Dean se klátil nad postelí a bojoval s pokušením si lehnout.

I když sám sebe načapal pod sprchou, jak klimbá a ruka s holicím strojkem stagnuje, přeci jen voda odplavila velkou část jeho únavy. Vylezl ven vymydlený a oholený, s ručníkem zatočeným ala turban na mokrých vlasech, navlečený do měkkého motelového županu. Stoupl si před zrcadlo a otřel ho od zamlžení. Při čištění zubů na sebe celou dobu upřímně čuměl.

Sháněl se po ústní vodě, ale byla tam jen rozpitá lahev piva. Pokrčil rameny a vypláchl si pusu tedy s tím, co měl.

Teď tedy balancoval na špičkách, vědomí ho táhlo dolů, do modře povlečené postele, jistě pohodlnější než to nemocniční křeslo, ve kterém se kroutil minulou noc, svědomí ho však zrazovalo, protože moc dobře věděl, že by klidně mohl zaspat již domluvenou schůzku na dětském oddělení. Děti by jeho nepřítomnost jistě přežily, ale on by zaručeně nepřetrpěl pohledy a výtky sestry Joan.

S ní to bylo jako chodit po minovém poli – stoupni na něj a přijdeš o obě nohy.

Tahle myšlenka ho jistě udrží ve střehu. Tohle a vlastní předsevzetí, že si odpočine jen na dvacet minut.

Nechal tělo převážit přes špičky a zhroutil se po břiše doprostřed postele. Stejně asi ani neusne. Mokré vlasy ho studily a táhlo mu pod žup... chrrrrrrr.

O hodinu a půl později

Sam zvedl hlavu, když Dean vpadl do pokoje jak pošuk. Převlečený a oholený vypadal o level lépe, než když ho opouštěl. Celkový dojem znovunabytého lidství však narušovaly jeho rozhrabané vlasy a skoro až hysterický výraz v obličeji.

Podle stupně zadýchanosti běžel už z parkoviště.

„Co je, kámo?"

„Uhm, nescháněl mě tu někdo?"

„Jako kdo?"

„Ježíši! To prostě nemůžeš jen jednoduše odpovědět? Musíš všechno hned rozvádět?"

„Můžeš se uklidnit?"

„Nemluv na mě v otázkách! Tak scháněl?"

„Proč - měl by?"

„D'oh! Vážně si takovej pitomec?"

„Možná mě to jen baví. Tenhle celej tvůj výstup. Co je - zdrháš?"

„Ne. Normálně odcházím." Na Deanovi bylo vidět, jak se přemáhá, aby z pokoje nevypadl stejnou rychlostí, jako do něj vletěl. Zdánlivě klidně vyšel na chodbu, zabočil vpravo. O půl vteřiny později ho Sam otevřenými dveřmi zahlédl sprintovat v opačném směru.

0-0-0

„Ááá, pan Jones." Sestra Joan mu otevřela dveře do hrací místnosti plné dětí.

Byl mrtvej, už teď mu scházely obě nohy. Aspoň se snažil vypadat, že si je své vinny plně vědom a přebírá za své zpoždění zodpovědnost. Měl připravené argumenty na svou obhajobu, které hodlal podpořit roztomile smutným obličejem. Kdyby mu nesebrala pie z talíře.

„Jste tu brzy."

„Uhm. Jo?" podíval se zmateně na hodinky. „Myslel jsem... říkala jste... dneska jako včera..." v překvapení koktal. Takže se celou cestu sem, kdy ve městě pokořil všechna rychlostní omezení, zaparkoval na hulváta přes dva pruhy a svým sprintem překonal mach 3, stresoval zbytečně?

„Čas stále platí. Jste tu o třicet minut dřív. Vaše dochvilnost mě mile překvapila... popravdě. Proč tedy té volné chvilky nevyužít k seznámení se s dětmi – můžete jim třeba pomoc s úklidem pastelek a všeho okolo. Ukáží vám, kam co patří." Joan mu s úsměvem pokynula, že může jít dovnitř.

