Vlhké dlaně, srdce skoro v krku a rozšířené oči, které rychle prozkoumávaly okolí. Přesně tak se teď chovalo moje tělo. Byl konec vyučování, což znamenalo, že jsem se měla na parkovišti sejít s... tím klukem. Ale bylo pochopitelné, že jsem nechtěla. Prostě jsem jen sklonila hlavu a vyšla z budovy ven, doufajíc, že si mě nevšimne. Celým parkovištěm nějak projdu a pak... půjdu prostě domů.

Vytáhla jsem si ruku z kapsy u kraťasů a upravila si jí vlasy tak, aby nikdo nepoznal, kdo jsem. Mou cestu ale někdo zkřížil a já tak do dotyčného nabourala.

Prosím, ať to není on. Prosím, ať to není on.

Pomalu jsem zvedla svou hlavu a zjistila, že to byl Niall. V duchu jsem si oddechla.

"Jé, ahoj," usmál se na mě. Já mu úsměv nervózně oplatila.

"Ahoj. Ehm, promiň, že jsem do tebe narazila," špitla jsem a rozhlédla se kolem sebe. Mé oči zastavily na známé postavě na druhé straně parkoviště. Rozhlížel se.

"To je dobrý," koutkem oka jsem zpozorovala jeho úsměv, ale mé oči stále hleděli na druhou stranu nepříliš velkého parkoviště. Jeho oči najednou zaregistrovaly ty moje a já věděla, že je zle. Rychle jsem se snažila něco vymyslet.

"Ehm, Nialle?" zeptala jsem se rychle.

"Ano?"

"Nemohl bys' mě odvést domů?" zadrmolila jsem, když se hnědovlasý začal přibližovat. Krůček po krůčku.

"Jo jasně," zvětšil svůj úsměv.

"Tak dělej. Kde máš auto?" stočila jsem na něj beznadějně pohled. Jeho ruka se zvedla a svým palcem ukázal na Range rover za ním. To jsem teď ale neřešila a zatlačila ho do auta. Sama jsem ho obešla a taky si sedla dovnitř.

"Jeď!" vykřikla jsem, když jsem si všimla, že je hnědovlasý od nás už jen pár kroků.

"Pospícháš?" uchechtl se Niall, ale já ho hned zpražila pohledem.

"Potom ti to vysvětlím, hlavně jeď!" vykřikla jsem, přičemž on nastartoval. Podívala jsem se z okýnka vedle mě.

Už byl skoro u nás.

Niall zařadil zpátečku a šlápl na plyn. Pořád jsem se dívala na hnědovlasého, který se teď najednou zastavil a na jeho tváři se vytvořila zamračená grimasa.

O chvíli na to jsme byli pryč z parkoviště.

"Kde vlastně bydlíš?" zeptal se Niall do ticha.

"Tady pojedeš rovně, hned támhle zahneš doleva, pak doprava a pak ještě jednou doleva," ukazovala jsem před sebou. Konečně jsem se pořádně uvolnila a tak jsem se opřela do pohodlného sedadla. Rozhlédla jsem se po vnitřku auta. "Kdes' vzal na takový auto?" zeptala jsem se uznalecky a stále si jeho auto prohlížela.

"No, rodiče mi ho koupili k narozkám," usmál se na mě a pak svůj pohled znova stočil na vozovku před námi.

"Taky bych chtěla takový narozeninový dárek," zamumlala jsem si pod nosem. Niall mě zřejmě slyšel, protože se uchechtl.

"Jsme tady," řekl a zaparkoval před naší brankou.

"A nechceš jít teď k nám? Stejně nemám co dělat," zeptala jsem se ho a otevřela dveře vedle sebe.

"Proč ne," pokrčil rameny s úsměvem na rtech a vypnul motor. Vystoupila jsem z auta a zavřela dveře. Po chvíli už vedle mě stál Niall.

"Tak pojď," potáhla jsem ho za ruku směrem k našemu domu. Otevřela jsem dveře a když nimi prošel i Niall, zpátky jsem je zavřela. Sundali jsme si boty a já ho znova chytila za ruku, abych ho tu mohla provést. "Tohle je kuchyně," řekla jsem vážně a zastavila se ve dveřích. Niall se na mě podíval pohledem to-bych-bez-tebe-nevěděl a pak se podíval před sebe. Čertovsky se usmál a pustil mou ruku. Vyběhl směrem k ledničce, kde se zastavil a rychle jí otevřel.

"Tak, co tu máme dobrého?" zamumlal si pro sebe a já se uchechtla. Přešla jsem k němu a lednici zavřela.

