„Sedni a čekej!" Frank postrčil Deana do místnosti.

Ten se hned naježil. „Hej! Tenhle artikl se neosahává!" vyškubl své rameno zpod jeho dlaně.

S Tonym, přisátým mu k nohavici, klopýtl a Frank po mladém ihned hmátl.

„A ty jdeš se mnou! Sestra Joana se bude divit..."

Jenže ani junior mu nechtěl být po vůli. Plačtivě vypískl, rychle před nataženými prsty ucukl a schoval se za Deanem z druhé strany.

To Franka dožralo. „Pojď sem!"

„Neči!"

„Nebudu to opakovat!"

Tony se nacpal Deanovi mezi nohy, přikrčený, aby se tam vešel, spodní ret vysunutý v náznaku spouštějícího se breku. Bojoval do poslední chvíle, aby nebyl od parťáka ve zločinu separován, ale zdálo se, že právě teď a tady svou bitvu prohraje.

Jenže to by jeho parťákem ve zločinu nesměl být sám Dean Winchester.

„Nechte ho bejt! A ani já to nebudu opakovat!" zavrčel tak nebezpečně hlubokým hlasem, že za Franka rozhodl pud sebezáchovy, když od nich udělal krok vzad.

Možná překvapen svou reakcí, anebo, že toho měl právě dost, to s nimi ukončil. „Už vás mám oba plný zuby! Však vy vychladnete, až..." Prohrábl si vlasy a pak, tak nějak, sám sebe uklidnil. „Já si svý splnil!"

Avšak další verzí jeho odchodu mohlo být i to, že už dál nedokázal snášet ten zatraceně opovážlivý výraz v Deanově tváři, aniž by ho přes něj nepřetáhl teleskopickým obuškem.

Ve dveřích si ještě ulevil. „Vy si jeden druhýho zasloužíte, ksindle!"

Jen co za popuzeným Frankem práskly dveře, Dean mrkl na Tonyho. „A je to! Dobrá práce!"

Kluk měl plné oči slz, avšak zatím mu neukápla ani jedna. Cítil povinnost ho nějak uchlácholit.

„Nebreč! Ksindl znamená borec!"

0-0-0

„Tak jo," řekl si Sam už po několikáté. Dean mu nezvedal telefon a s dítětem, které mu tu zřejmě zanechal právě on, si v tuhle chvíli nevěděl rady.

Pro teď dokázal nabídnout holčičce s beruškou jedinou aktivitu a tou byly Tonyho omalovánky, které se tu povalovaly spolu s několika druhy vybarvovacího náčiní.

Pečlivě je všechny prolistovala a pak ji slyšel si povzdechnout něco o tom, že tam neny pincezna! Prošla stránky znovu, než našla mezi superhrdiny aspoň někoho, na kom mohla pracovat.

Catwoman, všiml si. Trochu ho zamrazilo, když sáhla po růžové pastelce. Než začala se svědomitým vymalováváním, znovu povzdechla.

I pro ni tohle byla těžká práce.

Sam byl rád, že jí aspoň na tu dobu, než se Dean vrátí a vysvětlí mu, o co tu jde, zabavil, ale na druhou stranu za tohle růžové peklo, které dovolil, to od Tonyho jistě schytá!

Kriste! Tohle fakt nebyla sranda!

Nervózně přešel z jednoho koutu pokoje do druhého, chvíli poseděl na posteli, několik minut sledoval, jak se temná komiksová postava mění v někoho hodně barevného, zase zkusil zavolat bratra...

Po půl hodině se smířil s tím, že je na tuhle situaci sám. Na sucho polkl.

Co když bude mít tady maličká potřebu? Tonymu vždy pomáhal Dean, ale Sam nedokázal pomoc skoro ani sobě...

Co když bude mít hlad nebo žízeň – ohlédl se za sebe. Nic tu pro ni nemá! Nedovede se o ni v téhle své situaci postarat! Co si Dean, k sakru myslel, když ji tu nechával!

Samovi se stáhly rty do úzké linky, známky nakrknutosti. Nebude na nic čekat – ani na Deana, a ani než nastane jedna z možností, která ho napadala.

Cítil se vyčerpaně, ale tohle vyřeší!

