„Jestli se tě dotkne, řvi!"

„Deane!" Sam protočil oči. „Víš, co bych v tuhle chvíli uvítal? Své vlastní oblečení! Tyhle nemocniční šatičky jsou na mě moc rozevlátý," narážel na fakt, že mu nafasovaný andílek sahal nad kolena a vzadu byl stažen třemi šňůrkami, kterého ho tlačily do zad. Dean mu pochválil tenhle sezónní hit, mini kombinované s hlubokým zádovým výstřihem ihned, jakmile ho v tom viděl stát.

„Hadry máš v autě."

„Díky, buddy. A nezapomeň na ponožky."

„Hm."

„Deane?"

„Jsem tu, Sammy."

„No právě. Myslíš, že by se to oblečení sem mohlo dostat třeba samo?"

„Netušim. Ale vím, kdo tu sám určitě nezůstane!" Dean upřel podezřívavý pohled na Sullyho, kterému sice dovolil tlačit vozík směr toalety, ale doprovázel ho celou cestu nalepený na Samově pravici. Vypadal jak bodyguard s tou vážnou tváří a přísně zatnutou čelistí. Bude těžké ho přesvědčit, že od Sullyho mu žádné nebezpečí nehrozí a i on sám tu svou malou potřebu zvládne.

A kdo jiný by mu mohl hodit záchranné lano, než vrchní sestra. Napadlo ho, jak to jen dělá, že se vždy objeví ve správný okamžik na správném místě. Náhoda, intuice nebo ji někdo diriguje?

„Charlie!" naklonil se, aby na ni přes vedle těsně jdoucího Deana viděl. Ihned ucítil jeho ruku na rameni, která ho tlačila zpátky.

Usmála se a zamířila k nim. Ve svém civilním oblečení vypadala zase úplně jinak.

Prsty svírající jeho rameno povolily. Zvedl hlavu, aby zjistil, že i Deanův drsný look tak nějak poloroztál a pohled, kterým teď Charlie sledoval, už vůbec nebyl zabijácký. Páni, ještě chvíli a promění se tu ve svaté neviňátko.

„Ahoj. Všechno v pořádku?"

„Trvalo ti převléct se asi minutu," Dean ji hltal očima.

„Uhm?"

„Žádná ženská se nepřevlíká minutu!"

Povytáhla obočí. „Ou. A moje tajemství je venku. Nejsem ženská!"

V Deanovi něco zaskočilo. Zřejmě to byl jeho vlastní dech, protože hned na to po něm zalapal. Pustil Samovo rameno, ruka nejistě zůstala viset ve vzduchu na cestě k ústům.

Charlie držela vážnou tvář. Bratra držela panika. Sully se držel vozíku. On tu byl tedy jediný, který už to déle držet nemohl.

„Tak jo, byl to blbej nápad. Nikam nechoďte, hned jsem zpátky," a už se hrabal na nohy. Byl však nekompromisně zatlačen Deanovou dlaní zpět, aniž by mu její vlastník věnoval sebemenší pozornost. „Her-got!" kecnul si zpátky.

Charlie konečně povolily koutky v potlačovaném smíchu. Jemu asi brzy taky něco povolí.

„Haló, já vážně musím - "

„Trpěním sílíš, Sammy!" byl odbyt.

„Dʹoh!" ve své marnosti se zhroutil do opěradla.

Díval se odevzdaně na ty dva, jak ona se směje, pobaveně kroutí hlavou, že jí na to vůbec skočil. On na ní mhouří oči a s výrazem 'vychutnám si odplatu'už v hlavě spřádá nemravné plány.

Vážně dovolí, aby byl zapomenut?

„Uhmm, je mi blbí o to říkat vám, Sully, ale -"

Doufal aspoň v malou bratrovu reakci. Když se jí nedočkal, přitvrdil na hlase.

„Zpátky v pokoji, v bundě přehozené přes křeslo najdete klíče od auta. Je to černá Impala a na zadním sedadle je má taška s věcmi -"

Deanův radar konečně zachytil klíčové slovo Impala a jeho podvědomí si zřejmě zpětně přehrálo celý Samův monolog. Sully byl sežehnut pohledem chcípneš dřív, než se stačíš dotknout mýho auta!

Hned na to si Sam vysloužil pozornost.

„V jakým mezičase si stačil spadnout hlavou z vozejku na zem?!"

0-0-0

Nekompromisně by si stál za svým! - nebýt Samových psích očí.

Chtěl ho mít pod kontrolou! - místo toho míří chodbou směr parkoviště.

Sam beze slov zlomil jeho vůli stalkingovat i u kabinky a tak, ještě než ho opustil, zkontroloval Sullyho, že se v těsné blízkosti nevyskytuje ani on.

