to v jednom filmu. A jeho tvrzení, že je Batman, se taky nedržte – zbožné přání, které se mu plní pouze v jeho hlavě.“

Charlie se rozesmála. „Nic takového jsem od něj neslyšela, ale děkuju za varování.“

„Hej, tady to žije – máte tu mejdan a chtěli jste to ututlat?“ Dean stál ve dveřích, v jedné ruce kelímek s kávou, v druhé sendvič, do kterého hladově kousal.

Samův obličej se rozzářil. „Jsi zpátky!“

„Jop, skáknul sem si do kantýny pro snídani. Páni, tohle je dobrý,“ mumlal s plnou pusou, tváře nafouklý jak křeček.  Čehož se Sam ihned chytl.

„Áááá, připomněls mi Pana Bublíka.“

„Koho?“

„Pan Bublík, Deane – můj křeček. První a poslední domácí mazlíček, kterého jsem kdy měl. Vybrečel jsem si ho u táty, ale dostal ho od Bobbyho. Byl světle šedivej, mrňavej, chytrej  a nenažranej –“ pauza - „Woohoo, stejně jako ty! Proč mi trvalo věčnost si všimnout?“

Charlie se culila, i když se to snažila skrýt.

Starší z bratrů přestal na vteřinu kousat, jakoby se nad tím zamyslel. Pak jen pokrčil rameny, že to možná i sedí a pokračoval ve snídani.

„Musel být kouzelný,“ Charlie na Deanovi visela očima, ale než si stačil všimnout, uhnula. „Co se s ním pak stalo?“

Samovi se na tváři usadil posmutnělý výraz. „Uhm, dostal zápal plic a umřel. Byl jsem na školním výletě, a když se vrátil, byl prostě pryč.“

Dean sklopil pohled ke svým botám, nemohl, i po těch letech, snést ten pocit provinění. Paráda! – teď se mu vrátí ty noční můry o křeččí pomstě, kdy mu celá smečka šílených hlodavců napadne jeho milované auto. Mělo to sílu apokalypsy!   

Tohle byl jeho trest za tu lež, kterou řekl otci a s kterou uvítal Sama při jeho návratu domů, když se sháněl po Panu Bublíkovi. Bože – není to příjemné vzpomínání. Tolik si přál, aby se k tomu již nemusel vracet.

Krucinál, bylo to tak dávno a byly děti – jenže, který z těchto argumentů ho obhájí před statusem lháře?

Byla to přeci nehoda! Protože Samův miláček smrděl jak zmoklé ponožky už několik dní, chtěl mu vykydat ty jeho bobky z pelechu. Vysavačem. Vyndáním majitele z klece se neobtěžoval. A on se nějak připletl k hubici od luxu.  Poslední, co z něj viděl, byly zadní nohy. Než stačil zasáhnout, udělalo to takový ´ffflup´a už se vezl plastovým tobogánem. I když ho ihned vyklepal ze sáčku, Pan Bublík už hodoval v křeččím nebi. Byla to pro něj divoká a ne moc stylová jízda na onen svět.

Byl vyděšený z toho, co se stalo, ale ještě víc ho děsil pocit, že by ho zato Sam mohl nenávidět. To proto si vymyslel před všemi story, kterou vypiloval studiem křeččích smrtelných nemocí a na ní pak postavil základnu svých nepravd. I když se o Pana Bublíka nikdy příliš nezajímal a nechápal bratra, že je z něj tak nadšený, jeho lež musela mít profesionální podklad, protože Sam si se svým pro-aktivním přístupem o těchto džungarských mrňousech zjistil každou informaci ještě předtím, než o něj vůbec začal prosit otce. Deana to stálo tenkrát několik nudných, ale nutných minut v knihovně.

A podal vysvětlení tak přesvědčivé, že jeho mladší bratr mu věřil. Tak, jako už tolikrát.

Ani nevěděl, koho tím chce ochránit - měl strach, že Sama svým neuváženým a líným přístupem k živé bytosti zklame. Jo, tolik se bál, že v jeho, vždy vzhlížejících očích, selže.

Tyhle obavy budou jeho součástí až do smrti.

Chvíli všichni tři mlčeli, byť z jakéhokoli důvodu.

