Carrie:
Celá ta návštěva byla dost divná. Ani nevíte, jak ráda jsem byla, když jsme odcházeli. V autě se spolu kluci bavili tou retardovanou řečí a Štěpa se na mě otočil: ,,Ty Carr?" ,,No?" ,,Ta holka byla dost divná, co?" ,,To jo." ,,Už za žádnou Lukášovo kamarádkou jet nehodlám..." zašeptal. ,,To já taky ne."

Když jsme dorazili domů, Radek už nandaval pozdní oběd. ,,Tak jak sis to užila, Carr?" zeptal se Honza, když jsem si sedala vedle něj. ,,Jo, docela fajn." záměrně jsem vynechala tu část s tím pitím, o kterém jsem se v autě dozvěděla, že je z nějaké 'pro mládež nevhodné' byliny a tu část s tím možná výkalem co Lukáš vyhodil z okna. Později přišel i Martin a kluky pozdravil otázkou, jestli mu neodřeli auto. ,,Ne, je zaparkované na střeše jednoho domu, ale lak je v pohodě." provokoval Adam. K obědu jsme měli nějaké francouzské jídlo, jehož název jsem zapomněla a víno. Teda, oni měli víno. Mně to Honza nechtěl dovolit a tak jsem měla hroznovou minerálku. Během jídla se Honza dovolil na záchod a jen co odešel, Martin vzal moji skleničku a vyměnil ji za tu svoji s vínem. Kvůli částečnému zabarvení skleničky to ani nešlo poznat, minerálku z ní vypil a nalil si víno. Vyměnili jsme si spiklenecké pohledy a dělali, že nic. Když se Honza vrátil, nic nepoznal. ,,Radku?" ,,No Štěpo?" ,,Odkdy ty vaříš takovýhle jídla?" ,,To jsem vařil já." ozval se Marťa. ,,S Radkem jsme se bavili o Francii a tak jsem mu navrhl, že uvařím." dokončil. ,,Hm, to je dobrý, Marťo." ,,Děkuji." chvilku jsme si povídali, panovala dobrá nálada. Když jsme dojedli, Radek s Marťou sklízeli ze stolu a my se přesunuli na gauč. Všimla jsem si, jak Adam s Tonnym nenápadně mizí pryč. ,,Kam jdete, kluci?" ,,Jdem spát, Carr. Chceš se přidat?" odpověděl Tonny, Adam se rozesmál, praštil ho do ramene a řekl: ,,Vážně Tonny? Myslíš, že je to dobrý nápad?" Tonny se na něj otočil, pak se podíval zpátky na mě a řekl: ,,Nevšímej si ho, Carr. Vypil moc vína." taky jsem se zasmála, ale Adam pokračoval: ,,Tonny! Já uuž chcii náhóruuů! Už se nemůžu doččkat!" řekl opilým hlasem. Tonny se mu smál, pro jistotu ho podepřel, a šel s ním k nim do pokoje. Já jsem se po tom víně taky cítila unavená a opilá, tak jsem se raději odebrala k sobě do pokoje, aby z toho Marťa ještě neměl průšvih. Lehla jsem si do postele a už pomalu usínala, když jsem slyšela otevírat dveře a kroky. Někdo si sedl na postel a tiše zašeptal: ,,Carr? Spíš?" rozhodla jsem se neodpovídat a dotyčný si lehl vedle mě. Položil mi ruku na pas a začal tiše oddechovat.
Lucy