„Měla byste si jít už domů odpočinout," řekl mi doktor, ale mě se nikam nechtělo.

„Prosím běžte, mi se o něho postaráme," řekl a já jen mlčela.

„Já, já...
Slibte mi, že uděláte co budete moct, aby to přežil a budete se o něho starat," řekla jsem dost napjatě a smutně.

„Budeme se snažit, slibuju," řekl doktor a zavedl mě ke vchodovým dveřím z nemocnice.

Doma
Jak jsem přijela domů zamířila jsem si pokoje a lehla si, odpočívala, snažila se na to nemyslet, ale nešlo to, pořád to ve mně nějákým způsobem zůstalo. Strach, napětí, touha mu nějak pomoct.

Teď vám můžu na 100% slíbit další kapitolu, protože to mám už vymyšlené.