Deanovi se moc nechtělo. I když si špatně zapamatoval začátek mítinku a přijde maximálně tak o řidičák, ale nohy mu zůstanou, přeci jenom uklízet... to v dohodě nebylo. Měl jen číst.

„Heleďte, já ještě něco mám... Bych se stavil tedy až na čas. Sem šel náhodou kolem, tak jsem zaskočil vám říct, že jsem nezapomněl..." přetavil své domnělé provinění v neskonalou vstřícnost. Jeho výraz tváře se také ihned změnil z 'adorable guilty'na 'fucking awesome. '

Sestra Joan se své uklízecí vize však nechtěla vzdát. „Některé děti vám namalovaly obrázky. Za to, že nepřijdou o své oblíbené čtení," lákala ho dovnitř.

Jasně, a jakmile práh překročí, už se nedostane zpátky. Devil trap.

„Prohlédnu si je hned po tom, není kam spěchat..." s pastmi měl zkušenosti.

Ona však s jejich plánováním také. „Abyste se tu snad necítil příliš ztracen, vybrali jsme mezi dětma zodpovědného průvodce. Tony?" Houkla do chumlu různobarevných hlav, odkud se vynořila ta jediná rezavá.

„Dee!"

Cítil se loven.

Tony k němu nadšeně doskákal a objal ho kolem nohou. „Čus."

„Čus, kámo."

Joan svůj trumf pohladila po vlasech. „Tony vám ukáže, jak to tu chodí a kam uklízíme hračky. Bude ve všem váš pomocník. Dobře?"

Pihovatý obličejík pod ním se nad tou udělenou funkcí rozzářil. Jistě to byla první, kterou Tony dostal. „Joo-o, šem ponošík."

Dean polykal návnadu, aniž by se bránil. „Heh, pomocník."

Světle modré oči rozsvěcela dětská touha ukázat mu všechny ty důležité hračky a jejich místa.

„Jo. Ponošník."

Byl chycen. Nebojoval. Vzdal to.

0-0-0

Tony okolo Deana poletoval jak neposedné ptáče. Během deseti minut byl seznámen s desítkami věcí, o kterých z jedné půlky netušil, že vůbec existují a ten zbytek mu byl fuk.

Teď spolu sbírali ze stolečků kreslící pomůcky. Dean dostal na starosti plastový box, do kterého bez zájmu házel všechno, co mu přišlo pod ruku. Než mu na to pomocník přišel.

„To nemůšeš," Tony vzdychal, když viděl ten pelmel v Deanově boxu.

„Proč jako?"

„Todle je kvabice na fixy."

„A?" Dean tam přihodil hrst pastelek a tužek.

Tony je bez řečí vybral a odnesl do svého boxu. „Todle je kvabice na šušky."

Dean za jeho zády protočil oči.

Jakoby se mu něco zezadu otřelo o nohu. Zaregistroval to spíše svými smysly, než fyzicky. Otočil se po tom pocitu a půl kroku za ním stála holčička s beruškou, s rukou nataženou a pusou dokořán. Pamatoval si ji.

„Ahoj, maličká," usmál se na ní povzbudivě. Vždycky z něj byla tak trochu mimo a Dean se jí nedivil. Jeho úžasnost lámala ženský rod, na věk nehledíc.

Obrátila se a došla ke svému stolečku, na kterém ležela čtvrtka. Dean se nad ní nahnul. „To je... hodně hodně třpytek. Páni, blejská se to jako na gay parade." Uprostřed toho barevného ohňostroje byla princezna a už na první pohled bylo vidět, jak pečlivě je vybarvená. Tady byl někdo na svůj věk hodně pintlich. Holčička mu výkres posunula blíž. Byl jeho. „Ehmmm... děkuju."

Co s ním? Pár už jich měl na hromadě, ale u tohohle měl strach, že ho ten jas, který vycházel ze všech těch třpytivých samolepek, bude v noci budit. Sáhl na obrázek a už je měl přilepené na prstech. „Son of a..."

„Pane Jonesi!"

