Spokojeně jsem plavala v osvěžující vodě, zatímco jsem si v hlavě pořád vesele opakovala, jak jsem taťkovi za tohle vděčná. Vtom mě někdo postříkal, přičemž jsem se hned postavila. Podívala jsem se na stranu, odkud stříkot pocházel, a všimla si Zayna a Louise spolu s ještě nějakým kudrnáčem. Možná je to Harry nebo Liam?

"Oh, promiň kočičko," ušklíbl se Zayn a o pár kroků se přiblížil. Pozdvihla jsem jedno obočí nad jeho pojmenováním. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se. Nějak mě nelákala jeho společnost. Uslyšela jsem za sebou stříkot a následně jsem ucítila dotek na mém zápěstí. Bleskově jsem se otočila a svoji ruku z jeho sevření vytrhla.

"Už nikdy na mě nešahej," zasyčela jsem na něj. Byla jsem překvapená svojí reakcí. Přece ho vlastně ani neznám! Ale už jenom to, že mi Niall řekl, že ho otravoval, mě nutilo tohle udělat. Cítila jsem k němu jakýsi odpor.

Na jeho tváři se objevil pobavený úšklebek, přičemž se za ním ozvalo uchechtnutí. Ruce jsem si založila na prsech a dlaně schovala do podpaží, aby mi na ně už víc nesáhl.

"Cože jsi tak odtažitá?" zeptal se a hlavu naklonil tázavě na bok, přičemž mu z rtů pořád nemizel ten pobavený úšklebek.

"To ti může být jedno," odsekla jsem a otočila se s odhodláním, že od něj odejdu, i kdyby mě znova chytil za zápěstí.

"Pamatuj, že si ještě máme co vyřídit," promluvil za mnou a já se s pobavením ve tváři otočila. Ruce jsem svěsila podél těla a zadívala se na něj.

"To myslíš tu facku? Neříkej, že jsem byla první, kdo ti dal po hubě," uchechtla jsem se aspolu se mnou ten kudrnáč. Alespoň ten má smysl pro humor.

"Drž hubu, Harry," zavrčel dozadu a pak se na mě znova otočil. Takže to je Harry... Jak ale potom vypadá Liam? A proč tu není s nimi?

V hlavě jsem si začala představovat různé verze jeho vzhledu. Určitě má několikatery tetování, stejně jako tihle idioti. Možná má i piercing? Ostré rysy, tmavé oči, vysportovaná postava. Ale kdybych si ho měla představit podle jeho jména, vzhled by byl úplně jiný. Roztomilý klučina s hlubokýma očima...

"Někdo se nám tu zasnil," přerušil tok mých myšlenek Zayn. Zatřepala jsem hlavou a naposledy se na ty tři podívala. Pak jsem se znova otočila a konečně od nich úspěšně odešla. Hned jsem zamířila ven z vody ke svému ručníku.

"Uh, ty už jsi tady?" zeptala se Lily, která ke mě teď byla otočená zády a hrabala se ve své kabelce. Posadila jsem se a zadívala se na moře. Můj pohled sklouzl k místu, kde byli ti tři. Zayn byl otočený čelem ke mě. Měla jsem špatný pocit, že se dívá na mě, což se mi taky potvrdilo, když na mě kývl. Nebyla jsem daleko od moře, stejně, jako oni od pláže.

Odtáhla jsem od něj pohled a radši se podívala na Lily vele mě, která už ke mě byla taky otočená.

"Jo," přikývla jsem a prohrábla si vlasy, které byly kvůli Zayna vlhké.

"Jsi tu na dovolené?" pozvedla obočí a tázavě se na mě podívala. Zavrtěla jsem hlavou.

"Ne. Nedávno jsme se přistěhovali," vysvětlila jsem a trochu si poposedla. Neseděla jsem zrovna v nejpohodlnější poloze.

"Jsme?"