„Jen ti zopakuju - pokud na tebe bude nedovoleně sahat, hned hystericky ječ!" udělil poslední instrukci a při odchodu pro jistotu obdařil Sullyho posunkem, kdy namířil dva prsty pravé ruky nejdříve do svých očí a pak je obrátil proti němu v němém a přesto výmluvném „budu tě sledovat" gestu.

I přes všechna ta malá opatření z toho měl rozporuplný pocity a toho pohánělo vyzvednout tu zpropadenou tašku co nejdříve.

„Myslím, že spolu budou vycházet," málem by na Charlie po svém boku zapomněl.

„Kdo?"

„Sam se Sullym."

Ušklíbl se. Znělo to - nepřípustně.

„Nevim, jestli z toho budu mít noční můry nebo ještě větší noční můry."

„Sam je v tomhle ohledu daleko přirozenější a přístupnější..."

„Jenže to on je i k vegetariánskýmu burgeru!"

„Z té tvé zarputilosti tě brzo chytne křeč! Uvolni se..."

„Prosím! Nezmiňuj už jakékoli uvolňování se v kontextu s tímhle tématem!"

Na to jen mlčky zakroutila hlavou.

Jeho mysl, zaplavená různorodými domněnkami, vyplodila jednu extra vypečenou. A v tu chvíli věděl přesně, co vedle Samových věcí ještě musí z Impaly vyzvednout.

0-0-0

Zatímco ona zůstala stát před vchodem, on bez povšimnutí rázoval k parkovišti. Něco uvnitř ní ji kouslo. Zklamání?

Poslední minuty služby, kdy chtěla dokončit veškerou administrativu a odejít tak od prázdného stolu se zkomplikovaly přemýšlením nad tím, jak by mohla Deana ochránit.

Neměla ani tušení, co je ta lepkavá mlha, která se mu snaží smazat minulost, zač. S čím má tady a teď přijít, aby to fungovalo?

Nemohla se soustředit ani na jedno - do papírů psala nesmysly a mozek plodil fantasmagorické obranné alegorie. Pak se jí Dean pověsil na pult a rázem měla v hlavě o zmatek víc. Vidina jeho pobledlého obličeje a blízkost, kterou spolu na chvíli sdíleli byla díky němu znovu aktuální.

Zrovna tak, jako se při té vzpomínce usmívala předtím, i teď ji zaplavil potěšující pocit. Jenže pak jeho nevšímavý odchod škrábl do její ženské duše. Snadné „ahoj zítra" by ho snad nezabilo a jí postačilo jako rozloučení.

Přitáhla si límec kabátu ke krku a vyrazila k zastávce nadzemky. Tak jo, sklenice červeného a vítající Annie tohle nepatrné rozčarování jistě rozpustí. Mohla by jí, ještě než zalehne, vzít na krátkou procházku. Snad i to by pomohlo její popletené hlavě zklidnit vír myšlenek. Konec konců - může odsud odejít s vědomím, že to Deanovo tu zanechává v relativním bezpečí.

Až, když otevřela svou šatní skříňku, jí to napadlo. Stoupla si na špičky, aby dosáhla úplně dozadu, prsty šátrala tak dlouho, dokud nezavadily o malou, dřevěnou krabičku. Než ji vytáhla na světlo, ujistila se, že je v místnosti sama. Jistě nebude mít soukromí na dlouho.

Chviličku předtím než odklopila vrchní díl, zpanikařila. Co když bude prázdná? Za boha si v té sekundě nemohla vzpomenout, zdali tam opravdu ještě jedna -

Div si v úlevě nesáhla na prsa. Cítila své srdce, jak jí mlátí do hrudního koše - je pitomá, takhle samu sebe děsit?! Přejela bříškem prstu po jednoduchém pentagramu, vyrytém do vnitřní strany otevřené části. Nervozita se ihned dala na ústup.

Na dně krabičky, zabalená ve zvláštním, na první pohled zažloutlém a počmáraném kusu papíru, ležela mince.

Pro někoho obyčejných padesát centů, pro Charlie však důvod chovat je jako poklad.

Měla jich jen pár a byly primárně určeny pro Dexe. S pečlivostí sobě vlastní se jim věnovala několik dní, aby si byla jista, že budou plnit svou funkci. Poté je nastrkala k němu pod madraci. Zbyla jí už jen jedna.

Opatrně penízek vyjmula, ochranné obaly pečlivě uložila zpátky do hloubky své skříňky. Teď jen dostat ho k Deanovi.

Nejjednodušeji mu mohla minci vložit do bundy, bezprizorně se povalující v pokoji, jenže potřebovala, aby ji nosil stále při sobě.

Až jeho zaujatost vůči Sullymu, která ho dělala nepozorným, ji dala šanci. Bylo vcelku snadné drze mu zastrčit cent do zadní kapsy kalhot.

