Se skloněným pohledem k zemi jsem procházela školní budovou, míříc k dívčím šatnám. Pořád jsem se myšlenkami vracela ke předevčerejšímu odpoledni. Vážně mě zajímalo, proč se se mnou Liam chtěl sejít. A vůbec, proč na mě nezkoušel takové ty trapné balící hlášky? Nebo proč mě nezastavil, když jsem se mu snažila uniknout?

Své zuby jsem měla zaryté ve svém rtu, když jsem najednou do někoho narazila. Zvedla jsem pohled, abych se případně dotyčnému omluvila a abych zjistila, do koho jsem narazila. Přede mnou stál mě známý blonďáček.

"Ahoj," usmál se na mě.

"Ty se mi nějak moc pleteš pod nohy, to je potřetí, co jsem do tebe narazila," řekla jsem místo pozdravu. Protočil oči.

"Jo jasně, za všechno můžu já," uchechtl se a skřížil si ruce na hrudi.

"No a ne?" ušklíbla jsem se, zacož jsem si od Nialla vysloužila pohled, kterým mě propaloval skrz na skrz. "No nic, půjdu se převléct, první hodinu máme běh s učitelem Andersonem," usmála jsem se na něj.

"Tak to se tam uvidíme," oplatil mi úsměv, když si nejspíš uvědomil, že už jsem propálená dost.

"Co?" zeptala jsem se nechápavě. Možná to myslel tak, že se uvidíme na dvoře...?

"Ty jsi vážně neposlouchala ředitelčin proslov," ušklíbl se. Záporně jsem zavrtěla hlavou, načež on nade mnou jen mávl rukou. "Uvidíš," uchechtl se.

"Tak jo...," odmlčela jsem se a prohlédla si ho. "Tak já jdu, zatím," usmála jsem se na něj. Kývl, otočil se a zmizel v davu lidí, kteří všude kolem procházeli. Taky jsem se otočila a konečně došla ke svému cíli. Otevřela jsem dveře od šaten a rovnou zamířila ke svojí skříňce, kde jsem měla všechny věci na převlečení. U vedlejší skříňky už stála Molly, která mě pozdravila hned, jakmile jsem vešla do jejího zorného pole. Oplatila jsem ji pozdrav a vytáhla si věci na převlečení.

°°°

"Uhm, kde je vůbec běžecká dráha?" zeptala jsem se Molly, když jsme vyšly na dvůr.

"Až úplně vzadu," řekla a hlavou kývla na druhý konec dvoru. Přikývla jsem a vydala se po jejím boku kolem všech hřišť až k běžecké dráze. Už z dálky jsem viděla, že tam nejsou jenom holky z naší skupiny, ale i kluci z druhé skupiny, ve které byli i Niall, Zayn, Louis, Harry a Liam. Jenom když jsem je tam uviděla, začalo mě opravdu zajímat, co se to děje. Když jsme k nim s Molly došly, přiřítil se k nám Niall.

"Tak už ti to Molly řekla?" zeptal se, načež jsem záporně zavrtěla hlavou.

"Co jsem jí měla říct?" zeptala se nechápavě Molly. Niall ji chtěl odpovědět, ale přerušil ho hlas pana Andersona.

"Takže, třído," rozhlédl se po nás a všem věnoval příjemný úsměv. Všimla jsem si, že se začala usmívat i Molly. "Snad víte, co se bude po dobu následujícího semestru dít. Pokud ne, za chvíli vám to řeknu, ale teď prosím pojďte za mnou," rozšířil svůj úsměv a rukou naznačil, abychom za ním šli. Proč jsem se tedy trmácela přes celý dvůr až sem, když stejně jdeme někde jinde?

Rozešla jsem se stejným směrem, jako všichni ostatní. Niall a Molly šli někde přede mnou, protože Niall chtěl Molly něco říct, takže jsem šla sama skoro poslední. Sklonila jsem hlavu, myslíc si, že začnu znova přemýšlet, ale vyrušil mě hlas vedle mě.

"Víš, že mi dlužíš 3 dolary?" řekl známý hlas. Pobaveně jsem protočila oči.

"To vůbec není pravda, protože ty jsi takový gentleman," podívala jsem se na něj s úšklebkem a protáhla slovo 'takový'. Podíval se před sebe a chvíli mlčel.

