Moje tělo bylo až po ramena ponořeno v osvěžující vodě našeho nového bazénu, přičemž jsem se opírala o bazénovou stěnu. Ze zadu jsem si prohlédla náš nový dům, do kterého jsme se přestěhovali před týdnem. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Opravdu jsme se přestěhovali do L.A.? Do tohohle města jsem se chtěla podívat už od mala a teď tu najednou bydlím? Pořád to v hlavě spracovávám a usmívám se tím nejpřiblbějším úsměvem, který existuje. Z křišťálové vody jsem vytáhla svoji mokrou dlaň, která se pod náporem slunečních paprsků třpytila. Prohlížela jsem si ji, jako kdyby to byl ten největší objev světa. Zavřela jsem oči, ruku ponořila zpátky a potopila se. Doplavala jsem k širokým schodům, které vedly z podzemního bazénu. Vynořila jsem se, zhluboka se nadechla postupně začala stoupat po schodech. Vzala jsem si bílou osušku, kterou jsem měla položenou na lehátku a alespoň trochu si jí osušila vlasy a celé tělo. Obmotala jsem si ji kolem pasu a zamířila k zadním dveřím našeho luxusního domu. Jsem ráda za to, že táta dostal to místo tady. Jde o to, že ho povýšili, ale práce byla v L.A. Typický důvod pro přestěhování, že?

Prošla jsem dlouhou chodbou až skoro nakonec a zabočila doprava, kde byla kuchyně. Prošla jsem kolem velkého kuchyňského ostrůvku a zamířila ke dřezu, abych si nalila obyčejnou vodu.

"Ach, ty jsi tady? Myslela jsem si, že jsi ještě v bazéně," promluvila mamka za mnou. Otočila jsem se na ni a usmála se.

"A že neuhádneš, co ti taťka zařídil?" spráskla ruce a s širokým úsměvem ke mě přešla. Zavrtěla jsem hlavou a dál ji nechala mluvit. Věděla jsem, že by mě stejně ani nepustila k slovu. Mám ji ráda, ale na můj vkus je až moc upovídaná.

"Budeš chodit na sportovní akademii tady v L.A.!" vykřikla a já se na ni nevěřícně dívala. Řekla to, co si myslím? Otevřela jsem pusu, ale pak ji zavřela, protože jsem nevěděla co říct. Můj životní sen.

"Ale... Jak? Vždyť už za týden začíná škola," poznamenala jsem, když jsem ze sebe konečně mohla něco dostat.

"Je to sice moc dobrá škola, ale když jim tvůj otec ukázal tvoje videa a značnou částku, přijali tě," zvětšila svůj úsměv. Začala jsem si uvědomovat, že budu chodit na školu, kde jsem chtěla chodit už od mala a začal skákat radostí.

"Ach můj bože! Děkuju, děkuju, děkuju!" vykřikla jsem a objala mamku. Ta se jenom zasmála a pomalu se odtáhla.

"Mě neděkuj. To taťkovi," řekla a v tom momentě se otevřely přední dveře. Uslyšela jsem taťkův a Amyin hlas. Amy je moje mladší sestra. Chodí na střední a moc ji to jde.

Přeběhla jsem do předsíně a hned se zavěsila na taťku. Opětoval mi obětí a zasmál se.

"Vidím, že už ti mamka řekla to překvapení," uchechtl se a odtáhl. Přikývla jsem a znova začala skákat. Naše přestěhování byla ta nejlepší věc, kterou jsme kdy podnikli.

°°°

A je to tady. Pravě stojím před tou nízkou budovou, do které budu chodit následující dva roky. Zhluboka jsem se nadechla, naposledy jsem zkontrolovala svůj outfit, který se skládal z krátkých jeanových kraťásků a pruhovaným tílkem s kotvou a nápisem Bring me Luck a vyrazila dovnitř. Rovnou jsem zamířila k ředitelně, kde jsem měla dostat rozvrh. Zastavila jsem se na místě, kde se chodba rozdělovala. Budova je sice nízká, ale je dost velká. Frustrovaně jsem vydechla a rozhlédla se kolem sebe. Bylo tady hodně lidí a tak jsem zastavila jednoho blonďatého kluka s modrými oči tím, že jsem mu dala ruku na rameno.

"Promiň. Jsem tu nová. Můžu se tě zeptat, kde je ředitelna?" zeptala jsem se s úsměvem, který mi oplatil.

"Jasně. Klidně tě doprovodím," řekl a pobídl mě, abych šla za ním. Šli jsme vedle sebe v tichosti, dokud ho nepřerušil.

"Mimochodem, jsem Niall Horan," usmál se na mě a podal mi ruku.

"Sidney Thompson," oplatila jsem mu úsměv a přijala jeho ruku. Byla jsem celkem nervózní, protože jsem nevěděla, co od ředitelky nebo ředitele čekat.