Vyšel na chodbu. Měl v plánu sehnat někoho zodpovědného, kdo by odvedl maličkou zpátky na její patro a oddělení.

Zřejmě se však něco dělo, protože byli všichni v poklusu. Nikdo si ho nevšímal, ba jim ještě překážel. Až zahlédl známou tvář. „Sully! Potřebuju s váma mluvit!"

Oslovený zaváhal. „Je to urgentní, Same? Máme hromadný příjem-"

„Sully! Potřebujeme tě! Hned!"

Sam potřásl hlavou. „Běžte. Zvládnu to."

0-0-0

Do místnosti za Deanem a Tonym vešla sestra Joana s nějakým chlápkem. Kluk se k ní ihned rozběhl.

„Teto," objal jí nohy.

Joanu však tahle roztomilost nechala chladnou. „Běž si sednout, Tony."

Pokynula k druhé židli. „Vy také, pane Jonesi. Ale nejdřív... Nathane, ty pouta mu můžeš sundat. Jistě už měli čas se uklidnit." Pohlédla k Tonymu, který se marně škrábal do vysoké sesle. „A tím množným číslem myslím oba dva."

Jen co měl Dean opět volné ruce, pomohl zápolícímu prckovi, který teď ze židle napůl visel, nahoru.

„Tááák," Tony se z kolen přetočil na zadek, položil ruce na opěradla a zazubil se. „Šem klál."

Bůhví proč tenhle kluk miloval dřepět ve všem co mělo opěrky a připadal si u toho, jako by seděl na trůnu.

Když si své místo našel i Dean, Tony to své, na které se tak těžko dostával, opustil. Opatrně se spouštěl, než dosáhl nohama na zem, pak přeběhl k Deanovi, po kterém se zase drápal nahoru.

„Pomoč."

Dean v pobavení nad tím slovem a nad tím, kolik síly tenhle hubený človíček je schopný vynaložit, aby byl všude tam, kde chce být, byť to je jen na pár vteřin, zakroutil hlavou. Natáhl nohy, po kterých se Tony vyšplhal až k němu do klína.

Joana trpělivě čekala, než se kluk konečně uhnízdí, než začala svůj krátký monolog.

„Jsem z vás obou hrubě zklamána-!" utnula dramaticky hlas. Čekala nějakou reakci od těch dvou... Odkašlala si. Zabodla do nich nepříjemný pohled. Tak nic...

„Takže nejdříve k vám, pane Jonesi – toho, že jste drzý, až vyzývavý jsem si všimla hned od začátku! Ale ničením nemocničního majetku, výtržnictvím a vyhrožováním ochrance jste se dostal hodně za čáru! Tohle tady netolerujeme a pravidla znějí jasně – okamžité opuštění budovy a následný zákaz vstupu!"

Jestli její výlevy Dean pouštěl jedním uchem tam druhým ven, tak to poslední ho probralo.

Narovnal se v zádech a rysy v obličeji mu ztvrdly. „Já-!"

„Bez diskuze!" jen tak tak se udržela, aby nebouchla do stolu.

Chvíli se přetlačovali pohledy – mezitím, co ona se tyčila nad ním ukazujíc mu tak svou nadvládu v téhle situaci, on zaťatě seděl a jeho bitch face jí němě říkala, že si to stejně udělá po svým.

Ve své tiché rozepři přitom zapomněli na vedlejšího hráče, který se teď trochu vystrašeně pohnul. „Dee?" zatahal ho za koženou šňůrku od přívěsku. „Dee?"

Uslyšel ho až napodruhé. „Jo?" Konečně stáhl svou pozornost z Joan. Kluk si dramaticky vzdychl a šmidlal prstem po ozdobě, kterou tak obdivoval.

Když mu Dean přejel svou dospěláckou dlaní po zádech v konejšivém gestu i ona udělala krok vzad a přestala se nad nimi výhružně naklánět.

„Podařilo se mi promluvit s vedením ostrahy..." navázala s jiným tónem hlasu. „A podařilo se mi vyjednat oboustranně výhodné podmínky. Ne kvůli vám..." musela to uvést na pravou míru, aby tady nebyla za poraženou... „ale kvůli dětem, protože si vás bůhví proč oblíbily a neustále se po vás ptají."

„Tak vidíte - jsem skvělej a o to nechcete přijít!"