"Proč jsi odešla?" prolomil pak ticho. Všimla jsem si, že se na mě Niall otočil a když si všiml Liama vedle mě, šokovaně a zároveň nechápavě se na mě podíval.

"Vždyť jsem ti to řekla," pokrčila jsem rameny.

"Jenže teď je otázka, jestli ses opravdu nudila, nebo jestli jsi tam se mnou prostě jen nechtěla být," nadzvedl jedno obočí a své ruce si zastrčil do kapes svých volných kraťasů.

Na to nevím odpověď ani já.

"A vůbec, proč jsi byla tak překvapená, když jsi mě tam uviděla?" zeptal se a já se trochu skrčila. Na to se mi moc odpovídat nechce.

"To to šlo na mě tak poznat?" zeptala jsem se s nejistým úsměvem na rtech. Pozvedl pobaveně obočí. Povzdechla jsem si.

Možná to trochu poznat šlo.

"Nevěděla jsem, že přijdeš ty...," odmlčela jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Už jsme byli skoro u školní budovy.

"A koho jsi čekala? Vždyť jsme se spolu domlouvali," zasmál se potichu. I z jeho očí sršel úsměv. Tahle jeho stránka se mi líbí. Teda, chci říct... Je lepší když se usmívá, než když má obě své obočí spojené v jedno. To rozhodně.

"Pár dní před tím, než jsi mi napsal první zprávu, jsem potkala jednu holku, které jsem dala své číslo a ona mi řekla, že mi později napíše. Ty jsi se pod svoji zprávu podepsal Li, což byly její první písmena ve jméně, tak jsem si myslela, že je to ona...," odmlčela jsem se stydlivě. Zrovna jsme vcházeli do budovy, když se začal Liam smát.

"Takže ty sis myslela, že jsem ta holka?" zeptal se se stálým pochechtáváním.

"No, jo...," uchechtla jsem se. Vlastně to je celkem vtipný. Liam se na mě zaculil a já si nemohla pomoct a rozesmála se. Oba dva jsme se tam smáli jako by jsme byli na drogách. Ale mě to nevadilo.

Prošli jsme chodbou a pak vešli do nějaké místnosti. V místnosti bylo kolem třiceti běžeckých pásů. Jakmile jsem je uviděla, zatvářila jsem se nechápavě. Liam byl pořád vedle mě a když si všiml mého, možná až přiliš dezorientovaného pohledu, znova se uchechtl.

"Takže teď pro ty, kteří neví, o co jde. Jde o projekt, který pořádá naše město. Každý z vás se za chvíli postaví na jeden z běžeckých pásů, které tady vidíte. Za každý váš uběhnutý kilometr půjde jeden dolar na charitu vašeho výběru. Samozřejmě, abychom věděli, kolik kilometrů jste uběhli, budeme to po každé hodině zapisovat a na konci semestru se čísla sečtou. Zároveň, pět lidí z naší školy, kteří budou mít nejvíce uběhnutých kilometrů, pojedou příští rok dvacátého druhého července do San Francisca na pěti tisíc kilometrový závod Fog City Run. Já osobně bych to bral, protože je tam možnost, že si vás někdo všimne," řekl a já se na něj dívala s pomalu otevřenou pusou dokořán. Fog City Run v San Franciscu? Kdo by to nebral! "Takže, vzhůru do běhu!" usmál se a ukázal na běžecké pásy za sebou. Zatřesla jsem hlavou a zamířila k jednomu pásu, který byl předposlední, myslíc si, že se vedle mě z jedné strany postaví Niall a z druhé Molly. Všechno se ale změnilo, když se po mé pravici postavil Liam a po mé levici pan Anderson.

"Vy běžíte taky?" zeptala jsem se překvapeně.

"Ano, pro charitu všechno," usmál se a mrkl na mě. Ehm...

Odvrátila jsem pohled před sebe, kde byl Niall a naproti panu Andersonovi Molly.

Snad to nebude tak strašné...?

hiii :) tady máte další díl! :)) jenom pro pořádek... projekt jsem si vymyslela, ale Fog City Run v San Franciscu fakt existuje :D todle bych já rozhodně nevyplodila :D každopádně, snad se vám díl líbil ^^ jinak... nemám co říct :D

kami xx