O pár měsíců později
Dneska slavím své osmnácté narozeniny. Stojím tu v našem dvouposchodovém bytě ve kterém bydlím já, Honza a občas i jeho přítelkyně Sára. Všechno je krásně nazdobené a připravené na oslavu, když ke mně přišel Honza: ,,Carr? Mám pro tebe dárek." ,, Honzo, ale jako dárek jsi mi přeci koupil notebook, to stačí." on se jen zákeřně usmál, chytl mě za ruku a vedl mě k mému pokoji. Před dveřmi mi zavázal oči šátkem a pustil mě dovnitř. Stála jsem tam uprostřed místnosti a čekala co mi ten blázen chce dát. Najednou jsem slyšela Honzu říkat: ,,Můžeš, je plnoletá" a ucítila jsem něčí rty na těch mojich, jen na moment. Do nosu mě praštila panská voňavka- ta kterou jsem tolik milovala. Srdce se mi skoro zastavilo a já si z očí strhla šátek. V moment kdy jsem to udělala se ve mně rozlilo štěstí. ,,Adame" vydechla jsem. Byl bledý, vyhublý a na hlavě měl šátek, ale byl to on. Usmál se na mě a já mu padla kolem krku. Otočila jsem se na Honzu, ten se jen usmál a odešel. Pohled jsem vrátila na Adama. ,,Nesundala jsi ho." řekl a ukázal na prsten na mojí ruce. ,,Ne" dal mi ten jeho nádherný úsměv. ,,Jsem ráda, že jsi tady." ,,Promiň že jsem se ti nehlásil, nebylo mi moc dobře." ,,A teď je?" ,,V tuhle chvíli jo" trochu jsem posmutněla. ,,Bála jsem se o tebe." ,,Já vím" ,,Nechci aby jsi zase odešel." ,,Neboj, tak jednoduše se mě nezbavíš" řekl a rozesmál se. ,,To jsem ráda"

A Adama jsem se skutečně nezbavila. Ještě ten den jsme se oficiálně zasnoubili a hned další den jsem s ním a s Honzou odjela k nim domů, a už v ten moment jsem z toho cítila nějakou levárnu. Tonny se taky hodně změnil. Byl hubenější, vybledlejší, pod očima měl tmavé kruhy a jejich velkým a chladným domem se loudal jako duch.

Skutečně v tom nějaká levárna byla. To Adamovo 'Mě se tak jednoduše nezbavíš' jsem si vyložila trochu jinak. Dozvěděla jsem se totiž, že ho z nemocnice neposlali domů, aby se doléčil, ale že ho poslali domů umřít. Jednoduše už mu nebylo pomoci. Tomu se tak stalo o dva dny později. Já, Tonny a Marťa jsme seděli u něj, Honza zůstal v obýváku, prý by to nezvládl. Všichni jsme věděli, že to je tady, že tohle je jeho poslední den tady u nás. Celou noc jsme proseděli u jeho postele a povídali si s ním. Za svítání už na nás moc nereagoval a ke konci už jen poslouchal. 

Adam Marcus de Luca zemřel 23.5. 2019 v 8:32 ráno.

Anhony "Tonny" Gabriel de Luca a Martin Knoll-de Luca spáchali sebevraždu střelením do hlavy dva dny potom 25.5. 2019 v 19:01 v jejich vile.

Já se po smrti svého snoubence, jeho dvojčete i s jeho manžela pokusila spáchat sebevraždu předávkováním léků na spaní 27.5 2019, neúspěšně.