Chvilku jsem tam s nimi ještě zůstala, než jsem odešla zpátky do svého pokoje. Myslela jsem na tu hádku Honzi a kluků, docela jsem se strachovala o to, co bude dál. Po chvíli mě Honza zavolal dolů a řekl, že mám jít s Áďou a Štěpou ven. Z jeho výrazu nebylo možné nic vyčíst, došel ke mně a tiše řekl: ,,Prosím. Musím si něco zařídit." a já jen pokývala hlavou. Došla jsem k sobě, rychle se oblékla a tiše šla dolů. Honza stál s klukama v chodbě a já uslyšela jen útržek jejich hovoru: ,,Potom to probereme, ale nebude to problém." řeklo jedno z dvojčat. Jen co mě Honza zahlédl, dlaní mi stiskl zadní část ruky, 'Jakobych chtěla, a mohla, někam utéct' pomyslela jsem si, a vedl mě ke klukům. ,,Hezky si to užij, a kluci, buďte na ni opatrní." řekl a usmál se. Potom se otočil na patě a kluci mě vystrčili ze dveří tak, že jsem si málem ani nestihla vzít boty. Naložili mě do auta a odvezli někam do parku. Štepa zaparkoval, oni vystoupili a mě vyhodili z auta. 'To jsou mi způsoby' řekla jsem si v duchu a přidala do kroku abych je vůbec stíhala. Šla jsem kousek za nimi, všichni tři jsme mlčeli, a po chvilce jsem si všimla určité věci. Kousek jsme ušli, kluci se na sebe "nenápadně" podívali, Adam vytáhl telefon a podíval se na čas, pak šli dál. Když se to opakovalo už poněkolikáté a my takhle beze slova už dvakrát prošli celý park, kluci se najednou zastavili tak prudce, až jsem do nich málem narazila a podívali se na sebe. Adam vytáhl telefon, podíval se na čas a pak na sebe kývli. Prudce se otočili, Štěpa mi položil ruku na záda a rychlým krokem jsme se vydali zpět k autu. Nasedli jsme a, beze slova, dojeli až k nám před dům. Vešla jsem do kuchyně a všude bylo liduprázdno, jen na stole leželo několik papíru secvaklích sešívačkou. Chtěla jsem si papíry prohlédnout, ale za mnou se objevil Honza a lehce mě praštil přes prsty. Papír mi vzal a podal ho Tonnymu. Jediné co jsem zahlédla, bylo to, že dole v rohu je uhledným psacím písmem napsáno: ,,Macák"

Lucy