„Na mě doma čeká border kolie – Annie – a i když je dobře vychovaná, nedej bože, když jí rupne v hlavě. Posledně se honila za imaginárním čímsi po zahradě, až to skončilo nabitým čumákem a staženým ocasem. Nevím, co to mělo znamenat,“ začala Charlie, i když jí to přišlo moc šroubované.    

Dean už chtěl tohle téma opustit, svědomí ho hryzalo tak silně, jakoby si tam mrtvý hlodavec snažil vykousat svůj monogram.

A Sam, již dávno odpoután od země a poletující si díky všem těm medikamentům mezi duhou a načechranými růžovými obláčky, se vytasil se svými rozumy.

„Víte, psi bývají velmi sensitivní ve vnímání nadpřirozených jevů – být vámi, nepodceňoval bych to. Jsou naladěni na trochu jinou frekvenci než my lidi a tyhle vjemy v kombinaci s jejich čichovými smysly dokážou odhalit jakoukoli nestandardní vibraci.“

Dean zbystřil, nelíbilo se mu, kam tím Sam směřuje. Ne na veřejnosti.

„Seš ňákej moc ukecanej, brácho!“

Sam ho ignoroval, příliš mimo na to, aby si narážku byť jen uvědomil, natož pochopil. 

„Teorie je dostupná všude po internetu, četl jsem i odborné články a více méně se shodují. Ale není nad praxi-“

„Zpomal, Scatmane!“ Dean už se na něj významně mračil. Sama dělil od překročení hranice únosnosti jeden vratký krok. Co je to s ním, sakra! - zná pravidla.

Naneštěstí Charlie projevila zájem. „Myslím, že na tom něco bude – vycítí přicházející bouřku, i když je na míle daleko. Je to takový můj venkovní barometr.“

Fajn! A ona mu ještě nahrává!  

Dean se přesunul k posteli v předtuše Samovi nezadržitelné rozkecanosti.

„Byl jsem svědkem, jak pes několikrát denně vítal radostně svou paničku – nic neobvyklého. Kdyby ale nebyla už několik dní po smrti-“

Dean si na ten případ vzpomínal, vyšetřovali ho nedávno. Duchařská záležitost, nic těžkého. Ale to Sama neomlouvá, aby tu o tom tak bezhlavě vyprávěl.

Prudkým pohybem zahladil úmyslně upuštěný kelímek s kávou. „Krucinál!“

Černá a hlavně horká tekutina se rozprskla o podlahu.

Tahle stokrát ohraná akce měla stokrát ohraný cíl – odpoutat pozornost. A tak, jako stokrát předtím se to i tentokrát ohraně podařilo. Plus k tomu všemu získal bonus, díky profesionálně starostlivé vrchní sestře.

„Jste v pořádku? Neopařil jste se?“ Nedbaje té kaluže, stoupla si přímo doprostřed a vzala mu ruku do svých.

Její blízkost ho potěšila, doteky, když mu jí obracela a prohlížela v dlaních, ještě víc. „Uhmm, nejsem si jistej, asi se mi trochu dostalo pod rukáv,“ protahoval to.

Charlie, snad ve své přirozené důvěře k pacientům, mu rychle rozepnula manžetový knoflík a vyhrnula látku k loktu. Prsty přejela po kůži předloktí, hledala známky zarudnutí.

Sam nad Deanovým divadlem kroutil očima. Jak mu může někdo skočit na takové ochotnické vystoupení, nechápal. Pokud ovšem protistrana dávno nepřistoupila na tu samou hru a stejně tak si to užívá.

Yeah – zcela jistě! Výraz 'Miluju svou práci,' který se odrážel ve tváři protihráče prozkoumávajícího jeho bratra, byl požitkářský.

Ty dva to hráli jeden na druhého bez sebemenšího zaváhání a ostychu.

„Pokožka vypadá bez zasažení, pálí vás to někde?“ Charlie mu stále držela ruku v lokti jakoby jí snad měl zlomenou.

„Ne. Ale mohlo se mi něco dostat do obličeje a já bych nerad trpěl – můžete to taky zkontrolovat?“ Aniž by čekal na odpověď, už cpal ten svůj k jejímu. Doufal, že by třeba na tu zásadu nezůstávat v jeho přílišném dosahu kvůli šířícím se pomluvám, které vznikly včera, mohla zapomenout.

Když k němu zvedla hlavu, snažil se tvářit „jako pacient“ – cokoli to mohlo znamenat. Vytvářel tak alibi pro případ, že by šel někdo kolem.

