"Půjdeme na horskou dráhu?" zeptala jsem se nadšeně a ukázala na již zmiňovaný kolotoč, který se vyjímal nedaleko od nás. Pobaveně se usmíval a s klidem přikývl. Pak ale zvedl pravou ruku a vstyčil svůj ukazováček.

"Ale platím já," řekl a já rázně zakroutila hlavou.

"Tak to teda ne, zaplatím si to sama," zkřížila jsem si ruce na prsou, ale on jakoby mě neslyšel zamířil k pokladně, před kterou ale stála dlouhá řada.

"Uf, to bude na dýl," zamumlal si pro sebe a dal si ruce do kapes.

"LIAME!" křikl od někud hlas. Liam se kolem sebe rozhlížel, dokud svůj pohled nepřemístil na začátek řady. V tu chvíli se mu na obličeji objevila vcelku zajímavá grimasa - jakoby se z něj vytratilo všechno sebevědomí a arogance, kterou někdy skrz na skrz prosakoval. Zmučeně mi pokynul hlavou a rozešel se směrem k hystericky mávajícímu muži. Pobaveně jsem se usmála a s hlavou nahoru se za ním vydala - konečně se role alespoň na chvíli vyměnily.

"Liame, ahoj! Už jsem tě dlouho neviděl!" usmál se přívětivě muž a jakmile se k němu Liam přiblížil, objal ho. Musela jsem zadržovat smích, protože to vypadalo vážně komicky.

"Je tady Ted a Chad?" zeptal se Liam hned, jakmile se odtáhl.

"Někde by tady měli být. Když je budeš hledat, určitě je najdeš," rozhlédl se kolem sebe a pak svůj pohled poprvé přesměroval na mě. "Kdo je tohle?" zeptal se, úsměv mu stále zůstával na rtech. Všimla jsem si, že žena za ním jen přihlížela, ale přitom očividně patřila k muži, který na mě právě upíral pohled.

"Uh, to je Sidney," zamumlal Liam a poočku se na mě podíval.

"Je to tvoje holka?"

"Huh, ne."

"Dobře," naposledy si mě muž přeměřil svýma očima a pak se znova koukl na Liama a s úsměvem pronesl: "Tak pojďte před nás."

°°°

"Liame?" špitla jsem potichu, když jsme spolu seděli na ruském kole a hluk kolem nás byl čím dál tím méně slyšet, jelikož jsme stoupali do větší výšky. Už byla úplná tma a jediné, co ozařovalo okolí, byla světla u kolotočů a měsíc, který se rozmazaně odrážel na hladině moře.

"Hmm?" zahmkal a podíval se na mě.

"Kdo byl ten muž u horské dráhy?" zeptala jsem se zvědavě. Tak nějak ještě nenastala příležitost se ho na to zeptat.

"Uh, to byl můj strejda. Je to bratr mého táty a... huh, někdy mi připadá, že je až moc optimistický," uchechtl se a zavrtěl hlavou, koukajíc se pod sebe.

"A ta žena za ním?"

"To je jeho manželka. Nemá mě ráda, ani nevím, co jsem ji udělal. Možná to bude tím, že se nebavím s Tedem a Chadem, což jsou jejich synové," pokrčil rameny a obrátil zpátky na mě svůj pohled. Jeho oříškové oči na mě hleděly upřímně, s lehkým odleskem měsíce, který byl za mnou.

"A proč se s nimi nebavíš?" vyzvídala jsem dál. Měla bych se za svou zvědavost zkřiknout, ale když já si nemůžu pomoct. Chci o něm vědět co nejvíc.

"Jsou to jen dva osmnácti-letí rozmazlení kokoti, kteří si jsou na chlup stejní," zamručel s pohledem před sebou, jakoby se vyhýbal tomu mému. Tiše jsem přikývla a obrátila svůj pohled na levo, kde se rozprostíralo moře, které se klidně vlnilo, což způsobovalo, že se odraz měsíce třpytil. Už jsme byli skoro navrchu kola a tak jsem na to měla krásný výhled. Když jsem svůj pohled obrátila zpátky na Liama, všimla jsem si, že si mě prohlíží.

"Co je?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem.

"Nic," špitl a svýma očima prozkoumal celý můj obličej, dokud se nezastavil na mých rtech.