"Jo. Se ségrou a rodiči. Táta tu dostal práci," řekla jsem a koutkem oka se podívala směrem k Zaynovi. Nebylomi příjemné být s ním na jedné pláži.

"S rodiči? Kolik ti je?" zeptala se zvědavě. Tahle holka je docela dost zvědavá.

"19, ale tento měsíc mi bude 20," řekla jsem, načež ona přikývla.

"Navíc... Rodiče mě od sebe nepustí, dokud nevystuduju výšku. A kolik je tobě?" zeptala jsem se s téměř stejnou zvědavostí, jako ona. Tipovala bych si, že jí je tak kolem 21.

"Uh. Nerada zveřejňuju svůj věk," zavrtěla hlavou, načež jsem se pobaveně ušklíbla.

"Ale notak. Sto ti není, takže šup," zasmála jsem se a rukou ji naznačila, ať to neprodlužuje.

"Tak jo... Je mi 28," sklonila hlavu a já se na ní dívala s otevřenou pusou. Tak to jsem si vážně nemyslela.

"Co děláš? Za co se stydíš? Vždyť vypadáš na 21!" rozhodila jsem rukami a sledovala, jak se ji na rtech rozlévá pobavený úšklebek.

"To si nemyslím, ale děkuju," uchechtla se a zvedla hlavu.

"Nechtěla by sis zajít na ledovou kávu? Hned za pláží je kavárna, kde jí dělají výbornou," podívala se na mě tím tázavým pohledem. Přikývla jsem a beze slov se postavila. Předklonila jsem se, abych si vzala svoje věci, když vtom jsem na zadku ucítila štiplavou bolest. Rychle jsem se postavila podívala se za sebe, kde stál Zayn. Jak jinak.

Mrkl na mě a beze slov se vydal směrem pryč z pláže. Vražedně jsem se za ním dívala, zatímco jsem si sáhla na postižené místo. Ruku jsem dala pryč a podívala se doleva, odkud se ozýval smích. Harry a Louis kolem mě prošli s přiblblými úsměvy na rtech, přičemž se na mě dívali. Zvraždila jsem je pohledem a tentokrát si klekla, abych si vzala věci. Nechci riskovat, že se někdo bude opakovat po Zaynovi.

"Kdo to byl?" zeptala se Lily a podívala se směrem, kde ti tři šli.

"Ale... Jenom takoví idioti," odmávla jsem to klidně, ale vevnitř mě to vřelo. Pokud je tohle jenom ocas, tak ten Liam bude pořádný číslo.

Vzala jsem si šaty, které jsem si oblékla a pak vzala osušku, kterou jsem si znova přehodila přes rameno.

"Jdeme?" zeptala jsem se vedle mě stojící Lily. Tiše přikývla a obě jsme s úsměvy vykročily pryč z pláže. Držela jsem se blízko Lily, jelikož tu bylo dost lidí a navíc jsem ani nevěděla, kde ta kavárna je.

Vyšly jsme z té přeplněné pláže, přešly přes cestu a chodníčkem došly ke kavárně se jménem Anne's caffe.

"Majitelkou je Anne Styles," informovala mě Lily, když jsem se chvíli pozastavila nad jménem kavárny. Přikývla jsem v porozumění a společně jsme vešly dovnitř. Byla to útulná a hlavně klimatizovaná kavárna.

"Dělají tady výbornou kávu. I Starbucks je proti tomuhle břečka," řekla nadšeně a doskákala do řady, která nebyla příliš dlouhá.

"Běž nám najít místa. Já to zatím koupím," usmála se na mě a já přikývla. Rozhlédla jsem se a uviděla jeden volný box. Posadila jsem se na jednu sedačku a podívala se přes tu protější, kde naproti mě seděl nějaký kluk. Byl v mých letech. Dala bych mu tak 21 let.

Z přemýšlení nad věkem neznámého mě vyrušila Lily, která si přede mě sedla. Děkovně jsem se na ní podívala, když přede mě položila ledovou kávu. Hned na to jsem si ale něco uvědomila a pleskla se do čela.