Nasype je Samovi do vlasů.

0-0-0

Seděl před knihovničkou na růžové plastové židličce, která ho tlačila do boků, kolena měl díky té dětské velikosti zaražená až do brady a vybíral čtení.

Bylo uklizeno, ale on na tom pořádku velký podíl nenesl. Ale aspoň se tak tvářil. To mu šlo, v tom byl mistr.

„Zakletá Ella, Mickey na pouti, Mickey v ZOO, Finley, požární autíčko, Kouzelná Kamila... co to je, hergot, za brakovou literaturu?!" nespokojeně brblal.

„Tohle jsou klasické dětské příběhy, pane Jonesi. Co jste si četl vy?"

Nadechl se, ale včas se zarazil. Otec ho nevychovával na smyšlených příbězích, ale na literatuře faktu. Tohle by nepochopila.

Občas něco přečetl Sammymu, ale ten měl raději storky přímo z Deanovy hlavy. „Když používáte svou vlastní fantazii, čteního není třeba," zamudroval.

„Vytváříte si tedy své vlastní historky? Zajímavé. Tohle by se mohlo dětem líbit."

„Mám jich tuny..."

„Jen nechci, aby to obsahovalo jakýkoli škodlivý kontext."

„Co to je...?

„Vulgarismy, násilí, sex, nevhodné narážky..."

„Aááá," Dean se podrbal na čele, kam se mu ihned z prstů přilepily třpytky. „Jo, tak to bych dvě měl."

Pracně a s drcenými nadávkami se vymanil ze sevření židličky a Joan dirigovala děti, aby si posedaly do těch svých, vyrovnaných do dvou řad. Jak někde v posluchárně. Dean se takhle před nimi cítil nesvůj. Hledal pohodlnější posezení, byl tam však jen nějaký divný pytel. Dotáhl ho z rohu, jenže ho při sedání si nějak blbě trefil a sletěl po zádech na koberec. V poslední chvíli se přetočil přes rameno a jedním nepřetržitým pohybem si stoupl. „Ehm... takže..." odkašlal si, jakoby tohle celé nebylo trapné.

Nebyly by to děti, aby je to nepobavilo. Přišlo mu to od nich démonicky škodolibé. Mrskl pohledem k Joan, která k němu stála zády, ale ramena se jí až podezřele viditelně třásla.

„Mušíš takle," ještě, že měl zodpovědného pomocníka.

Tony se rozeběhl a se slovem 'hop'zmizel uprostřed pytle.

„Kristova hnáto!" Dean vytřeštil oči, když se nad ním vak uzavřel a celého ho pohltil. Rychle zašátral uvnitř a vytáhl ho za župan ven. „Tohle mě vyděsilo."

Tony se řehnil tak, že mu snad byly vidět i krční mandle a vlasy mu zelektrizovaně stály.

Během milisekundy ve vaku zmizely další dvě děti.

0-0-0

Poté, co si sestra Joan s cukajícími koutky sjednala disciplínu a Dean konečně zkrotil sedací pytel, byli všichni připraveni na jejich čtecí – tedy vykládankovou – chvilku. Jenže Dean s tímhle zasedacím pořádkem pořád nebyl za jedno.

„Je to tu jak v parlamentu. Proč si nesednete kolem? Pojďte. Kam kdo z vás chce," přivolal si je pohybem ruky k sobě.

Prostor kolem něj se během vteřiny změnil v mraveniště.

I přes ten nastalý mumraj si všiml holčičky s beruškou, která stála opodál, a vypadalo, že pokud si nepospíší, žádné místo poblíž už na ní nezbude.

„Běž si honem sednout, Hannah," Joan se jí snažila povzbudit, ale průbojnost zřejmě nebyla její silnou stránkou. Jen stála stranou s klepající se bradou a očima plnýma slz.

„Hotovo," Tony měl přehled.

„Ještě ne. Ještě tu zbejvá jedno místo pro princeznu."

Teprve s Hannah usazenou na svém klíně už konečně mohl začít.

TBC