V úpravě mé maličkosti-ať vidíte, co mě napadá ve škole😀

VOLDNÍK(jak poetický název)
I
Na topole nad jezerem
seděl Voldy podvečerem:
"Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Šiju, šiju mozkomory
do mokra i do pohody
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek-
mozkomoři chtěj kabátek.
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Šedé šaty, botky žádné
Belatrix mou zejtra bude
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

II

Ráno, ráníčko Bella vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, bratránku, v Azkaban,
by si mě nevzal nikdo nenadán.„

"Ach nechoď, nechoď v Azkaban,
vždyť si tě neveme nikdo nenadán!
Já mívám každé noci přezlý sen:
nechoď, Belluško, z domu ven.

Perly sem tobě vybíral,
černě sem tebe oblíkal,
v sukničku jako z mozkových plen:
nechoď, Belluško, z domu ven.

Černé šatičky smrt tvou tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek třináctého nešťastný je den.
Nechoď, Belluško, z domu ven.

Nemá Belluška, nemá stání,
v Azkaban dnes ji cos pohání,
v Azkaban ji dnes cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti.-

První krok v Azkaban udělala-
tu se na ní stěna sesypala,
a po šílené dívčině
zbyla mastná placka v krajině.

Vyvalily se šedá mračna z dola,
roztáhnuly se v šírá prašná kola;
a na topole podle skal

nerudný Voldy zasténal.
*-*-*-*-*-*

Konec, ende, šlus, end, конец.

Ach, Voldy není jako dřív,
že by mu každá postavila chlív.
Už chudák stárne, je to tak.
I nad mým životem se zatahuje mrak.