Sama jeho exprese 'Dívejte, jak jsem vážně vážně VÁŽNĚ nemocnej'  pobavila a začal se pohihňávat.

„Hm, myslím, že něco –“ Charlie zkřížila ruce za zády a zírala mu do tváře.

Dean se samolibě pousmál. „Jestli jste si všimla mý neodolatelnosti tak tohle mi bylo diagnostikovaný už od narození. A je to neléčitelný.“

„Ano a ta majonéza spolu s drobkama od chleba co máte na tváři to zcela potvrzuje,“ Charlie od něj odstoupila. „Zavolám někoho, aby to uklidil-“

„To zvládnu sám, proboha!“ Dean si rychle ošmidlal pusu rukávem od košile.

„Ummm, tím jsem myslela tady tu louži,“ pohodila k ní pobaveně hlavou.

„Heh, prosím, dřív než se po ní někdo sklouzne a bude mít SKUTEČNÝ problém,“ Sam se nemohl přestat nad těma dvěma amatérskýma hérečkama opět pohihňávat.

Což vnuklo podezření, protože Winchesterovic se nikdy nehihňají.

Deana tohle jeho chování iritovalo. „Co je to s tebou? Připomínáš mi tenkrát, když si místo dvou light piv měl tři a pak s tebou bylo k nevydržení. Tvářil ses a mlel úplně stejně. Je ti dobře?“

Sam na něj zůstal chvíli civět s trochu přihlouplým úsměvem na tváři. „Ne. Je mi skvěle.“

„Dali jste mu něco-?“ Dean se otočil po Charlie, která však už tam s nimi nebyla.

Sam na to konto vzdychnul. „Dali mi všechno.“

„Paráda – teď je mi jasný, proč tu vytahuješ jednu šílenou historku za druhou. Si sjetej jak pneumatiky na Bobbyho dodávce!“

„Bobby?! Chci mu zavolat a říct mu, jak je mi mile...“

Dean nad tím slovem povytáhl obočí a skousl si vrchní ret. „Radši počkáme, nemusel by ti rozumět.“

Ale Sam si chtěl prosadit svou. Bez argumentů, které by stejně byly smeteny ze stolu. Proto se vytasil se silným kalibrem, což byl jeho dar – uměl vykouzlit takové štěněčí oči, že i Dean nemohl odolat.

I teď starší z Winchesterů sledoval ten měnící se výraz, který nabýval na smutné kouzelnosti a podmaňujícího prosebného pohledu.

„Tohle na mě nezkoušej! Nebude to fungovat!“ Vztekal se, snažíc se tomu uniknout.

Jenže páka už byla nasazena a Deanův tvrďácký postoj se ocitl na šikmé ploše. Ten princip stále nechápal – Sam mohl mít jakékoli pitomé nápady, o kterých Dean věděl, že prostě pitomé JSOU a dokázal silně protiargumentovat. Avšak jakmile Sam nasadil tenhle psí pohled, rozhovor končil slovy 'No tak jooo – uděláme to teda po tvym,' které byly pronášeny jeho vlastním hlasem.

„Přestaň se mnou manipulovat, varuju tě-“ napřáhl k němu ukazováček, jenže věděl, že z toho si Sam pramálo dělá. Popravdě – v tuhle chvíli mu bylo jedno úplně všechno.

Ovšem Charlie, která vešla do pokoje v závěsu s člověkem od úklidovky si scénu vysvětlila po svém.

„Deane!“ Znělo to, jako kdyby matka okřikovala nezbedné dítko.

„Cokoliv – jen se na něj NEDÍVEJTE a NENECHTE se ovlivnit!“ Otočil se k ní.  

„Jste trochu moc dramatickej-“

„Css, vy nevíte, jak je tohle nakažlivý!“

„Oops, mám povolat Protihysterický tým, aby nás před touhle roztomilostí ochránil?“

„Roztomi- no jasně, už vás dostal!“

Sam opustil svůj štěněčí výraz a začal se zubit. Získal Charlie na svou stranu a to během několika pár sekund. Pěkný osobáček!

Deanova ješitnost a ego se cítily uraženě.  

„Takže on může a já ne?“  Poukazoval na to, když mu Charlie přesně tohle včera na schodech zapověděla.

„VY! – to máte zakázaný!“ Udělala přísný obličej.

