Berte to jako omluvu. Omluvu za to, jak dlouho už nevyšel další díl. Doufám, že tu ještě někdo zůstal. Lidi, jste tu? Tato kapitola má přesně 1 038 slov. Což je úspěch, protože můj standart je cca 250 slov. Lucy

Pohled Štěpána:

Po tom, co se mi stal ten trapas, jsem okamžitě zalezl do mého pokoje s úmyslem už nikdy nevylézt. Jak se to mohlo stát? Bože, musím se odstěhovat někam do polárního kruhu. Doufám, že to neviděla ona. U Rádi mi to vadí jen trošku, když už s někým bydlíte, lehce přicházíte o zábrany. Bože, jestli to viděla ona... a jestli se to dozví Honza... no ten mě roztrhne jak hada. Bože, já jsem fakt vůl.

Pohled Carrie:

Seděla jsem s Ráďou dole v kuchyni a na mobilu projížděla instagram. Slyšela jsem, jak Štěpa pozdravil, ani jsem neodpověděla, soustředila jsem se na ten telefon tak moc, že jsem realitu nevnímala. Najednou jsem slyšela Radka, jak se něčemu strašně směje a rychlé kroky pryč z kuchyně. Nechápavě jsem zvedla hlavu a Ráďa se na mě se smíchem otočil. ,,Myslím, že se ti dvoří! Tohlencto obvykle nedělá... přísahám!" Nechápu o čem to sakra mluví. Do kuchyně přišel Pavel. Radek ho pozdravil a on jen mávnul rukou. Jeho kroky urychleně směřovali k lince a ze skříně vyndal Paralen, do skleničky napustil vodu a oboje zmizelo v něm. Přišla mi zpráva na Messenger od Honzy. ,,Jsi sama? Chci ti zavolat. Dáme videohovor?" Jsi sama? Kokos, to zní jak kdyby mi chtěl poslat bůchví co. Odešla jsem do pokoje a odpověděla, že jo. Pár vteřin na to mi zavolal. Hovor jsem přijala a přede mnou se objevil Honza. Seděl před nějakým sklem a za ním byl nádherný výhled. ,,Ahoj Carr, jak to zvládáš? Zlobí tě?" Je hezký, že se stará. ,,Ne, všechno je OK. Včera jsme byli v klubu. Bylo to super, až na to dostat Štěpu do auta, ale nakonec byla sranda." Na jeho tváři se objevil až vylekaný výraz. ,,Doufám, že jsi nepila! Není ti osmnáct!" Bože. ,,Ne Honzo, nepila jsem. Kluci mě nenechali. Buď v klidu. Velká máma Radek mě držel od alkoholu dost daleko, to se neboj." Odpovědí mi byl jeho úsměv. ,,A ty? Co ty tam děláš Honzi?" ,,Ale, tak znáš to. Cestuju, fotím, jím, a jezdím na dlouhý a nudný přednášky. A mám pro tebe dárek. Snad se ti bude líbit." Z jeho strany se ozvalo klepání na dveře. ,,Ou, už musím. Zítra touhle dobou ti zavolám, Ok?" ,,Ok, ahoj!" Honza to položil, ani se nerozloučil. Šla jsem tedy spát. Ano, skutečně skvělá náplň dne, já vím. Vstala jsem a bylo kolem druhý odpoledne. Vzbudil mě Pavel tím, jak se mi dobýval do pokoje. Oznámil mi, velmi přátelským tónem, že večer jdem zas kalit. Tady budou asi pařby dost častý.