"Pro tebe nic," ušklíbla jsem se. Ale když jsem si všimla jeho ublíženého výrazu, dodala jsem: "Prozatím." V tu chvíli se na mě Niall usmál. Prohlédl si zbytek kuchyně, já ho pak chytila za ruku a provedla zbytkem domu.

"A tohle je můj pokoj," usmála jsem se spokojeně. Niall znova pustil moji ruku a vešel vstříc mému pokoji.

"Máš to tu hezký," přikývl, ale pak se jeho pozornost přesunula na postel. S širokým úsměvem se rozběhl a skočil na ni. "A postel pohodlnou, musím dodat," zazubil se na mě, když si lehl na záda.

"To já vím," zasmála jsem se a přešla k němu posunula jsem ho a lehla si vedle něho.

"Jenom máš moc prázdný strop," pronesl zamyšleně, dívajíc se na můj bílý strop.

"Mám úplně normální strop," protiřečila jsem mu a jemně ho strčila prstem do žeber.

"Ne, něco by to chtělo," řekl pořád zamyšleně a já se na něj nechápavě koukla.

"Jako například co?" skrčila jsem obočí v ještě větší nechápavosti.

"No, já nevím. Něco takového... holčičího," zasnil se a já nad ním jen protočila oči.

"Sni dál," uchechtla jsem se. V tom mi něco zavibrovalo v kapse. Niall se toho lekl a spadl kvůli toho z postele.

"Co to bylo?!" vykřikl vyděšeně. Rychle se na zemi posadil a podíval se na mě.

"Klid. To byl jenom můj mobil," zasmála jsem se jeho vtipné grimase a jako důkaz si mobil z kapsy vytáhla. Niall se začervenal a vylezl zpátky na postel vedle mě. Rozklikla jsem zprávu.

Lily: kde jsi?

Nechápavě jsem zkoumala zprávu.

Já: doma o.O

Lily: proč? :(

Já: skončila škola...? o.O

Lily: -_-

Znova jsem se nechápavě zatvářila. Napsala jsem něco špatně?

Pročetla jsem si zprávy výše, ale nic jsem tam nenašla.

"Kdo píše?" vytrhl mě z myšlenek Niall.

"Jenom kamarádka," odmávla jsem to a mobil schovala zpátky v kapse. "Co budeme dělat?" zeptala jsem se a oči zabodla do svého prázdného stropu.

"Jíst!" vykřikl Niall a postavil se, za účelem, že půjdeme vážně jíst.

"Ne," zavtěla jsem hlavou. Niall se zamračeně posadil a ruce si zkřížil na hrudi. "Ale jestli chceš, mám tu čokoládu," hned jak jsem to dořekla, začal rychle přikyvovat. Otočila jsem se k mému nočnímu stolku a z šuplíku vytáhla moji oblíbenou čokoládu. Rozdělila jsem jí na půl a jednu půlku podala Niallovi, kterému zářily oči. Rychle si z čokolády ukousl velký kus a na tváři se mu vyrýsoval spokojený úsměv. "Hlavně tu z toho nezažij orgasmus," zamumlala jsem si pod nosem posměvačně a taky si zakousla do čokolády.

"Hele! Já mám jenom moc rád čokoládu," osočil se. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a dál se věnovala mojí čokoládě. Znova jsem si lehla a přivřela oči. Niall si vedle mě lehl taky. A tak jsme tam chvíli leželi, dokud nás nevyrušilo hlasité třísknutí vchodových dveří.

"To bude mamka," oznámila jsem a postavila se. Niall zopakoval moje pohyby a spolu jsme se vydali dolů.

"Ahoj Sid," řekla mamka, když si mě všimla.

"Ahoj mami. Tohle je můj kamarád, Niall," ukázala jsem prsty na Nialla.

"Zdravím," usmál se Niall a podal mamce ruku. Mamka mu ruku s úsměvem oplatila a pak se znova podívala na mě.

"Byla jsem v obchodě. Dáte si něco?"

"Uh-" ani jsem nestihla nic říct a Niall mi skočil do řeči.

"Klidně," zvětšil svůj úsměv a já nad jen znova pokroutila hlavou.

A tak Niall dostal to, co chtěl.

Tadá! :) tady máte takový strašně spontánní díl :)) napsala jsem ho ze dne na den, co se u mě už nestalo vážně stráááááááááááášně dlouho :D takže si toho važte :)) :D máte takový díleček s Niallem :3 jsem zvědavá, jestli se vám tahle 'spontánní akce' líbila :D ok, myslím, že je to zatím všechno :) :* Kami xx