Rozstříštěný - bloncka8 LeHka_
Průměr bodů: 5

Hluboko pod rozvířenou vodní hladinou se nachází království zlého vodníka Helmuta. Vnitřní stěny jeho rozlehlého obydlí pokrývají vysoké regály přeplněné hrníčky s lapenými dušemi lidských smolařů, kteří se chytli do jeho nekalých pastí a byli nenávratně pohlceni vodou. Ve vodníkově domě se nachází několik místností do kterých si vodník třídí duše podle jejich povahy.

V nejmenší z místností má vystavené nejbarevnější hrníčky, jenž patří těm nejvíc nevinným, malým dětem, které se do jezera chodila koupat přes zákazy jejich rodičů. Helmut v této místnůstce tráví nejvíce času, protože duše tiše zpívají tklivé písně, které vodníka přitahují jako magnet a uklidňují jeho mysl.

V dalších pokojích jsou chyceni duše hodných a obětavých lidí, ale největší místnost práská ve švech černými hrnky, které v sobě nosí neštěstí smutek a zlobu lidí, kteří byli nepoctiví, zlí a rádi škodili ostatním. Mezi stěnami se ozývá tiché a děsuplné šeptání, jenž plánuje pomstu proti zlému vodnímu tvoru.

Prudce se rozrazí dveře a skrz ně vodník táhne největší a nejčernější nádobu, jakou kdy musel použít. Těžká je tolik, že ji nezvedne ani kousíček nad zem a dosahuje mu až po pas. Dosouká jí až do rohu a nechá jí stát na zemi a vydá se zpět ke dveřím. Než se k nim ale stihne dostat, ozve se za jeho zády řachtání, jak víko tancuje na vrchu nádoby, jako poklička na hrnci s vroucí vodou.

Helmut se překvapeně otočí a než stihne cokoliv udělat nová velká past na duše se roztříští do všech směrů a vyletí z ní temný oblak, který se postupně zformuje do postavy velkého muže tasícího se vysoko nad vodníka.

„Ty hlupáku, uvědomuješ si, koho jsi sem lapil? Že si chytil samotného krále pekel? Myslíš, že já, Lucifer, bych tu chtěl zůstat chycený v té tvé směšné keramice? Nechtěj mě rozesmát," prohlásí, ale děsivě se rozchechtá tak, až popraskají i další hrníčky.

„Čeká tě za to pozvání naopak ke mně domů. Už se nemůžu dočkat, až se ti odvděčím za to, cos mi provedl. Rozluč se se svým domovem," řekne výsměšně a po místnosti se rozletí střepy z rozbitých schránek.

Místností se naplní černou párou, která postupně naplní celé plíce vodníka, který se v bolestech zhroutí k zemi. Z úst mu vyletí bolestné zasténání, zrudne a na čele mu vyskočí žíly z nedostatku vzduchu a ničivých muk. Než ho však duše zabijí, vyletí z jeho těla a zamíří k hladině.

Vodník se se zakašláním vyhrabe na kolena a chytí se za krk. V očích se mu zablýskne naděje na přežití a žalostně se podívá na černé střepy pokrývající celou podlahu. Mezi tím vypuštěné duše začnou opouštět vodu a za každou duši, která se dostane ven, začne voda houstnout a tmavnout.

Jezero se tak promění v děsivou bažinu, která vodníka sevře v mohutných kleštích a zaplní celé jeho tělo, které už nemá naději na záchranu a jeho duch se přenese do pekla, přesně podle slov samotného vládce pekel.