Tak malá a nenápadně běžná věc uvnitř skrývala sílu odrazit zlo.

0-0-0

Přehraboval se Samovým oblečením, jenže víc než na kontrolu veškerých potřebných svršků se soustředil na to nejdůležitější - být co nejdříve zpátky a přitom nezapomenout tu maličkost z kufru.

Hned jak utáhl zip a přehodil si tašku přes rameno, zkontroloval prostor kolem sebe kvůli náhodným čumilům a kombinací čísel a písmen otevřel falešné dno. Věděl přesně, co chce a kde to najde. Hrábl pro skleněnou lahvičku s čirou tekutinou, schoval ji do náprsní kapsy košile a jejich rodinné poklady zpětně pečlivě zamkl.

Na zpáteční cestě se skoro těšil, jak v tom toho nemocničního kašpara vykoupe. Po pravdě - už se nemohl dočkat.

Byl rozčílený, aniž by věděl na koho. A tahle anonymita ho rozčilovala ještě víc. Takovéto střídání směn si nepředstavoval. Chtěl pro Sama to nejlepší, jenže jeho vrozená nedůvěřivost mu bránila kohokoli k němu pustit bez toho, aby ho nezžíral svým osobním dozorem. Moment - to vypadá, že je nakrknutý sám na sebe! Zamračil se a přidal do kroku.

Do Samova pokoje vrazil jak poděs. Zastihl bratra sedícího na okraji postele s obvázanými předloktími složenými v klíně. Zíral si na bosé palce u nohou, s kterými pohyboval.

Možná by to vypadalo směšně. Anebo že se nudí. Nebýt jeho ublíženého výrazu v obličeji. Deana zachvátil vztek.

„Vymlátím z toho hajzla duši a pak ji narvu zpátky, abych ji z něj zase vymlátit!"

Sam poskočil. „Cože?"

„Nedělej cože! Kde je ten bastard?!" flákl s věcmi na zem.

„Pokud myslíš Sullyho - šel pro nějaké jídlo..."

„A to žrádlo bude poslední, na co ve svým ujetým životě sáhne!"

0-0-0

Když Deana chytil rapl, stala se z něj běsnící bestie. Jakoby ohluchl a oslepl a vpřed ho poháněla primitivní touha vyřizování si účtů.

Sam tyhle jeho stavy znával a nesnášel.

Už jako kluk ho měl za hrdinu, chtěl být ve všem jako jeho velký bratr Dean. Stal se pro něj jediným vzorem, protože otec byl málokdy poblíž, když ho malý Sammy potřeboval.

Jenže při těchto jeho šílenstvích v něm viděl to, co mu v očích musejí vídávat démoni těsně předtím, než z nich Dean udělá ležáky.

Tu temnou stranu lovce a nepříčetnost člověka, kterému právě někdo sáhl na tu nejdražší věc v jeho životě.

A teď to byl Sully, který měl oprátku okolo krku a jen Sam věděl, že neprávem. A také si byl vědom toho, jak těžké bude o tom přesvědčit v tuhle chvíli Deana fanatického. Protože, když měl jednou kořist v hledáčku, Bůh si mohl hodit nohy na stůl a ďábel si škrtnout ze seznamu dalšího posluhovače.

Problém byl v tom, že Sully nebyl žádný zákeřně zhýralý démon osahávající chlapečky, za kterého ho Dean jistě v tuto chvíli považoval, jen zaměstnanec nemocnice, zdravotník dělající svou práci, přes kterou se jeho bratr kvůli nějakým svým deanovským důvodům prostě nemohl přenést.

Vážil si ho nad vším, ale někdy - a právě - kvůli všem těmhle jeho skoro přízemním manýrám by s ním nejraději o tu zem praštil bez ohledu na to, jakkoliv to přízemně mohlo znít.

„Prosím tě, přestaň vyšilovat!"

„Neříkej mi, co mám dělat!"

„Vážně? Tak já ti teda řeknu, co dělat NEMÁŠ! A je to všechno to, co se ti honí v hlavě! Protože jsou to jen tvý umíněný bláboly, Deane!"

Teď mu řekne, aby sklapnul.

„Sklapni!"

Hm. Pokud ho bude chtít přesvědčit, nesmí na něj tlačit.

Opatrně si stoupl, čímž si vyžádal bratrovu plnou pozornost. „Co je?! Teď si byl! Přeci nemáš horší zdymadla než Tony!" Konečně taky přestal přecházet, jak nervózní lev v kleci.

„Ou, to ne. Jen bych rád dostal svou tašku."

Dean na něj zůstal koukat. „Tohle je vážně všechno, co k celý týhle situaci řekneš?"

Dělal, že přemýšlí. „Uhmm, prosím?"