„Teď mlčte a poslouchejte – svůj podíl vinny si odpracujete! Opravíte to, co jste zničil! Zítra je dětský den a vy pomůžete s přípravou. Stavění stánků, atrakcí – prostě co bude potřeba. A na konci budete u úklidu! Za to dostanete povolení navštěvovat bratra v návštěvních hodinách. Jen a pouze v tomto čase, žádné večerní dýchánky!"

Dean byl znovu ve střehu. „Pfff! To je jako dostat pochvalu pohlavkem!"

„Takže berete první variantu se zákazem vstupu?" Pokrčila rameny. „Je to na vás..."

0-0-0

Sam šel pomalu chodbou. Cítil se mizerně – k vyčerpanosti se přidala znovu i bolest obou předloktí. Pohyboval se zvolna, takže holčička, která cupitala před ním se na něj čas od času otočila, zdali se od něj moc nevzdálila. Pokaždé se na ní snažil usmát a ona se vždy stydlivě obracela zpátky.

Mohli by to zvládnout, když ani jeden na toho druhého nebude spěchat. K výtahům – do posledního patra – dětské oddělení. Trasu dostal od Sullyho, teď už to bylo jen na nich.

Krok sun krok, šoural se jak stoletý stařík, už mu ani nevadilo, jak za sebou tahá nemocniční pantofle. S tímhle ho vždycky vytáčel Dean – prostě byl líný zvedat nohy. A pak, když už si Sam myslel, že z toho zešílí, začal to bratr přehrávat schválně. To už mu povolily nervy, zhádali se a přitom si vyříkali věci, které je pálily na jazyku, ale o kterých se ani jednomu nechtělo začínat. Jop, jeho bratr byl v provokacích eso.

Maličká už dosáhla první mety a zastavila se před výtahy. Zrovna se na něj obrátila, když se dveře otevřely a Sam uviděl, jak je kabina narvaná lidmi, kteří se nekontrolovatelně začali hrnout ven.

Ta lidská lavina byla nekompromisní a neovladatelná a on byl zvyklý poznat nebezpečí, když se k němu schylovalo.

„Pozor!" snažil se varovat dítě na ten příval za ním. „Pojď ke mně! Rychle!"

Jenže ona se jen stačila otočit hrozbě čelem, vydat plačtivý vzlyk a před tím šířícím se chaosem zavřít oči.

0-0-0

Zavři oči Sammy a nedívej se!

Jo! Protože co nevidím, ani to mě nevidí, Deanie, jo?

Éhmmm, jop, tak nějak. Ale neotvírej je, dokud ti neřeknu, dobře?

Dobře.

Ani kdybys slyšel divný zvuky, jasný?!

Jaký zvuky, Deanie?

Prostě... mi to slib!

Tak... tak jo.

Řekni, slibuju!

Slibuju.

0-0-0

„Vážně tak dlouho přemýšlíte nad tím, jestli odsud máte být vyhozen ihned nebo zítra přispějete svou fyzickou silou jako pomocník?"

Tony, který funkci „pomocníka" bral velmi zaníceně to nemohl nechat bez nadšeného komentáře. „Jej! Pudeš ponošík!"

Jenže v tom byl sám.

„Pššt! Teď ne!" Dean mu překryl pusu dlaní. Proč je ten kluk ze všeho hned tak plamennej?

Tony se přidušeně zahihňal a otřel mu nudli do prstů.

Dean si, i přes svůj hlasitý odpor k lepkavé hmotě na své kůži, stačil povšimnout letmého úsměvu na Joaniných rtech.

Pheh, ona si snad myslí, že to bylo od mladýho vtipný! Jo, jeho zaujatost pro všechno byla tak nějak přenosná, jenže on byl Dean „Nedotknutelný" Winchester! Nechával se přemluvit jen tehdy, pokud on sám chtěl!

Zvedl hlavu a vystrčil bradu bojovně vpřed. Rychlé vyhodnocení - plusy: bude tam Charlie...

Plusy: ... a on bude potřebovat sestru, a to rychle!

I když byl podvědomě rozhodnut ihned, jakmile tahle nabídka padla, tak až teď se nad tím víc zamyslel...

Zamyslel... jako... prostě...

„Výhoda s benefitem..." zasnil se trochu nahlas.

