Zhluboka vydechl a svůj zrak upřel na mě. Svým pohledem se přímo zabodl do mých očí.

"Vysvětlíš mi to ty?" pozvedl jedno obočí a obě své ruce položil na stůl před sebe. Nervózně jsem polkla a své ruce pod stolem propletla. 

"No...," odmlčela jsem se a uhnula pohledem na bok. Všimla jsem si, že Harry zrovna odnášel objednávku do nějakého boxu s pohledem upřeným na mě. Když jsem se na něj podívala, pozvedl koutky rtů nahoru. 

"Sidney," řekl přísně Liam, čímž na sebe upozornil a já na něj zpátky upřela pohled.

"Já... T-totiž my...," zakoktala jsem se a znova od něj odtáhla pohled, tentokrát na mé ruce pod stolem. 

"Vy?" zeptal se a já na něj zvedla pohled. Jeho obličej se krčil v zamračení a jeho ruce už nebyly na stole, nýbrž skřížené na jeho hrudi.

"Prostě jsem se s ním málem vyspala," zamumlala jsem. Proč mu to vlastně říkám? Vždyť ho ani neznám a vůbec... Co mu po tom je?

"Cože?!" vykřikl, dlaně prudce položil na stůl a postavil se. Rychle jsem ho chytila za ruku.

"Ne, Liame," zareagovala jsem rychle. Jeho pohled padl na mou ruku a když jsem si uvědomila, že jí držím tu jeho, rychle jsem ji stáhla. "Prosím, sedni si," zašeptala jsem, uvědomujíc si všechny pohledy na nás. Poslechl mě a posadil se. "Oba dva jsme byli opílí, za střízliva by jsme to neudělali...," odmlčela jsem se, nejistá svou odpovědí. Teda, já bych to za střízliva určitě neudělala, ale u Harryho si tak jistá nejsem...

"Tak proč teď řekl to, co řekl?" zeptal se neoblomně a svou ruku napřáhl tak, aby ukázal na Harryho, který byl za pultem, čistíc ho. 

Tak jinak.

Natáhla jsem se k jeho ruce, chytila ji za loket a stáhla ji dolů. 

"On tedy asi jo, ale já rozhodně ne. Včera jsem to prostě přehnala...," znovu jsem se odmlčela, trochu sklonila hlavu a podívala se na něj skrz řasy. Vydechl přebytečný vzduch, který do teď zadržoval.

"Budu ti věřit...," odmlčel se a rozhlédl se po kavárně. Zrovna k nám mířila starší, ale za to velmi krásná žena, nejspíše s našimi objednávky. Byla to ta žena, s kterou si Liam povídal, když jsem tu byla s Lily. Usmála se na nás a pak se podívala na Liama. 

"Ahoj, Liame," podívala se na něj přívětivě a položila před něj jeho objednávku.

"Dobrý, Anne," oplatil ji úsměv. Nemohla jsem uvěřit svým očím. On se usmál. Ale musela jsem uznat, že mu úsměv rozhodně sluší víc, než ten jeho přetrvávající zamračený pohled, který mu na obličeji panoval před tím.

"Ale copak? To je poprvé, co tě tu vidím s nějakou slečnou," řekla s úsměvem a podívala se na mě, přičemž přede mě položila mou objednávku. Zakřiknutě jsem řekla tiché "děkuji" a snažila jsem se ji vrátit úsměv. 

Poprvé? Tipla bych si, že sem vodí nějaké slečny co druhý den. Oh, jaká pocta, zažít Liamovo poprvé. 

Buď se mi to zdá, nebo se právě teď trochu zastyděl. Co to má znamenat?

"No...," odmlčel se a těkal očima po celé kavárně, jenom ne na mě a na Anne. Na rtech se mi vytvořil úšklebek. Tak tohle mě začíná bavit.

"Tak nic, nechám vás tu o samotě," zasmála se, otočila se zády a odešla. S pobaveným úsměvem jsem stále propalovala Liama, který jakoby se vrátil zpátky do 'normálu' a nasadil svůj zamračený, neoblomný pohled.

"Teď by mě zajímalo, jestli je tvoje pravé já tohle, nebo když jsi mluvil s Anne," uchechtla jsem se a skřížila si ruce na hrudi. Protočil oči a posadil se tak, že už se neopíral o opěradlo křesla, ale nakláněl se nad svým kafem, nebo co to bylo. Napodobila jsem ho, zamíchala si své cappuccino a pomalu si z něj upila, protože ještě bylo horké. Položila jsem hrnek zpátky na podšálek a vzala si vidličku, která ležela na talířku s nějakým dezertem. Nejspíš to byl cheesecake. Vzala jsem si kousek na vidličku a pak si ho dala do pusy. Nepříjemně jsem se ošila, protože mě u toho celou dobu pozoroval Liam. 

"Nemáš nic jinčího na práci?" nevydržela jsem to. Ušklíbl se na mě, ještě intenzivněji se na mě zadíval a podtrhl to podepřením si hlavy. 

Jako malý.

Odkrála jsem si tedy další kousek cheesecaku, čímž jsem odkryla jakýsi popsaný papírek, který se pod ním skrýval. Rychle jsem ho zakryla a dělala jakoby nic, protože jsem si všimla, že na něm byl Harryho podpis. Rychle jsem se snažila něco vymyslet, aby si ho Liam nevšiml a já zároveň mohla dojíst svůj cheesecake. Protože jsem na něj měla vážně chuť.