"Jestli jsi nervózní kvůli ředitelce, vůbec nemusíš být. Je to sympatická a tolerantní žena," zasmál se nad mojí nervózní grimasou.

"Uff. To jsem si oddychla," zasmála jsem se a on spolu se mnou. Zastavil se před mahagonovými dveřmi na kterých byl nápis Ředitelna.

"Děkuju," usmála jsem se na Nialla.

"Za nic. Radši na tebe počkám, kdyby jsi potřebovala ještě něco," řekl s úsměvem, který mu na rtech dominoval celou dobu. Přikývla jsem a zaklepala.

"Dále," ozvalo se zevnitř a já pomalu zatlačila do docela těžkých dveří.

"Dobrý den," pozdravila jsem milou ženu, která zrovna něco zapisovala.

"Ach. Dobrý den. Vy musíte být Sidney Thompson," usmála se. Zavřela jsem dveře a přešla trochu blíže.

"Prosím, posaďte se," ukázala na jedno ze dvou červených křesel, které bylo naproti ní. Poslechla jsem ji a posadila se.

"Jsme rádi, že budete chodit na naši akademii. Tady je váš připravený rozvrh," řekla a z nějakého šuplíku mi podala papír, na kterém byl můj rozvrh.

"A tady máte napsané věci, které budete nezbytně potřebovat. Dnes bude jenom můj proslov a pro první ročník a nováčky seznámení s učiteli. Zítra už začíná váš rozvrh," informovala mě a podala mi další papír. Přikývla jsem a prohlédla si menší seznam věcí.

"Jinak myslím, že všechno ostatní už bude v mém proslovu, takže můžete se už jít připravit na náš dvůr," usmála se sympatickým úsměvem, který jsem jí opětovala. Postavila jsem se, slušně ji poděkovala a rozloučila se. Vyšla jsem před dveře a všimla si Nialla, který seděl na zemi vedle dveří.

"Můžem jít na proslov," promluvila jsem, abych na sebe upozornila. Niall sebou trhl a já se zasmála. Postavil se a ušklíbl se.

"Nenávidím, když mě někdo leká," zamručel srandovně a já se znova zasmála.

"Ale já to neudělala naschvál," uklidnila jsem se a on přimhouřil oči.

"To necháme tak," řekl a otočil se na chodbu, kudy jsme přišli. Naznačil mi, abych ho sledovala. Znova jsme šli vedle sebe až na druhou stranu školy, kde jsme vyšli ven na velký dvůr. Byly tam různé ohraničené hřiště pro různé sporty. Fotbal, plážový volejbal, basketbal a různé prolézačky pro kondiční program. Taky jsem si všimla venkovního bazénu. Hned jsem se podívala do rozvrhu, kdy mám plavání. Měla jsem ho třetí hodinu v úterý a třetí ve čtvrtek.

Postavili jsme se ke kraji a já si všimla dočasného pódia. Začínalo se to tu plnit lidmi a já jenom žasla, kolik jich tu je. Rozhlížela jsem se kolem a pak si všimla dvou kluků, kteří se blížili k nám. Drkla jsem do Nialla a hlavou ukázala na ty dva. Niall se zachvěl. Jeden z nich měl vlasy havraní barvy, vyčesané nahoru a ten druhý je měl hnědé v účesu, který vypadal jako ptačí hnízdo.

"Ale, ale, ale. Kdopak to tu je?" zašklebil se ten černovlasý a ten hnědovlasý se jenom pobaveně uchechtl.

"A koho sis to našel, Horane? Nějaká tvoje kočička? Ale musím říct, že je to poprvé, co sis vybral dobře. Je to kus," olízl si rty a celou si mě prohlédl. Nevěřícně jsem se na něj podívala, přistoupila k němu a střelila mu facku. Lidi kolem nás se zasmáli a dál to sledovali. Chytil si líce a šokovaně se na mě podíval. Chtěl něco říct, ale ředitelka, která už byla na dočasném pódiu ho vyrušila.

"Prosím o pozornost všech!" vykřikla a všichni kolem stichli. Ten černovlasý přimhouřil oči a přiblížil se ke mě.

"To si ještě vyřídíme," promluvil a odešel kdesi do davu spolu s tím hnědovlasým. Otočila jsem pohled na Nialla, který byl bledý jako stěna...

Tak... Tady je první díl mého nového příběhu :)) Bude s Liamem (jak jste si určitě všimly na úvodním obrázku story a vůbec v popisu :D) a bude tam zapletený i Niall, s kterým už se Sid seznámila :33 Nevím proč, ale miluju ty scény, když je Niall schazován kluky, kteří jsou v reálu jeho nejlepší kamarádi :D já nevím ale prostě je to takové... Vtipné :D ;) Tak doufám, že se vám to bude líbit a bude to mít alespoň zpoloviny stejný úspěch (ano, pro mě to je úspěch) jako THC :)) Kami xx