Šla jsem školní chodbou a na svých zádech cítila pohled. Ani jsem se neotáčela, protože mi bylo jasné, komu patří. Od té chvíle, co jsem kolem něj prošla, mi jeho pohled visel na zádech. Slyšela jsem jeho tlumené kroky, které mě pronásledovaly, snad jakoby mě 'tajně' sledoval.

"Ahoj Liame," promluvila jsem, stále si razíc svou cestu kupředu.

"Ehm, ahoj," odpověděl nejistě a zrychlil krok, aby mohl jít vedle mě.

"Děje se něco?" zeptala jsem se s pohledem na něm. Záporně zavrtěl hlavou.

"Jen...," odmlčel se a rozhlédl se kolem sebe, snad aby se ujistil, že nás nikdo neposlouchá. "Ten rozhovor v nemocnici. Nechci, aby jsi o něm s někým mluvila," vrátil svůj pohled do mých očí. V tu chvíli jsem se zastavila a postavila se čelem k němu.

"Proč bych to měla dělat?" zeptala jsem se nechápavě. "Myslíš, že všem na potkání vyprávím, o čem jsem si s kým povídala?" řekla jsem trochu nepříjemně a znova se dala do kroku, směrem k dívčím šatnám.

"Ne, jen... víš, prostě-"

"Já tě chápu, Liame," povzdechla jsem si a znova se zastavila, tentokrát kvůli toho, že už jsme byli u dívčích šaten.

"Vážně?" zeptal se nevěřícně a pozvedl jedno obočí.

"Vlastně ne," uchechtla jsem se a jemu se na rtech vytvořil jemný úsměv. "Vzhledem k tomu, že jsi mi skoro nic neřekl, ani nemám co chápat. Ale nevidím důvod, proč bych se o tom měla s někým bavit," usmála jsem se na něj. Na chvíli sklopil hlavu, ale pak ji na mě znova zvedl.

"Děkuju," špitl potichu a já přikývla. "Víš...," odmlčel se a znova se rozhlédl. Zrovna kolem nás procházely nějaké holky, které si něco začaly šeptat hned, jakmile si nás všimly. Když zmizely za dveřmi šaten, pokračoval. "Vlastně jsem si takhle ještě s nikým nepovídal, asi proto jsem takový," poškrábal se na zátylku a podíval se na mě skrz řasy.

"Já se právě divím. Kde je ten drsňák Payne?" zasmála jsem se a on se mnou. Trochu se narovnal a naposledy si mě prohlédl.

"No nic, už jdu," kývl hlavou a už se otáčel na odchod, na obličeji znova ten známý neutrální pohled. Zakroutila jsem nad ním hlavou. A došla ke dveřím od šaten, kterými jsem následně prošla.

°°°

"Nemáš se nějak k Paynovi?" zeptala se s úšklebkem na rtech Molly, když jsme mířily před místnost, ve které se uskutečňoval náš projekt. První hodinu jsme totiž měly fotbal s Andersonem, tím pádem nám bylo jasný, že máme jít tady.

"Ne, to spíš on ke mě," zavrtěla jsem záporně hlavou a zadívala se do země.

"Dobrá, proč se s ním ale bavíš?" zeptala se a já pokrčila rameny. Vlastně to ani sama nevím. Proč se s ním bavím?

"Je s ním celkem sranda," zamumlala jsem a hned na to jsem uslyšela, jak se Molly málem udusila, když ji zaskočily vlastní sliny.

"Sranda? Sid, vážně, neměla by ses s ním bavit. Hraje to. Nevíš, jaký je doopravdy," zavrtěla hlavou a já na ni zvedla hlavu.

"A nebo všichni ostatní neví, jaký doopravdy je," zadívala jsem se jí do očí. Zaskočila jsem ji, proto ode mě odvrátila pohled a pro sebe si zavrtěla hlavou.

"Jak vlastně bylo na té párty?" změnila radši téma a podívala se před sebe. Už jsme byly u dveří od místnosti, kde už čekalo i pár dalších lidí. Shodou okolností i Liam a jeho parta.