"Co je?" zeptala se nechápavě Lily a usrkla z brčka, které bylo zakotvené v její ledové kávě.

"Úplně jsem zapoměla, že jsem peněženku zapoměla doma," podívala jsem se na ni omluvně.

"To je dobrý. Vždyť jsem tě přece pozvala," usmála se a znova si usrkla.

"Dáš mi tvůj telefon? Abych mohla příště pozvat já tebe," usmála jsem se, načež ona přikývla. Prošmátrala jsem si boky, abych našla svůj mobil, který jsem samozřejmě neměla.

"Oh, kurva!" vykřikla jsem, až se na mě otočilo několik lidí,které jsem odignorovala.

"Promiň. Já blbá si nechala všechno doma," podívala jsem se na ni omluvně. Zasmála se a vytáhla svůj mobil, který mi podala.

"Tak mi napiš svoje číslo ty a já ti pak něco napíšu," usmála se. Přikývla jsem a do jejího mobilu naťukala svoje číslo. Mobila jsem jí vrátila zpátky, načež jí hned začal vibrovat. Vzala mobil do ruky a přiložila si ho k uchu. Chvíli do něho mluvila a pak se na mě omluvně podívala.

"Promiň, ale musím jít," řekla a postavila se. Vzala si svoje věci do ruk. Pak si vzala do ruky ledovou kávu v umělohmotném kelímku a znova soustředila svou pozornost na mě.

"Káva je zaplacená. Tak někdy, ahoj!" křikla, když se ode mě oddalovala.

"Jasně, ahoj!" vrátila jsem ji pozdrav a naposledy se na ni usmála, dokud nevyšla ze dveří kavárny. Podívala jsem se dolů na kávu, kterou jsem míchala bílým brčkem. Usrkla jsem si a zvedla hlavu. Znova jsem se podívala na kluka přede mnou, který dělal něco na mobilu. Krátké hnědé vlasy, avšak pečlivě nagelované, oříškově hnědé oči, visející pohledem na svítícím přístroji, ostré rysy, přesně řezané a v neposlední řadě vysportovaná postava, která se nedala přehlédnout. Jeho oči se pomalu zvedly a svou pozornost zamířily na mě. Nemohla jsem se od jeho hlubokých očí odtrhnout ani na chvilku, dokud k němu nedošla žena středního věku a nepromluvila na něj. Rychle jsem zamrkala a oči vrátila k ledové kávě. Úspěšně se mi podařilo neposlouchat jejich rozhovor, přičemž jsem dopila svoji kávu. Postavila jsem se, vzala si osušku a prázdný kelímek a zamířila směrem ke dveřím. Cesta byla taky ovšem kolem neznámého. Krátký oční kontakt a pak už jen kavárna přede mnou. U dveří jsem kelímek vyhodila do koše, který tam byl postavený a vyšla ven. Horký vítr mě udeřil do tváře, když jsem mířila už známou cestou k našemu domu. Pořád mi v hlavě létaly obrázky a myšlenky na hnědovlasého. Kdo to byl? Možná chodí na stejnou školu jako já, když je tak vysportovaný. Nebo prostě jen chodí do nějakého fitka. Zatřepala jsem hlavou, ve snaze vyhodit ho z hlavy, avšak nebylo to nic platné. Pořád mi tam bloudil, jako nějaký škůdce. Co teď? Z hlavy ho asi jenom tak nevytlačím.

Tady je další díl! :)) Je mi strašně líto, že to sem přidávám tak pomalu, ale já na to vážně nemám moc času :( a ještě, když teď začala škola... :'( Každopádně doufám, že se vám část líbila :)) A kdo uhádne, kdo byl ten 'neznámý' v kavárně??? :DD PS.: Na boku máte obrázek Lily :)) PS2.: písníčka na boku s tím zase nemá nic společného... Je tu ze stejného důvodu, jako minulou část :DD Kami xx