„Přestaň!"

„Neexistuje žádná 'tahle'situace, Deane!" gestikuloval by uvozovky, kdyby mohl.

„Stejně jako neexistuje nevinná lež!" prohodil uštěpačně. Hned na to jeho hlas ještě více zhrubl.

„Viděl jsem, jak ses tvářil a to nemíním ignorovat! Zpřelámu mu ty jeho nenechavý pazoury..."

Až teď Sam poznal, z čeho tahle Deanova smršť nenávisti vzešla.

Bratr ho musel zastihnout v tom zoufalém momentu, kdy se znovu pokusil rozhýbat ochablé ruce a zase marně. Jediné prsty, které ho poslouchaly, byly ty na nohou.

„Pokud to uděláš, vybiješ si zlost na nevinným a do konce života si to budeš připomínat."

Viděl na Deanovi, jak se tomu zdráhá uvěřit. Byl neústupně tvrdohlavý, ale znal tíhu viny.

„Já - vím, že tě tohle místo ubíjí a jak moc ho nesnášíš. Bylo by pro tebe lepší vrátit se do motelu..."

„A pro tebe by bylo tím nejlepším sklapnout - "

Sam si uvědomoval, že další konverzace se už Sullyho týkat nebude. Ten už z toho byl venku.

0-0-0

Dean si pomalu a hlavně s nevolí přiznával, jak rychle mu Sam ten jeho rudý závoj před očima rozpustil. Kruci! Měl s tím balónkovým machýrkem krvavý plán!

A nyní byl tak JASNÝ důvod zpochybněn! Potlačoval chuť do něčeho praštit a vypustit tak páru, která se v něm nahromadila a -

A pak začal Sam o tom, co by pro něj bylo nejlepší! Nemusel - věděl to sám.

Drapl tašku, s kterou předtím tak nevybíravě sekl o zem a přehodil jí na postel. „Pokud to pro tentokrát nechám bejt, neznamená to, že ho přestanu sledovat! Jeden nepřiměřenej pohyb a budu to brát jako výzvu..." drtil slova ústupu skrz zaťaté zuby.

„Děláš ukvapený závěry - "

„Jen vidím věci střízlivěji než ty!"

„Jenže přes tebe je dost těžký něco vidět! Jsi nepropustnej jak dehtová clona! A když zrovna nevyhrožuješ doktorům, zastrašuješ personál!"

„Přesně! Pod tlakem z nich vymačkám to nejlepší!"

„Ne, Deane! Jen jim ubíráš prostor! Jsou z tebe nervózní a je jen otázkou času, kdy ti ukážou, kdo tomu tady skutečně velí!"

„Nóó tak na tu konfrontaci se těším! Jsem v nich dobrej, protože skrze ně dokážu ostatní motivovat!"

„Ty si tak...!" Sama jeho 'velkej brácha ví všechno nejlíp'postoj vážně dožíral. „S tímhle svým chováním jen všechno ztěžuješ!"

Deana tohle nutilo k ostré reakci! Kvůli argumentaci a postoji, který proti němu Sam zaujal.

Kvůli palčivému pocitu výtky, který v něm zanechala bratrova poslední věta.

„Možná máš dojem, že tu nejsem nikomu ku prospěchu!" v návalu hořké potřeby mu dokázat opak, chytil tašku s jeho krámama za dno ve snaze jí v nastalém dramatu přesně tak i vysypat - kdyby celá ta scéna nezkolabovala na nerozepnutém zipu! Son of a...

„Fajn!" v ne příliš šetrném módu ji otevřel a popuzeně vyházel oblečení na postel.

Vzal jedno z jeho trik a vnutil mu ho.

„Dokaž mi svou samostatnost, Sammy!"

0-0-0

Tohle bylo kruté pro oba dva. Stáli proti sobě, vyzařujíc jeden k druhému tiché vzkazy. Sully je nemohl zastihnout ve vypjatější situaci.

Hned po tom, co odložil jídelní tác na stolek, přešel k monitoru s odpojenou kapačkou.

„Pokud doktor neřekne jinak, tohohle už bychom vás mohli zbavit - "

Všiml si u Samových nohou kusu oblečení a zvedl ho. „Dám vám čas na převlečení a na jídlo. Pak za vámi přijde doktor Williams a vysvětlí vám další postup při vyšetření vašich rukou - " zarazil se. „Je všechno v pořádku, Same? Jestli potřebujete s něčím pomoc - "

V tu chvíli Deanovy prsty zajely do kapsy u košile. O vteřinu později Sullyho obličej zasáhla dávka svěcené vody.

Sam nevěřícně vytřeštil oči. „Zbláznil ses?"

„Tohle není jen tvůj boj, Same. A ten můj se řídí mými pravidly!"

TBC