*o měsíc později*

„Jsem doma!" křikla jsem do domu hned, jakmile jsem otevřela vstupní dveře. Z nohou jsem si skopla boty a zamířila do kuchyně, odkud jsem slyšela zvuky.

„Ahoj!" vykřikla Amy a přispěchala ke mě, aby mě objala. Zaskočeně jsem sebou cukla, ale pak jsem shodila svou tašku z ramena na zem a taky kolem ní obmotala své ruce.

„Co že jsi doma tak brzo?" zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtáhly. Odkopla jsem tašku ke zdi a posadila se na barovou židli.

„Jsem tu jen na skok, za půl hodiny jdu pryč," pronesla a usmála se, zrovna, když do kuchyně vešla mamka.

„Kam?"

„Za svým klukem," zaculila se mamka a přešla k lednici, kterou otevřela.

„Mamí," protáhla Amy, a zakroutila očima, ale toho jsem si nevšímala a chytla se toho, co mamka řekla.

„Takže, o čem všem ještě nevím?" povytáhla jsem obočí a založila si ruce na hrudi.

„To je všechno," zamumlala potichu a zakroutila hlavou, kvůli čemuž jí spadlo pár pramínků vlasů do očí.

„A nějakě detaily? Ne? Nic? Já myslela, že si říkáme všechno," zatvářila jsem se ublíženě.

„Kdyby jsi nechodila za tím svým, víš všechno," vyplázla jazyk a já se začervenala.

„Liam je jen kamarád, nevím, kolikrát vám to mám ještě opakovat," zavrtěla jsem hlavou a sklonila ji, zaostřujíc pohled na své ruce v klíně.

„A co takhle, kdyby jste ty dva pozvaly zítra na večeři?" upozornila na sebe mamka a pozvedla jedno obočí.

„Klidně," usmála se Amy a pak se oba dva pohledy zakotvily na mě.

„U mě s tím nepočítejte," zavrtěla jsem hlavou. „Když už bych měla někoho pozvat, tak Nialla - ten by byl jen rád."

„Ale ten by nám vyžral celou ledničku," zasmála se Amy.

„A navíc, Niall není..."

„Co? Můj kluk? Ale to není ani Liam," zamračila jsem se a postavila se ze židle. Všimla jsem si, jak mamka otevírala pusu, aby zaprotestovala, a tak jsem dodala: „Konec. Diskuse," oddělila jsem každé slovo zvlášť. Amy se jen pobaveně uchechtla, zatímco mamka jen pokroutila hlavou a vrátila se k tomu, co dělala předtím. Spokojeně jsem se usmála a berouc si svou tašku se vydala pryč z kuchyně.

°°°

„Dneska jsem se dozvěděla, že má moje sestra kluka. Chápeš to? Našla si ho tu dříve, než já," pronesla jsem s pohledem na stěnu, u které byla postavená Liamova postel, na které jsme mimochodem byli. Zatímco já seděla v tureckém sedu, Liam ležel přede mnou na zádech s rukama nataženýma nad sebe a držel v nich mobil, na kterém teď upíral všechnu svou pozornost. Když jsem si všimla, že mi nevěnuje byť jen malou pozornost, natáhla jsem k němu ruku a drkla do jedné z jeho, kvůli čemuž mu vypadl mobil z rukou a s ránou dopadl rovnou na jeho obličej. Zadusila jsem v sobě smích, abych působila vážně, a pak promluvila: „Ty mě vůbec nevnímáš," založila jsem si ruce na hrudi a nespokojeně si nafoukla tváře.

„Vnímám tě," zasmál se mému chování a natáhl se ke mě, aby mi splaskl obě tváře, čemuž jsme se oba zasmáli. „Ale co chceš, abych ti na to řekl? Půjdu zařídit, aby se ti dva rozešli." Druhou větu pronesl podstatně hrubším hlasem, což mi na rtech vytvořilo pobavený úšklebek.