"Uhm, vážně?" zeptala jsem se už trochu nervózně. Až moc to začínalo připomínat ty romantické filmy, kdy se dva lidi políbí u nádherného výhledu. A to se mi moc nelíbilo.

Liam stále neodpovídal, jen svůj pohled držel na mých rtech. A myslím, že se začal přibližovat.

Mé srdce začalo být rychleji. Vážně mě chce políbit? Ve škole dělá, že se skoro neznáme a teď mě chce políbit? Vážně? Pořád je to ten arogantní Liam Payne, který měl holku jenom na sex a teď už ho nejspíše omrzela a chce další do sbírky. Ale já jí nebudu.

Jeho rty se konečně chtěly přisát na ty mé, ale já otočila svou hlavu tak, že jeho rty dopadly na mé líce. V tu chvíli se ode mě odtáhl s nechápavým výrazem.

"Já..."

"Jo, chtěl jsi mě políbit, to mi došlo," přerušila jsem ho a trochu vyvedená z míry jsem svou pravou ruku obmotala kolem tyče vedle mě. "Liame, ano, dokážu se s tebou bavit, ale co se týče tohohle, budeš si muset najít jinou," řekla jsem rázně a podívala se na něj. Zklamaně přikývl a pak se trochu odsunul.

"Promiň," zamumlal. A pak bylo celou dobu ticho. Svůj pohled jsem stále upírala vedle sebe na moře, cítíc se nervózně. Když jsme byli dole, vystoupili jsme a já se opatrně podívala do Liamových očí.

"Mám nápad, jak na to zapomenout," usmál se nervózně a rozhlédl se kolem.

"Jaký?" zeptala jsem se, snažíc se zapomenout na Liamův pokus o polibek.

"Pojď za mnou," vyzval mě, konečně ukotvil svůj pohled na mě a usmál se upřímným úsměvem.

"Dobře, snad nemám co ztratit," uchechtla jsem se. Vydala jsem se za ním, prodírajíc se kolem lidí, kterých tu bylo vážně hodně. Když si Liam všiml, že mám problém s ním držet krok, obtočil své prsty jedné ruky kolem mého zápěstí a tahal mě dál, pomáhajíc mi.

O pár minut později jsme stáli na pláži před budovou, na které byl nápis 'MERRY GO-ROUND'. Zvědavě jsem si ji prohlédla. Po bocích byly jakoby věže, které dodávaly budově nádech něčeho jiného, co ostatní nemají. Po celé budově bylo poseto mnoho velkých oken a byla zbarvená do oranžové a modré barvy. Už zvenku šel vidět točící se kolotoč vevnitř.

Zvědavě jsem se podívala na Liama, který mě s úsměvem popostrčil dál. Spolu jsme vešli dovnitř. Po levé straně se prodávalo kafe, zmrzliny a různé svačiny, takže tam byl podlouhlý pult, za kterým stálo několik lidí. Na stropě viselo několik světel, která to tu celé prosvěcovala. Ale první, čeho si všimnete hned, jakmile vstoupíte do budovy, je takový ten klasický kolotoč, ve kterém se posadíte na koně a pomalu se to točí dokola.

"Teď mi řekni, proč tady jsme?" zeptala jsem se s lehkým zasmáním Liama a podívala se na Liama.

"Kvůli tomu kolotoči...," odmlčel se a hlavou kývl ke kolotoči před námi. "A taky kvůli zmrzlině, miluju ji," zamumlal rychle a já se zasmála.

"A co je na tom kolotoči tak zajímavého?"

"Byl postaven v roce 1897 a... eh, to je vlastně všechno, co o něm vím," zasmál se. "Ale když jsem byl malý, mamka mě sem často brala a kupovala mi zmrzlinu," usmál se. Byl roztomilý, když se takhle usmíval, vzpomínajíc na své dětství. "Dneska je nějaký významný den, tak mají otevřeno dlouho, jinak mají otevřeno jenom do sedmi. Myslím," promluvil po chvilce, kdy jsem na něj beze slova zírala.

"Tak jdeme?" zasmála jsem se a ukázala na ten kolotoč.

"Ty na něj chceš jít? Já ti ho chtěl jenom ukázat a pak ti koupit moji nejoblíbenější zmrzlinu," zakroutil hlavou.