Večer

Stála jsem v koupelně u zrcadla a upravovala se. Docela se do toho klubu těším, a vzhledem k tomu, že tam nebude moje "velká máma" Radek a budu tam jen se Štěpou a Pavlem, možná bude i nějakej ten drink. Když jsme dorazili do klubu, jak jinak než taxíkem, už z venku byl slyšet hrozný rámus. Po vstupu jsem okamžitě stratila Pavla se Štěpou. Fakt skvělý. Vydala jsem se k baru a zkusila štěstí. ,,Dám si jednu vodku s colou, prosím?" Sakra, to znělo spíš jak otázka. Musím se uvolnit, jinak to na mně pozná. ,,A osmnáct bylo?" Zeptal se barman. Teď musím být přesvědčivá. ,,Ano, bylo." Zdá se, že mi to uvěřil. Nedůvěřivým pohledem mě sjel, ale nakonec začal to pití připravovat. Uff. V rukou ALKOHOLICKÉ pití a jdou se hledat kluci. Bože, pořád jsem z toho hrozně nadšená. Nakonec jsem je našla, jak tam sedí v skupince lidí a kecají. Pomalu jsem k nim přišla. Jako první mě zaregistroval Štěpa. ,,Čau Carr, pojď, posaď se k nám. Kluci, Tohle je Carr. Carr, to je Adam, Martin a Tonny. Naši kamarádi." Usmála jsem se na ně a mávla na pozdrav. Sedla jsem si k nim vedle Štěpi, a pozorovala je. Naproti mne seděl Adam. Celkem hezkej kluk. Hnědý vlasy kontrastují s očima, každý jiný. Jedno modrý a druhý hnědý. Jsou to čočky, nebo ne? V nose měl piercing a v uších náušnice. Na rukou měl náramky a jeden mě opravdu zaujal. On má doopravdy na ruce růženec? A na prstech asi čtyři prstýnky. Předloktí a levý nárt ruky měl celý potetovaný. Když jsem zvedla hlavu, zjistila jsem, že na mě kouká. Sakra, trapas. Jen se usmál a pokračoval v konverzaci. Kolik mu mohlo být? Vypadal mladě. Devatenáct? Dvacet? Možná dvaadvacet? Je to celkem těžký poznat. Martin vypadal trochu klidněji co se týče vzhledu, ale i tak měl takový divoký kouzlo. Blonďáček, modrookej, v nose piercing, vypadal dost roztomile. Tomu bych s klidným svědomím typla i patnáct, nebo pětadvacet...to se dá dost těžce posoudit. Vedle něho seděl Tonny. Hnědý vlasy, v uších náušnice, hnědý oči, počkat, toho už jsem někde viděla... oh, přímo před sebou. Mám vidiny? Nebo z toho alkoholu už vidím dvojitě? Oni jsou tu vážně dva! Nachlup stejný. Vau. To je poprvé, co na živo vidím fakt stejný dvojčata. Cool. Ruce, stejně jako Adam, potetovaný. Prstýnky, náramky stejně jako Adam. Seděla jsem u toho stolu dost dlouho a většinu času jsem si je buď prohlížela, nebo jsem přemýšlela, kolik jim asi je. Zmizela ve mně celá cola a já se, po chvilce sebepřemlouvání, vydala k baru pro další. Nejdřív jsem ale Štěpovi zakřičela do ucha, jinak by mě asi neslyšel, že jdu k baru. Na baru byla nová barmanka. Sakra, snad mi to u ní projde. ,,Zdravím, jednu colu s vodkou poprosím." Ta paní si mě změřila dost zvláštním pohledem. To mi asi neprojde. ,,A osmnáct bylo?" ,,Ano, bylo." Dáma si mě znovu prohlédla. ,,No tak to těžko. Kolik ti je?" Sakra. Lež. Vymysli lež. ,,Osmnáct. Slavím tu narozeniny. Jsem plnoletá." ,,No, to si nemyslím. Myslím si, že zavolám policii, mladá dámo" Sakra. ,,Ahoj Margaret!" Vedle mě se, asi ze země či co, zjevil Adam. A jako nějakej anděl prohlásil: ,,Neboj Margi, ta je tu se mnou. Je plnoletá." Ta paní mě pohledem asi zavraždila. Nakonec mi to pití vydala. Ve chvíli kdy jsem si ho převzala, mě Adam čapl za ruku a vedl mě ven.

Tak, a co Adam chce se dozvíte až příště.