Svýma rukama si podložil hlavu, povzdechl si, a pak se na mě zespoda podíval.

„Nic takového nečekám, ale reakci bych ocenila," vydechla jsem a lehla si vedle něj, dívajíc se na bílý strop nad námi.

„Dobře, tak moje reakce zní: podle mě si ho taky za chvíli najdeš," řekl, a když jsem na něj otočila hlavu, všimla jsem si, že se na mě taky dívá. Pozorně jsem si prohlížela jeho čokoládové oči, které se stejným způsobem vpíjely do těch mých. Na našich rtech se vytvořily úsměvy, když jsme mezi sebou vytvořili tichou konverzaci našich pohledů. Můj pohled sklouzl trochu níže, na jeho rty, kterých jsem se najednou chtěla z neznámého důvodu dotknout, a aniž bych si to uvědomila, zvedla jsem svou ruku a zamířila s ní k jeho tváři. Těsně před jeho obličejem jsem se zaraženě zastavila, když jsem si uvědomila, co to dělám, a tak jsem nakonec ruku jen položila na jeho líce a s obnoveným úsměvem promluvila: „Děkuju." Po tom prostém slově, které vyšlo z mých úst, znova nastalo příjemné ticho, při kterém jsem odvrátila svůj pohled zpátky na strop. Po chvíli jsem se k němu potichu přisunula a položila si hlavu na jeho rameno, zvedajíc na něj pohled.

„Nemyslím jen za to, co jsi řekl. Myslím... celkově. Za to, že jsi při mě, a že mi pomáháš se dostat přes...," odmlčela jsem se a na chvíli odvrátila pohled, jen abych své oči přesvědčila, že teď není správný čas na slzy. „Dostat se dál," opravila jsem se a vrátila na něj pohled. Usmál se a nadechl se, aby něco řekl, ale byl vyrušen dveřmi, které se najednou otevřely a v nich se objevila Liamova mamka.

„Och, omlouvám se, že ruším," promluvila, když jsme se rychle posadili a obrátili na ni své zvědavé pohledy. „Jen jsem se chtěla zeptat... nechcete večeřet s námi? Geoff je vyjímečně doma a jídla máme dost," usmála se na mě a pak se s otázkou v očích podívala na Liama, který se pro změnu podíval na mě. Souhlasně jsem se usmála, a tak se Liam taky usmál a přikývl.

„Dobře, tak přijďte asi za pět minut," odpověděla nadšeně a zmizela za dveřmi.

„Tvoje mamka je až moc nadšená," zasmála jsem se, „Neměla bych být víc nadšená já? Přece jenom - to já dostanu jídlo zadarmo," řekla jsem, přičemž se dal Liam do smíchu se mnou.

„Je to možný," uchechtl se, „Ale díky tobě se začínáme s rodiči více zbližovat, takže je pořád ze všeho tak nadšená," usmál se pro sebe a sklonil pohled. „Hlavně, když jde o tebe," špitl a podíval se na mě skrz řasy. Zevnitř jsem se zakousla do svého rtu a potlačila až přespříliš velký úsměv, který se mi chtěl na tváři usadit pokaždé, když jsem byla v Liamově společnosti.

„Budu to brát jako lichotku," zasmála jsem se a pak si povzdechla, zatímco jsme naproti sobě seděli v tureckém sedu.

Nechápala jsem reakce svého těla, ale nebyly nepříjemné, tak proč jim nenechat volný průběh?

hiii :) tak jsem tady s dalším dílem! ^^ jsem ráda, že se toho pořád někteří držíte :) opravdu se omlouvám, ale s těmi díly to teď nejspíše nebude lepší, jelikož druhá polovina devítky - byť si někdo myslí opak - je prostě stresující a mám pocit, že všechno nestíhám :/

ale co se dílu týče - co říkáte na vývoj vztahu mezi liamem a sid? ^^ vyhovuje vám postup děje? :)

a jako vždycky nakonec - LOVE YA'LL ♥

kami xx