Napila jsem se mého cappuccina a pak se zašklebila. 

"Co je?" zeptal se Liam.

"Hmm, mám to radši sladčí. Nemohl bys mi zajít pro cukr?" udělala jsem na něj psí oči. Vážně si takhle normálně povídám s Liamem?

"A za co mě máš?" uchechtl se a upil si ze svého kafe. Podívala jsem se na něj ještě upřeněji, ale on mě odmítl rázným zavrtěním hlavy. 

"Prosím," řekla jsem, přičemž jsem protáhla písmeno 'í'. Nevěřícně se na mě podíval pohledem ty-to-fakt-myslíš-vážně? Když jsem svůj pohled neodvracela, poraženě si povzdechl a postavil se, ale před tím, než odešel, ukázal na mě prstem.

"Ale jenom pro jednou," chtěl se ujistit.

"Když říkáš," ušklíbla jsem se, zatímco on spustil ruku a otočil se zády. Když byl o několik kroků dál, vytáhla jsem papírek spod cheesecaku a rychle si ho přečetla. 

Snad ti bude chutnat -Harry ;)

A to kvůli tomuhle riskoval Liamovo naštvání? Radši jsem ale papírek rychle schovala do své kabelky a podívala se na Liama, jestli mě viděl. Pro mé štěstí si povídal s Anne. Pak vzal jeden cukr z kelímku, který stál na pultu a otočil se, směřujíc s ním ke mě. Sedl si naproti mě a cukr položil přede mě. Podívala jsem se na cukr přede mnou. Abych řekla pravdu, cappuccino je na mě už tak celkem dost sladké a to si do něj mám ještě dát ten cukr? Ale pokud nechci naštvat Liama...

Sáhla jsem po cukru a roztrhla jeden konec balíčku. Celého jsem si ho vysypala do svého nápoje, zamíchala a upila si.

No mňamka.

"Hned je to lepší," usmála jsem se falešně. Jen doufám, že to nešlo poznat. 

Přikývl a znova se na mě zadíval tím pronikavým pohledem. Zadívala jsem se do jeho očí. Fascinovala mě jejich barva. Byly tmavě hnědé, až skoro černé. Falešně jsem si zakašlala a podívala jsem se do svého cappuccina, které jsem celou dobu nevědomky míchala. 

"Proč ses chtěl sejít?" vypadlo ze mě najednou a zvedla jsem na něj pohled. 

"Já... vlastně nevím, prostě jsi mě něčím zaujala...," odmlčel se.

"Tak tomu se mi nechce nějak věřit," ušklíbla jsem se. Překvapuje mě, že jsem v jeho přítomnosti celkem sebevědomá. To bych do sebe neřekla. 

Pustila jsem lžíci, kterou jsem neustále pohybovala krouživými pohyby a znova si upila, tentokrát větším douškem. 

"Spíše já bych se měl zeptat tebe, jaktože jsi to přijala," taky se ušklíbl. Pokrčila jsem rameny a pustila se do svého cheesecaku, kterého jsem měla za chvilku v sobě, za doprovodu Liamových slov, které jsem dovnitř pouštěla jedním uchem a tím druhým uchem mi utíkaly ven. 

"Posloucháš mě vůbec?" zamračil se Liam. Ten pohled mi vážně chyběl. 

"Ne tak docela...," odmlčela jsem se a nevinně se na něj podívala skrz řasy. Bavilo mě ho provokovat a tohle vážně zabralo. Prohloubil svůj zamračený pohled a skoro jsem viděla, jak mu z uší stoupá pára. 

"Tak jinak... Proč ses sem přestěhovala?" zeptal se, snažíc se nahodit nějaké téma. Vůbec jsem nechápala jeho zájem o mě. 

"Taťka tu dostal práci," odpověděla jsem krátkou odpovědí a sáhla po svém cappuccinu, které už nebylo tak horké. Vypila jsem ho a hrnek položila na podšálek. Už se mi tu nechtělo zůstávat. Liam zřejmě nebyl zvíře v nabalování, což mě překvapilo. Jak jinak dostával holky do postele? 

Uchopila jsem svou kabelku a postavila se.

"Ty někam jdeš?" zeptal se zamračeně. 

"No, jo. Jdu domů, přestává mě to tu bavit," usmála jsem se, jako bych mu právě řekla, že jdu nakupovat. Nevěřícně otevřel pusu, ale já mu skočila do řeči. "Moc děkuju, že za mě zaplatíš," zvětšila jsem svůj úsměv, dodala rychlé "ahoj" a už se řítila z kavárny, nechávajíc tam šokovaného Liama, propalujícího mé záda.  

hiii :) tak, tady máte další díl :) omlouvám se, že nestojí za nic, ale chtěla jsem ho ještě dneska postnout, no a... takhle to dopadlo :/ ale aspoň se začíná projevovat Sidneyin nezájem o Liama :D yaaaay, aspoň něco! :D tak snad to tu se mnou u toho příběhu přežijete, protože ten začátek trvá nějak dlouho o.O měla bych to víc zestručnit :D ... nom, teď už je to fuk :D Kami xx