„Jsem diskriminovanej!“

„A kvůli čemu?“

„Kvůli svýmu vzhledu!“

„Ááá, to je mi líto – počkejte? – Tak ne – užívám si to!“

Sam se zavrtěl. „Uhm, může deka obživnout?“

„Tak tady máte tu svou roztomilost!“ Dean k němu pohodil hlavou.

Charlie došla k posteli. „To je z těch léků na bolest – dělají ho trochu zmateného,“ položila mu ruku smířlivě na rameno. „Ne, nemusíte mít obavy.“

„Jo, já sem si to myslel,“ vypadalo to, že si oddechl.

„TROCHU zmateného? Vždyť on neustojí ani rumovou pralinku! Oči se mu lesknou jak koncertní sako Eltona Johna! Je tak vysoko, že se mi začíná ztrácet v mracích!“

„Myslel jsem, že mi někdo pálí ruce ohněm.  Ale teď – teď už to jen tak lechtá,“ Sam si zíral na obvázaná předloktí s výrazem vděčného feťáka, který dostal svou dávku, jen aby ho zbavila třesu.

Dean zatnul zuby, vztek na ty parchanty, kteří tohle provedli a které za to do jednoho dostal, v něm znovu zaplál. Najednou zalitoval, že jsou po smrti – tím jim to hodně usnadnil! Měl je nechat trpět stejně tak, jako to oni nachystali na Sama! Ten podělanej nůž byl vytaženenej snad ze samého pekla – nejen, že se řezy po něm nechtěly uzavřít ale ještě ho neúnavně a palčivě mučí!

Neměl rád, když Sam nad sebou samým ztrácel kontrolu, měl v takových stavech tendenci vracet se do minulosti a otevírat své vlastní staré rány.  Dean tušil, že vzpomínkou na mrtvého křečka už to začalo.

Zaplavil ho znovu ten pocit ze svého selhání, kdy to v důsledku odnesl vždy Sam.

Tolik se snažil, už tenkrát, zabavit malého bratra natolik, aby se přestal ptát, kdy už se vrátí táta z práce. Řekl tříletému Sammymu, že otec je obchodní cestující a to znamená, že musí hodně a často jezdit jejich autem, aby vydělal peníze. Hned na to dostrkal bratr židli k oknu, aby na ni mohl vylézt pokaždé, kdy zaslechl zvuk motoru. Deanovi bylo sedm a přesně věděl, jak jejich Impala zní, jenže nemohl smazat z toho mrňavého obličeje naději, že v  právě projíždějícím autě by mohl sedět jejich vracející se otec.  To zklamání, se kterým se vždy obracel Sam od okna se neslo jeho vzpomínkami do dneška, ale až teď věděl, že mu v tom tenkrát měl zabránit. Protože naděje byla vykoupena zklamáním přesně tolikrát, kolikrát se jeho bratr posmutněle svezl ze židle na zem.       

Dean si vyčítal svou neschopnost mu to zakázat. Jenže i on sám tenkrát vždy tak trochu doufal…

Teď vytáhl mobil z kapsy a navolil číslo.

„Voláš Bobbymu?“ Sam k němu zvedl hlavu.

„Jasně – v životě jsme se načekali už dost. Jen se zkus chovat…uhm – to je jedno. Stejnak to slíznu,“ vytušil.

„Děkuju, brácho.“

A Dean v něm na okamžik spatřil toho malého Sammyho v momentě, kdy se jejich otec konečně objevil mezi dveřmi - rozzářeného a šťastného.

„Jo-o,“ poplácal ho po hlavě a naschvál zahrabal v jeho vlasech.

„Hej! Vstanu a praštím tě!“

Dean čekal.

„Ummm, už stojim?“

Samův tázavý pohled ho utvrdil v tom, že se „kabaretní zábava“ rozjíždí.

0-0-0

„Deane! Máš na něj dohlížet a ne je nechat, aby ho cpali věcma, co z něj dělaj ještě většího podivína než už je! Takže laskavě přestaň zavlažovat zahrádku místním sestrám a občas taky zkontroluj, co ti pumpujou do bratra!“

Bobby začal hulákat hned po tom, co ho Sam několikrát nazval 'milovaným strýčkem s prďácky cool kšiltovkou' a oslovoval ho 'Bobbííí.'

Heh, a pak, kdo je tu Drama queen!!

TBC