"Úžasně. Byla sranda a dokonce tam byl i-" zasekla jsem se, když jsem si uvědomila, že to vyprávím Molly. Té, které se Aaron líbí.

"Kdo tam byl?" zeptala se zvědavě a naklonila hlavu na bok.

"Aaron," špitla jsem a ona se na mě nechápavě podívala.

"Kdo?"

"Anderson," řekla jsem jeho příjmení a jí se blesklo v očích.

"Co tam dělal?" vyzvídala a její oči byly plné očekávání.

"Shodou náhod je to nejlepší kamarád té mé kamarádky," zasmála jsem se a pokrčila rameny. Zády jsem se opřela o nejbližší zeď a pohledem 'nechtěně' zabloudila k Liamovi, který si mě zrovna prohlížel. Když si všiml mého pohledu, usmál se, ale pak se vložil do rozhovoru, který kolem něj probíhal.

"A to mi říkáš jen tak? Anderson, chápeš? Anderson!" křikla šeptem a já se zasmála a otočila na ni pohled. V tu chvíli jsem ztuhla.

"Co já?" zasmál se Aaron za Molly a ona se v tu chvíli začala červenat. Otočila na něj pohled a nejistě se usmála.

"Nic, pane učiteli. Vážně nic," zakousla se do rtu a on se smíchem přikývl. Přešel ke dveřím a odemkl je, díky čemuž se tam všichni nahrnuli. Na začátek hodiny nás seznámil s tím, že když opravdu nebudeme moct, můžeme si oddechnout a ukončil to slovy, že nám přeje hodně štěstí. Všichni šli na svoje místa a postupně se postavili na všechny běžící pásy. Zapla jsem ten svůj a začala pomalejším tempem. Sklonila jsem hlavu a nevšímala si dvou pohledů z mé pravé i levé strany. Zvedla jsem pohled na Nialla přede mnou, kterému jsem chtěla věnovat falešný zmučený pohled, ale on si pohledem přeměřoval Aarona a pak Liama. Nejhorší na tom bylo, že jsem si vlastně neměla s kým povídat. Určitě by nešlo zkloubit Aarona, Liama, Nialla a Molly do jednoho rozhovoru, zvláště, když tam byl Liam. A jenom s jedním jsem si vlastně taky nemohla povídat. Kdybych si povídala s Niallem, díval by se na mě divně Liam. Kdybych si povídala s Aaronem, opět by se na mě divně díval Liam a k tomu i Niall. A kdybych si povídala s Liamem, divné pohledy by na mě padaly z celé místnosti. Ale i přes to, že mohl náš rozhovor slyšet kdokoli, na mě Liam promluvil.

"Nechtěla by ses zase někdy sejít?" zeptal se mě s tím neutrálním, nezlomným obličejem.

"Asi jo," špitla jsem. Bylo mi nepříjemné, když náš rozhovor mohl slyšet Aaron i Niall s Molly. Zvýšila jsem si tempo a plošina pode mnou se začala pohybovat rychleji.

"Máš dneska něco?" zeptal se a já zašmátrala v paměti.

"Dneska je pondělí?" zeptala jsem se.

"Jo," ozvalo se ze tří stran. Oh, jaké to milé vědět, že náš rozhovor všichni poslouchají.

"V tom případě mám čas," usmála jsem se na něj, snažíc se nevnímat všechny ty nastražené uši. Vrátil mi jemný úsměv, ale pak si vzpoměl na všechny kolem nás, tak ho zase rychle stáhl.

"Potom se domluvíme," řekl a opět bez emocí upřímil svůj pohled před sebe.

hiii :) ano, správně čtete, je tam Liam! :o :D tak co říkáte na Liamovo chování? ^^ a jste rády, že tam konečně je? :D

děkuju moc za vaše ohlasy, moje malá dušička vždycky poskočí radostí nad tím, že se to někomu líbí ^^ a že je to pořádný skok :D vážně moc děkuju! ♥

kami xx