„Pane-"

„Jsem tady a slyšim vás!" protočil dramaticky oči. „Okey! Když to potřebujete a beze mě to nerozjedete – beru to!"

Na pohodu...

„Výborně - takže zítra v šest!"

„V šest?!" vyjevil se. „A nemoh' bych radši darovat ledvinu-?"

„Pane Jonesi!"

0-0-0

Tolik hluku! Tolik světla! Tolik nebezpečí!

Bubáci byli všude...

Chtěla bojovat, jenže byla tak vyděšená...

Zavřela oči...

Pojď ke mně! Rychle!

Sam ji o vteřinu později přikryl svým vše-světem objímajícím objetím, které odráželo špatnost a poskytovalo tolik chtěnou skrýš.

Všechna hrozba se od domečku vystavěného z paží a těla odrazila jako od štítu, drsné zvuky ztlumila měkká mikina, do které jí přitiskl. Jeho statečnost v ní zažehla odvahu.

Doširoka otevřela oči a pohledem se držela šedi jeho svršku. A i když je po pár vteřinách zase přivřela, bylo to jen z důvodu té zářící stříbrné, která ji oslňovala.

Samuelino bojoval přesně tak, jak Deanan bojoval za svého bratra.

A tak jako v Deanově vyprávění jeho hrdina všechny přemohl a vysvobodil mladšího Lina ze zajetí tak i v téhle vřavě bylo vítězství na jejich straně.

Sam se v kleče snažil ujistit, že to křehké stvoření přikrčené v jeho náruči je bez úhony.

„Jsi v pořádku, princezno? Tak tohle bylo trochu strašidelný, co?"

Děvčátko k němu vzhlíželo s výrazem naprostého ohromení.

„Lino..."

0-0-0

„Sammy!" Tony si ihned všiml mladšího Winchestera, když vycházeli z místnosti. Doběhl k němu a objal mu nohy.

„Co se stalo?" Sam mu chtěl prohrábnout vlasy, ale nakonec se jich jen unaveně dotkl svými nemocnými prsty.

„Žobilišme, no," povzdychl si zvadle.

Sam se jen stačil zatvářit zmateně, když se ve dveřích objevil jeho bratr – a vůbec nevypadal, že by něčeho litoval.

„Deane-"

„Sammy!" výraz se během sekundy změnil. „Jsi v pořádku?"

„Jo! Deane-"

„Tak proč se tu couráš! Moment-"

"Deane-"

„Kde je maličká?! Kde je Hannah?!"

„Je-" Sam už dál nevydržel stát na nohou. Tak nějak se poskládal na lavici u stěny, aby to nevypadalo, že na ní úplně upadl – nechtěl vyděsit Tonyho.

„Je v pořádku. Odvedl jsem ji na dětský oddělení."

Hned na to zvedl hlavu a usmál se. „Je v pořádku," zopakoval.

Dean úsměv opětoval. „Já vím, že je."

„Oni fungovaly, Deane!" Sam zavrtěl svými prsty.

„Nepochyboval jsem!"

„Ty tomu-"

„Co?"

Sam se tak snažil, aniž by porozuměl, že bratr ví. „Ona byla... Já... Prostě..."

0-0-0

„Můžem jít?"

„Ještě chvilku-"

„A teď?"

„Deane-"

„Jasně, chceš si posedět... já to beru, ale já mám taky svý povinnosti."

„Charlie. Děti. Tonny. Průser s ochrankou. Jsi v jednom kole."

„Zklapni-"

„Já to chápu-"

„Řekl jsem,zklapni! Radši dojdu pro vozejk, než mě z těch tvých diagnóz rozbolí hlava."

„Deane..."

„A to jsem neudělal ani deset kroků... Same? Sammy! Co je s tebou? Podívej se na mě!"

„Chmm, asi... asi jsem na chvíli usnul."

„Asi. Víš co? Na chvíli to tu s tebou ještě vydržím a pak seženu odvoz. Anebo budeme mít štěstí a někoho si stopneme."

„Hm..."

„A mezitím mi můžeš ještě jednou říct, jak to bylo s Hannah."

„Měl jsem na tebe vztek, když jsem ji našel samotnou v pokoji-"

„Tuhle část klidně přeskoč..."