"Ale notak, nebuď sračka," zasmála jsem se a schválně použila sprosté slovo. Oběma svýma rukama jsem chytila jeho levou ruku a začala ho tahat ke kolotoči. Koupili jsme si jízdenky, nebo jak se tomu říká, a oba dva si sedli na koníky. Kolotoč se roztočil a my spolu s ním.

"Bože, na tom jsem neseděl už asi deset let a mám takový dojem, že se to od tý doby zmenšilo," zabručel a já se zasmála. V tom se začal kůň, na kterém jsem seděla, pohybovat nahoru a dolů, čehož jsem se lekla a málem spadla. Hned na to jsem uslyšela Liamův hluboký smích.

"Proč jsi mě nevaroval," zamračila jsem se na něj, ale on se dál smál, nejspíše mému výrazu, když jsem málem spadla.

"Takhle to bylo víc zábavnější," ušklíbl se a já svůj zamračený pohled ještě prohloubila.

"Jen počkej," zamumlala jsem, slezla ze stále se hýbajícího koně a vyrazila za Liamem, který byl nedaleko. Jeho oči se rozšířily a taky slezl z koně (který se mimochodem nehýbal stylem nahoru-dolů) a začal couvat. Ve stále točícím se kolotoči jsem se za ním rozeběhla, kličkujíc mezi koňmi a případně dětmi, které seděly a užívaly si jízdu.

"Stůj!" křikla jsem se smíchem, protože byl obratnější a mezi dřevěnými koňmi rychleji probíhal. On se jen zasmál a dál opatrně utíkal, jakoby si vůbec neuvědomoval, že se kolotoč točí do proti směru. Uvědomila jsem si, že ho nedoběhnu, tak jsem se ztratila za ohybem prostředního válce a zastavila se. Pár vteřin jsem počkala a pak jsem na Liama vybafla z druhé strany. On se mě lekl a tak se rychle zastavil, až se kolenem bouchl do ocasu jednoho z koní. Začala jsem se smát, když v tom se kolotoč zastavil.

"Tak jo, mládeži. Tady se blbosti nedělají," řekl starší muž vedle kolotoče a rukou ukázal, aby jsme s Liamem vystoupili. S pobavenými úsměvy jsme tak udělali a Liam rovnou zamířil k bílému pultu, jakoby se nic nestalo.

"Dvě melounové zmrzliny, prosím," objednal a pak ze své peněženky vytáhl peníze.

"A jednu platím já," dodala jsem a vytála svou peněženku z tašky, kterou jsem měla přehozenou přes rameno. On mi ji ale sebral z ruky a strčil mi ji zpátky, s prostým slovem "ne" a zaplatil, podávajíc mi zmrzlinu. Poraženecky jsem si ji vzala a ochutnala ji.

"Hmmhm, ta je fakt úžasná!" křikla jsem a znova si lízla.

"Jo, já vím," zazubil se Liam a po boku se mnou se vydal ven z budovy. V tichosti jsme lízali zmrzliny a pomalu se spolu po pláži vzdalovali od Santa Monica Pier, až jsme neslyšeli žádnou hudbu. Sundala jsem si své baleríny a nohy zabořila do písku. Měsíc už byl vysoko na nebi a já si říkala, jaké mám štěstí, že má mamka noční. Živě si umím představit, jak by reagovala na to, že jsem se přes týden vrátila až tak pozdě.

"Nad čím přemýšlíš?" protnul ticho Liam, dál tiše kráčejíc vedle mě.

"Jen... Děkuju za dnešek," zvedla jsem na něj pohled a usmála se. Rozhodně jsem ho nechtěla zatěžovat zbytečnostmi, které se honily v mé hlavě.

"Za nic," zasmál se a pokroutil hlavou a pak špitl, nejspíše jen pro sebe, ale i tak jsem ho slyšela: "To já děkuju."

hiii :) 1715 SLOV, CHÁPETE? u WB je to můj osobní rekord :3 :D jste rády? líbil se vám tenhle díl? co říkáte na liama a jeho chování? ano, chci odpovědi! :D za to, že jsem se donutila to napsat... :D

moc vám děkuju za ohlasy, miluju vás ^^ ♥

kami xx