Poslední dva měsíce jsem se opravdu nechovala jako dobrá přítelkyně. Pracovala jsem na svém projektu do práce a zůstávala dlouho do noci vzhůru. Na mém zevnějšeku se to celkem podepsalo, ale pravdou bylo, že už jsem víc nebyla unavená. Tělo si zkrátka zvyklo na menší přídavky spánku. V tomhle je opravdu vzorná nebyla.

A dnešek nevypadal jinak. Hodiny na konferenčním stolku už dávno ukazovali půl třetí ráno a já stále pracovala. Zjištění, kolik je vlastně hodin, mě donutilo promnout si unavená ramena a nahlas vydechnout.

Možná bych pracovala stále. To by se ale kolem mého těla nesměli neovinout dvě silné paže. Svůj obličej zabořil do mého ramene a jeho dech mě začal šimrat na krku.

,,Pojďme spát." JinYoung mě skoro prosil. A on nikdy neprosil. Z jeho hlasu jsem mohla vycítit, jak rozespalý je.

Možná to mě právě donutilo k malému úsměvu, který právě ozdobil mou znavenou tvář. Instinktivně jsem pozvedla ruku a své prsty zabořila do jeho hustých hnědých vlasů.

,,Ty jdi spát. Přidám se k tobě později, ano? Nejdřív ale musím dokončit tohle."

,,Udělala jsi toho už hodně. Pojďme spát. Notak." Argumentoval okamžitě.
Své paže přitom kolem mého těla obmotal ještě silněji. 

Jediné, co jsem v tu chvíli však byla schopná udělat, bylo políbit jeho ruku a vrátit se tam, kde jsem skončila. K mé práci.

Mezi námi zavládlo ticho a JinYoung pomalu své ruce stáhnul. Nejspíš to konečně vzdal a nechá mě pracovat. Pomyslela jsem si. Jak se ale po malé chvilce ukázalo, má hypotéza byla zcela milná.

JinYoung obešel gauč a položil se na něj. Hlavu složil na polštář kousek od mého klína. Měl ruce skřížené na prsou a zavřené oči.

,,Jak myslíš. Prostě tu počkám, dokud s tím vším neskončíš." Byl tak tvrdohlavý.

Abych pravdu řekla, jeho slova mě donutila přemýšlet. Byla jsem si dobře vědoma toho, že během pár dalších hodin neusnu a začala se cítit špatně. Provinile vůči svému příteli.

,,JinYoung, vážně na mě nemusíš čekat," povzdychla jsem si a frustrovaně prohrábla své vlasy.

Mému počínání se ovšem pouze pobaveně uchechtnul: ,,Abych se zas ráno musel koukat na tvoje kruhy pod očima? Ne, díky."

Věděla jsem, že to nemyslí špatně. Ale sakra! Ten kluk byl tak zatracene tvrdohlavej! Proto jsem to raději vzdala.

S táhlým výdechem jsem svůj počítač odložila na stůl, zavřela monitorovou desku a celý přístroj vypla. Následně jsem se zvedla a možná jen díky tomu mi JinYoung věnoval jeden ze svých všetečných pohledů.

Bez dalších zbytečných slov jsem se proto položila na jeho hruď a nechala své tělo se alespoň trochu uvolnit.

JinYoung se na mě usmál. Jeho ruka okamžitě vyhledala mé vlasy, ve kterých mě začala láskyplně výskat.

,,Prosím, odpočiň si v noci. Všechno tohle přece můžeš udělat zítra během dne." Zašeptal zatímco na mé tváři zanechával pár něžných polibků. Hýčkal si mě.

Za svými polibky zanechával malé načervenalé stopy díky tlaku, který přitom vyvíjel na mou kůži. Právě teď to byla chvíle, kdy jsem se příjemně potrebovala cítit já. Svůj obličej jsem zabořila do ohbí jeho krku a nechala se hladit po bocích.

,,Právě teď si nepřeju nic jiného než takhle zůstat do východu slunce." Zamumlala jsem do jeho kůže a a následně se potichu rozesmála nad tím, jak prohloupě to vyznělo.

JinYoungovi to ale zdá se ani v nejmenším nevadilo.

Nadále hladil mé boky a ještě více si mě k sobě natisknul.

,,To by mi vůbec nevadilo." Pronesl medově a já se pousmála. Netrvalo ovšem dlouho a já za poslechu jeho srdce usnula.

Kdo by mohl tušit, že všechno, co jsem potřebovala k tomu, abych mohla usnout bylo jeho objetí?